Nakadžima D2N3 8-Ši

Nakajima D2N
8式特殊爆机击 / - / experimentální palubní bombardovací letoun 8-Shi


Historie:
Kaigun Koku Hombu v roce 1933 vydává na základě plánu rozvoje své již třetí specifikace, kterými po výrobcích letecké techniky požaduje různé kategorie letadel. V následující tabulce vidíme, jaké kategorie letadel námořní letectvo v roce 1933 požadovalo a které letouny či projekty na základě těchto specifikací vznikly.





Všimneme-li si kategorie palubních střemhlavých bombardérů, vidíme, že námořní letectvo již potřetí požaduje tento letoun, protože předchozí prototypy továrny Nakajima (Nakajima 6-Shi a Nakajima 7-Shi) byly neúspěšné. Kaigun Koku Hombu již neoslovilo pouze továrnu Nakajima, ale vyhlásilo soutěž, do které své projekty přihlásily továrny Aichi Tokei Denki K. K. a Nakajima Hikoki K. K., o něco málo později přihlásil svůj projekt ještě námořní arsenál v Jokosuce - Dai-Ichi Kaigun Koku Gijitsusho. Soutěže se potom zúčastnil prototyp Aichi AB-9 (D1A1), prototypy Nakajima D3N2 a Nakajima D2N3 a konečně jeden prototyp Yokosuka / Kugisho D2Y. Vítězem se stala továrna Aichi, která upravila německý Heinkel He-66.


Konstrukční tým továrny Nakajima přešel ze stavby předchozích neúspěšných prototypů plynule ke stavbě nového prototypu, projekt nesl tovární označení RZ. V březnu 1934 byl dokončen první prototyp D2N1. Byl to dvouplošník smíšené konstrukce, poháněn byl motorem Nakajima Kotobuki 2 Kai 1. Již během prvních testů bylo jasné, že se tomuto letounu nepodaří splnit technické podmínky specifikací 8-Shi. Letoun se vrátil zpět do továrny, kde byly provedeny dosti zásadní změny, označení D2N1 bylo změněno na D2N3. Druhý prototyp byl upraven ještě před dokončením a nesl označení D2N2. O výkonech první podoby prvního a o druhém prototypu se nedochovalo mnoho údajů, zatím víme, že letouny měly shodné rozměry. Zkoušky nedopadly pro továrnu Nakajima a její prototypy dobře, přetrvala jedna zásadní vlastnost – letoun byl silně nestabilní ve střemhlavém letu.