KAPONIÉRA
1. V bastionovém systému opevňování krytá komunikace napříč příkopem , chráněná po jedné straně zemním valem, která spojovala pevnostní prvky vnější linie obrany s krytou cestou, konkrétně boky ravelinu s hrdly shromaždišť, resp. lunet. Zároveň kaponiéra umožňovala i flankování přímou palbou z ručních zbraní - za tímto účelem byla na jedné straně obrácená směrem k očekávanému útoku nepřítele a chráněna zemním valem, opatřeným banketem a předprsní.
2. V polygonálním fortovém systému opevnění se pod tímto pojmem často skrývá jedno či více podlažní pevnůstka na obranu příkopu, jejiž výška nepřesáhla jeho hloubku, takže v něm byla vlastně celá ukryta.
Další dělení kaponiér je podle umístění v terénu, způsobu nasazení a stavebního provedení.
Druhy kaponiér:
Kaponiéra boční - je umístěna v boku pevnostního objektu za účelem ochrany jejího příkopu
Kaponiéra hlavní - v polygonálním systému opevnění to byl mohutný vícepolažní kasematový objekt předsunutý do příkopu před střed polygonální fronty
Kaponiéra jednostranná - někdy je také označovaná jako Půlkaponiera, umožňovala palbu pouze v jednom směru.
Kaponiéra oboustranná - známá též pod označením dvoukaponiéra, střelba byla možná ve dvou směrech
Kaponiéra podvojná - situovaná na čele pevnostního objektu nejčastěji pro střelbu obránců do obou příkopů podél jeho líců
Kaponiéra šíjová - situovaná na šíji pevnostního objektu k obraně jeho týlu a šojového příkopu.
Kaponiéra vnější - situovaná na kontraeskarpvé straně příkopu a přístupná podzemní galerií pod příkopem (poternou), krytou nadzemní komunikací napříč příkopem (v dutém provedení batardeau), případně jenom vchodem volně z příkopu. Její výhodou byla nižší zranitelnost palbou nepřátelského dělostřelectva. Ke všeobecnému rozšířeni tohoto druhu kaponiér došlo po roce 1885 v důsledku tzv. krize výbušného granátu.
Kaponiéra vnitřní - situovaná na eskarpové straně příkopu a přístupná přímo z bráněného pevnostního objektu. Jetí nevýhodou byla větší zranitelnost palbou nepřátelského dělostřelectva s drážkovaným vývrtem hlavně střílejícím pod úhlem kolem 30°. Používání tohoto druhu kaponiéry zcela skončilo kolem roku 1885 v důsledku krize výbušného granátu.
1. V bastionovém systému opevňování krytá komunikace napříč příkopem , chráněná po jedné straně zemním valem, která spojovala pevnostní prvky vnější linie obrany s krytou cestou, konkrétně boky ravelinu s hrdly shromaždišť, resp. lunet. Zároveň kaponiéra umožňovala i flankování přímou palbou z ručních zbraní - za tímto účelem byla na jedné straně obrácená směrem k očekávanému útoku nepřítele a chráněna zemním valem, opatřeným banketem a předprsní.
2. V polygonálním fortovém systému opevnění se pod tímto pojmem často skrývá jedno či více podlažní pevnůstka na obranu příkopu, jejiž výška nepřesáhla jeho hloubku, takže v něm byla vlastně celá ukryta.
Další dělení kaponiér je podle umístění v terénu, způsobu nasazení a stavebního provedení.
Druhy kaponiér:
Kaponiéra boční - je umístěna v boku pevnostního objektu za účelem ochrany jejího příkopu
Kaponiéra hlavní - v polygonálním systému opevnění to byl mohutný vícepolažní kasematový objekt předsunutý do příkopu před střed polygonální fronty
Kaponiéra jednostranná - někdy je také označovaná jako Půlkaponiera, umožňovala palbu pouze v jednom směru.
Kaponiéra oboustranná - známá též pod označením dvoukaponiéra, střelba byla možná ve dvou směrech
Kaponiéra podvojná - situovaná na čele pevnostního objektu nejčastěji pro střelbu obránců do obou příkopů podél jeho líců
Kaponiéra šíjová - situovaná na šíji pevnostního objektu k obraně jeho týlu a šojového příkopu.
Kaponiéra vnější - situovaná na kontraeskarpvé straně příkopu a přístupná podzemní galerií pod příkopem (poternou), krytou nadzemní komunikací napříč příkopem (v dutém provedení batardeau), případně jenom vchodem volně z příkopu. Její výhodou byla nižší zranitelnost palbou nepřátelského dělostřelectva. Ke všeobecnému rozšířeni tohoto druhu kaponiér došlo po roce 1885 v důsledku tzv. krize výbušného granátu.
Kaponiéra vnitřní - situovaná na eskarpové straně příkopu a přístupná přímo z bráněného pevnostního objektu. Jetí nevýhodou byla větší zranitelnost palbou nepřátelského dělostřelectva s drážkovaným vývrtem hlavně střílejícím pod úhlem kolem 30°. Používání tohoto druhu kaponiéry zcela skončilo kolem roku 1885 v důsledku krize výbušného granátu.