Projekt NETOPÝR
Na projektu NETOPÝR pracovala v polovině devadesátých let minulého století ve Výzkumném technickém ústavu pozemního vojska ve Vyškově skupina vedená pplk. Ing. Ferdinandem Jurčou. Jejím úkolem bylo vyvinout a vyrobit prototyp prostředku pro výcvik specialistů analýz obrazových informací na PC bezpilotního prostředku SOJKA-III/TV a pro provádění dělostřeleckého vzdušného průzkumu. Komplet měl dokonale simulovat činnost bezpilotního prostředku SOJKA při použití přehledové televizní kamery. Pro bezpilotní prostředek SOJKA měly být tímto způsobem připravovány obsluhy a specialisté pro vyhodnocování a zpracování informací. Komplet výzbroje dělostřeleckého vzdušného průzkumu NETOPÝR měl zajišťovat průzkum do taktické hloubky dělostřeleckých svazků protivníka a jeho útvarů pro přímé řízení dělostřelecké palby. Pomocí dalších vyvíjených doplňkových zařízení (blíže nespecifikovaných) měl sloužit k průzkumu pochodových os, kontrolách účinnosti vlastních maskovacích zařízení, kurýrní službě nebo k přepravě a vysazování padákových výsadků speciálních jednotek.
V letech 1995 a 1996 byla na projekt NETOPÝR ze státního rozpočtu uvolněna částka 18,7 milionů Kč.
Komplet NETOPÝR se měl skládat z těchto částí:
- Lehký průzkumný letoun
- Pozemní řídící stanoviště (pracoviště specialisty analýzy obrazových informací - shodné s pracovištěm bezpilotního prostředku SOJKA)
- Pracoviště pro přípravu a řízení letů, a pro vyhodnocování dělostřeleckého vzdušného průzkumu
- Přepravní a odsunové mobilní prostředky
- Průzkumné a vyhledávací mobilní prostředky
- Výstroj osádek lehkého průzkumného letounu
Lehký průzkumný letoun kompletu NETOPÝR bylo v podstatě dvoumístné motorové rogalo, jednoduché na údržbu a manipulaci.
Kostra nosné plochy měla být lehká a dostatečně tuhá s provozními násobky +4g a -3g. Potah měl být lehký s vyztuženou náběžnou hranou a výztuhami po celé délce profilu. Konstrukce nosné plochy měla umožňovat snadnou manipulaci při skládání a rozkládání.
Tříkolový podvozek měl při nouzovém přistání absorbovat energii s dopředným zatížením 4 - 5g a 2 - 3 g ve vertikálním směru. Měl umožnit zástavbu televizního systému SOJKA-III/TV s radiovým přenosovým a radionavigačním systémem včetně GPS. Palubní deska měla obsahovat rychloměr, výškoměr, variometr, kompas, otáčkoměr, palivoměr a palubní hodiny. Průměr podvozkových kol měl umožnit zdolání terénních nerovností až 15 cm vysokých. Podvozek měl mít brzděné přední kolo, tlumiče a měl umožňovat snadnou záměnu kol za lyže.
Pohonnou soustavu měl tvořit certifikovaný motor o výkonu 36 kW s reduktorem a tlačná vrtule s minimálním statickým tahem 1400 N. Pohonná soustava měla mít malé vyzařování v infračerveném spektru a měla umožňovat spouštění během letu. Palivová nádrž měla mít objem 32 dm3.
Záchranný systém tvořil padák s příslušným ovládáním umístěným v kontejneru a měl maximální hmotnost 12 kg. Maximální rychlost klesání měla být do 6m/s.
Radiostanice s minimální hmotností a rozměry měla splňovat podmínky ICAO, měla mít vlastní napájení, měla být odolná proti rušení. Minimální dosah z výšky 300m měl dosahovat v členitém terénu 15km.
Známé technické údaje:
Maximální stoupavost do 1500 m 3 m/s
Maximální rychlost vyklesání do 500 m 10 m/s
Přípustná síla větru v ose startu a přistání 8 m/s
Maximální boční rychlost větru 4 m/s
Pádová rychlost max. 45 km/h
Rychlost vzletu max. 55 km/h
Délka rozjezdu na betonu max. 50 m
Délka vzletu z klidu do výšky 15 m max. 140 m
Minimální stoupavost u země 3 m/s
Výstup do 300 m max. 110 s
Optimální rychlost 60 až 90 km/h
Maximální rychlost 110 km/h
Vytrvalost při rychlosti 70km/h 2,5 h
Dostup min. 2500 m
Délka přistání přes 20 m překážku 140 m od překážky
Délka dojezdu 45 m
Vzletová hmotnost 380 kg
Celková užitná hmotnost 220 kg
Maximální hmotnost pohonné soustavy 50 kg
