IV. Ranědynastické období

Raně dynastické období


V 1. pol. 3. tis. př.n.l. docházelo postupně v Mezopotámii k formování městských států, v jejichž čele stály dědičné vladařské dynastie, proto se tato fáze nazývá raně dynastické období. Jeho dějiny lze rekonstruovat na základě většího množství dochovaných písemných památek (písmo se totiž zjednodušovalo a zdokonalovalo, což umožnilo všestrannější používání). Převládají ekonomické a administrativní záznamy, či lexikální seznamy, ale objevují se i zcela nové typy textů – např. královské votivní a stavební nápisy, smlouvy o prodeji nemovitostí, ba i první texty (mudroslovná lit., zaklínání, hymny, modlitby). Největší archívy z tohoto období pocházejí z Uru, Šuruppaku (dnešní Fára), Girsu, Ummy, Uruku, Nippuru, Adabu a Abú Salachu.


Na základě těchto písemných památek můžeme rekonstruovat rovněž etnickou strukturu obyvatelstva Mezopotámie, která byla charakterizována existencí dvou dominantních složek. Byli to Sumerové (nelze je přiřadit k žádné jazykové skupině), a na druhé straně to byli Semité hovořící akkadsky. Otázka původu Sumerů a jejich příchodu do Mezopotámie dosud nebyla přesně zodpovězena. Zdá se však pravděpodobné, že sídlili v jižní Mezopotámii nejpozději od 2. pol. 4. tis. př.n.l., tedy v době rozvoje urucké kultury. Sumerština jako mluvený jazyk se udržela do přelomu 2. a 3. tisíciletí př.n.l., ale jako psaný jazyk v písařských školách (sepisovány dopisy, sumerské literární skladby, královské nápisy i lexikální a gramatické texty) až prakticky do perské nadvlády. Přítomnost raně semitského obyvatelstva je jednoznačná doložena v raně dynastickém období (především osobními jmény semitského původu), a proto se předpokládá, že přišli do Mezopotámie ve stejnou dobu, nebo jen o něco později než Sumerové. Problém předsumerského obyvatelstva Mezopotámie není dosud vyřešen, je však možné, že po sobě zanechali některá slova, která byla později převzata Sumery po jejich příchodu. Předsumerského původu jsou pravděpodobně celé řady místních jmen (např. Eufratu a Tigridu, jenž se jmenovaly v sumerštině Buranuna a Idigna, dále jména některých měst – Sipar, Nippur, Ur, Uruk aj.), tak i některých profesí, kovů, dřevin, hudebních nástrojů aj..


Významná městská centra se nacházela především v jižní Mezopotámii, ale také v sousedních oblastech, jako třeba v Sýrii (Mari, Ebla), v JZ Iránu (Súsy). Jejich politické dějiny lze rekonstruovat na základě soudobých písemných památek, tak i textů sepsaných v pozdější době. Nejvýznamnější památkou sepsanou v pozdější době je tzv. Sumerský královský seznam, sestavený snad na konci 3. tis. př.n.l., který podává přehled dynastií panující v různých městech od nejstarších dob (na začátku jsou uvedeni mýtičtí panovníci vládnoucí před potopou světa). Údaje o politických dějinách raně dynastického období čerpáme též z pozdějších mytologických skladeb, v nichž vystupují bájní vladaři (v Uruku Gilgameš, snad počátek raně dynastického období). Území Mezopotámie bylo rozděleno asi na 30 městských států, které byly spojeny vzájemným složitým předivem styků (jednotlivá města spolupracovala v oblasti ekonomické, politické i vojenské). Ovšem též narůstala intenzita vojenských střetů mezi městskými státy, které soupeřily především o zemědělskou půdu.


Nejstarší dějiny raně dynastického období přibližně 3000 – 2600 př.n.l.nejsou přesněji známy, neboť z tohoto období pochází velice málo písemných pramenů. Jediný významný zdroj pochází z soubor textů z Uru, které byli nalezeny ve vrstvě suti a odpadu (snad z tamního chrámu měsíčního boha Nanny. Většinu tvoří administrativní záznamy o zemědělské produkci, objevil se však nový druh textů, a to texty o prodeji půdy vryté do kamene.


Sumerský královský seznam pro toto období uvádí řadu jmen vladařů, z nichž mnozí jsou i hrdiny mytologických skladeb (vládcové Uruku Enmerkar, Legalbanda, Gilgameš, Dumuzi a Kišský král Etana). Je pravděpodobné, že se jednalo o skutečné vládce, ale jejich existenci nyní nelze dokázat. Kišský král Mebaragesi je prvním mezopotámským panovníkem, který je doložen vlastními nápisy (na dvou malých kamenných zlomcích nádob je vyryta část jeho jména a na jednom je připojen jeho titul – Král Kiše. Oba zlomky pocházejí z města Chafádží (starověký Tutub). Kiš zřejmě hrála důležitou roli a jejím vladařům se zřejmě podařilo ovládnout poměrně velké území. Titul král Kiše si později získal takovou prestiž, že se jím nechali titulovat i jiní panovníci (např. ti, kteří měli ambice ovládnout Babylonii).


Vedle Kiše byl dalším důležitým městem Uruk, který navazoval na dědictví urucké a džemdetnasrské kultury. Celková rozloha města měla kolem 400 ha a podle odhadů v něm žilo až 50000 obyvatel. V této době byly postaveny mohutné hradby z hliněných cihel, mají délku 9 km a podle legendy je měl nechat postavit Gilgameš. Pozdější literární skladby nás zpravují o tom, jak vládcové Uruku prosazovali své politické a vojenské zájmy vojenskou cestou. Nejznámější je asi část Eposu o Gilgamešovi, a to Gilgameš a Akka z Kiše (pozn. Akka je syn krále Mebaragesiho).


Nejlépe dokumentovány jsou politické a hospodářské dějiny v pozdní fázi raně dynastického období (zhruba 2600 – 2340 př.n.l.). V této době se již množí královské nápisy, které umožňují rekonstrukci vzájemných vztahů mezi městskými státy. Zdá se, že Uruk poněkud poklesl ekonomicky a na výsluní se dostala jiná města. Významným centrem byl Ur, který těžil z výhodné geografické polohy. Měl významný přístav a hrál důležitou roli v námořním obchodě mezi Mezopotámií a oblastmi daleko na východě (země okolo Perského zálivu, Omán, povodí Indu), z nichž se dovážely především suroviny. Bohatství Uru v té době ukazuje výtečně tzv. urský královský hřbitov s cca 1000 hrobů s obvyklou pohřební výbavou (keramika, nástroje, ozdoby, zbraně…). Hlavní pozornost se však upřela na 16 hrobů, které obsahovaly pohřební výbavu o veliké bohatosti. Jsou pokládány za místo odpočinku členů urské královské rodiny. Našlo se v hrobech velké množství cenných předmětů z kamene (obsidián, mramor, lazurit ….) a kovu (zlato, stříbro, měď, bronz) a věcí z nich vyrobených (šperky, ceremoniální nástroje, zbraně, části hudebních nástrojů - harfy a lyry - nebo pozůstatky čtyřkolových tažených vozů atd.). V některých hrobech byl nalezen překvapivě velký počet lidských obětin (služebníků), kteří byli obětováni pro posmrtný život.


Významným centrem byl též Šuruppak (dnešní Fára), jehož rozloha byla cca 100 ha, a jeho populace se odhaduje na 15000 – 30000 osob. Nalezl se v něm jeden z největších archívů raně dynastického období (texty administrativní, ekonomické, smlouvy o prodeji, ale i lexikální a literární). Také tam byl objeven velký soubor pečetních válečků, sloužící především k zapečetění skladištních prostor, či různých obalů na zboží). Ze stejného období pochází též archiv, který byl objeven v Abú Salábíchu (pravděpodobně starověký Ereš) blízko Nippuru. Byl v něm nalezen reprezentativní soubor literárních textů různých žánrů – hymny na chrámy, mudroslovná literatura (Šuruppakovy rady synovi), mytologické skladby apod.


Do popředí se též dostává městský stát Lagaš, který vznikl pod žezlem panovníků I. lagašské dynastie. Byly v něm nalezeny četné stavební a věnovací nápisy lagašských panovníků, jenž nám pomáhají při rekonstrukci jeho dějin. Byl v něm též nalezen rozsáhlý archiv administrativních textů, věnovaný záležitostem tamního chrámu bohyně Babě. Rozpínavost lagašských vladařů narazila na vážnou překážku v podobě sousedního městského státu Umma. Vznikl mezi nimi vleklý spor o úrodnou půdu a vodní zdroje, ležící v pohraničních oblastech. Spor byl na chvíli vyřešen tak, že jistý panovník jménem Mesalim, nesoucí titul král Kiše (cca 2600 př.n.l.), vystoupil jako smírčí soudce. Z toho vyplývá domněnka, že Lagaš i Umma byly alespoň částečně Kiši podřízeny. Spor později opět obnovil a zaměstnával několik generací vladařů.


Velkých úspěchů s Ummou i jinými městskými státy dosáhl až Eanatum (kolem 2470 př.n.l.), který patřil k nevýznamnějším představitelům I. lagašské dynastie. Byl jedním z prvních panovníků, kterému se podařilo ovládnout větší území. Bojoval v v jižní i severní Babylonii (Ur, Uruk, Kiš, Akšak), na území Asýrie, v Mari i v Elamu. I on přijal titul král Kiše. O jeho vítězství nad Ummou (ale nebylo to vítězství definitivní) nás informuje tzv. Supí stéla, jenž je přední ukázkou raně dynastického umění i cenným historickým zdrojem informací, jelikož nás informuje o válce mezi Ummou a Lagaší. Je na ní též zobrazen lagašský král na válečném voze, který je doprovázen šikem bojovníků vyzbrojených kopími a chráněných vysokými štíty (je to de facto první důkaz bojové formace falangy).


Konec těmto bojům učinil až Lugalzagesi, král Ummy a Uruku (2355 – 2340 př.n.l.), který nakonec dobyl Lagaš a zpustošil tamější chrámy. Později dobyl ještě celou řadu dalších měst (např. Uruk, Nippur, Ur, Adab, Eridu), a byl na nejlepší cestě ke sjednocení Babylonie pod svým žezlem, pokud by však nenarazil na ještě většího soupeře, jímž byl akkadský král Sargon/Sargon I. Akkadský (2340 – 2284 př.n.l.).


Popsané střetnutí mezi Lagaší a Ummou bylo jednou z mnoha válek, které spolu vedli tito raně dynastičtí vládci. Tyto neustálé konflikty vedly k pokusům o vytvoření nadřízené autority, která by stála nad městskými státy, koordinovala jejich spolupráci a řešila jejich spory dříve, než by vznikly vojenské konflikty. Snad již v raně dynastickém období existovala nějaká institucionalizovaná sdružení městských států, která představovala zárodečné formy pozdějších rozsáhlejších státních útvarů, čemuž nasvědčují tzv. městské pečeti datované počátkem raně dynastického období, které byly nalezeny mezi archaickými texty z Uru. Jsou na nich zobrazeny symboly několika měst, snad členů nějakého takovéhoto uskupení. První důkazy o snaze o sjednocení pocházejí až z konce raně dynastického období a jsou spjaty např. s králem Mesalimem z Kiše nebo Eanatumem z Lagaše. Avšak tyto státy nebyly schopni sjednotit tato území po delší dobu, jako za akkadské nebo Ur III doby.



Hospodářství a společnost v raně dynastickém období


O ekonomické a společenské struktuře jsme lépe informováni, než v jakémkoliv období předtím. Základními společenskými a ekonomickými jednotkami byly zřejmě dále jednotlivé domácnosti, v sumerských a akkadských textech označované jako "domy" (sumersky – e, akkdasky – bítum). Sdružovaly osoby, které byly vázány těsnými pouty (příbuznost, podřízenost, závislost…) k určité centrální osobě, jež stála v čele domácnosti. Centrální postavou mohla být jednak hlava nějaké příbuzenské skupiny, jednak panovník nebo božstvo. V zásadě můžeme hovořit o dvou hlavních typech domácností, které se odlišovaly spíše kvantitativními kritérii (celková velikost, rozsah majetku, počet členů, celkový význam a postavení ve společnosti atd.), zatímco jejich vnitřní organizace a způsob správy vykazuje četné podobnosti. Jsou to:


1) Soukromé rodinné domácnosti
Jejich jednotícím činitelem byl příbuzenský vztah mezi jednotlivými členy. Byly to vícegenerační domácnosti, z nichž každá sdružovala několik nukleárních rodin (celá domácnost měla tedy 20 – 30 členů). Tyto rodinné domácnosti zřejmě tvořily základní příbuzenské, sídelní a hospodářské jednotky. Všichni členové domácnosti bydleli spolu v jednom domě (s centrální halou a menšími postranními místnostmi, které se vyskytují již do doby sámarrské a obejdské). Všichni obyvatelé pravděpodobně kolektivně vlastnili a obdělávali půdu, chovali zvířata a pracovali v dílnách a skladištích, které byly součástí jejich obydlí. Představovaly víceméně soběstačné hospodářské jednotky. Jednotlivé rodinné domácnosti byly pravděpodobně součástí nějakých vyšších celků, které byly založeny pravděpodobně na příbuzenských svazcích (rod). Rody sdružovaly zřejmě několik set osob, které odvozovaly původ po otcově linii od nějakého společného předka (patrilineární rod). Avšak nejspíše nežili pospolu, ale scházeli se při slavnostních příležitostech. Rod patrně kolektivně vlastnil půdu a pozemky nejspíše byli svěřeny hlavám jednotlivých rodinných domácností.


2) Veřejné (institucionální) domácnosti
Na rozdíl od první skupiny byly založeny na jiných než příbuzenských vztazích. Byly to především chrámové domácnosti, ale na počátku raně dynastického období se objevila také institucionální domácnost světského vladaře, což souvisí s vydělením samostatné světské moci, k níž v té době došlo. V čele stálo určité božstvo nebo král, kolem něj byly sdruženy osoby, které k němu byly vázány pouty podřízenosti, závislosti nebo jiného vztahu (kultovní, administrativní, pracovní personál, příslušníci ozbrojených sil atd.). Institucionální domácnosti na jedné straně významné funkce kultovní, administrativní, politické a vojenské, ale byly též významnými ekonomickými a výrobními jednotkami. Jednotlivé chrámové a palácové domácnosti zaměstnávaly zřejmě značný počet osob, z nichž většina byla v této době odměňována pravidelnými naturálními příděly (obilí, vlna, oděvy, …), a byly vypláceny jednou za měsíc, případně jednou za rok. Jejich výše záležela na pohlaví a věku.


Institucionální domácnosti ovládaly značnou část ekonomických zdrojů, nikoliv však všechny. Vlastnily především velké množství zemědělské půdy (pole, pastviny, zahrady…). Na základě textů nalezených v raně dynastickém Girsu, se předpokládá, že půda tamního chrámu byla rozdělena do tří kategorií, podle toho, jak byla obhospodařována:
1) Půda, která byla obdělávána přímo chrámovými pracovníky (veškerý výnos připadl chrámu).
2) Půda byla přidělena různým chrámovým zaměstnancům, aby ji obdělávali pro sebe. Byla to odměna za práci vykonávanou pro chrám. Byli takto zřejmě obděláváni výše postavení příslušníci chrámového personálu (kultovní a administrativní), zatímco nižší dostávaly spíše naturální dávky. Pozemky však byly vázány na službu, a tak nesměly býti prodány ani být automaticky děděny.
3) Půda, která byla pronajímána soukromým nájemcům za podíl na úrodě za pevně stanovenou nájemní rentu.


Tato trojčlenná struktura pozemkového majetku byla typická pro institucionální domácnosti v Mezopotámii i v pozdějších obdobích.


Instituce měly důležité postavení v živočišné výrobě (chov ovcí, skotu, koz, prasat), v organizovaném rybolovu a v řemeslné výrobě. Součástí palácových a chrámových komplexů byly různé specializované dílny (tkalcovské, hrnčířské, kovářské, tesařské, kamenické atd.). Většina vyrobených produktů (především vlna a potraviny) kryla nejspíše vlastní potřeby (naturální dávky, obětiny), a část výrobků sloužila pro výměnu s jinými domácnostmi nebo na export (především kámen a kov).


V raně dynastickém období docházelo rovněž k závažným změnám ve vztahu náboženské a světské moci. V jednotlivých mezopotámských městech hrál důležitou úlohu chrám místního nejvyššího božstva (např. v Uru bůh měsíce Nanna, v Nippuru bůh Enil atd.). V čele stál nejvyšší správce (sumersky en nebo ensí), který dohlížel na správu chrámového majetku a byl současně nejvyšším zástupcem příslušného božstva ve městě. V raně dynastickém období se však začala formovat také samostatná světská moc, která byla více méně nezávislá na chrámech. Jejím reprezentantem byl vladař s titulem "lugal" , jehož pravomoci byly zpočátku omezeny především na oblast politickou a vojenskou. Jeho hodnost byla dědičná a tak začaly vznikat dědičné dynastie. Funkce lugala se patrně vyvinula z funkce vojenského náčelníka, který byl snad původně volen pouze na časově omezenou dobu (vojenského konfliktu).


Výrazem vzniku samostatné světské moci bylo budování paláců. Nejstarší budovy, které jsou pokládány za vladařské paláce, jsou doloženy v Kiši (kolem 2700 př.n.l.). Mnohdy je ale obtížné stanovit kritéria pro jejich odlišení např. od chrámů.


Chrámy však nadále zastávaly významné postavení, nejen jako střediska kultu, ale i hospodářské i politické, ale i naopak. Po celou dobu trvání mezopotámské civilizace nedošlo k důslednému oddělení náboženské a světské moci.


Zdroj:
Nováková, Nea, Pecha, Lukáš. Furat, Rahman: Dějiny Mezpotámie
Praha, Karolinum 1998 ISBN 80-7184-416-0
IV. Ranědynastické období - Mezopotámská města vyznačená a jejich  zakreslení do současné mezopotámie

Mezopotámská města vyznačená a jejich zakreslení do současné mezopotámie
IV. Ranědynastické období - Sůpí stéla - jedna z prvních ukázek bojové techniky (a také předchůdce falangy).

Sůpí stéla - jedna z prvních ukázek bojové techniky (a také předchůdce falangy).
URL : https://www.valka.cz/IV-Ranedynasticke-obdobi-t67100#237317 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více