Lazar + Junas
15.3.1943
V blízkosti obce Valkovce v okrese Giraltovce na Slovensku byli vysazeni Ján Lazar – „Jozef Lukovič“ a radista Ján Junas – „Jozef Lettrich“ (21.10.1915), oba agenti GRU. Lazar se měl stát rezidentem pro celé Slovensko, měli za úkol nalézt dříve vysazené parašutisty z roku 1941, podřídit si je a využívat k získávání zpráv a k sabotážním akcím, navázat rádiové spojení s centrálou v Moskvě, předávat jí zprávy a řídit se jejími pokyny. Pro začátek měli kontaktovat Aloise Randáka ze zbrojovky v Považské Bystrici a Jaroslava Šerého (krycí jméno Andrej Šroubek) z Trenčanské Teplé, zaměstnance zbrojovky v Dubnici nad Váhem. Oba patřili k osobám vytipovaným sovětskou GRU ještě před válkou zásluhou jejího spolupracovníka Oldřicha Kešnera, který v Jugoslávii navázal kontakt se sovětskou rozvědkou. S pomocí jeho sestry, Květoslavy Kešnerové z Prahy, s nimi udržoval spojení rezident GRU Koněvanov. Šerý měl být kontaktován již v operaci AROŠ. Pro splnění předpokládaných úkolů byli parašutisté vybaveni falešnými doklady. Dostali též 15 000 US dolarů a stejnou částku ve slovenských korunách, dva rádiové komplety (JACK a TENZOR), pistole FN, ráže 9 mm k vlastní obraně, ruční granáty, menší množství chemikálií k výrobě výbušnin a zinkové desky k výrobě falešných dokladů. Materiál a potraviny na několik dnů byly uloženy ve dvou tlumocích a výsadkovém zásobníku. Po seskoku ukryli operační materiál a rozešli se hledat vhodný úkryt na středním či západním Slovensku. Při pokusu o vyzvednutí a převoz části ukrytého operačního materiálu byli oba výsadkáři 23. března 1943 zatčeni slovenskou policejní hlídkou na nádraží v Prešově poté, co byli udáni číšníkem, který si při placení útraty v nádražní restauraci všiml nezvyklého množství peněz v jejich peněženkách. Po pěti dnech výslechů a vydání zbytku operační výbavy byli předání ÚŠB a eskortováni do Bratislavy, kde je osobně vyslechl slovenský ministr vnitra Alexander Mach. Umožnil oběma setkání s jejich rodiči a nabídl jim konfidentskou roli ve službách ÚŠB. Lazar takovou možnost odmítl, ale Junas ji přijal. V doprovodu dvou agentů ÚŠB cestoval po západním Slovensku a byl zneužíván k provokační činnosti proti slovenskému odboji a k rádiové protihře DUBNICA s Moskvou. Celou akci měl pod kontrolou vedoucí zpravodajského oddělení ÚŠB, komisař František Jurčo. Část získaných zpráv předával odbojové skupině FLORA, s níž spolupracoval, jiné byly upravovány po dohodě se zpravodajským oddělením slovenské armády (kpt. Ján Juraj Stanek) do hlášení pro Moskvu. Díky Jurčovi přežili oba parašutisté ve vězení, z něhož se jim po zahájení povstání podařilo uprchnout, připojili se k partyzánským jednotkám a dočkali se sloučení s Rudou armádou.
15.3.1943
V blízkosti obce Valkovce v okrese Giraltovce na Slovensku byli vysazeni Ján Lazar – „Jozef Lukovič“ a radista Ján Junas – „Jozef Lettrich“ (21.10.1915), oba agenti GRU. Lazar se měl stát rezidentem pro celé Slovensko, měli za úkol nalézt dříve vysazené parašutisty z roku 1941, podřídit si je a využívat k získávání zpráv a k sabotážním akcím, navázat rádiové spojení s centrálou v Moskvě, předávat jí zprávy a řídit se jejími pokyny. Pro začátek měli kontaktovat Aloise Randáka ze zbrojovky v Považské Bystrici a Jaroslava Šerého (krycí jméno Andrej Šroubek) z Trenčanské Teplé, zaměstnance zbrojovky v Dubnici nad Váhem. Oba patřili k osobám vytipovaným sovětskou GRU ještě před válkou zásluhou jejího spolupracovníka Oldřicha Kešnera, který v Jugoslávii navázal kontakt se sovětskou rozvědkou. S pomocí jeho sestry, Květoslavy Kešnerové z Prahy, s nimi udržoval spojení rezident GRU Koněvanov. Šerý měl být kontaktován již v operaci AROŠ. Pro splnění předpokládaných úkolů byli parašutisté vybaveni falešnými doklady. Dostali též 15 000 US dolarů a stejnou částku ve slovenských korunách, dva rádiové komplety (JACK a TENZOR), pistole FN, ráže 9 mm k vlastní obraně, ruční granáty, menší množství chemikálií k výrobě výbušnin a zinkové desky k výrobě falešných dokladů. Materiál a potraviny na několik dnů byly uloženy ve dvou tlumocích a výsadkovém zásobníku. Po seskoku ukryli operační materiál a rozešli se hledat vhodný úkryt na středním či západním Slovensku. Při pokusu o vyzvednutí a převoz části ukrytého operačního materiálu byli oba výsadkáři 23. března 1943 zatčeni slovenskou policejní hlídkou na nádraží v Prešově poté, co byli udáni číšníkem, který si při placení útraty v nádražní restauraci všiml nezvyklého množství peněz v jejich peněženkách. Po pěti dnech výslechů a vydání zbytku operační výbavy byli předání ÚŠB a eskortováni do Bratislavy, kde je osobně vyslechl slovenský ministr vnitra Alexander Mach. Umožnil oběma setkání s jejich rodiči a nabídl jim konfidentskou roli ve službách ÚŠB. Lazar takovou možnost odmítl, ale Junas ji přijal. V doprovodu dvou agentů ÚŠB cestoval po západním Slovensku a byl zneužíván k provokační činnosti proti slovenskému odboji a k rádiové protihře DUBNICA s Moskvou. Celou akci měl pod kontrolou vedoucí zpravodajského oddělení ÚŠB, komisař František Jurčo. Část získaných zpráv předával odbojové skupině FLORA, s níž spolupracoval, jiné byly upravovány po dohodě se zpravodajským oddělením slovenské armády (kpt. Ján Juraj Stanek) do hlášení pro Moskvu. Díky Jurčovi přežili oba parašutisté ve vězení, z něhož se jim po zahájení povstání podařilo uprchnout, připojili se k partyzánským jednotkám a dočkali se sloučení s Rudou armádou.