Henschel Hs 129 A-0

Henschel Hs 129A-0

Stručná historie:
Luftwaffe v dubnu 1937 projevila zájem o silně pancéřovaný, dvoumotorový, bitevní letoun, který měl být schopen podporovat útok vlastních vojsk, likvidovat nepřátelská místa odporu a zároveň by byl schopen napadat a ničit protivníkovy tankové síly.

Technický úřad říšského ministerstva letectví oslovil s tímto požadavkem celkem čtyři dosud nevytížené letecké továrny, aby předložily své projekty. Byly to tyto továrny - Focke-Wulf, Gotha, Hamburger Flugzeugbau a Henschel, po nějaké době technický úřad kladně vyhodnotil projekty společností Focke-Wulf a Henschel.

Továrna Focke-Wulf navrhla dvoutrupý letoun Fw 189, který měl v novém bitevním pojetí trupovou gondolu velmi malých rozměrů, ale mohutně pancéřovanou, osádka byla dvoučlenná, výhodou byla unifikace většiny dílů s průzkumnou verzí.

Vítězným projektem se stal projekt inženýra Friedricha Nicolause označený jako Henschel Hs 129, jeho přednostmi byly malé rozměry a dobrá pancéřovaná ochrana.

Obě továrny byly vyzvány ke stavbě prototypů, prototyp Hs 129V-1 vzlétl 26. května 1939 - oproti své konkurenci se zpozdil jen mírně.
Letové zkoušky záhy odhalily, že letoun je prakticky nepoužitelný pro plnění úkolů, pro které byl navržen (konkurenční letoun na tom byl minimálně stejně). Výkon invertních dvanáctiválců Argus As 410 byl naprosto nedostatečný, letoun nebyl schopen provádět bojové obraty, tomu napomohl ještě příliš těsný prostor pilotní kabiny. Kabina byla malá a úzká, díky tomu, že trup měl trojúhelníkový průřez byla v místě pilotových ramen široká pouhých 600 mm! Na druhou stranu byla kabina velmi dobře chráněna před pozemní palbou, jednalo se o svařenec, který vytvořil ocelovou skořepinu, dno kabiny a její příď byly svařeny z pancéře tlustého 12 mm a boky tvořil slabší pancéřový plech tlustý 6 mm. Okna kabiny byla malá a tvořilo je 75 milimetrů silné sklo. Pilot však měl zoufale málo místa a navíc stejně špatný výhled. Uvnitř kabiny byly nainstalovány pouze přístroje pro kontrolu letu, přístroje informující o chodu motorů, stavu paliva atd. byly umístněny v pilotově dohledu na vnitřních stranách motorových gondol.

Technický úřad říšského ministerstva letectví, předpokládal, že díky malým rozměrům bude mít letoun dobrou manévrovatelnost, praxe ukázala, že právě díky malé kabině, musela být zkrácena řídící páka natolik, že řízení potom vyžadovalo vynaložení neúměrně velké ovládací síly. Dalším nesplněným předpokladem byla možnost letu na jeden motor, jeden Argus to prostě nezvládl. Do konce roku se do zkoušek zapojily ještě další dva prototypy a byla sjednána dodávka osmi předsériových letounů Hs 129A-0. Tyto letouny byly vyrobeny do června 1940, na podzim téhož roku byly tyto letouny zkoušeny u 5. bitevní letky 2. cvičné eskadry. Vojenští piloti se o letounech nechvalně vyjadřovali, letové vlastnosti byly natolik zlé, že zatím nebyla další výroba uvažovaných šestnácti letounů Hs 129A-1 sjednána. Po ukončení zkoušek Hs 129 A-0, byly letouny přelétnuty do Francie ke školní bitevní jednotce 4./SG 101. V jejím stavu byly až do roku 1943.

Záchranou pro tento typ byly kořistní francouzské motory Gnome-Rhône14M 4/5, které Německo získalo po kapitulaci Francie v dostatečném množství. Ing. Friedrich Nicolaus dva Hs 129A-0 úplně zrekonstruoval, zvětšil plochu křídla, křídlo napřímil, instaloval zmíněné motory, zlepšil výhled pilota a vylepšil sestavu zbraní. Luftwaffe je zkoušela pod označením Hs 129B-0, ale to je již zcela jiná kapitola...

Použité prameny:
J. R. Smith, Aircraft Profile No.69, Henschel Hs 129, Profile Books Limited, Windsor, Berkshire, UK, March 82 Reprinted.
L+K č. 5/1988, Václav Němeček, Letadla 39-45, Henschel Hs 129A
https://www.airwar.ru/enc/aww2/hs129.html
archiv autora