Oberursel UO o výkonu 59 kW dvoulistá dřevěná vrtule
Oberursel UO, power 79 hp two-blade wooden propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
87 kg
192 kg
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
117 km/h v 0 m
72.7 mph in 0 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
100 km/h v ? m
62.1 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
14,9 min do 1000 m
14,9 min to 3281 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
? m
? ft
Dolet: Range:
300 km
186.4 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
-
-
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
1) 6,8 m u strojů č. 1552/1553 2) 5,925 m u strojů č. 1552/1553 3) 15,82 m2 u strojů č. 1552/1553
Vytrvalost: 1,25 h
1) 22ft 3.75in for machines Nos. 1552/1553 2) 19ft 5,27in for machines Nos. 1552/1553 3) 171 ft2 for machines Nos. 1552/1553
Endurance: 1.25 hr
Zdroje: Sources:
Kroschel, G., Stützer, H. Die deutschen Militärflugzeuge 1910 - 1918. Weltbild Verlag, Augsburg 1994. ISBN 3-89350-693-4. Gray, Peter, Thetford, Peter. German Aircraft Of The First World War. Doubleday, Garden City 1970. Flieger Revue č. 372, 1984/2
Firma Hansa-Brandenburg obdržela v roce 1916 zakázku na malý palubní letoun pro službu na křižníkových ponorkách U 139 a U 155. Za věž ponorky měl být umístěn vodotěsný 6 m dlouhý a 2 m široký válec, sloužící jako hangár. Konstruktér Ernst Heinkel pro tyto účely vytvořil rozebíratelný dvouplošný létací člun s tlačným motorem, který mohl být rozebrán během šesti minut čtyřmi muži. Požadavek zněl, že rozložení a složení letounku musí být schopna i netrénovaná posádka a může být použito leda tak kladivo. Křídla byla snímatelná, motor i s palivovou nádrží se sklápěl k ocasu. Postaveny byly tři stroje, každý mírně odlišný. První stroj měl horní křídlo nesené čtyřmi vzpěrami, které z čelního pohledu vytvářely písmeno V. Tento křehce působící stroj také křehký byl a byl těžce poškozen během testů. Druhý stroj dostal oproti prvnímu spodní křídlo o větším rozpětí, nové vyvažovací plováčky a mezikřídelní vzpěry, nahrazené podstatně silnějšími, doplnil na každé straně další pár, takže při čelním pohledu vzniklo písmeno M. Tento stroj, 1552, je na fotografii v následujícím příspěvku. V době jeho stavby ale námořnictvo zrušilo svůj požadavek ve prospěch letounu celokovového, u kterého se předpokládala mnohem větší odolnost živlům, jakou vyžadovala služba na ponorce. Přesto byl podle původního kontraktu postaven i třetí stroj, který dostal spodní křídla s mírným vzepětím a usazená do trupu o něco níže než u předchozích strojů. Dvě vzpěry, které u předchozího stroje na každém křídle přibyly, nahradila jedna jediná. Další osudy všech tří strojů (první prototyp byl mezitím přestavěn) nejsou známy. Následníkem v jejich kategorii se stal LFG V.19, celokovový jednoplošníček, jehož ale konec války zastihl v jediném prototypu.
