M167 VADS (20mm protiletadlový kanón)

Země původu:USA
Ráže: 20mm
Bojová hmotnost: 1 569 kg
Délka hlavně: 1,524 m
Rozsah náměru: -5° až +80°
Odměr: 360°
Druh střel: tříštivotrhavá / zápalná
Hmotnost střely: 103 g
Počáteční rychlost: 1 030 m/s
Účinný dostup: 1 200 m


Umístění:
-tažený

M 167A1 Vulcan Air Defence System /VADS/


Po zastavení armádního projektu Vigilante nabídla fy. General Electric své řešení na bázi kanonu M61A1 Vulcan. Kanon byl modifikován na verzi M 168 snížením kadence na 3000 ran/min pro střelbu na letecké, 1000 ran/min na pozemní cíle a záměrným zvětšením rozptylového obrazce úpravou vedení ústí hlavní. Na rozdíl od samohybné verze M163 má M167 zásobování kanonu pomocí jednoduchého pásu s rozpadávacími články, nábojnice i články jsou vyhazovány před zbrań.Ve schránce je celá zásoba 500 ks munice. Životnost kanonu je 72 000 ran.
Elektrické pohony s max. rychlost 75°/s v azimutu a 60°/s v elevaci jsou napájeny z baterií dobíjených podle potřeby centrálou /APU/ v příslušenství.
Systém řízení palby vyráběný od roku 1967 obsahuje gyroskopický zaměřovač M61 (odvozený od M20), analogový počítač a monopulsni doplerovský radiolokator AN/VPS 2. Radiolokátor pouze měří dálku pohyblivých cílů v rozsahu 200 až 5000 m.
Pro střelbu na pozemní cíle je k dispozici klasický teleskopický zaměřovač, případně i noktovizor.


Kanon může používat všechny druhy munice 20x102, ale tabulky střelby jsou v počítači pouze pro munici M246, která byla vyvinuta speciálně pro tuto zbraň. Použití munice řady M50 konstruované pro letecké použití přináší zkrácení dálky účinného dostřelu.


Díky nízké hmotnosti a autonomnosti je systém používán stejně jako ZU-23-2 také na opěrných bodech, kde je přepravován tažením za automobily odpovídající nosnosti, letecky nebo v podvěsu pod vrtulníkem.


Zdroje:
G.M.Chinn, The Machine Gun, Volume 5
FM 44-62 Air Defense Artillery Automatic Weapon Gunnery, 1969
TM 43-0001-27 (1994), Small caliber arm ammunition.
foto - militaryphoto.net a vlastní archiv

M167A2 PIVADS /Product Improved VADS /


V roce 1984 skončil neúspěšně další armádní program DIVAD - M247 Sgt.York, který měl nahradit pl.systémy na bázi Vulcanu, proto firma General Electric nabídla modernizaci zahrnující servopohony s harmonickými převodovkami a dynamickým kompenzováním vůlí v převodovce azimutu, nový zaměřovač se stabilizovanou záměrnou značkou a číslicový počítač s vestavěnou diagnostikou. Počítač může přepínat dvě balistiky - pro munici M 246 a M 940, co přineslo prodloužení účinného dostřelu.
Na první pohled je verze M167A2 rozeznatelná podle zdvojené montáže kol, spolehlivým odlišením je ale jen pohled na panel operátora.


Poznámka.
Účinný dostřel je velmi oblíbený a propagandisticky dost zneužívaný údaj, který není možné definovat nebo dokonce přeměřit tak jednoznačně jako například ohrožený prostor, pochodovou hmotnost nebo délku hlavně. Dosud jsem se nesetkal s úplnou definicí podmínek, za kterých údaj platí, pro pl. střelbu je to : rychlost, výška, kursový parametr a manévr cíle, plocha cíle, meteorologické podmínky, požadovaná pravděpodobnost zásahu, použitá munice a počet ran v dávce. Vzhledem k tomu, že při pracech na systému ZU-23 Vlára jsme si simulovali pravděpododobnosti zásahu konkurenčních systémů včetně PIVADSu, zjistili jsme, že hodnoty "účinného dostřelu" jsou i v manuálech silně zkreslené ve prospěch zbraní větších ráží a tím dochází k nerealistickým očekáváním při vývoji nových hlavňových systémů ráže 30mm a výše. Podrobnějším rozborem pak vychází, že na "účinný dostřel" má větší vliv přesnost určování úhlových souřadnic cíle a zlepšení balistických vlastností střel než zvyšování ráže.
Výstižnějším označením by proto byla spíše "doporučená maximální dálka střelby" než "účinný dostřel" nebo "dosah".


Armáda USA začala v roce 1994 s nahrazováním M163/ M167 systémem AVENGER (s raketami Stinger), ostatní uživatelé /Izrael, Jižní Korea / provedli modernizace svých systémů doplněním SŘP o optoelektronický tracker, laserový dálkoměr a výkonnější počítač, případně doplněním raket Stinger. Systém má další rezervy v použití podkaliberní munice pro systém Vulcan /Phalanx - Mk.149, Mk. 244 a dalších, nově vyvinutých typů.
Vyšší efektivitu při střelbě na letící cíle zajistí také přijímač dat z nadřazených systémů velení PVO, který upozorní a přibližně navede obsluhu na cíl mnohem dříve, než se dostane do vzdálenosti vhodné pro střelbu.




Zdroje:
G.M.Chinn, The Machine Gun, Volume 5
MIL-HDBK-799(AR) Fire control systems, 1996
TM 43-0001-27 (1994), Small caliber arm ammunition.
foto - http://kr.blog.yahoo.com/ a vlastní archiv

Pravděpodobnost zásahu letícího cíle několikanásobně zvyšuje optoelektronický "tracker", který dokáže určovat úhlové souřadnice cíle s nejistotou měření okolo 0.3 mrad.


Na obrázku je dodatečná instalace na jihokorejský systém VADS.



Zdroje :
vlastní archiv, http://kr.blog.yahoo.com/

Americká munice M940 je zajímavá použitím pytotechnického způsobu iniciace trhaviny i řešením autodestrukce střely. Konstrukce umožňuje výrobu na plně automatizované lince.


Přínos proti starší munici M246 je zřejmý z grafů, přitom rozměry a hmotnosti se pohybují v hodnotách očekávaných pro tuto ráži s HEI střelou, tj.
hmotnost střely - 101-105 g
hmotnost prachu - 32-36 g
hmotnost trhaviny - 8-9 g
délka nábojnice - 102 mm





Zdroj :
Veletržní prospekt, vlastní archiv

Rozšíření M167


Belgie: 36
Botswana: 7
Burkina-Faso, dříve Horní Volta: 7
Egypt: 72
Ekvádor: 10
Honduras: 30
Chile: 34
Izrael: 850 společně s TCM20 (Výpočet: max. 131 kus, spíše 35)
Japonsko: - (Vlastní výroba. PLK označeny: JM167A1 (VADS-1), JM167A2 (VADS-1kai) a VADS-2. Počty vyrobených kusů nezjištěny.)
Jemen: 52
Jižní Korea: 60 (Vlastní výroba. PLK nejčastěji označovány jako: KM167A1 a KM167A3.)
Jordánsko: 100
Keňa: 12
Maroko: 40
Singapur: 24
Somálsko: 12
Spojené státy: 626
Sudán: 34
Thajsko: 24
Uruguay: 6 (Dodávka z Jižní Koreje)


Zdroje
The Military Balance - ročenky dostupné na internetu.

Vážený kolego "velvete",
v popisu fotografie: vads.jpg, máte chybný údaj. Obrázek nezobrazuje jihokorejský licenční výrobek: KM167A1, ale japonskou modernizaci: VADS-1kai (VADS1改), která byla v roce 1994 zavedena do výzbroje JASDF pod označením: JM167A2.


Předpokládám, že snímek byl pořízen během výstavy v roce 2009 na letecké základně Ašija (Ashiya).


Odkazy
http://blogs.yahoo.co.jp/rc_tsutsumi/21867294.html
http://wikimapia.org/782018/JASDF-Ashiya-Airbase

Děkuji za upozornění a omlouvám se za mystifikaci čtenářům i japonské armádě.


Podstatou sdělení ale bylo, že někomu stál za modernizaci starší systém VADS a americká armáda ve stejné době pro úpravu vhodnější systém PIVADS už znovu modernizovat odmítla.


Můj zájem o M167 byl z profesionálních důvodů zaměřen na prvky systému řízení palby, a opravdu mi bylo už několikrát vytknuto, že se věnuji jen technickým pitomostem jako ohnisková vzdálenost objektivu, použitý procesor a podobně a jen malou pozornost utajovaným a vojensky důležitým informacím jako je dislokace zbraní, počty kusů, jména velitelů, palebné průměry a odstíny aktuálního kamuflážního schématu.
Pokud jste na uvedené akci byl přítomen, budu vděčný za jakékoliv podrobnější informace o přidaném optoelektronickém systému.


Ilustrační snímek, který jsem nalezl ve svém archivu jsem prohlédl podrobněji a v hlavičce souboru je uvedeno, že byl pořízen 24.10.2004 ve 13:24 h fotoaparátem Canon EOS-1D Mark II, jehož vlastníkem je M. Yoshino. Z nápisu na nábojové schránce jsem chopen přečíst pouze 66, což je poslední dvojčíslí ze čtyřmístného čísla na rámu zbraně a 6. v přední části nápisu.