Jugurtha

Jugurtha (asi 160-104 př. n. l.)




Narodil se kolem roku 160 př. n. l. jako nemanželský syn Mastanabala, syna slavného Massinissy, numidského krále. Po Massinissovi nastoupil na trůn Jugurthův otec Mastanbal spolu se svým bratrem. Mastanbal však brzy zemřel a králem zůstává jeho bratr Micipsa, Jugurthův strýc, který ho vychovával spolu se svými dvěma syny (Jugurthovými bratranci).


Vzhledem k jeho schopnostem (byl skvělým jezdcem, což se v Numidii cení především, silným a navíc inteligentním mužem se smyslem pro vojenské záležitosti) využil strýc příležitosti dočasně Jugurthu odstavit od dvora a odeslal ho v čele numidských jízdních oddílů roku 134 př. n. l. na pomoc římským spojencům do války v Hispánii (dnešní Španělsko). Tuto válku vedl slavný Publius Cornelius Scipio Africanus, právě ten slavný římský vojevůdce, který vyvrátil Kartágo. Pobyt v Hispánii byl pro Jugurthu obrovským přínosem - navázal vřelé přátelské vztahy s mnohými římskými osobnostmi, které se tažení účastnily, včetně Scipiona, a uvedl se tak mezi římskou nobilitu.


Scipio mu nepokrytě dával najevo, že právě jeho by rád viděl jako příštího krále Numidie. Dokonce v tomto smyslu poslal list jeho královskému strýci, ten však své rozhodnutí nezměnil a když roku 118 př. n. l. zemřel, za spoluvládce Numidie ustavil rovným dílem Jugurthu a své dva syny.


Vztahy spoluvládců velice rychle ochladly a Jugurtha rázně jednal. Numidii vyhlásil za své království, jednoho ze svých bratranců nechal zavraždit, druhý stihl utéct. Prchl z Numidie a vyslal své posly do Říma, neboť do rukou senátu a lidu římského vložil Micipsa dohled nad uplatněním své poslední vůle. Jugurthovy vztahy s římskou nobilitou byly velice dobré a jeho vyslanci odjeli do Říma obtěžkáni zlatem. Římští senátoři nakonec rozhodli tak, aby bylo učiněno zadost jak poslední vůli předchozího krále, tak jejich touze po bohatství - království numidské bylo rozděleno na dvě části. Západní, mnohem hustěji obydlenou a bohatou na suroviny, přiřkli Jugurthovi, kdežto východní, bohatou především na pouštní písek a nedozírné pustiny, dostal jeho zbylý bratranec.


Jugurtha se však ani s tím nespokojil a podařilo se mu vyprovokovat válku se svým bratrancem, v jediné bitvě ho porazil a oblehl Cirtu, pevnost, do které se se zbytky svých sil stáhl. Římského vyslance, který přispěchal aby zprostředkoval příměří, ignoroval a pevnost vzal útokem. Jeho armáda ji zcela vyplenila a obyvatele povraždila. Mezi mrtvými byl i jeho bratranec - Jugurtha se stává pánem celé Numidie, stejně jako jeho slavný děd Massinissa.


Mezi oběťmi v Cirtě však bylo velké množství obchodníků z Itálie, což jenom přispělo k všeobecnému rozhořčení v Římě. Senátoři se museli připojit k všeobecné nenávisti vůči Jugurthovi a roku 111 př. n. l. mu vyhlásili válku. V Africe se vylodil konsul Lucius Calpurnius Bestia, kterému se bez boje vzdalo několik numidských měst. A co víc, král Mauretánie (území na západ od Numidie, zhruba dnešní Maroko), Jugurthův tchán, se spojil s Římany.


Jugurthovi však už podruhé pomohly poklady nashromážděné jeho dědem - za pomoci odpovídajícího finančního obnosu přesvědčil římského konsula, aby s ním uzavřel mírovou dohodu, která navíc potvrdila Jugurthovo postavení. Jde o snad jediný případ v římské historii, kdy se římský velitel nechal podplatit, aby nesplnil svou povinnost.


V Římě to pochopitelně vyvolalo rozruch a jeden z tribunů lidu, Memmius, nechal odhlasovat, aby se Jugurtha dostavil osobně do Říma své chování vysvětlit. V čele náležitého královského doprovodu se tedy král numidský vydal do "Věčného města". Když předstoupil před lid a jeho tazatel ho začal vyslýchat, jiný tribun lidu - Gaius Baebius - se stal dalším příjemcem části numidských pokladů. Než Jugurtha stačil vyslovit jediné slůvko, vystoupil totiž a zakázal mu na otázky svého kolegy odpovídat! Ze zákona měl právo pozastavit výkon rozhodnutí jakéhokoliv jiného úředníka...


Když Jugurtha pobýval v Římě, využil příležitosti a nechal zavraždit dalšího ze svých bratranců, který v Římě již delší dobu žil. Římané ho okamžitě vykázali z města. Při této příležitosti Jugurtha pronesl svůj slavný výrok: "Hle, město na prodej, odsouzené zhynout, jen co se najde kupec."


Když se vrátil do Numidie, vyhlásili mu Římané válku. Velení nad demoralizovanou armádou v Africe se ujal konsul Spurius Albinus, který se pokusil dobýt dobře opevněné numidské město Suthul, ve kterém měl Jugurtha uloženy své poklady. Ten však obléhatele překvapil nočním útokem na jejich tábor a zničil ho. Vyhnat zbylé Římany z Numidie pak už bylo jen otázkou času a roku 109 př. n. l. s nimi uzavřel pro ně potupnou mírovou smlouvu.


V tomto okamžiku se od Jugurthy štěstí začalo odvracet. Římané už měli dost neschopnosti a zkorumpovanosti svých nejvyšších představitelů (na náladě jim určitě nepřidalo ani těch několik vojenských porážek, které jim Jugurtha zasadil). Došlo to tak daleko, že mnozí z vlivných senátorů byli obviněni, někteří dokonce odsouzeni, a oba vojenští velitelé, kteří proti Jugurthovi neúspěšně válčili (L. Calpurnius Bestia i Spurius Albinus) byli vyhoštěni. Objevil se nový velitel - Quintus Caecilius Metellus, který ještě roku 109 př. n. l. obnovil válku. I přes Jugurthovu bravurní obranu ho porazil v bitvě na řece Muthul a donutil ho tak stáhnout se do pouště. Po odvážném pochodu přes poušť se Mettelus zmocnil i pevnosti Thala.


Jugurtha se pokusil vylepšit svou pozici dalším překvapivým úderem na římský tábor (zdá se že to bylo ponaučení, které si odnesl z Hispánie), kterého se nájezdem z pouště zmocnil. Oba velitelé byli v situaci, kdy bylo pro ně výhodnější válku ukončit - Jugurtha už napůl ztratil své království, Metellus stál tváří v tvář hrozbě nepravidelné války v neznámé nehostinné poušti. Metellus byl nucen stáhnout se do zimní základny a Jugurtha se pokusil vyjednávat.


Nyní však zasáhl muž, kterého Jugurtha už mohl dobře znát - sloužil společně s ním už v Hispánii, pak se chvíli věnoval politice v Římě a společně s Metellem připlul i do Afriky, kde válčil tentokrát proti Jugurthovi. Nyní se odebral zpátky do Říma a tam napadl Metella, že zbytečně protahuje válku. A k překvapení mnohých byl tento populární voják zvolen konsulem na rok 107 př. n. l., lidové shromáždění mu dokonce výslovně určilo za provincii Africu. Nebyl to nikdo jiný než později slavný Gaius Marius.


Následujícího roku Marius Jugurthu porazil takříkajíc jeho vlastními zbraněmi - lstí. Vlákal ho léčky, když opět získal na svou stranu jeho mauretánského tchána, který během války několikrát změnil strany. Ten Jugurthu vylákal na setkání, na kterém ho Mariův quaestor (později též slavný) Lucius Cornelius Sulla zajal.


Dva roky strávil bývalý numidský král jako římský vězeň, až konečně roku 104 př. n. l. Gaius Marius slavil triumf. Zlatým hřebem Mariova průvodu městem byl Jugurtha a jeho dva synové oděni do královského úboru. Po skončení slavnosti byli podle římského zvyku zajatí velitelé nepřátelské armády v Mamertinském vězení pod Kapitolem uškrceni. (Někdy se uvádí, že Jugurtha byl ponechán svému osudu a v kobce zemřel hlady; nevidím však důvod, proč by Římané neměli postupovat obvyklým způsobem.)


Jugurtha vstoupil do dějin jako velice schopný velitel, především však jako ten, kdo jako první v plné nahotě odhalil jeden z největších problémů římského zřízení, které stálo na počátku krize - všudypřítomnou korupci a touhu vlivných Římanů jen po vlastním prospěchu.
Jugurtha - Denárová mince, averz: Diana. Reverz: Sulla sedí vlevo na vyvýšeném sedadle; před ním klečí Bocchus a nabízí olivovou ratolest; za ním klečí vlevo Jugurtha. 56 př. n. l.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3003908

Denárová mince, averz: Diana. Reverz: Sulla sedí vlevo na vyvýšeném sedadle; před ním klečí Bocchus a nabízí olivovou ratolest; za ním klečí vlevo Jugurtha. 56 př. n. l.
commons.wikimedia.org

Jugurtha - Jugurtha v římském vězení (obraz Augusto Müllera)
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26436294

Jugurtha v římském vězení (obraz Augusto Müllera)
commons.wikimedia.org

Jugurtha - Jughurtova zrada a zajetí Bocchem I. (asi 108 př. n. l.)
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=44052056

Jughurtova zrada a zajetí Bocchem I. (asi 108 př. n. l.)
commons.wikimedia.org

Jugurtha - Jugurtha v okovech před Sulou
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2706704

Jugurtha v okovech před Sulou
commons.wikimedia.org

URL : https://www.valka.cz/Jugurtha-t19692#73624 Verze : 3
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více