POL - Treblinka

     
Název:
Name:
Treblinka Treblinka
Další názvy:
Other Names:
Vernichtungslager Treblinka
Určení:
Camp Purpose:
vyhlazovací tábor extermination camp
Doba existence:
Operational (since - to):
DD.07.1942-DD.11.1943
Odhadovaný celkový počet vězňů:
Estimated Total Number of Prisoners:
-
Odhadovaný počet obětí:
Estimated Casualty Toll:
700.000 - 900.000
Stát odpovědný za existenci:
State Responsible for Camp Founding:
Německá říše German Reich
Nadřízený stupeň:
Upper Authority:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Pobočky:
Subsidiaries of Camp:
- -
Velitelé:
Commanders:
11.07.1942-28.08.1942 Eberl, Irmfried (SS Obersturmführer)
01.09.1942-27.08.1943 Stangl, Franz Paul (SS Hauptsturmführer)
27.08.1943-DD.11.1943 Franz, Kurt Hubert (SS Untersturmführer)
Stát, kde se tábor nachází:
Camp Location (State):
Polsko Poland
Obec:
Camp Location (Town, Village):
- -
GPS souřadnice:
GPS Coordinates:
52°37'53.00"N 22°03'08.00"E
Přístupnost:
Accessibility:
přístupno v návštěvních hodinách open during visiting hours
Památky a muzea v okolí:
Places of Interest and Museums in the Vicinity:
- -
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
de.wikipedia.org/wiki/Vernichtungslager_Treblinka
URL : https://www.valka.cz/POL-Treblinka-t19192#599855 Verze : 3

1 Vstup
2 Stezka smrti
3 Popraviště
4 Plynové komory
5 Masové hroby
URL : https://www.valka.cz/POL-Treblinka-t19192#71745 Verze : 0
Treblinka


Nejprve vznikl tábor Treblinka I


Vězeňský pracovní tábor Treblinka I


Místo vzniku tábora bylo vybrané v málo obydlené lesnaté části na severovýchidě Genarální gubernie, poblíž železniční uzlové stanice ve vesnici Małkinia – Górna. Bylo to na trati z Waršavi do Białegostoku a 4 km na severozápad od vesnice Treblinka. Tábor vznikl vlétě 1941 a pracovalo se v nedalékém kamenolomu.
Poláci a židi, kteří sem byly nejprve svážení pocházely z okolí Waršavi, vytěžený a rozdrcený kámen se přepravoval na stavbu pevností na hranici s SSSR.
Pobyt v Treblince I končil většinou smrtí nebo transportem do větších Koncentračních táborů. Průměrně v táboře bylo 1000 až 1200 vězňů.
Část vězňů pracovala v kamenolomu, druhá nakládala vagouny ve stanici Małkini, dalčí část vězňů pracovala v táborových dílnách, ženy vedli většinou rolnickou činnost.
Tábor byl zlikvidovaný v července 1944 kdy se blížila Rudá armáda



Vyhlazovací tábor Treblinka II


Tento koncentrační tábor byl postaven běhen akce Reinhard. Práce na jeho výstavbě začali a probíhali v květnu a červnu 1942, stavěliho vězňové z pracovního tábora. Stavebními pracemi byla pověřena firma Schönbronn (Lipsko) a Schmidt-Münstermann. Koncentrační tábor v Treblince byl k přijetí prvních vězňů připraven 22. července 1942. K dokončovacím pracem byli svezeni židi z Waršavského geta a okolních měst a vězňové z Treblinky I. Práce na stavbě kontroloval SS-Hauptsturmführer Richard Thomalla specialista na stavby akce Reinhard.


Prvním velitelem tábora byl rakušan SS-Obersturmführer Irmfried Eberl, který nejprve sloužil v Bernburgu - v jednom z šesti institutů "eutanazie" na území říše. V srpnu 1942 byl nahrazen SS-Obersturmführerem Franzem Stanglem bývalým velitelem tábora v Sobiboře. Dále v táboře sloužilo 20 až 30 esesáků většinou německé a rakouské národnosti, všichni sloužila v programu eutanazie, a společnost jim dělalo 90 - 120 ukrajinských strážníku. Ostatní obsluhovali plynové komory mezi nimi byl i špatně úprosnulý Iwan Marczenko a Mikołaj Szalejew. Většinu ukrajinských a sovětských vojáků tvořili naverbovaní váleční zajatci z rudé armády, jejich nábor a školení proběhlo v Tráwnikách, někteří z tzv. Volksdeutsche, byli německého původu a byly povoláváni jako velitelé jednotek a malých mužstev.


V táboře pracovalo 700 až 1000 vězňů, vykonávali fyzickou práci s všude přítomnou exterminací. Část vězňů sloužila jako posluhovači vojáků SS. Skupiny židovských specialistů byli zaměstnáni při stavebních pracích, které probíhaly i během procesu vyhlazování. Vězni, kteří byly vybrání pro pracovní úkony byly často nuceni k osekávání větví a k jejich zaplétání mezi ostnaté dráty z důvodu kamufláže, později bylo přikročeno k výsadbě stromků mezi ostnaté dráty a oplocení. Tito vězni pracovali jen několik dní, poté byly zabiti na nahrazeny novými židy z přijíždějících transportů.

V září 1942 Stangl zavedl mezi vězni stálé komando, které zodpovídalo za "vykládání vagonů", říkalo se mu "staniční komando". Další stálé komando pracovalo při svlékání deportovaných vězňů, při třídění jejich majetku, k vynášení plynových komor a u hromadných hrobů.


Okolo vánoc v roce 1942 dal Stangl rozkaz k výstavbě atrapy nádražní budovy. Nádražní hodiny s namalovanými čísly ukazovaly stále 6 hodin. Na zadní straně baráku byly namalovány pokladny s jízdními řády a ukazatele směru jízdy vlaků (do Waršavy, Wołkowyska a Białogostoku). Cílem bylo vytvoření iluze, u přijíždějících vězňů, že skutečně dorazily do přestupního tábora.

Pro pohodlí a příjemnější pobyt posádky a SS-manů bylo v táboře vybudováno malé ZOO a pivní altán.


Kromě táborových staveb byla do tábora postavena i vlečka spojující tábor s nejbližší železniční stanicí. V táboře byly nejprve vykopány hluboké jámy, které sloužily jako hromadné hroby, než se přikročilo ke spalování mrtvol. V této době měl tábor tvar nepravidelného pravoúhlého lichoběžníku. o šířce 400 m a délce 600m, který byl ohrazen ostnatým drátem s propletenými větvemi. Toto maskování mělo zabránit jakémukoliv pozorování tábora z venku. V pozdější době bylo postaveno další oplocení společně s protitankovými překážkami ("španělské kozy"). V každém ze čtyř rohů stále 8 metrů vysoká strážní věž. Další věže byly postaveny v prostoru smrti, kde probíhaly masové vraždy. Prostor tábora byl tady rozdělen na tři části o velmi podobné ploše.


I. část "Obytný tábor" - ubytování pro vojáky SS a pro ukrajinské strážníky.
II. část "Přijímací tábor" - přijímací prostor transportů "Auffanglager"
III. část "Tábor smrti" - "Totenlager" popravčí část tábora
První dvě části byly označovány jako dolní tábor, třetí část jako horní.


Administrativně ubytovací část se nacházela v severozápadní části. Obsahovala kasárny SS a ukrajinských strážníků, kanceláře, ošetřovnu, sklady a dílnu. Vstupní brána do tábora byla v severozápadní části v blízkosti železniční vlečky. Později byla postavená velká dvoukřídlová dřevěná brána ve stylu okolí Zakopaného. Bránu zakrývala nevelká stříška, dveře byly ozdobeny železnými květy.


V noci tábor osvětlovaly světla ze strážních věží. Ukrajinští strážníci společně s vojáky z SS sloužily jen v okolí brány a na stážních pozicích. U vstupu do tábora byl umístěn nápis "SS -Sonderkommando Treblinka".


Čtverec o rozměrech cca 100 x 100 m byl od zbytku tábora oddělen osnatým drátem. Na půdorysu tohoto čtverce byly umístěny tři baráky ve tvaru písmen U. V nich přespávali vězňové, kteří pracovali v dolním táboře, na kraji "Apelplatzu" stála latrína pokrytá slaměnou střechou.
Přijíždějící transporty přijížděly rovnou do prostoru smrti, tento prostor byl umístěn v jihozápadní části tábora u železničních kolejí. Zde stálo nástupiště a rampa o délce kolem 200 m společně s atrapou nádražní budovy. Při vjezdu železniční vlečky stála dřevěná brána vypletená ostnatým drátem a propletená větvemi.


Další budovou stojící v prostoru smrti byla "nemocnice", bylo to místo exekuce. Osoby zraněné, vyčerpaní nebo děti bez doprovodu byly zavedeny do "nemocnice". Nemocnice byla jakási dřevěná bouda obehnaná ostnatým drátem nad níž vlála vlajka červeného kříže. Zde byli příchozí svlékáni a poté zastřeleni střelou do týla hlavy. Mrtvá těla byly poté vhozena do stále hořících jam.

Podél rampy stály dva velké baráky, ve kterých byly tříděny a skladovány věci sebrané vězňům. Na sever od skladů byl tzv. "nádražní platz" na východ od něj byl další ohrazený prostor nazývaný "svlékárna" (Entkleidungsplatz). Zde byly odděleni ženy, muži a děti. Stály zde dva baráky: severní a jižní. V prvním baráku se museli vysvléct ženy a poté jim byly ostříhány vlasy. Druhý barák sloužil nejprve jako ubytovací pro uvězněné muže, ale brzo byl přeměněn na sklad. Muži se poté museli vysvléci na vzduchu mezi baráky.
Celý prostor smrti zabíral cca 200- 250 m, zde probíhal většina masových vražd. Ležel v jihovýchodní části tábora. Byl to další prostor neprodyšně oddělený od zbytku tábora ostnatým drátem. Por účel kamufláže byl opět neprodyšně protkán větvemi. Celý prostor byl navíc krytý vysokým násypem zeminy, čímž bylo úplně zabráněno pozorování vnitřku tábora zvenčí.


Na začátku fungování tábora zde byla postavena zděná budova z cihel. V této budově se nacházely na počátku 3 plynové komory o rozměrech 4 x 4 m a výšce 2,6 m. Komory se velmi podobaly prvním komorám z tábora v Sobiborze [sobiboře]. V prostorech přilehlých ke komorám stály spalovací motory, které produkovaly smrtící oxidy uhlíku, pomocí trubek byly tyto spaliny přiváděny do komor. V tomto prostoru stály i agregáty vyrábějící elektřinu pro celý tábor.


Dveře komor s otvíraly ven z dřevěné chodby vedoucí zezadu budovy. Dveře byly dřevené vysoké 1,8m a široké 0,9 m, hermetické uzavíratelné zvenku. Uvnitř plynové komory naproti vstupním dveřím byly další hermeticky uzavíratelné dveře o velikosti 2,5 x 1,8 m. Tyto dveře byly provedeny z tlustých dřevěných desek vyklápěné nahoru (tedy jako dnešní garážové vrata). V době vynášení mrtvol byly dveře vyklopeny nahoru a podepřeny dřevěnými sloupy. Stěny komor byly částečně obloženy bílými kachličkami. Strop byl propleten trubkami se sprchovými sítky, které vytvářeli dojem koupelny.


Na východ do plynových komor byly vykopány ohromné jámy do kterých byly zakopávány mrtvoly. Tyto jámy byly vykopána zapůjčeným bagrem z tábora Treblinka I. Jámy byly dlouhé 50 m, široké 2,5 m, hluboké 10 m. Na počátku existence tábora byly mrtvoly přiváženy na vozíkách úzkorozchodné dráhy, tlačených vězni. Tento systém se zdál Stanglovi nepraktický a tak rozhodl o přepravování mrtvol na nosítkách.
Na jihovýchodě stály dva baráky pro vězně, které obepínal plot z ostnatého drátu. V barácích byly kromě spacích kojí umístěny i kuchyň, záchod, později i prádelna.
Uprostřed prostoru smrti byla postavena strážní věž.


Prostor mezi šatnu "svlékárnou" spojoval s prostorem smrti tzv. "schlauch", což byla cesta o délce 80-90m a šířce 4 m, obehnaná ostnatým drátem až do výšky 2 m. Němci této cestě říkaly "Himmelfahrtstraße" - cesta do nebe. Cesta začínala vzadu u baráku kde se svlékaly ženy a pokračovala dále na východ a vcházela do jižní strany baráku s plynovými komorami. Touto cestou procházeli všichni židé nazí.


Přijíždějící vlakové soupravy s vězni měly nejčastěji 50 - 60 vagónů na dobytek, v kterých bylo namačkáno 6 až 7 tisíc osob. Po průjezdu stanicí Małkiny Górna [malkina gurna] přejel vlak po mostě přes řeku
Bug a zastavil až ve stanici ve vesnici Treblinka. Zde docházelo k dělení vlakového transportu na části po 20 vagónech. Tyto části byly následně lokomotivou dotlačeny do tábora. Ostatní vagóny čekali ve stanici. Když se vlak přibližoval k táboru nastupovali vojáci SS a ukrajinci na určené pozice v prostoru příjmu. Po zastavení vlaku byly postupně otvírány dveře u jednotlivých vagónů, to znamená že nejprve vystoupily všichni z jednoho vagónu a pak byly teprve otevřeny dveře od dalšího vagónu.
Opouštění vagónů společně s vojáky SS obstarávalo vězeňské komando "Kommando Blau" (název komanda byl odvozen od barvy pásku jakou nosili vězni na rukávě).
Po opuštění vagónů důstojník SS informoval vězně, že se nacházejí v přestupním táboře, z kterého budou rozesláni do různých pracovních táborů. Před další cestou, ale musí projí kontrolou a z hygienických důvodů umytím, budou tedy vysprchováni a oblečení bude odevzdáno k dezinfekci. Peníze a cenné věci měly být odevzdány do depozitu s tím, že jim budou vráceny po omytí. Po tomto oznámení byly vězni vedeni ne místo uvnitř tábora z nástupní rampy. V tomto prostoru byly rozděleni ženy a muži. Ženy byly odváděny doleva z důvodu svlékání. Muži doprava. Tuto činnost provádělo tzv. "červené komando", staralo se o svlékání a sbírání oblečení. Obvykle celý tento proces probíhal ve velmi vysokém tempu a doprovázel jej křik a bití od strážníků. Od podzimu v roce 1942 k tomu přibylo navíc stříhání vlasů ženám na konci šatny za paravanem.


Nahé oběti následně vstupovaly do "schlauchu", který je zavedl přímo do plynových komor. Některé zdroje udávají, že nejprve byly vražděny ženy a děti, zatím co muži čekaly v šatně. Podle jiných zdrojů byly nejprve zplynováni muži, ale je možné, že to záleželo od specifikace transportu.
Po uzavření plynových komor byly zpuštěny spalovací motory, které produkovaly smrtonosné oxidy uhlíku. Po 20 - 30 minutách byly všechny oběti mrtvé. Mrtvá těla byla vytahována z komor a transportována do vykopaných jám, kde byli nejprve zasypány. Později bylo přikročeno ve vykopaných jámách k položení kolejnic, čímž v jámě vznikl jakýsi rošt na kterém byly spalována mrtvá těla. V počáteční fázi fungování tábora trvalo usmrcení vězňů z dvaceti vagónu ( 2 až 3 tisíce vězňů) od 3 až 4 hodiny. Po určité době nabrali němci "rutinu" a zredukovaly čas celého procesu na 1,5 hodiny !


V době kdy byly zplynováni první židé, 50 jiných vězňů z tábora čistilo vagóny, kterými byli přivezeni odsouzenci k smrti. Poté byly vagóny vyvezeny z tábora, uvolňujíc tím místo pro další "zboží" s lidským nákladem.
V té samé době jiná skupina židovských vězňů, čítající přibližně 50 vězňů , sbírala oblečení a ostatní věci z šatny a přenášela je do třídírny a skladů. Zde modré komando prohledávalo věci, hledaly zašité a skryté cennosti (šperky, peníze atd.), prohledané a roztříděné oblečení zbavovaly Davidovy hvězdy. Zároveň ničily průkazy totožnosti a jiné dokumenty, které neměly pro němce žádnou cenu. Roztříděné věci byly následně odesílány do skladů SS v Lublinie.


200 až 300 vězňů z Sonderkommanda pracovalo v prostoru smrti na odstraňování mrtvých těl z plynových komor, na vytrhávání zlatých zubů obětem a na pohřbívání nebo pálení ostatků.
V zimě na přelomu roku 1942 - 43 bylo odstoupeno k zahrabávání těl, od tohoto období jsou ostatky páleny.


Ale ještě před tím stejně jako v Bełżcu a Sobiborze si němci uvědomily, že počet plynových komor neodpovídá potřebám masového vyvražďování židů. Proto na začátku září a října 1942 bylo rozhodnuto o výstavbě nových plynových komor s deseti komorami. Aby bylo možné postavit tyto komory bylo nutné získat stavební materiál. Jako stavební materiál byl použit komín sklářské hutě v Małkině. Komín byl rozebrán pod dozorem experta na stavbu plynových komor Erwina Lamberta. Nové plynové komory měly rozměr 4x8 metrů, plocha starých komor byla 48 m2, zatímco nové komory zabíraly plochu 320 m2. Nové komory byly vysoké jen 2 m tedy o 600mm nižší než staré komory.
Budovou vedla centrální chodba. Na obou stranách chodby bylo 5 plynových komor tedy celkem 10 plynových komor.Vstupní dveře a dveře, kterými byly ven vynášeny oběti byly podobné dveřím ze starých komor.Na vstupních dveřích do komor byla špehýrka a malé okénko, kterým mohli vojáci SS a ukrajinští strážníci pozorovat dění uvnitř komor.
Hlavní vstupní dveře do komory částečně zakrývala židovská ceremoniální záclona, která v synagogách nejčastěji zakrývá "Aron ha Kadeš" - místo přechovávání svatých svitků. Na této zácloně byl hebrejský nápis "Toto je brána k Bohu, přesní projdou jen spravedlivý. Nad těmito vstupními dveřmi byla umístěna velká Davidova hvězda. Aby odsouzení mohly vstoupit do budovy museli před vstupními dveřmi překonat pět vstupních schodů na jejichž bocích stály květináče s květinami.


V těchto plynových komorách mohlo současně umírat 3 800 osob, zatím co ve starých komorách max. 600 osob.
Hlavním velícím důstojníkem v horním táboře byl Heinrich Arthur Matthes, kterému pomáhali Gustav Münzberger, Fritz Schmidt společně s ukrajinci Marčenkem a Šalejevem.


Vyhlazování
Program vyhlazování se v Treblince rozběhl naplno 12. července 1942, první transporty přijely z waršavského gheta. Do 21. září 1942 bylo podle záznamů usmrceno 254 tisíc židů z Waršavi a 112 tisíc židů z tzv. "distriktu waršavského".
Do zimy na přelomu roků 1942 - 43 bylo zabyto dalších 337 tisíc židů z distriktu radomského a 35 tisíc z distriktu lubelského. Tedy celkem bylo z Generální gubernie zavražděno 738 tisíc židů.
K tomu je ovšem nutní připočítat 107 tisíc židů z okolí Białegostoku, kteří byly do tábora přiváženi nepravidelně v období od července 1942 do dubna 1943.
V Treblince bylo zavražděno i 7000 slovenských židů, za tyto transporty platila Tisova republika, podle některých zdrojů 500 RM na hlavu.
Mezi 5. a 25. říjnem přijely do Treblinky transporty z Terezína - 8000 osob.
V březnu byly v táboře zplynovány transporty z Řecka - 4000 osob.
Od března do dubna přijížděly transporty z Makedónie - 7000 osob.
Koncem března přijel jeden transport z Salonik - 2800 osob.
Kromě toho bylo v táboře zplynováno 2000 romů.


Hlavní program vyhlazování probíhal až do dubna 1943. Později do tábora přijížděli už jen ojedinělé transporty. Po vizitě Reichsführera-SS Heinricha Himmlera v táboře, která se uskutečnila koncem února 1943, byl vydán rozkaz ke kremaci ostatků.Těla byla pálena na roštech z kolejnic nebo ve vyklizených hromadných hrobech. V jámách se položily cca 1 m od dna kolejnice ve vzdálenosti 30-40 cm. Na ně se pokládaly ostatky a prokládaly se dřevem. Na konci se hranice polila benzínem a zapálila.
Na jaře 1943 propukla mezi vězni starajícími se o chod tábora epidemie tyfu.


Během existence tábora došlo k několika pokusům o vzpouru, nejznámější je zabytí důstojníka SS Maxe Biala vězněm Meirem Berlinerem 11. září 1942. Až teprve v prvních dnech roku 1943 došlo ke vzniku konspirační buňky odporu. Hlavními organizátory skupiny byly Galewsky, Dr. J. Chorążycky, C. Kurland, R. Mazarek, Dr. Leichter většina z nich ovšem nepřežila následné povstání v táboře.
K povstání došlo, když se kremace obětí blížila ke konci a bylo jasné, že tábor bude zlikvidovaný společně s vězni. Vedení odporu rozhodlo, že povstání vypukne 2. srpna 1943 v 17 hodin. Na začátku probíhalo všechno podle plánu. Vyrobenou kopií klíče od skladu zbraní, byl sklad otevřen a zbraně byly rozneseny po táboře mezi zasvěcené vězně. Chvíly před samotným začátkem povstání přálo povstalcům štěstí. Část vojáků SS se vydalo koupat do nedaleké řeky Bug, čímž oslabily počet stráží v táboře.Povstalci využily nastalé situace a i z obyvy před dekonspirací povstání zahájily útok o několik hodin dříve. Signálem pro ostatní vězně bylo vyhození nádrže z benzínem do vzduchu. Pak začaly vězňové podpalovat dřevené baráky. Poté zaútočily na stráže.
Bohužel při povstání se nepodařilo zničit plynové komory. Nejvíce povstalců zahynulo pod palbou kulometů ze strážních věží, a veký počet prchajících vězňů zahynul pod tou samou palbou při překonávání ostnatých drátů napnutými mezi protitankovými překážkami.
Vězňové, kterým se podařilo utéct (200) a přežít (60), byli pronásledováni místní policie, strážní jednotkou z Treblinky I a jinými vojenskými jednotkami.Zbytek vězňů z Treblinky byl ihned popraven, jen hrstka jich byla ponechána na živu z důvodu rozebrání tábora. Dále prováděly zaorání a výsadbu stromů. Tak aby neexistovaly žádné stopy o existenci tábora. Plynové komory fungovaly i po povstání, jako poslední v ní byly usmrceni transporty označené PJ 207 a PJ 208.


Po zlikvidování posledního transportu bylo celé uzemí zoráno. A postaveny hospodářské budovy, tak aby to vypadalo, že zde nebylo nikdy nic jiného než zemědělská usedlost. Do hospadářství byl dosazen ukrajinský strážník Streibl.
Vězni kteří rozebírali tábor byly transportováni 20.října 1943 přes Siedlce [šedlce] a Chełm do tábora smrti v Sobiborze [sobiboře]. 17. listopadu 1943 vyjel poslední transport z vybavením tábora.
Přeživší vězni po válce pomáhali zrekonstruovat vzhled tábora a účastnily se i procesů proti důstojníkům SS velícím v táboře, hlavní proces probíhal na přelomu let 1964 - 65 . Proces s Francem Stanglem probíhal až v roce 1940.


Celkem bylo v Treblince zavražděno 700 - 900 tisíc židů, v současné době kdy se objevily nové dokumenty dochází k zpřesňování tohoto čísla a toto číslo dost značně překračuje horní hranici zavražděných osob ve vyhlazovacím táboře Treblinka.





Legenda k mapce


Treblinka v srpnu 1943


OBYTNÝ TÁBOR
1. Hlavní brána
2. Tyrolská hlavní strážnice
3. Parkoviště pro obrněná vozidla
4. Prostor pro relaxaci vojáků SS
5. Kasárny, jídelna a ubytování vojáků SS
6. Sklad zbraní.
7. Kasárny, ubytování SS.
8. Velká nádrž na benzin a čerpací stanice.
9. Garáže
10. Velké uhelná hromada
11. Seřadiště
12. 'ghetto' (ubytování pro pracující židy)
13. Dvojitý plot - strážní cesta.
14. Latrína.
15. Pekařství (transformátor - později usedlosti pro ukrajinskou stráž)
16. Barák pro polský a ukrajinský ženy pracující v rolnictví nebo v domácnosti
17. Kasárny, zubař, doktor a holič pro SS
18. Kommandatura - velitelství a administrativa
19. Sklep pro víno & alkohol
20. 'Goldjude' ( třídírna cenností ukradených židům)
21. Odpočinek oblast pro důstojníky SS
22. Zoologická zahrada a voliéra
23. Kasárny, zubař a doktor pro ukrajinské stráže
24. Kasárny ukrajinské stráže
25. Cvičiště a nástupiště pro ukrajinskou stráž
26. Kasárny, kuchyň kantýna & společenská stolovací místnost pro ukrajinské stráže
27. Sklep na alkohol a víno
28. Bramborový násyp /sklep
29. Kasárny - neidentifikovatelné (objevují se na snímcích země)
30. Stálá ohrada pro chov vepřů a kurník.
31. Hospodářský dvůr
32. Sklad dřív.
33. Skládka odpadků + spalovácí oblast.


PŘIJÍMACÍ TÁBOR
34. Stanice - seřaďovací nádraží.
35. Stanice - sklady
35. Stanice -
35. Platforma - rampa.
36. Kasárny, maketa nádraží (uskladnění)
37. Kasárny, (třídění)
38. Seřaďovací nádraží.
39. Stará vyplněná jáma pro mrtvoly.
40. Lazarett, (polní lazaret s provedením hromadným hrobem v zadní části)
41. Seřaďovací nádraží - latrína.
42. Ústí seřaďovacího nádraží
43. Šatny (ženy vlevo, muži vpravo).
44. Kasárny, (nejprve baráky pro muže, později sklady)
45. Kasárny, ( šatna žen, sklad zabavených cenností, stříhání vlasů, dezinfekční oblast)
46. "Der Schlauch" cesta smrti za maskovaným plotem k plynovým komorám.


TÁBOR SMRTI
47. Neidentifikovaný plot v oblasti, možná pro skladování dříví
48. Zemní val bránící pohledu do tábora smrti
49. Nové plynové komory
50. Staré plynové komory + strojovna pro produkování kysličníku uhelnatého.
51. Masové hroby, (a)jáma pro spalovací experimenty, (b) nepoužívaná jáma
52. Vnitřní dočasný plot ( Plot mezi' Sonderkommando' kasárnami a hroby a zároveň hlídková cesta k strážní věži)
53. "Spalovací oblast" nebo kremační mříž zhotovená z kolejnic pod širým nebem. (a) kremační jámy v masových hrobech.
54. Strážní věž
55. Baráky pro židovské vězně pracujících v ' Sonderkommando' .
56. Prádelna
57. Omezená dráha (později odstraněný, dráhy neúspěšný užívaný pro test kremace rozvodná síť)
58. Oblast vysázená keři a stromy.
59. Násyp zabraňující přímému pozorování tábora oddělující přijímací tábor od tábora smrti
60. Dočasná pozice strážných věž, později byla odstraněna nacházela se pak uvnitř táboru smrti.
61. Zelinářská zahrada.
62. Ulice deportovaných




Zdroje:
Encyclopaedia of The Holocaust
Arad: Belzec, Sobibor and Treblinka
Hilberg: Sonderzüge nach Auschwitz
Donat: The Death Camp Treblinka
Sereny: Into that Darkness
Willenberg: Bunt w Treblince
URL : https://www.valka.cz/POL-Treblinka-t19192#87307 Verze : 0
Mapa treblinky zdroj ARCFI (Aktion Reinhard Camps Foundation International
URL : https://www.valka.cz/POL-Treblinka-t19192#101427 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více