Pěchota

PĚCHOTA

Pěší divize a pluky
Obecně
Číslování divizí
V době mobilizace existovaly 1.–36. a 44.–46. pěší divize, 1.–3. horská divize, 1.–5. tanková divize a 1.–4. lehká divize. Tyto divize mírového vojska označujeme souhrnně za divize 1. vlny. Pojem vlna (Welle) označuje skupinu divizí zformovanou ve stejný čas a podle stejné systemizace. Systematizací máme na mysli to, že měli stejné členěné dle předpisu zvaného Kriegsstärkenachweisung (KStN) a stejnou výzbroj dle předpisu zvaného Kriegsausrüstungsnachweisung (KAN). Divize přejmenované nejprve na pěší divize (motorizované) a později na divize tankových granátníků si podržely čísla, která nesla jako pěší divize.


Divize 2. vlny obdržely čísla 50–100, divize 3. vlny čísla 200–250, pro divize 4. vlny byla rezervována čísla 251-300. Ne všechna čísla ale byla využita. Čísla 141–200 byla (s výjimkami) určena pro náhradní a záložní divize a čísla 401–500 pro divizní štáby ke zvláštnímu použití. Ve skupině čísel 501–600 jsou v roce 1940 zřizovány divize zemských střelců na Horním Rýnu a v roce 1944 granátnické a lidové granátnické divize. V šesté stovce se ke konci války setkáváme s divizemi vytvořenými z divizí ke zvláštnímu použití. V sedmé stovce se nacházely divize 15. vlny určené k obraně rozsáhlých obranných postavení (tzv. bodenständige Divisionen). Čísla nad 801 byla přidělována krátkodobě existujícím formacím zřizovaným v britských a amerických táborech válečných zajatců. Číslo 999. obdržela lehká africká divize. Vzniklé mezery, především skupina čísel 300–400, byly zacelovány divizemi, jež byly zřizovány podle potřeby po vypuknutí světové války.


Vedle číslovaných divizí existovaly v pěchotě divize se jménem. Jednalo se o divize jako např. Großdeutschland, vůdcovy divize či divizi Brandenburg. Patří sem i říšská granátnická divize Hoch- und Deutschmeister vzniklá přejmenováním ze 44. pěší divize. Řada ac hoc formací pojmenovaných podle jména velitele byla časem etatizována a očíslována. Jména nesly i stínové divize 24., 26. a 28. vlny, které měly nahradit silně opotřebované divize. Byla jim přidělována jména místní či jména výcvikových prostor.


Ke konci války byly pod vlivem SS a RAD zřizovány pěší divize nesoucí jména význačných osobností německých dějin (např. Friedrich Ludwig Jahn) a rovněž lidové granátnické divize nesoucí jména odkazující na slavná místa pruských vojenských dějin (např. Möckern).



Číslování pluků (a samostatných praporů)
V okamžiku mobilizace nesly aktivní pěší pluky, pluky horských myslivců a hraničářské pěší pluky průběžná čísla začínající číslem 1. Pluky 2. vlny čísla od 151. pluky 3. vlny čísla od 301 a pluky 4 vlny od čísla 451. Nebyla ale využita všechna čísla a tyto mezery byly zaplňovány v dalších válečných letech. Pokud byl nějaká pluk změněn z pěšího na střelecký, nebylo jeho číslo znovu obsazováno žádným nově vzniklým plukem. Výjimku představují čísla od 541 10. vlny. Výrazná čísla nesly některé nestandardní jednotky - 500 měl probační prapor, 600 náhradní prapor Altenburg, 800 stavební pluk Brandenburg a 900 pěší instrukční pluk. Posledním číslem mělo být číslo 999, avšak postupně byla využita i vyšší čísla. Mezi formace s nejvyššími pořadovými čísly patřily pevnostní pěší prapory či Vlasovovy jednotky.


Při některých vlnách označovalo poslední číslice číslo vojenského okrsku, v němž byl pluk zformován. Ke konci války byla znovu obsazována čísla patřící předtím již zrušeným či transformovaným plukům. Jen někdy se tak stalo z důvodů tradičních, většinou neměly tyto jednotky vztah k jejich předchůdcům stejného čísla. V roce 1945 se objevují pluky nesoucí jméno. Jednalo se buď o jména jejich velitelů, jména z německé historie či o jména míst, v nichž byl pluk zřízen.


Do pořadí pěchotních pluků spadaly pěší pluky, granátnické pluky, fyzilírské pluky, myslivecké pluky, pluky horských myslivců, útočné pluky, motorizované pěší pluky, motorizované granátnické pluky, pluky tankových granátníků v sestavách pěších divizí (motorizovaných) a později divizí tankových granátníků (do jejich převedení do řad tankových vojsk 1. dubna 1943), pevnostních pěších pluků, polních braneckých pluků a polních výcvikových pluků. Týkalo se to i brigád a samostatných praporů.


Naopak se to netýkalo lyžařských pluků, mysliveckých pluků (L), náhradních pluků, záložních pluků, zeměbraneckých pluků, polních náhradních pluků a polních náhradních praporů. Mimo standardní pěchotní průběžné číslování byly vedeny i fyzilírské prapory, divizní prapory, myslivecké prapory kulometné prapory, minometné prapory a protiletadlové dělostřelecké prapory.


ROZPRACOVÁNO

1939

Mobilizace 1. vlny v srpnu 1939
Pomineme-li pěší pluky (motorizované), pluky horských myslivců a hraničářské pěší pluky, ke kterým se dostaneme později, existovalo před srpnovou mobilizací 104 pěších pluků v 35 pěších divizích, k nimž během mobilizace přibyl v Karlových Varech pěší pluk 97, který se stal třetím plukem 46. pěší divize. U řady pluků byly teprve teď zformovány dosud chybějící prapory. Pluky sestávaly ze štábu s jezdeckou četou a později ženijní četou, třech praporů o třech střeleckých rotách a jedné kulometné roty, roty pěchotních děl a protitankové roty (motorizované). Střelecká rota měla ve výzbroji nejprve devět lehkých a dva těžké kulomety, později dvanáct lehkých kulometů a tři lehké minomety. Kulometná rota byla vyzbrojena osmi, později dvanácti těžkými kulomety a šesti středními minomety. Rota polních děl disponovala dvěma těžkými a šesti lehkými pěchotními děly a protitanková rota (motorizovaná) dvanácti protitankovými děly. Tato systematizace byla víceméně uplatňována i v dalších vlnách až do roku 1944.

Podřízenost pěších pluků pěším divizím:



Mobilizace 2. vlny v srpnu 1939
48 pluků zmobilizovaných během 2. vlny v 16 divizích bylo v dřívějších mobilizačních plánech označováno jako záložní pluky. Jejich formování probíhalo v rámci aktivních pluků, které na ně současně dohlížely. Zjednodušeně lze říci, že každý pluk postavil jeden prapor a každá divize jeden pluk. Část divizí druhé vlny byla sestavena v podobě tzv. výcvikových divizí (Übungs-Divisionen) již během sudetské krize a též na jaře 1939. Vídeňské a salcburský vojenský okrsek nesestavovaly žádné pluky 2. vlny, neboť zde nebyl dostatek vycvičených záložníků. Naopak berlínský, drážďanský a münsterský vojenský okrsek zformovaly po šesti plucích této vlny.

Přehled divizí a pluků 2. vlny:




Mobilizace 3. vlny v srpnu 1939
Šedesát pluků 3. vlny bylo v mobilizačních plánech vedeno jako zeměbranecké pluky a mělo jiná čísla. Jednotlivé další pluky na Horním Rýnu a v pevnostech nebyly ještě přejmenovány. Pluky byly zřizovány prostřednictvím jednotlivých velitelství zeměbrany, která sloužila jako divizní velitelství. Mužstvo tvořili převážně veteráni z první světové války. 42 procent mužstva spadalo do zeměbrany a 46 procent do zálohy II. stupně. Prapory těchto pluků neměly v sestavě kulometné roty, na druhou stranu ale sestávaly ze čtyř střeleckých rot s větším množství kulometů než bylo běžné u střeleckých rot 1. vlny. Pluky disponovaly zpočátku ženijními rotami, o které ale již v zimě 1939/1940 přišly, neboť z nich byly vytvářeny nové ženijní prapory. Nicméně vždy jedna střelecká rota v každém praporu byla ve stejné době změněna na kulometnou rotu, která ale nedisponovala minomety. Sedmadvacet pluků, které během francouzského tažení zůstaly na východě, postavilo pro výcvikové účely IV. prapory, tzv. polní branecké prapory, o třech rotách.

Přehled divizí a pluků 3. vlny:



Mobilizace 4. vlny v srpnu 1939
42 pluků čtvrté vlny bylo vytvořeno ze 126 doplňovacích praporů. Tyto prapory, s výjimkou tří východopruských, byly vytvořeny za účelem výcviku tzv. bílých ročníků, tedy ročníků, které neprošly základním vojenských výcvikem, neboť pro službu v císařské armádě byli tito muži příliš mladí a poté v letech 1919-1935 neexistovala povinnost základní vojenské služby. Jednalo se o ročníky 1901-1913. 46 procent mužstva tvořily záložníci II. stupně, 21 procent záložníci I. stupně, respektive zeměbranci. Výzbroj odpovídala pluku druhé vlny.


Přehled divizí a pluků 3. vlny:




Výstavba 5. vlny v září 1939
Již před vypuknutím války se v mobilizačních plánech počítalo s vytvořením pěti dodatečných divizí pro případ války na dvou frontách. K jejich zformování mělo dojít hned po mobilizaci předchozích vln. Divize měly být vyzbrojeny československým vojenským materiálem. Každý vojenský okruh zřejmě přispěl mužstvem na jeden pluk, nicméně jejich doformování došlo ve vojenských prostorech III., IV., IX., XI. a XIII. okruhu. Velitelé pluků byli jmenováni k 25. září 1939. Rozkaz ke zformování divizí byl vydán 8. září 1939 a k 1. listopadu 1939 byly tyto divizi připraveny k polní službě. Kromě Pěchotní školy v Döberitz poskytly důstojnické kádry i obě skupiny armád dislokované v Polsku. Pro každou divizi 5. vlny to byli dva velitele praporů, dvanáct velitelů rot a sto dvacet zkušených poddůstojníků a svobodníků. Skupina armád Sever poskytla kádry 93. a 94. pěší divize, Skupina armád Jih 95., 96. a 98. pěší divizi. Vojenský okruh III obdržel pro 93. pěší divizi část Standarty SA Feldherrnhalle, ze které byl vytvořen III. prapor pěšího pluku 271. Systemizace pluků této vlny se podobala první vlně. Rozdílem byla absence roty pěchotních děl, kterou nahrazovala rota těžkých minometů s osmi těžkými minomety. Tyto roty byly před ruským tažením vyměněny za roty pěchotních děl od zrušených divizí 3. vlny. Mužstvo pluků 5. vlny tvořily starší ročníky.

Přehled divizí a pluků 5. vlny:





Výstavba divizí 6. vlny v listopadu 1939
S výstavbou dalších pěti divizí za použití ukořistěného československého materiálu se počítalo v druhém měsíci války. Rozkaz ke zformování byl vydán 11. listopadu 1939. Systemizace pluků odpovídala předchozí vlně. Všechny čtyři divize byly zformovány k 1. prosinci 1939. Mužstvo pluků pocházelo z různých vojenských okruhů. Divize byly operačně způsobilé v únoru 1940.

Přehled divizí a pluků 6. vlny:



Výstavba dalších divizí a pluků
Z hraničářský pěších pluků byly v září 1939 zformovány pěší pluk 121, 122 a 123. K 1. prosinci 1939 byl podobně vystaven pěší pluk 124 a o něco později ještě pěší pluk 125, který po svém vzniku sloužil jako jednotka generálního štábu bez trvalého podřízení konkrétní pěší divizi. Pěší pluky 243 a 244 vznikly 15. října 1939 z policejních pluků I a II Eberhardovy skupiny, jež byla nasazena do bojů o Gdaňsk. Mužstvo prvního pluku tvořili veteráni z první světové války, mužstvo druhého pluku příslušníci gdaňské zemské policie. Pro 72. pěší divizi by zformován pěší pluk 266. Dále byl zřízen pěší pluk 253, který obdržela 34. pěší divize (divize 1. vlny) výměnou za její pěší pluk 105, který dostala 72. divize. K 1. prosinci 1939 byly zeměbranecké pěší pluky 161, 152 a 162 transformovány v pěší pluky 247, 249 a 250. K 1. lednu 1940 pak byly změněny zeměbranecké pěší pluky 40, 59 a 182 na pěší pluky 335, 353 a 358. Stejný osud v půlce ledna potkal i zeměbranecké pěší pluky 33 a 183, jež byly změněny na pěší pluky 326 a 347, ale ty již byly určeny pro divize 7. vlny.


Přehled divizí a pluků v roce 1939 mimo vlny:

1940

Výstavba divizí 7. vlny v lednu 1940
19. listopadu 1939 bylo nařízeno zřízení třinácti pěších divizí sedmé vlny. Divize měly mít zpočátku jen dva pluky. 30. prosince 1939 bylo těmto divizím přiřazeno 31 polních náhradních praporů a dva zeměbranecké pěší pluky (u minulé vlny zmíněné pluky 33 a 183). Z nich byly sestaveny další pěší pluky, takže počet pluků divizí této vlny mohl být zvýšen z 26 na 39. Divize měly dosáhnout operační způsobilosti koncem února. Velitelé byli jmenováni mezi 13. lednem a 6. únorem. V březnu 1940 se divize objevily v přehledu jednotek branné moci (Schematische Kriegsgliederung). Každý vojenský okruh měl na starost sestavení jedné divize, výjimkou byli rakouské okruhy, které v této vlně žádnou divizi nevytvářely. Vyjma divizí 196, 197 a 198, jež byly sestaveny z náhradních jednotek vojenských okruh V, VI a XII dislokovaných v Západním Prusku, Povartí a Protektorátu, obdržely divize 161-183 čísla původně určená pro štáby náhradních jednotek. Co se týče pořadových čísel pěších pluků, ta zaplnila mezery, které zůstaly mezi číslicemi 301 a 450 po vniku pluků 3. vlny. Členění pěších pluků vycházelo z členění pluků 1. vlny, avšak chyběly minomety a roty pěchotních děl měly zpočátku jen čtyři lehká děla.


Přehled divizí a pluků 7. vlny:





Výstavba divizí 8. vlny z ledna 1940
Koncem ledna 1940 bylo nařízeno zřízení dalších deseti pěších divizí, jež měly být sestaveny do konce dubna téhož roku. Na výstavbě se podílelo deset vojenských okruhů z patnácti. Západní okruhy se na této vlně nepodílely z toho důvodu, že stavěly poziční divize pro oblast Horního Rýna a okruhy VII a XVIII měly sestavit horské divize. Výstavba divizí proběhla v únoru 1940, přičemž kádr poskytlo jako záložní, tak plní vojsko. Divize se stihly zapojit do druhé fáze francouzského tažení. Vnitřní členění pluků v zásadě vycházelo z členění pluků první vlny.


Přehled divizí a pluků 8. vlny:





Hornorýnské divize
V únoru 1940 byly sestaveny čtyři poziční divize určené pro zajištění hornorýnské hranice s Francií. Tři divize byli sestaveny v západních vojenských okruzích, jedna v drážďanském okruhu. Velitelství divizí vznikla transformací z divizních štábů ke zvláštnímu použití 426, 427, 441 a 443. Pluky této skupiny divizí sestávaly pouze z praporů o čtyřech rotách, žádné plukovní jednotky v sestavě neměly. Co se týče výzbroje disponovaly pouze lehkými kulomety a po dvanácti těžkých kulometech ve třech kulometných rotách.


Přehled divizí a pluků této skupiny:





Výstavba divizí 9. vlny z března 1940
Na konci ledna 1940 bylo naplánováno zřízení osmi pěších divizí, jež byly někdy označovány také jako divize zemských střelců. Tyto divize měly sloužit jako zajišťovací jednotky na obsazených polských území v podřízenosti Hlavního velitelství Východ, a nahradit tak osm zde dislokovaných divizí 3. vlny. Čtyři divize měly být zřízeny do poloviny dubna, další čtyři do půlky května. K těmto osmi divizím přibyla ještě 395. pěší divize, která měla nahradit 311. pěší divizi. Pěší pluky byly zřízeny v březnu. Jejich štáby vznikly transformací 18 štábů pluků zemských střelců, 6 štábů polních velitelství, pozičního úseku 128 a pluků pohraniční stráže 51 a 61. Prapory těchto pluků byly zřízeny z 63 praporů zemských střelců, strážních praporů 521, 532, 572, 601 a 608, dvou praporů pozičního úseku 128 a šest praporů obou pluků pohraniční stráže. Pět praporů bylo zřízeno nově. Prapory byly do pluků sestaveny dle toho, kde se zrovna v Polsku nacházely, tedy bez ohledu na příslušnost k vojenským okruhům. Pluky sestávaly z dvanácti rot ve třech praporech, jedné těžké roty se čtyřmi lehkými pěchotními děly a četou protitankových děl, dále z ženijní roty a polní branecké roty.



Další formace divizního charakteru v Polsku
K 1. červnu 1940 byly na okupovaných polských územích zřízeny čtyři velitelství náhradních jednotek, což byly v podstatě náhradní divize se zajišťovacími úkoly. Polní branecké pěší pluky byly sestaveny z různých náhradních a polních braneckých jednotek. Na počátku srpna 1940 byly tyto divizní formace zrušeny.




Výstavba divizí 10. vlny
22. května 194 bylo nařízeno zřízení devíti mobilních náhradních divizí (a 4. horské divize). K jejich zformování došlo v červnu, proces měl být ukončen 1. července. Základem byly třetí roty různých náhradních praporů. K jejich kompletnímu doformování ale nedošlo, neboť bitva o Francii skončila rychleji, než se očekávalo. Jednotlivé roty se pak vrátily ke svým náhradním praporům.



Zeštíhlení armády po francouzském tažení
Po překvapivě rychlém a úspěšném tažení proti Francii nařídil Hitler již 15. června zmenšení polní armády na celkem 120 divizí. Probíhající výstavba divizí 10. vlny byla zastavena. Avšak proti zrušení 35 divizí se postavilo OKH, a tak bylo mužstvo 18 divizí jen posláno na dovolenou, což znamenalo, že zůstaly jejich štáby a 60 procent jejich příslušníků nastoupilo na výpomocné práce do zemědělství a zbrojního průmyslu. Těchto 18 divizí (81, 82, 83, 88, 93, 94, 95, 96, 98, 205, 206, 207, 212, 213, 218, 221, 239 a 246), což představovalo 54 pluků, bylo povoláno zpět až na přelomu února a března 1941. Divize 10. vlny a 27 jejich pluků bylo zcela zrušeno. Z 27 pluků určených pro divize 9. vlny bylo vytvořeno 48 praporů zemských střelců, a to ve vojenských okruzích, ke kterým byly přiděleny za účelem zrušení, tj. bez vztahu k předchozím číslům praporů zemských střelců, které předtím posloužily jako základ pro vytvoření pluků. Vedle 48 praporů zemských střelců z nich vytvořily ještě dva strážní prapory. Pět praporů bylo později použito při 13. a 14. vlně. Zbytek byl zrušen. Třináct pluků hornorýnských divizí bylo zrušeno a jejich 13 pluků bylo transformováno na 29 praporů zemských střelců a II. prapor pěšího pluku 117. Z třetí vlny bylo sedm pluků kompletně zrušeno, štáby dvou pluků byly použity k výstavbě druhých pluků u 2. a 3. tankové divize. Zrušen byl též gdaňský pluk 243 a stejný osud potkal i tři pluky 311. pěší divize. Celkem zeštíhlení pozemního vojska postihlo 80 pluků.



Přestavba z října 1940
15. června bylo nařízeno zvýšení počtu rychlých svazků na 30. Několik pěších divizí bylo přetransformováno na tankové divize či pěší divize (motorizované). Z některých pěších pluků se během tohoto procesu staly pěší pluky (motorizované) a z některých pluky střelecké. Tři pluky, které se během tohoto procesu staly nadbytečnými, byly reorganizovány na pluky horských myslivců.

HORŠTÍ MYSLIVCI, MYSLIVCI A LYŽAŘI

Číslování
Pluky horských myslivců a myslivecké pluky byly co se týče jejich číslování vedeny v rámci pěchoty. Naopak lyžařské pluky měly vlastní číslování. Stejné to pak bylo s mysliveckými pluky (L), jež byly přejaty od letectva a ponechaly svá původní čísla. Zatímco pluky horských myslivců měly čísla v pořadí pěchoty, horské divize měly vlastní čísla. Myslivecké divize naopak spadaly do číslování pěchoty, stejěn jako jejich pluky. A lyžařská divize zase obdržela číslo 1, ačkoliv 1. pěší divize existovala, takže i zde došlo k zavedení vlastního číslování. Polní divize letectva, jež byly převedeny pod pozemní vojsko si nejprve ponechaly původní čísla a ke změně došlo až při jejich reorganizaci.



Mobilizace 1939
V době moblizace existovaly tři horské divize s celkem sedmi pluky horských myslivců. Navíc existoval pluky horských myslivců 140, který měl ale pouze jeden prapor. Pluky horských myslivců měl cyklistickou četu, tři prapory, každý s třemi rotami horských myslivců (9 lehkých kulometů, 2 těžké kulomety a 3 lehké minomety), dvě těžké roty (jedna s ženijní četou a 4 těžkými kulomety, druhá s 6 středními minomety a 2 lehkými pěchotními děly), a 16. rotu s 12 protitankovými děly.


Přehled divizí a pluků v době mobilizace:




Léto 1940
V souvislosti s výstavbou divizí 10. vlny došlo v létě 1940 ke zřízení Mysliveckého pluku 141 a pluků horských myslivců 142 a 143. K předpokládanému zřízení 4. horské divize ale zatím nedošlo. Pluk horských myslivců 142 byl po čase opět zrušen, Myslivecký pluk 141 byl reorganizován na pluk horských myslivců a v červnu 1940 byla na Horním Rýnu zřízena 6. horská divize.



Podzim 1940
Ke kompletní výstavbě horských divizí došlo na podzim 1940. Pěší pluky 13, 85 a 91 byly uvolněny, neboť jejich dosavadní nadřízené divize byly změněny na tankové divize. Tyto pluky byly přetransformovány na pluky horských myslivců, a tak mohlo dojít ke vzniku dalších horských divizí. Během toho procesu byl pluk horských myslivců 100 přesunut od 1. horské divize, která měla jako jediná tři pluky, k 5. horské divizi.


Přehled pluků a divizí z roku 1940:




Reorganizace lehkých pěších divizí 1942
V prosinci 1940 byly v rámci 12. vlny postaveno čtyři lehké pěší divize, jež byly určeny pro boj ve středohorských polohách, tedy jakýsi mezistupeň mezi pěšími divizemi a horskými divizemi. K těmto čtyřem divizím přibyly v zimě 1941-1942 ještě další tři, které vznikly z 5., 8. a 28. pěší divize, jež utrpěly těžké ztráty u Moskvy. 99. lehká pěší divize byla na podzim 1941 změněna na 7. horskou divizi. K 28. červnu 1942 bylo zbývajících šest lehkých pěších divizí reorganizováno na myslivecké divize. Pluky horských myslivců 139, který se nacházel ve Finsku, se stal samostatným plukem. Později byl rozšířen na brigádu horských myslivců.


Přehled změn lehkých pěších divizí:




Změny pěších divizí na myslivecké divize na podzim 1942
Čtyři pěší divize 15. vlny, které se nacházely v Chorvatsku (704, 714, 717, 718), byly na podzim 1942 reorganizovány na myslivecké divize (104, 114, 117, 118). Pluk horských myslivců 756 podřízený 334. pěší divizi nesl sice označení pluk horských myslivců, neboť byl zřízen z náhradních jednotek horských myslivců, avšak jeho členění odpovídalo granátnickému pluku.



Stalingrad a Tunisko
U Stalingradu byla zničena 100. myslivecká divize, včetně podřízených mysliveckých pluků 54 a 227 a přiděleného chorvatského granátnického pluku 369. Divize byla obnovena v zázemí v podobě bojové skupiny v síle pluku. V Tunisku byl zase zničen zmíněný pluk horských myslivců 756.



Převzetí polních divizí letectva
V zimě 1942-1943 byly zřízeny polní divize letectva, avšak příliš se neosvědčily. Byly sice obsazeny relativně kvalitními kádry, avšak neprošly dostatečným výcvikem a nebyly vhodně nasazeny, takže utrpěly zbytečně vysoké ztráty. Jako řešení bylo zvoleno převedení pod pozemní vojsko, kte kterému došlo v listopadu 1943. Divize byly následně reorganizovány podle organizačního schématu tzv. divize nového typu 44. Myslivecké pluky letectva byly přejmenovány na myslivecké pluky (L), zachovaly si ale vlastní číslování a členění podle tzv. granátnického pluku nového typu.


Přehled polních divizí (L) a Mysliveckých pluků (L):