Náboje - nábojnice, určující prvek.

Náboje - nábojnice se středovým zápalem

První hromadně používané jednotné náboje byly náboje s papírovým obalem, s trochou nadsázky možno říct s papírovou nábojnicí, pro pušky jehlovky. Pozdější náboje měly nábojnice systému Boxer. Taková nábojnice se skládala ze silnějšího kotoučku mosazného nebo ocelového plechu, mosazného kování a spirálově stočeného slabého mosazného pásku. V oddíle "Náboje puškové palcové" je foto náboje 577 Snider, vyrobeného tímto způsobem. O něco později, s vývojem technologie hlubokého tažení, se objevuje nábojnice tak, jak ji známe dnes. Nábojnice je element, který celý náboj vlastně drží pohromadě. Ve dně je zalisovaná zápalka, uvnitř je prachová navážka a v ústí nábojnice je zaškrcená střela. Mimo to jsou na dně nábojnice vyražené údaje o ráži a výrobci a mohou tam být i některé další údaje, někdy ale v případě vojenských nábojů zakódované. U nábojů velmi starých nemusí být dnové značení žádné. Problematikou dnového značení nábojů se podrobně zabývá kniha J. Suchánka "Značky a kódy výrobců nábojů".

Nábojnice dnešních nábojů se vyrábějí postupným tažením, kdy při každé následující výrobní operaci vzniká z plochého kotoučku materiálu stále hlubší dutinka. Po dosažení potřebných rozměrů se dutinka délkově zarovná, vytvoří se lůžko pro zápalku, udělá se jedna nebo dvě zátravky a podle potřeby se tvaruje krček s přechodovým kuželem. Mezi každou operací je nutné žíhání, aby měla dutinka požadované mechanické vlastnosti. Celý tento postup probíhá relativně vysokou rychlostí na automatických strojích, mnoho ráží moderních nábojů se vyrábí v milionových sériích. Pro výrobu nábojnic moderních nábojů se většinou používá mosaz, méně již ocel a v malé míře také hliník nebo plast.

Nábojnice nábojů pro krátké zbraně s drážkou jsou primárně určené pro pistole a jsou buď válcové nebo lahvicové. Náboje s rozšířeným okrajem pro revolvery bývají většinou válcové a okraj nábojnice umožňuje snadné přebití či vybití zbraně. To ovšem neznamená, že nelze použít revolverový náboj v pistoli (357 Mag. v pistoli Desert Eagle) nebo pistolový náboj v revolveru (9mm Luger v revolveru Manurhin). Existují i náboje s polookrajem, kdy nábojnice má drážku, ale i rozšířený okraj na př 6,35 Browning, 7,65 Browning nebo z puškových nábojů 6,5 x 50 R Arisaka. Výše zmíněný pistolový náboj 7,65 Browning je možné díky okraji vystřelit z revolveru ráže 32. Náboje pro dlouhé zbraně mají nábojnice tvarově podobné, u nábojnic s okrajem bývá k označení ráže přidáno písmeno R (Rimmed, Rand). Navíc některé nábojnice s drážkou mohou mít nákružek (belted) ve spodní části nad drážkou. Nákružek se používá u výkonných ráží pro zpevnění nábojnice. Nábojnice s drážkou se používají u opakovacích kulovnic, nábojnice s okrajem pro kulové nebo kulobrokové kozlice, kulové dvojáky a pod. I tady platí, že existují dlouhé zbraně na revolverové náboje (kulovnice Rossi v ráži 357 Mag., kulovnice Marlin v ráži 45 Long Colt), stejně tak pistole na puškové náboje (pistole Thompson v ráži 30-30 Winchester, nebo 45-70 Govt.) Pro některé puškové náboje (38-40 Win., 44-40 Win) se velmi brzy po jejich vzniku začaly komorovat i revolvery, a tak mnoho kovbojů a desperádů potřebovalo ke své radosti jen jeden druh nábojů. Velikost a tvar nábojnice určuje velikost spalovacího prostoru a vnitřní balistické vlastnosti náboje. Nábojnice ale plní ještě funkci těsnící. Při výstřelu se tlakem plynů přimáčkne na stěny nábojové komory a zamezí tak nežádoucímu úniku plynů jiným směrem než dopředu.

Tvar a rozměry nábojnice jsou pro určení jednotlivých ráží důležité, ale v některých případech je určujícím faktorem dnové značení. Existují náboje rozměrově i tvarem stejné, ale výkonově značně rozdílné, a záměna může mít vážné následky pro zbraň nebo i pro střelce. Rozdíl ve výkonu může být takový, že případně dojde i k havárii zbraně. Jako příklad uvedu italský náboj 9mm Glisenti, který je asi o 30% slabší než náboj 9mm Luger a ten je opět asi o 20% slabší než náboj 9mm Luger +P. Tyto tři náboje jsou rozměrově stejné, ale pokud vystřelíte náboj 9mm Luger ze staré pistole Glisenti, říkáte si o malér, nemluvě o náboji 9mm Luger +P. Stejný případ je i dvojice nábojů 7,63 Mauser a 7,62 Tokarev. Nabijete-li do pistole Mauser C96 značně silnější náboje 7,62 Tokarev, bude to střílet, ale pistoli budete namáhat na hranici jejích možností a havárie není vyloučená. Jsou i další dvojice rozměrově shodných nábojů, jejichž záměna se nedoporučuje. Dalším zdrojem možných problémů je rozdílnost nábojů zjistitelná nejen podle dnového značení, ale i přesným měřením. Známým příkladem jsou náboje 8 x 57 J a 8 x 57 JS nebo 8 x 57 JR a 8 x 57 JRS, kdy ono zdánlivě zanedbatelné písmenko S znamená střelu s průměrem o 0,1 mm větším a náboj nelze bez vážného nebezpečí vystřelit ze zbraně s menším vývrtem. Druhá, méně známá dvojice jsou původní československé náboje ráže 7,5 x 45 a 7,62 x 45, i když v tomto případě je záměna velmi nepravděpodobná, zbraně v ráži 7,5 x 45 se zachovaly nejspíš jen v muzeích. Zmíním ještě jeden možný zdroj problémů, a to náboje tormentační, tj zkušební se zvýšeným tlakem. Takové náboje se používají na zkušebnách k ověření technického stavu zbraně a ne každá zbraň si to nechá líbit. Střílí se z upevněné zbraně, na kryté střelnici a zbraň se odpaluje na dálku, aby zkoušející nebyl ohrožen v případě havárie. Zkušební náboje bývají označeny podle předpisů té které země. Mohou být celé niklované, nábojnice mohou mít dolní okraj vroubkovaný nebo mít barevně označené celé dno. Přiložené fotografie dokumentují několik příkladů zmíněných v textu.

Prameny:
Jiří Hanák "Náboje do loveckých kulovnic a jejich použití" vyd. Utilia s.r.o. 2002
J. Hýkel, V. Malimánek "Náboje do ručních palných zbraní" vyd. Naše vojsko Praha 1998
Foto autor