Main Menu
User Menu

Náboje - výmetná náplň

Náboje – výmetná náplň.


Velmi dlouhou dobu se u palných zbraní v roli výmetné náplně používal černý střelný prach, dokonce ještě i v době začátků prvních jednotných kovových nábojů koncem 19. století. Černý prach je směsí ledku draselného, síry a dřevěného uhlí. Vlastnosti černého prachu je možné ovlivnit poměrem jednotlivých komponentů, zrnitostí a do jisté míry i druhem dřevěného uhlí. Černý prach se používá i v současnosti např. jako střelivina do signálních nábojů nebo při střelbě z historických zbraní či jejich replik, k výrobě časovacích složí, zápalných šňůr apod. Černý prach jako střelivina má ale některé negativní vlastnosti. Prach velice snadno navlhá, po výstřelu zůstává ve zbrani značný podíl pevných látek, má relativně nízký výkon, a to byly hlavní důvody k hledání a následnému zavedení vhodnější střeliviny, tj. polodýmného a později bezdýmného prachu.


Moderní bezdýmné prachy lze obecně rozdělit na nitrocelulózové a nitroglycerinové, podle způsobu výroby. Vlastnosti těchto prachů lze ovlivnit mnoha způsoby, podle požadavků na jejich použití. Je zřejmé, že prach pro náboj 6,35 Browning by měl mít jiné vlastnosti než prach pro náboj 700 Nitro Express, nemluvě o nábojích velkých (dělových) ráží. Velikost, tvar, pórovitost a dodatečné úpravy (hlazení, grafitování, flegmatizace a pod) prachových zrn jsou faktory které ovlivňují rychlost jejich hoření a tím vhodnost k použití v různých nábojích. Bezdýmný prach může být destičkový, páskový, trubičkový, válečkový, sedmiděrový, případně mohou mít prachová zrna některé jiné tvary. Prach pro náboje do krátkých zbraní by měl hořet rychle, aby byl co nejlépe využit jeho energetický potenciál předtím, než střela opustí hlaveň, pro lovecké náboje s těžší střelou a v delší hlavni se používá pomaleji hořící prach. Rychlost hoření prachu významně ovlivňuje vnitřní balistiku, což velmi dobře vědí ti, kteří náboje přebíjejí pro vlastní potřebu. Pro potřeby domácího přebíjení je na trhu mimo ostatních komponentů i značné množství druhů bezdýmného prachu zahraniční i tuzemské produkce.


Je mnoho fyzikálních a výbušninářských vlastností prachu ke kterým se při jeho volbě pro ten který náboj přihlíží. Za všechny jich uvedu alespoň několik:
Výbuchové teplo představuje velikost tepelné energie, která se uvolní shořením 1 kg střeliviny za definovaných podmínek.
Výbuchová teplota rozhoduje o rychlosti hoření při tlaku nad 100 MPa.
Měrný objem plynů je objem, který zaujímají plyny vzniklé shořením 1 kg střeliviny.
Měrná hmotnost je hmotnost 1 krychlového cm střeliviny.
Chemická stabilita k zajištění chemické stability se do prachu přidává stabilizátor, většinou difenylamin nebo centralit. Chemická nestabilita v začátcích výroby bezdýmného střelného prachu, byla příčinou několika velkých neštěstí, kdy došlo k nečekanému výbuchu velkého množství munice.


Uvedení dalších kritérií a podrobnější rozvedení požadavků na moderní prach a výrobní postupy přesahují rámec tohoto krátkého úvodu do poměrně složité problematiky užití a výroby střelného prachu. Za zmínku snad ještě stojí oblast beznábojnicového střeliva, kdy bylo nutno vyřešit spalitelnou zápalku, druh prachu, pojivo pro vlastní prachová zrna, konečný tvar a několik dalších důležitých požadovaných vlastností. Výhody této munice jsou zřejmé, zbraň je jednodušší, lehčí a stejně tak jsou lehčí a levnější náboje. Ale stejně jako náboje s elektrickým roznětem se beznábojnicové náboje nijak neprosadily a téměř výhradně se používají klasické náboje tak, jak je známe z druhé poloviny 19. století.


Pramen: Ivo Caras, Vladislav Badalík „Střelivo do ručních palných zbraní“ Ars-Arm Praha 1995
URL CZ: https://www.valka.cz/Naboje-vymetna-napln-t114882#399759Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Naboje-vymetna-napln-t114882#399759Version : 0