Kulman, Helena Andresovna

Khulman, Helen
Леэн (Хелена) Андресовна Кульман
     
Příjmení:
Surname:
Kuhlmanová Khulman
Jméno:
Given Name:
Helena Andresovna Helen
Jméno v originále:
Original Name:
Леэн (Хелена) Андресовна Кульман
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
? ?
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
31.01.1920 Tartu /
31.01.1920 Tartu /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
06.03.1943
06.03.1943
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- -
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
rozvědčice štábu Baltské flotily
zajata a popravena
Hrdina Sovětského svazu
Spy of the Baltic Fleet
Captured and executed
Hero of the Soviet Union
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=1123
URL : https://www.valka.cz/Kulman-Helena-Andresovna-t23950#325032 Verze : 0
Příjmení:
Surname:
Kuhlmanová Khulman
Jméno:
Given Name:
Helena Andresovna Helen
Jméno v originále:
Original Name:
Леэн (Хелена) Андресовна Кульман
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
https://warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=1123
URL : https://www.valka.cz/Kulman-Helena-Andresovna-t23950#719077 Verze : 0

Kulman Helena


– rozvědčice štábu Baltské flotily


(1920-1943)


Hrdinka Sovětského svazu


Narodila se 31. ledna 1920 ve městě Tartu v Estonsku. V roce 1932 jí zemřel otec a ona zůstala s matkou a pěti sourozenci. V témže roce zemřela i její kamarádka Marie Berezinová, jejíž rodiče vypomáhali Kulmanovým materiálně, když v letech 1933–37 studovala na střední pedagogické škole v Tartu.


V roce 1937 pokračovala na vyšší pedagogické škole v Tallinu a roku 1941 se stala učitelkou. Otec její kamarádky – Fritz Berezin, kapitán na zámořské lodi, bral Helenu o letních prázdninách sebou na cesty do Finska, Anglie, Francie, Itálie, Belgie a Švédska. Celkem podnikla tři cesty – v letech 1934, 1936 a 1938.


Po obsazení Estonska Rudou armádou vstoupila do Komsomolu a stala se funkcionářkou na tartuské střední škole. V srpnu 1941, když začala válka, byla evakuována do Čeljabinska.


Do řad Rudé armády vstoupila v prosinci 1941, když se v rámci Uralského vojenského okruhu začala formovat
7. estonská střelecká divize.


Helena byla přidělena k 86. zdravotnickému praporu této divize, ale ona chtěla být rozvědčíkem a požádala o přeložení k Baltské flotile. Její žádosti bylo vyhověno a následně byla odeslána do Leningradu, kde se ve škole rozvědčíků při štábu flotily začala připravovat na práci v týlu nepřítele. Naučila se zacházet s radiostanicí a šifrovacím zařízením, prodělala bojový a paradesantní výcvik.


14. září 1942 byla vysazena v Estonsku a začala v Tartu sbírat informace o německé flotile na Čudském jezeře.


Pak se přesunula do Virumaa a odtud dále vysílala důležité informace do štábu Baltské flotily. V prosinci vysílala z Piarnu a 1. února 1943 od ní přišla poslední šifrovaná zpráva.


2. února 1943 byla zatčena a uvězněna estonskými nacisty z organizace Omakaitse v Tartu. Byla vyslýchána a mučena, přesto neprozradila své poslání ani šifry námořnictva a 2. dubna byla popravena.


8. května 1965 jí byl dodatečně udělen Titul Hrdiny SSSR. Ve městě Tartu jí byl odhalen památník a muzeum, její jméno nese ulice.
URL : https://www.valka.cz/Kulman-Helena-Andresovna-t23950#89220 Verze : 1

Vyvrácení oficiální verze Juhanim Püttsepou a Toomasem Sildamem v novinách Postimees v únoru 2000.




V únoru 2000 vyšlo v novinách Postimees několik článků Juhaniho Püttsepa a Toomase Sildama, které vyvracely oficiální sovětskou verzi.


Paměti německého vojáka


Sovětská propaganda tvrdila, že Helena během výslechů neprozradila jediné tajemství. "Z jejích úst nevyšlo ani slovo," citoval 21. května 1965 Helenina bývalého šéfa rozvědky Nauma Frumkina list Rahva Hääl.


Policejní strážmistr Taru z farnosti Ruusmäe, který byl 2. ledna 1943 jedním z Leeniných věznitelů, Frumkinovo svědectví rozmetává. "Nebylo na tom nic hrdinského, při prvním výslechu nám Kullmanová hned řekla, kdo je, kde byla vycvičena a s jakými úkoly byla do Estonska poslána," řekl Taru Valduru Raudvassarovi, mladíkovi, který byl v roce 1964 poslán na Sibiř do mordvinského zajateckého tábora za příslušnost k mládežnickému odboji ve Võru.


O tom, že Helena po svém uvěznění pracovala pro německou kontrarozvědku, svědčí vzpomínky kapitána Ernsta Lübeka: "Vězeňkyně byla velmi ochotná mladá dívka, která místo toho, aby se nechala zastřelit, zvolila život a dobrovolně vydávala šifry a své kontakty, s nimiž náš specialista dokázal dlouho udržovat spojení a bylo to v tomto ohledu velmi užitečné".


Spolupráci Heleny s Němci potvrzuje i osud její sestry Reginy, která byla původně odsouzena k trestu smrti za ukrývání partyzána a na zastřelení čekala měsíc a půl na samotce. V březnu 1943 byla překvapivě informována o amnestii a trest smrti jí byl změněn na vazbu na dobu neurčitou. Dne 2. dubna byla Regina novým rozhodnutím odsouzena ke dvěma letům v pracovním táboře.


Podle Reginy mohla rozvědčice spolupracovat s Němci, protože chtěla usnadnit život svým blízkým a ušetřit je utrpení ve vězení.


V Estonské SSR kolovala legenda, že Helenu ráno 6. března 1943 zastřelil Kuno Pügu, dozorce z tartuské vyšetřovací věznice bezpečnostní policie a tartuského oddělení SD, který sovětskou rozvědčici eskortoval z cely k výslechu. Tuto verzi později potvrdili tři dozorci vyšetřovací vazby vyslýchaní NKVD a zápis v denících bezpečnostní policie: "Hlášení strážného bezpečnostní služby o zastřelení Heleny Kullmanové strážným Kunou Pügou, hlášené náčelníkovi 6. 3. 43".


Dvaadvacetiletý Kuno Püga však 6. března nemohl nikoho zastřelit, protože byl jako pachatel trestného činu umístěn na samotce ve věznici v Tartu. Z dokumentů uložených v Národním archivu vyplývá, že Püga byl kriminální policií uvězněn 5. února a propuštěn 11. března.


Po válce chtěla Hilja Kivisildová, její spolužačka ze zpravodajské školy, ověřit příběh Heleniny smrti, protože měla podezření, že Helena kolaborovala s Němci. Před půl stoletím vypátrala dvě ženy, které byly s Helenou ve vazební věznici v Tartu. Jejich jména se nedochovala, protože Kivisildovi zničili svůj soukromý archiv.


"V březnu 1943 ráno byli všichni odvádění pod dozorem do práce. U vysoké zdi Helena vyskočila z řady a dala se na útěk, kličkovala," vypráví Kivisildová. "Strážný, mladý Němec, zakřičel: 'Stůj!' Helena se nezastavila. Pak strážný vystřelil z automatické zbraně, Helena padla. Její spoluvězni, kteří dostali okamžitý rozkaz jít dál, potvrdili, že strážný střílel nad Heleninu hlavu a kulky ji nemohly zasáhnout".


O tom, že Kuno Püga Helenu nezabil, se KGB dozvěděla nejpozději 12. října 1965, kdy jeden z příslušníků bezpečnosti vzal z archivu Pügovu vězeňskou složku, kterou vedli Němci. Helena Kullmanová se však již o pět měsíců dříve stala hrdinkou Sovětského svazu a mýtus o estonské Zoji Kosmodemjanské již nebylo možné vyvrátit.


Helenin nový životopis


Paměti kapitána Ernsta Lübeka rovněž vylučují možnost, že Helena byla zabita ve vězení v Tartu: "Protože byla čestná a ochotná podávat svědectví, přežila a Němci ji využili ve svůj prospěch, pravděpodobně v Pskově".


To je v souladu s poznámkou ve zprávě bezpečnostní policie z 10. května 1943 o Heleně, kterou 16. prosince 1965 citoval list Noorte Hääl: "Předána německé cizinecké policii v Pskově jako sovětská válečná zajatkyně."


V úmrtní matrice odboru evidence obyvatelstva okresního úřadu v Tartu se nachází řada záznamů z roku 1943 o osobách, u nichž je jako příčina úmrtí zapsáno "trest smrti" na základě hlášení politické policie. O úmrtí Heleny Kullmanové se v matrice nenachází žádná zmínka.


Podle Tiita Noormetsa, badatele v oblasti dějin zpravodajství a poradce badatelského oddělení Národního archivu, německá kontrarozvědka vypracovala tzv. "legendu o atentátu" na Helenu Kullmanovou, která dostala novou identitu - jméno a biografii - a byla použita v rozhlasovém vysílání proti sovětům.


Helena Kullmanová dorazila na západ s ustupujícími německými vojsky a žila dál, aniž by odhalila svou minulost. Své matce a sestrám do Estonska o sobě neposílala žádné zprávy.


Sestra


Regina Uuková, sestra Heleny Kullmanovéː Policie mě uvěznila 3. ledna 1943 a v únoru odsoudila k trestu smrti za přechovávání. V samotce ve věznici předběžného zadržení mi bylo 16 let. Ve vězení jsme se s Helenou setkali, věděla o mém rozsudku a ptala se, jestli se na ni hodně zlobím. Řekla jsem, že ne. Helena řekla: "Ty víš, kam jdeš, ale já ne".


Vždycky jsem věděla, že Helena nebyla zastřelena ve vězení v Tartu. Po válce jsem sestru hledala u Červeného kříže, ale bezvýsledně. Helena mi slíbila, že se s domovem nespojí.


Dodnes jsem nedostala žádné oznámení o Helenině smrti.


Kalle Kullman, synovec Heleny Kullmanové.


Koncem sedmdesátých let jsem poprvé zaslechl historky, že Helena žije nebo žila v malém městě v Německu, šťastně vdaná. Naše rodina tomu věřila, protože si všichni mysleli, že Helena se v životě určitě prosadí.


Je možné, že 6. březen 1943 byl koncem jednoho období Helenina života a začátkem jiného, života mladé ženy, která znovu objevuje sama sebe. Pokud nekontaktovala svou rodinu, možná se bála o své blízké, které zanechala v Estonsku? Sám jsem zažil něco podobného v červenci 1989, když jsem se skrýval ve Švédsku před ruskou armádou a přemýšlel jsem, jaké represe může můj telefonát přinést mé rodině.


Pokud Helena přežila, bylo to jen proto, že spolupracovala s Němci, a tudíž zradila rozvědku v Leningradě, a tento strach jí možná zabránil vrátit se domů a říct: "Nebojte se, jsem v pořádku."


Tiit Noormets, poradce badatelského oddělení Národního archivuː Vytváření mýtů a legend bylo pro Sovětský svaz charakteristické. To, co Postimees zjistil o Heleně Kullmanové, dává důvod domnívat se, že německá kontrarozvědka tzv. "legendu o atentátu" na Helenu vypracovala a dala jí novou identitu.


Potvrzuje to přítomnost Kuno Pügy, údajného Kullmanina vraha, jako vězně ve věznici v Tartu 6. března 1943 a absence jakéhokoli záznamu o smrti Kullmanové v rodinném archivu. Kullmanová byla pravděpodobně využita v rozhlasovém vysílání k dezinformaci sovětské strany. To bylo v té době zcela běžné a v dějinách zpravodajství rozšířené.


Zdroje:
https://et.wikipedia.org/wiki/Leen_Kullman
Juhani Püttsep, Toomas Sildam: Sakslased lavastasid Kullmani tapmise, 08.02.2000
URL : https://www.valka.cz/Kulman-Helena-Andresovna-t23950#718855 Verze : 5
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více