Organizační struktura japonského armádního letectva
(stav roku 1941 před začátkem války v Pacifiku)
天皇陛下 / His Majesty Emperor / Jeho císařské veličenstvo
最高指揮官 / Commander-in-Chief / Vrchní velitel
Sbor maršálů a admirálů loďstva
Štábní orgán císaře bez výkonné pravomoci
軍事参議官会議 / Supreme War Council / Nejvyšší válečná rada
- členy: náčelníci armádní a námořní sekce císařského generálního štábu, sbor maršálů a admirálů loďstva, ministr války a ministr válečného námořnictva, a další vysocí vládní úředníci. Rada projednávala veškerá závažná rozhodnutí spojená s funkcí ozbrojených sil a strategií.
大本営 / Imperial General Headquarters / Císařský generální štáb
- Armádní sekce a Námořní sekce. Obě podléhaly přímo Jeho Veličenstvu a rozhodovaly o nejzálažnějších otázkách operačního i strategického významu a to bez souhlasu vlády a mnohny i bez jejího vědomí.
大日本帝國陸軍航空部隊 / Imperial Japanese Army Air Service / Japonské císařské armádní letectvo
Sambo Sočo - velitel letectva
陸軍航空本部 / Army Air Service General Staff / Generální štáb letectva
- obpovídal za operační přípravu, zpravodajskou službu, tvorbu rozvojových programů letectva, zajišťoval vědecký výzkum, vydával rozhodnutí o způsobilosti letecké techniky k výkonu polní služby, potvrzoval objednávky a odpovídal za jejich dodání k jednotkám
陸軍航空総監部 / Inspectorate General of Aviation / Úřad generálního inspektora letectva
- kádrová politika, výcvikové programy, personální a soudní agenda
Ostatní orgány štábu armádního letectva:¨
Josen Keiri Čokambu - velitelství správní služby
Rikugun Kandža Jusoša - armádní zdravotní služba
Rikugun Čuo Kišobu - armádní meteorologická služba
Koku Cušin Hombu - velitelství spojovací služby
Rikugun Koku Juso Hombu - samostatné veletelství dopravního letectva
Rikugun Teišin Hombu - velitelství výsadkových jednotek
- podléhalo Velitelství dopravního letectva
航空総軍 / Supreme Air Army / Hlavní velitelství armádního letectva
航空軍 / Air Army / Letecká armáda
- ve svém typickém složení měla 2 až 3 letecké divize. Japonsko (armádní letectvo) mělo za války celkem 5 leteckých armád:
1. letecká armáda - štáb se nacházel v Tokiu. Do působnosti této armády spadalo Japonsko, Korejské a Kurilské ostrovy a Formosa (Tchai-wan).
2. letecká armáda - štáb Hsigking. Působnost Mandžusko.
3. letecká armáda - štáb Singapur. Působnost Barma, Thajsko, Malajsko, Sumatra, Jáva, Borneo a Francouzská Indočína (Jižní armáda).
4. letecká armáda - štáb Manila. Působnost Filipíny, Celebes, Nová Guinea a přilehlé ostrovy (8. oblastní armáda).
5. letecká armáda - štáb Nanking. Působnost Čína (Čínská expediční armáda).
飛行師団 / Air Division / Letecká divize
- tato jednotka plně zajišťovala vymezenou frontovou oblast a tudíž vymezený vzdušný sektor. Každá letecká divize měl ve své podřízenosti tzv. vzdušný sektor (航空地区 / Air District), což v podstatě bylo pozemní zajištění letišť. Toto zajištění bylo obvykle prezentováno letištním plukem (飛行場連隊 / Airfield Regiment). Jeho hlavními úkoly bylo jednak kompletní zajištění provozu letiště (údržba, zásobování, opravy výzbroje i letištního zařízení), jednak samotná pozemní obrana letišť
飛行団 / Air Brigade / Letecká brigáda
- prováděla vlastní leteckou činnost prostřednictvím podřízených leteckých pluků. Letecká brigáda měl minimálně 2, obvykle však 5 leteckých pluků. Stíhací letecká brigáda se skládala ze 2-3 stihacích pluků, nejčastější variantou letecké brigády však byly smíšené letecké brigády (聯合飛行団 / Composite Air Brigade) skládající se ze 2 stíhacích, 2 bombardovacích a 1 průzkumného pluku. V závislosti na tom, jaký druh bombardérů byl používán v bombardovacím pluk, upřesňoval se název na Lehká bombardovací smíšená letecká brigáda s 2 stíhacími pluky, 2 pluky lehkých bombardérů a průzkumnou letkou nebo Těžkou bombardovací smíšenou leteckou brigádu s 1 stíhacím plukem, 2 pluky těžkých bombardérů a 1 průzkumným plukem.
飛行戦隊 / Air Regiment/Air Group / Letecký pluk/letecká skupina
- výkonný orgán bojové činnosti. Skládal se ze tří + štábní letky. Velel mu důstojník v hodnosti podplukovníka nebo majora. Existovaly tyto základní druhy
- 戦闘戦隊 / Fighter Air Regimet/Group / Stíhací letecký pluk/skupina: tvořil asi 34% celkového stavu armádních leteckých jednotek. Ve výzbroji měl 39 letadel při tabulkovém stavu 320 mužů
- 軽爆撃戦隊 / Light Bomber Air Regiment/Group / Lehký bombardovací pluk/skupina: asi 40% celkového stavu armádních leteckých jednotek. Ve výzbroji měl 20 až 30 letadel při tabulkovém stavu 450 mužů
- 重爆撃戦隊 / Heavy Bomber Air Regiment/Group / Těžký bombardovací pluk/skupina: asi 20 procent celkového stavu armádních leteckých jednotek. Ve výzbroji měl 28 letadel (sedm členů posádky na 1 stroj) při tabulkovém stavu 600 mužů.
- 襲撃戦隊 / Attack Air Regiment/Group / Bitevní letecký pluk/skupina
- 偵察戦隊 / Reccon Air Regiment/Group / Průzkumný letecký pluk/skupina: měl 18 až 27 letadel, celkový stav mužstva byl 360 mužů.
飛行中隊 / Flight / Letka
- obvykle se skládala ze 3 rojů (9-12 letadel) a některé měly i čtvrtý, rezervní roj. Počet pilotů se pohyboval od 12 do 16, stejný byl i počet mechaniků. Zbylých asi 100 osob byl ostatní pozemní personál.
飛行小隊 / Sub-flight / Roj
- základní bojovou jednotkou armádního letectva byl roj. Skládal se ze tří letadel a pilotů - velitele a dvou čísel, Japonci totiž létali v klasické formaci "V", později se lze setkat i se čtyřčlenným rojem.
飛行編隊 / Air Formation / Formace
- znamená totéž co roj.
Vedle těchto standardních organizačních jednotek byly zřizovány další samostatné jednotky nejčastěji ve velikosti peruti, byly pojmenovány jako 独立中隊 / Independent Flight, jejichž úkolem bylo plnění speciálního úkolu. Příkladem může být např. Samostatná 47. letka zřízená v září 1941 za účelem vyzkoušení nového typu letounu Nakadžima Ki-44 v bojových podmínkách a nebo již nám známá experimentální letka, která zkoušela Nakadžima Ki-84. Často byly také zřizovány samostatné průzkumné, spojovací či transportní letky.
V knihách o japonském letectvu se také můžeme setkat se slovem 部隊 / butai. Není to žádná konkrétní organizační jednotka japonského letectva, je to v podstatě obecné japonské označení pro jednotku. Např. právě Samostatná 47. letka byla též nazývána jako "Kawasemi Butai" - jednotka Ledňáček (翡翠部隊).
Letecký výcvik
První školou v tomto systému byla kadetní letecká škola (Šónen Hikóhei Gakkó). V této škole se neučilo létat, cílem bylo pouze po 2 měsících základního výcviku rozdělit žáky podle výsledků závěrečných zkoušek na skupinu létajícího a pozemního personálu. Po 12 měsících již specializovaného výcviku byly žáci určení jako létající personál vyřazeni a přestoupili do elementární letecké školy (Hikó Gakkó - Kó). Výcvik zde trval 8 měsíců, vedle teorie létání zde již žáci absolvovali 20 hodin letu s instruktorem a 70 hodin sólo. Poté opět na základě zkoušek byly žáci rozděleni na stíhací, bombardovací či průzkumné piloty. Poté absolvovali další 2 měsíce speciálního výcviku a dostali hodnost důstojníka. V pokračovací letecké škole (Hikó Gikkó - Ocu) žáci nalétali během 4 měsíců dalších 120 hodin. Na závěr byly přeřazeni k operační výcvikové škole, kde se po dobu 2 měsíců žáci seznamovali se zásadami leteckého boje, dalších 6 měsíců se žáci učili skupinovému létání v bojových sestavách. Na této škole celkem nalétali 160 hodin. Úplný letecký výcvik tedy trval cca 30 měsíců a každý žák v něm nalétal téměř 400 hodin.
Celá organizační struktura japonského letectva viz. článek www.valka.cz
Hodnostní stupně používané v japonském letectvu viz. článek www.valka.cz
upravil: FiBe
Zdroj: Scott, Peter: Emblems of the rising Suns - Imperial Japanese Army Air Force Unit Markings (ISBN: 1-902109-55-4)
(stav roku 1941 před začátkem války v Pacifiku)
天皇陛下 / His Majesty Emperor / Jeho císařské veličenstvo
最高指揮官 / Commander-in-Chief / Vrchní velitel
Sbor maršálů a admirálů loďstva
Štábní orgán císaře bez výkonné pravomoci
軍事参議官会議 / Supreme War Council / Nejvyšší válečná rada
- členy: náčelníci armádní a námořní sekce císařského generálního štábu, sbor maršálů a admirálů loďstva, ministr války a ministr válečného námořnictva, a další vysocí vládní úředníci. Rada projednávala veškerá závažná rozhodnutí spojená s funkcí ozbrojených sil a strategií.
大本営 / Imperial General Headquarters / Císařský generální štáb
- Armádní sekce a Námořní sekce. Obě podléhaly přímo Jeho Veličenstvu a rozhodovaly o nejzálažnějších otázkách operačního i strategického významu a to bez souhlasu vlády a mnohny i bez jejího vědomí.
大日本帝國陸軍航空部隊 / Imperial Japanese Army Air Service / Japonské císařské armádní letectvo
Sambo Sočo - velitel letectva
陸軍航空本部 / Army Air Service General Staff / Generální štáb letectva
- obpovídal za operační přípravu, zpravodajskou službu, tvorbu rozvojových programů letectva, zajišťoval vědecký výzkum, vydával rozhodnutí o způsobilosti letecké techniky k výkonu polní služby, potvrzoval objednávky a odpovídal za jejich dodání k jednotkám
陸軍航空総監部 / Inspectorate General of Aviation / Úřad generálního inspektora letectva
- kádrová politika, výcvikové programy, personální a soudní agenda
Ostatní orgány štábu armádního letectva:¨
Josen Keiri Čokambu - velitelství správní služby
Rikugun Kandža Jusoša - armádní zdravotní služba
Rikugun Čuo Kišobu - armádní meteorologická služba
Koku Cušin Hombu - velitelství spojovací služby
Rikugun Koku Juso Hombu - samostatné veletelství dopravního letectva
Rikugun Teišin Hombu - velitelství výsadkových jednotek
- podléhalo Velitelství dopravního letectva
航空総軍 / Supreme Air Army / Hlavní velitelství armádního letectva
航空軍 / Air Army / Letecká armáda
- ve svém typickém složení měla 2 až 3 letecké divize. Japonsko (armádní letectvo) mělo za války celkem 5 leteckých armád:
1. letecká armáda - štáb se nacházel v Tokiu. Do působnosti této armády spadalo Japonsko, Korejské a Kurilské ostrovy a Formosa (Tchai-wan).
2. letecká armáda - štáb Hsigking. Působnost Mandžusko.
3. letecká armáda - štáb Singapur. Působnost Barma, Thajsko, Malajsko, Sumatra, Jáva, Borneo a Francouzská Indočína (Jižní armáda).
4. letecká armáda - štáb Manila. Působnost Filipíny, Celebes, Nová Guinea a přilehlé ostrovy (8. oblastní armáda).
5. letecká armáda - štáb Nanking. Působnost Čína (Čínská expediční armáda).
飛行師団 / Air Division / Letecká divize
- tato jednotka plně zajišťovala vymezenou frontovou oblast a tudíž vymezený vzdušný sektor. Každá letecká divize měl ve své podřízenosti tzv. vzdušný sektor (航空地区 / Air District), což v podstatě bylo pozemní zajištění letišť. Toto zajištění bylo obvykle prezentováno letištním plukem (飛行場連隊 / Airfield Regiment). Jeho hlavními úkoly bylo jednak kompletní zajištění provozu letiště (údržba, zásobování, opravy výzbroje i letištního zařízení), jednak samotná pozemní obrana letišť
飛行団 / Air Brigade / Letecká brigáda
- prováděla vlastní leteckou činnost prostřednictvím podřízených leteckých pluků. Letecká brigáda měl minimálně 2, obvykle však 5 leteckých pluků. Stíhací letecká brigáda se skládala ze 2-3 stihacích pluků, nejčastější variantou letecké brigády však byly smíšené letecké brigády (聯合飛行団 / Composite Air Brigade) skládající se ze 2 stíhacích, 2 bombardovacích a 1 průzkumného pluku. V závislosti na tom, jaký druh bombardérů byl používán v bombardovacím pluk, upřesňoval se název na Lehká bombardovací smíšená letecká brigáda s 2 stíhacími pluky, 2 pluky lehkých bombardérů a průzkumnou letkou nebo Těžkou bombardovací smíšenou leteckou brigádu s 1 stíhacím plukem, 2 pluky těžkých bombardérů a 1 průzkumným plukem.
飛行戦隊 / Air Regiment/Air Group / Letecký pluk/letecká skupina
- výkonný orgán bojové činnosti. Skládal se ze tří + štábní letky. Velel mu důstojník v hodnosti podplukovníka nebo majora. Existovaly tyto základní druhy
- 戦闘戦隊 / Fighter Air Regimet/Group / Stíhací letecký pluk/skupina: tvořil asi 34% celkového stavu armádních leteckých jednotek. Ve výzbroji měl 39 letadel při tabulkovém stavu 320 mužů
- 軽爆撃戦隊 / Light Bomber Air Regiment/Group / Lehký bombardovací pluk/skupina: asi 40% celkového stavu armádních leteckých jednotek. Ve výzbroji měl 20 až 30 letadel při tabulkovém stavu 450 mužů
- 重爆撃戦隊 / Heavy Bomber Air Regiment/Group / Těžký bombardovací pluk/skupina: asi 20 procent celkového stavu armádních leteckých jednotek. Ve výzbroji měl 28 letadel (sedm členů posádky na 1 stroj) při tabulkovém stavu 600 mužů.
- 襲撃戦隊 / Attack Air Regiment/Group / Bitevní letecký pluk/skupina
- 偵察戦隊 / Reccon Air Regiment/Group / Průzkumný letecký pluk/skupina: měl 18 až 27 letadel, celkový stav mužstva byl 360 mužů.
飛行中隊 / Flight / Letka
- obvykle se skládala ze 3 rojů (9-12 letadel) a některé měly i čtvrtý, rezervní roj. Počet pilotů se pohyboval od 12 do 16, stejný byl i počet mechaniků. Zbylých asi 100 osob byl ostatní pozemní personál.
飛行小隊 / Sub-flight / Roj
- základní bojovou jednotkou armádního letectva byl roj. Skládal se ze tří letadel a pilotů - velitele a dvou čísel, Japonci totiž létali v klasické formaci "V", později se lze setkat i se čtyřčlenným rojem.
飛行編隊 / Air Formation / Formace
- znamená totéž co roj.
Vedle těchto standardních organizačních jednotek byly zřizovány další samostatné jednotky nejčastěji ve velikosti peruti, byly pojmenovány jako 独立中隊 / Independent Flight, jejichž úkolem bylo plnění speciálního úkolu. Příkladem může být např. Samostatná 47. letka zřízená v září 1941 za účelem vyzkoušení nového typu letounu Nakadžima Ki-44 v bojových podmínkách a nebo již nám známá experimentální letka, která zkoušela Nakadžima Ki-84. Často byly také zřizovány samostatné průzkumné, spojovací či transportní letky.
V knihách o japonském letectvu se také můžeme setkat se slovem 部隊 / butai. Není to žádná konkrétní organizační jednotka japonského letectva, je to v podstatě obecné japonské označení pro jednotku. Např. právě Samostatná 47. letka byla též nazývána jako "Kawasemi Butai" - jednotka Ledňáček (翡翠部隊).
Letecký výcvik
První školou v tomto systému byla kadetní letecká škola (Šónen Hikóhei Gakkó). V této škole se neučilo létat, cílem bylo pouze po 2 měsících základního výcviku rozdělit žáky podle výsledků závěrečných zkoušek na skupinu létajícího a pozemního personálu. Po 12 měsících již specializovaného výcviku byly žáci určení jako létající personál vyřazeni a přestoupili do elementární letecké školy (Hikó Gakkó - Kó). Výcvik zde trval 8 měsíců, vedle teorie létání zde již žáci absolvovali 20 hodin letu s instruktorem a 70 hodin sólo. Poté opět na základě zkoušek byly žáci rozděleni na stíhací, bombardovací či průzkumné piloty. Poté absolvovali další 2 měsíce speciálního výcviku a dostali hodnost důstojníka. V pokračovací letecké škole (Hikó Gikkó - Ocu) žáci nalétali během 4 měsíců dalších 120 hodin. Na závěr byly přeřazeni k operační výcvikové škole, kde se po dobu 2 měsíců žáci seznamovali se zásadami leteckého boje, dalších 6 měsíců se žáci učili skupinovému létání v bojových sestavách. Na této škole celkem nalétali 160 hodin. Úplný letecký výcvik tedy trval cca 30 měsíců a každý žák v něm nalétal téměř 400 hodin.
Celá organizační struktura japonského letectva viz. článek www.valka.cz
Hodnostní stupně používané v japonském letectvu viz. článek www.valka.cz
upravil: FiBe
Zdroj: Scott, Peter: Emblems of the rising Suns - Imperial Japanese Army Air Force Unit Markings (ISBN: 1-902109-55-4)