Main Menu
User Menu

Francie 2007

Diskuse
Aneb kratky report, prolinkovany na fotogalerie, z nasi cesty do Belgie, Francie a Nemecka v cervnu 2007

Podle planu jsme vyrazili v patek 1.6. rano z Nelahozevse smer dalnice D8 na Teplice a hranicni prechod do Nemecka. Tato dalnice a cesta po ni je prekvapive rychla a v ceskem stredohori take velmi zajimava, a na druhe strane hranice (kterou jsme temer ani nepostrehli, celnice je az nekolik set metru na nemeckem uzemi !) navazuje plynule na dalnici k Drazdanum, jejich obchvat a dalnici A4, kterou jsme si zvolili pro nasi cestu do Aachen / Cach. Dalnice je pohodova, povetsinou ma pouze dva pruhy, ale v patek byla bez problemu "sjizdna", zadne stau v dohledu, a tak jsme se mohli kolem treti hodiny odpoledni zastavit v Koline nad Rynem s jeho nadhernou katedralou a trojici zeleznicnich mostu, ktere jsou videt na tolika fotkach z druhe svetove valky. Most neprezil (ale uz tam stoji novy Very Happy), katedrala ano. Prekvapive vede nad jednim z mostu pres Ryn lanova draha, takze pokud se chcete v Koline nekdy stavit, tuto atrakci asi stoji za to vyzkouset (vede k zoologicke zahrade, mozna primo do ni). Neprijemne prekvapeni byl pocet bezdomovcu a neustale zebrani kolem nadrazi, ktere si v nicem nezada s odpornosti naseho prazskeho Hlavniho nadrazi a lidi kolem. Dalsim nemilym prekvapenim byla vystavka o "izraelskem teroru", mimo jine utok na vedouciho teroristicke organizace Hamas v roce 2004 byl presentovan jako krvavy utok na neboheho starika na koleckovem kresle. Jak malo musi Nemci vedet o situaci v Izraeli a Palestine, nebo jak mnoho hlasu uz tam maji muslimove, to se muzeme jen domyslet. Kazdopadne jsme se nenechali znechutit a obehli si katedralu zvenku i zevnitr, nafotili nadherny vstupni portal a sochy na nem, a vydali se pokracovat v ceste. Protoze zacalo lehce prset a blizila se doba, kdy bychom meli dorazit do naseho belgickeho ubytovani v F1 v Namuru, obetoval jsem zastavku u Aachenu a leteli jsme dal. Bohuzel s prechodem dalsi statni hranice z Nemecka do Belgie jsme se ocitli v zcela jinem dopravnim svete. Belgicti ridici jsou obecne asi stejna hovada, jako ridici cesti, mozna o trochu vetsi. To, ze se v Belgii nemusi svitit, je videt na kazdem kroku, a ani nadchazejici noc, dest a mlha nedonuti tamni otupence, aby si rozsvitili. Dopravni nehoda, kterou jsme nevideli celych 700km na sebe tedy nedala dlouho cekat a tak jsme stravili temer hodinu v dopravni zacpe, kdyz se na moste na akvatlemingu rozstrelil belgicky bavorak uplne na srot. Hned jak jsme zacpu opustili, zacali nove zavody (v Belgii je omezeni rychlosti prekracovano v prumeru o 30km v hodine, a to jak na dalnici, tak ve meste ...). Ale nakonec jsme preci jen dorazili do F1 a stihli sporadat veceri drive, nez dorazila druha posadka Herr66 s kolegou.
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225154Verze : 0
MOD
Na dalsi den, tedy sobotu 2.6. byla naplanovana navsteva nedalekeho belgickeho vojenskeho letiste (nazev), ktere avizovalo oslavy 60. vyroci sve existence. Trochu zklamanim bylo, ze jedina letadla co jsme za cely den v realu videli, byly dve F-16 umistene staticky na plose, spolu s pozemni technikou zabezpecujici provoz a obranu letiste, a nekolik starsich exemplaru letadel, vcetne jednoho Migu. Zadna letecka ukazka, nic. No, aspon jsme si v klidu prosli pripravenou vystavku a kolem poledniho byl cas vydat se dal - cekal nas stredoveky Dinant a Namur se svou obrovskou citadelou. Dinant nas prijemne prekvapil, velice pekne mesto s pevnosti, takze jsme si nejdrive prosli spodni cast mesta, dali si poradnou belgickou bagetu (asi nejlepsi co jsme za celou cestu meli !) a vyrazili nahoru do pevnosti. Vyhled z pevnosti je pekny, ale za 6 euro vstupneho to az zas tak moc nestoji, pevnost je vevnitr prazdna, a pruvodce stridave zvani francouzsky a vlamsky, a to tak, ze se oba jazyky tak nejak zazracne slevaji a tak stejne nerozumite ani prd Very Happy Prohlidka se tak da zvladnout behem pul hodiny, i s navstevou nedalekeho prvovalecneho hrbitova a hriste, kde si deti mohou hrat mimo jine s protiletadlovym kulometem nebo vyryvat sve sexualni vzkazy do na podstavci umisteneho Gloster Meteora. Nastal cas vydat se udolim reky dal, smerem do Namuru. Tam uz jsem toho mel tak akorat dost, takze jsem si v aute na chvili schrupnul, zatimco zbytek posadky jal se prochazet tamni citadelu, ktera spolehlive obsadila cely kopec vevodici mestu. Po kratkem odpocinku jsem si i ja, jiz vybaven seznamem tech nejdulezitejsich mist Smile odbehl na kratkou prohlidku a byl cas vratit se pomalu do hotelu, cestou nakoupit nejake ty mistni speciality,z nichz asi nikdy nezapomeneme na jablecne pivo (chutna asi tak, jako kdyz jarem vyplachnete psovi prdel), a dalsi pokusy, ktere jsme tam nakoupili Smile rozhodne to bylo zajimave Smile
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225155Verze : 0
MOD
Nedele 3.6. mela dva hlavni cile - Bruselske vojenske muzeum a prejezd do Francie. Cesta do Bruselu byla z Namuru relativne kratka, takze jsme jeste pred otevrenim muzea stihli zjistit, ze vez z mestskych hradeb v jizni casti okruhu v Bruselu, kde se ma nachazet stredoveka zbrojnice a sbirka, je v oprave a tudiz zavrena. Zklamani, ale co se da delat. O to neprijemnejsi bylo, ze se belgicane jak na potvoru rozhodli predelat i stredoveke sbirky v kralovskem vojenskem muzeu, kam jsme na desatou zamirili, a tak si muj stredovece zamereny pritel, a i ja, ktery jsem si konecne chtel nafotit i tyto sbirky, kdyz jsem predchozi dve navstevy zameril hlavne na techniku a prvovalecne veci ... No, nastvalo nas to. Bruselske muzeum je tim proslavene, ze se neustale meni pod rukama a stoji za to se tam rok co rok zastavit, ale tentokrat pro me bylo spise zklamanim. Ty veci, na ktere jsem se tesil, tak byly zavrene, tam, kde to drive bylo super (zejmena sekce prvni svetove valky) se objevila velka vestavba plna maleb a obrazu, coz sice chapu, ale radsi bych tam videl ta dela a uniformy atd. Dvorek s tanky byl slusne receno vybrakovany a spousta kusu, ktere se tam nachazeli drive, treba americky samohybny 155mm kanon atd, byly proste fuc. Novy nater na nekterych tancich to uz nemohl vylepsit, a tak v nas tentokrat bruselske muzeum nechalo pocit zklamani.


Cesta z muzea stala za to, abychom se napojili na dalnici na francouzske Lille a Arras, kde nas cekal dalsi hotel F1, museli jsme projet vetsinou Bruselu, a bohuzel i arabskou ctvrti, kde se zrovna konal trh. Takovy bordel si proste nedokazeme ani predstavit, spolu z jiz zminovanou silnicni anarchii se snoubil arabsky smysl pro naprosty chaos, kdy v jednosmerce nejen ze nekolik auto couvalo proti nam (to bych jeste pochopil), ale nekolik mercedesu plne ruznych vychrtliku docela nahrubo jelo proti nam ... kdyz jsme se asi po hodine konecne vymotali z Bruselu, zarekl jsem se, ze do Belgie a Bruselu zejmena uz autem nikdy nejedu.


Naopak prejezd do Francie probehl vcelku bez komplikaci, dalnice je od urciteho useku placena, v prumeru euro za deset kilometru, ale stavem se da srovnavat s dokonalosti dalnic nemeckych (o belgickych dalnicich radsi nebudu psat, odpovidaji take tomu, co je za dalnice oznacovano tady u nas, zejmena treba hradecka dalnice), a nas brzky prijezd do Arrasu plne zapadal do nasich planu - odlozili jsme bagaz v krasne cistem a vyvetranem hotelu F1 a vyrazili za mistnimi valecnymi pametihodnostmi. Vojenska cast mistniho hrbitova, kterou jsme meli sotva par minut od hotelu si o to vyslovene rikala, pak jsme projeli mestem a vyrazili na hreben Vimy Ridge, o kterem Mindphaser napsat zajimavy clanek a kde polozilo sve zivoty mnoho kanadanu, kteri jej za prvni svetove valky dobyvali. Tamni sandonorikum a dva prilehle hrbitovy, spolu s lesiky plnymi zakopu a krateru, pozustatcich prvni svetove valky, to je vzdy velmi silny zazitek a doporucuji toto misto urcite navstivit, pokud budete mit cestu kolem. Vyhled, ktery se z hrebene nabizi, dava jasne najevo, proc bylo toto misto tak strategicky cennym bodem, a proc muselo tolik vojaku zemrit, aby jej obsadili.


Kvetouci rostlinstvo teto oblasti se ale prihlasilo o slovo a tak me kychani a paleni oci rychle vyhnalo, pres nekolik kratkych zastavek u hrbitovu a pamatniku na ceste zpet, do mesta Arrasu, kde jsme se sli podivat na mistni kostely a radnici, nakoupit par zasob, a pak jsme se jeste vydali podivat na mistni vaubanovskou citadelu, obrovske to dilo z asi tak miliardy cihel. Prekvapilo nas tam velmi pekne resene sidliste rodinnych domku s velkym parkem, neco, co se u nas moc nevidi, a tak jsem tomu take venoval par fotek. Citadela sama o sobe se stala oblibena i u fasistickych okupantu, kteri si z jedne jeji sekce udelali popraviste, na kterem tento svet opustilo mnoho statecnych francouzskych odbojaru, a to i v dobe po spojeneckem vylodeni v cervnu 1944, tedy kratce pred osvobozenim Francie. Vecna skoda.
Citadela je stale pod spravou francouzske armady a tak je pristupna asi jednou do mesice, v nedeli v urcitou dobu, takze to nas minulo, na druhou stranu se u jejiho spodniho okraje objevil obrovsky britsky vojensky hrbitov, takze fotak a hura na to !


Zcela utahani jsme se vratili do hotelu a pripravili se na zitrejsi cestu.
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225159Verze : 0
MOD
Pondeli 4.6. s vedomim toho, ze vetsina muzeji bude zavrena, bylo venovano prejezdu do Normandie a zastavkam rekneme stredovekym. Protoze nasim druhym cilem, krome muzei a vylodeni byla i navsteva hradu normandskych, tech od Vilema Dobyvatele az po Richarda Lvi srdce ...

Vyrazili jsme tedy z Arrasu smer Caen, ale po ceste jsme se nejdrive stavili na hrade Gisors, vcetne prilehleho mestecka, dale nas cekalo Les Andelys s pozustatky hradu Chateau Gayard, pychou Richarda Lvi srdce. Zajimavy byl i tamni kostel, a nam dopoledne pekne uteklo. Odpoledne jsme pokracovali v jizde, a brzy se na obzoru objevil majestatny Most Normandie, francouzska pycha a velmi podareny architektonicky kousek. Kratka zastavka na par fotek, a hura do stredovekeho mestecka Honfleur. Pristavni mesto, ze ktereho dycha stredoveka atmosfera, uzke ulicky, dreveny kostel, zajimave domy ... to vsechno je Honfleur. Pak uz jen rychly prujezd po pobrezi a v nasem hledacku se objevilo Caen a nas hotel na dalsich nekolik noci. Opet F1, bohuzel jina, nez ve ktere prenocoval zajezd s dalsimi valkari, kteri se do Normandie tohoto roku taktez vypravili.

Tento den a prejezd byly velmi unavne, a vydali jsme se proto do mesta zdlabnout nejake to poradne jidlo, do pristavu, jako vzdy. Nakonec jsme zasli do pizzerie, i kdyz svuj oblibeny escalope se spagetama jsem tam nedostal, pizza byla dobra. Sice ne tak dobra, jako od Karlicky, ale to se neda svitit. Tim nas dalsi den skoncil.
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225161Verze : 0
MOD
Utery 5.6 uz bylo venovano vylodeni, a tomu take odpovidalo zhorsujici se pocasi. Ranni zastavka v Bayeux dokonce znamenala slaby dest, a to davalo jasne najevo, ze bude hur.

Do Bayeux jsme prijeli relativne brzo, a tak jsme se vrhli na vojensky hrbitov nedaleko muzea, a jali se hledat hroby onech 4 cechu, kteri tam udajne maji byt pohrbeni (podle zaznamu hrbitova jsou tam sice dva, a nekteri tvrdi, ze jich nasli pet, takze si muzete udelat obrazek o tom, jak spolehlive toto cislo je). Prosli jsme temer cely hrbitov, a cechy podle nasich typickych nahrobnich kamenu nasli tri. Ctvrty udajne lezel mezi nemci, kde jsme jej tedy skutecne nehledali. Zato jsme nasli i par dalsich ceskych jmen, zejmena mezi kanadany, a tak jsme se jeste mrkli do knihy zde pohrbenych, abychom se ujistili, ze to sice jsou krajanci, ale uz nejakou tu generaci dlici v zamori, a tedy nemohou byt zapocitani. Co hrob, to jeden osud, to jeden statecny vojak, ktery polozil svuj zivot mnohdy tisice kilometru od sve vlasti. Velmi dojemne misto.

Bylo ale nacase se vydat do muzea, ktere vzdy davalo vice, nez kolik casu mu bylo vyhrazeno, a tak jsem se tentokrat pripravil, nabil tri zasobniky baterii, vzal oba fotaky, domluvil se se zbytkem osadky, ktery vyrazil do Bayeux podivat se na katedralu a vyobrazeni pribehu Vilema Dobyvatele na proslule tapiserii, a vydal se nedockave preslapovat u vchodu do muzea. Francouzi otevreli se svym obvyklym petiminutovym zpozdenim, zakoupil jsem si za 6,5 euro vstupenku a vstoupi do "nove upraveneho muzea, jehoz upravy prisly na tisice euro". Razem mi bylo jasne, ze je neco jinak. Tady prece vsude byly skrine plne veci, fotek, predmetu a zbrani, tady stala dela a kulomety, obrnena vozidla, tady se vsude daly najit soukrome raritni fotografie z prubehu osvobozeni francie !! Kde to kurva vsechno je ??? sice pekne velke tabule popisovaly prubeh osvobozeni Normandie, sem tam nejaka fotka, dve vitrinky s figurinami v uniformach, ale to je vsechno. Cvakl jsem jednu fotku, a uz po me startoval hlidac, ze jako foceni zakazano ! tak si to muzeum narvete do zadnice a vchodem napred !! Opravdu obrovske zklamani ... kdyz uz jsem to zaplatil, tak jsem "muzeum" doprosel, pres zakaz nafotil tabuli o stavbe obchvatu kolem bayeux, aby spojenecka vojska nebrzdilo stredoveke mesto, a par planu bojiste kolem Caen, precetl par informaci o ropovodu, jimz se na pocatku vylodeni dodavalo palivo pro spojenecka vozidla, a zhnusen jsem odchazel. Za sekci obchodu se suvenyry je pomerne zajimave dioramo s figurkami 1:16, zobrazujici dve bojove situace spojeneckych a nemeckych vojaku v Normandii, ale oproti tomu, jake muzeum byvalo drive, je to skutecne zalostny vysledek. Zbytek tymu dorazil patricne promocen rannim destem, a tak po zastavce u pamatniku generalu Eisenhowerovi jsme vyrazili dal, smerem k britskym plazim. Nez jsme vsak dojeli do Arromanches, stavili jsme se v Port En Bessin, kde se nachazi muzeum veci, ktere pri cisteni more byly vyloveny v oblasti vylodovacich plazi. Najdete tu takove skvosty, jako DD Shermany, Shermana s radlici, nekolik vezi, soucastek lodi, ktere tu byly potopene, a mnoho osobnich predmetu ve vnitrni casti muzea, kde se bohuzel nesmi fotit. Vstupne 6 euro vsak rozhodne stoji za to. Pak nas cekala cesta do pristavu a k mori, ktere bylo patricne rozbourene osklivym pocasim, a tak jsme si prohlidli obranne pozice v tomto meste, a zasli do mistnich informaci pro nejake zajimavosti. A ejhle, z port en bessinu je mozno den co den v poledni a odpoledni cas vyrazit lodi smerem k Arromanches na umele pristavy Mullbery nebo podel plaze Omaha na druhou stranu. Byl bych blazen, kdybych zelel 15 eur za osobu, ktere tato plavba kostuje, a obratem jsem poridil dva listky na 6.6. odpoledne, pochopitelne k plazi Omaha. Navic jsme tu objevili prvni skutecne krasnou francouzsku, mladicka rostenka, ktera davala naznacit, ze jeji koreny rozhodne nejsou v jizni francii, spise kdesi v dansku ci norsku Wink potesen na dusi i na oku jsem tedy vyrazel smer Arromanches. I zde jsme se zastavili u more, prosli dobre znama mista z nasich predchozich navstev, pojedli a popili (bohuzel za pritomnosti jakesi skupiny americanek, ktere porizovaly dementni keramicke suvenyry z tamnich kramu na vyzdobu svych domu a jeste to museli patricne komentovat a resit, jestli ta opicarna skutecne stoji za 35 euro nebo ne ...). A protoze bylo brzke odpoledne, padlo rozhodnuti, ze zbytek dne venujeme hradu v Caen, nakupum a navsteve mistniho McDonalda, protoze jak jste jiste postrehli, na tuto okultni zalezitost doposud NEDOSLO Smile Cestou zpet jsme se jeste stavili v Creully, kde jsem necekane objevil pomnik britskych tankistu a cekane hrad, takze pekna zastavka, a pokracovalo se do Caen. Poridili jsme tedy par letmych fotografii hradu, jedny sluneni bryle, a nekolik hamburgru, hranolek, koly, zmrzliny a tak dale Very Happy Kratky odpocinek na hotelu a vyrazelo se do druheho hotelu na nas prvni francouzsky valecny sraz, ktery se vskutku vydaril, zejmena Panzer se svou pripravou vecere zabodoval a mel by byt dekorovan radem zlateho kapesniho noziku Very Happy Zato kdyz jsme se v pul jedne v noci odebrali do hotelu, ranni vstavani na 6:30 na Omaze se zdalo velmi nerealne.
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225163Verze : 0
MOD
Streda 6.6., Den D, Jour J, jak chcete, proste noc a den, kdy se nad nemci obsazenou Normandii objevil spojenecky damokluv mec, a zacala nejvetsi obojzivelna operace v dejinach lidstva. Maloco symbolizuje odvahu a nasazeni spojencu v teto operaci tak, jako krvave pisky plaze Omaha, kde se americke jednotky 29. a 1. pesi divize setkali s vetsim odporem, nez jaky se ocekaval, a proto jsme jiz potreti na tento den zamirili prave na tuto plaz. Nevyspani s predchozi noci bylo brzy nahrazeno adrenalinem a tak jsme se v onom mlhou zahalenem ranu ocitli nedaleko americkeho hrbitoval Colleville sur Mer nad plazi Omaha. Cil byl jasny - zmapovat postaveni WN-62 u tohoto mista, pripadne WN-61, bude li cas, a zazit to rano, tu dobu, kdy se prvni pride vylodovacich clunu zacaly spoustet do rozboureneho more, obklopene nastrahami, na dunach casto stovky metru vzdalene od pobrezi. Zazit ten okamzik, kdy se voda prvnim vojakum dostala sotva ke kolenum, kdyz z kulometu WN-62 zacal srset ohen a zelezo, a mnoho statecnych americanu skoncilo svuj mlady zivot tady, daleko od domova. More bourilo, jemne prselo, byla mlha, a tak si toto rano v nicem nezadalo s tim, ktere se odehralo pred 63 lety. Jen tu nebyly zadne vystrely, zadni raneni, mrtvi. Velmi silny zazitek, reknu vam. Nebylo si vubec tezke predstavit, cim ti vojaci museli projit. Jdu k mori, a otacim se zpet, k vyvysenine, ktera se zveda od plaze smerem k hrbitovu. Divam se smerem k betonovym bunkrum, mhourim oci pred destem a slanou vodou z more. Vracim se zpet k plazi a uvedomuji si tu vzdalenost, kterou museli vojaci prekonavat v cistem, hladkem pisku bez nejmensi sance o kryt. Prochazime kolem nekolika francouzskych policistu a obvykle bonzur nas provazi po stezce k prvnim pevnustkam. Dva bunkry pro dela, okop pro kulomet a devastujici minomety. zigzag zakop smerem dal, k dalsim okopum. Pamatnik zenistum, kteri zde hrdine nasazovali sve zivoty jeste pred tim, nez zapocala vlastni invaze - cisteni prekazek, minovych poli ... oproti velkym ztratam na osobach i na materialu odvedli v tom rannim seru a rozbourenem mori skvelou praci, a otevreli tak cestu na plaz. Pamatnik 1. pesi divize US Army, slavne Big Red One pak vzpomina jmena tech, kteri se z teto plaze probojovavali do vnitrozemi. Co jmeno, to jeden vojak, lezici v pisku plaze Omaha s celtou pres hlavu, ztracen v mori nebo roztrhan vybuchem granatu ci miny. Nemalo z nich je vyryto zlatym pismem, informujici nas timto obvyklym zpusobem, ze nositel tohoto jmena prokazal neuveritelnou ztatecnost a ciny nad ramec svych povinnosti, a dostal za tyto nejvyssi medaili, kterou USA pro sve vojaky maji - Medal of Honor, medaili cti. In memoriam, posmrtne. V dobe, kdy odchazime na hrbitov, se vojaci stale potaceli na hranici prilivu, teprve o nekolik desitek minut pozdeji se podarilo na nekterych mistech prolomit nemeckou obranu, WN-61 bylo obsazeno, stejne jako o kus dal smerem k plazi Utah se podarilo americanum dostat se na vyvyseniny a nemci se zacali z obrannych pozic stahovat. Boj na plazi Omaha trval jeste dlouho.

Nakoukli jsme k novemu informacnimu centru, ktere bude u hrbitova na Omaze otevreno, aby lidem navzdy pripominalo to, co se tu v tech rannich hodinach 6.6.1944 stalo, a nedalo tak zapomenout na osudy tech chlapcu, kteri zde bojovali, a casto i zemreli. Jdeme se poklonit k jejich hrobum, kterych je na tomto hrbitovu temer k nedohlednu, kam se clovek podiva, geometricky presne rady bilych krizu a davidovych hvezd. Jsme upozorneni, ze pokud si chceme sednout, jedna sekce sedacek na chystane ceremonii je pripravena pro neregistrovane navstevniky. Byt do ceremonie zbyvala jeste asi pulhodina, chytli jsme se teto prilezitosti, a vybaveni igelitovou plastenkou, kterou nam pohotove rozdavali americti vojaci, jsme se usadili v ocekavani teto ceremonie.

Ceremonie jako takova zacala hudbou, nasledoval slavnostni nastup jednotek americke a francouzske armady, prichod vlajkonosu s prapory vsech hlavnich casti americke armady - army, navy, air force, marines a nekolika dalsich. Nasleduji vlajky statu, kteri se aktivne ucastnily protifastickeho boje, razeno dle abecedy, takze ceska vlajka nastupuje mezi prvnimi. Na zaver, pred vlajkou USA, se objevuje vlajka samostatneho Slovenska, a demonstruje tak zasluhy slovenskych bojovniku za svobodu. Nastupuji politici, zastupci komise valecnych hrbitovu, pametnici udalosti z roku 1944, vojaci. Ve vzpomince venovane vsem hlavnim vojenskym utvarum ze dne D se vyvolavaji jejich jmena, veterani z techto jednotek vstavaji, prihlizejici potleskem dekuji. Projevy politiku se shoduji v tom, ze tato invaze se nesmazatelne zapsala do dejin a to, co museli tehdy muzi na plazich Normandie vytrpet si malokdo z nas dokaze dnes vubec predstavit. Presto se nevzdali, i kdyz situace byla tezka, a postupne se probojovali. Nejdrive k Bayeux a Falaise, potom k Parizi, Ardenam a nakonec az do nitra Nemecka. Fasismus byl porazen. Spoluprace spojencu neskoncila s druhou svetovou valkou a i soucasne pusobeni v NATO ma svuj smysl a cil v celosvetovem miru. I kdyz ne vzdy se nazory vsech zemi shodnou, zustavaji vztahy vrele a pratelstvi, vydobyte na plazich Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword, svoboda dana Evrope, pretrvava. Francie se slovy sveho ministra obrany prihlasila k pratelstvi s USA od okamziku jejich samostatnosti a ocenila skutecnost, ze dvakrat v kratke dobe to byli americti vojaci, kteri svou krvi zvazovali misky vah vojenskeho uspechu ve Francii na stranu svobody. Modlitba ve francouzstine, anglictine a jidis zavrsuje vzpominku na vsechny ty vojaky, kteri tudy prosli. Kladeni vencu, vzpominky jednoho z nositelu medaile cti, ktery opakovane ranen zachranil nekolik svych kolegu a odmitl osetreni, aby s nimi mohl postoupit dal, za pisky plaze Omaha. Jeho bratr takove stesti nemel, zemrel na jinem invaznim clunu zasazenem delostreleckym ci minometnym granatem. I on ma svuj kriz tady, na Colleville sur mer. Dojemny projev tohoto pametnika se setkava s bourlivym potleskem vestoje. Stovky prihlizejicich v tichem zamysleni sleduji celou ceremonii. Slavnostni salva na pocest vsech hrdinu. A to jiz zazni prvni tony francouzske hymny, nasledovano prvnimi slovy Vlajky s hvezdy a pruhy - O say, can you see, by the dawn's early light ... Americka hymna zni, vojaci v pozoru, k pocte zbran, politici i lide kolem nas s rukou na srdci, a to se jiz prostorem hrbitova rozezniva zpev stovek hlasu, kteri se pridavaji k americke hymne. Zazitek, ktery nikdy nezapomenu ! Hymna dozniva, hlasy utichaji, a razne zazni povel k odchodu cestnych strazi, vlajkonosu a ukonceni ceremonie. Lide se rozchazi mezi hroby, nebo do nove otevreneho informacniho centra. My v silnem pohnuti opoustime hrbitov a po pulhodine cekani, nez se uvolni precpana silnice, se vydavame k Port En Bessin v neblahem ocekavani, ktere se nasledne vypnuje - more je prilis rozbourene, vlny temer dvoumetrove, lod k plazi Omaha se tedy pro dnesni den rusi Sad Neda se svitit, budeme se sem muset jeste vratit, a jet jindy. Obed v rybi restauraci v pristavu nam vraci trochu sil a tepla do tela, a po obede primo pred restauraci vidim kotvit dva vylodovaci cluny britskych royal marines, jsem jak u vytrzeni ! kratky rozhovor s jednim z marines dava odpoved - cluny privezly pametniky, a ted tu cekaji na konec ceremonie na vedlejsi britske plazi ... zitra se tu bude konat ceremonie na pamatku osvobozeni Port en Bessinu prave jednotkami Royal Marines. Fotim cluny, ktere jsou v aktivnim nasazeni u britske armady, a zvazuji, jak tezke by bylo jejich zapujceni a rekonstrukce nejake bojove sekvence na plazich Normandie za ucasti nasich KVH ... Myslena mi to neprijde nerealna.

Pocasi se ale stale nelepsi, a tak se rozhodujeme pro cestu smerem k poloostrovu za plazi Utah smerm k Cherbourgu, kde mame naplanovan dalsi hrad. Cestou zpet se na dalnici objevuje odbocka na Villers Bocage, takze odbocuji a jedem se podivat na misto onoho slavneho stretu mezi M. Wittmanem a britskym konvojem. Vecer se vracime do hotelu v Caen plni zazitku. Posledni noc v tomto hotelu, zitra se jede dal.
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225164Verze : 0
MOD
Ctvrtek 7.6. je venovan Falaise, mestu, ktere proslavilo obkliceni nemeckych jednotek po pruniku spojencu do nitra Normandie. Pevne sevreni mezi jednotky britske, kanadske, polske a americke tu nemci ztratili mnoho techniky a muzu. Mesto se take pysni velkym hradem Vilema Dobyvatele, a tak pro nasi zajmove ruznorodou osadku bude pro kazdeho neco Smile

Nez vsak dorazime do Falaise, obvykle hnede informacni cedule nas na dalnici informuji o pritomnosti kanadskeho hrbitova, takze obratem sjizdim z dalnice a uspesne hledame tento hrbitov. Sotva se vratim na dalnici, uz sjizdim opet, protoze pro zmenu hrbitov polsky, to udela radost zejmena Zbychovi a cele polske armade na valka.cz ! Pekny a necekane velky hrbitov ! Hrbitovum se ale nejak nevyhneme, objevuji se hrbitov britsky a v tesnem sousedstvi, propojen nedavnou otevrenou cestou s pamatnickem a vlajkami, hrbitov nemecky ! Potesen se vracim na dalnici a dojizdime do Falais, kde parkujeme u hradu. Na jednu stranu hrad, na druhou stranu muzeum falaiske kapsy, sotva par set metru daleko.

Vyrazim smer muzeum, a jsem prvnim nedockavym navstevnikem Smile pred muzeem par exponatu, sherman (snad troufam si rict, jako vzdy Very Happy ale shermanu neni nikdy dost !), samohybne delo, jako vstup do muzea teprve nedavno ze sluzby vyrazeny Bailey bridge. Efektni ! Muzeum je zrejme soukroma sbirka, a je to na ni videt - nepreberne mnozstvi exponatu, od bedynek od munice az po Pzkpfv IV, polopasy a dalsi techniku ! Rucne !!! malovane mapy a ilustrace, vcetne nasivek a insignii. Uzasne ! Dokumentarni film je promitan na televizi na kraji muzea. Jedina nevyhoda, vse je za sklem, takze se to hur foti, a cela budova myslim si neni uplne dustojnym mistem pro takto naplnene muzeum, trocha vice prostoru a lepsi svetlo by tomu urcite neuskodilo. Kazdopadne muzeum je od Bruselu snad to nejlepsi, co jsem na tomto zajezdu zatim videl ! Potesen po hodine opoustim muzeum a jdu svacit, zatimco se zenuska vydava jeste k hradu.

Vydavame se na dalsi cestu, tentokrat trochu zpet k pobrezi, kde nas ceka nekolik hradu, povetsinou v ruinach, takze jsem si mnohdy ta jmena ani nezapamatoval Smile v podvecer dojizdime k Parizi, resp. do predmesti Plaisir, kde se ubytovavame. Najit tady nejakou jidelnu je docela problem, mesto je zjevne pres den mrtve, vsichni jsou v Parizi za praci. Pizzerie otviraji pres obed a pak az v sest vecer, delame tedy nechtene kolecko po okolnich vesnicich, az se vracime zpet, do obchodniho komplexu, kde na jednom miste nachazime McDonalda, Pizzu Hut a KFC. Stojim pred velmi tezkym rozhodnutim, ale nakonec vyhrava Pizza, a udelali jsme dobre - mistni obsluzny mladik je velmi komunikativni, navic puvodem z Normandie, takze nam vecere a ruzne chody utekla v prijemne francouzske konverzaci. Dozvidame se i dulezite udaje na zitrejsi den a cestu do Parize.
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225166Verze : 0
MOD
Patek 8.6, to je Pariz. Respektive jen dve mista - FNAC, nejvetsi retezec s knihami, jak francouzskymi, tak anglickymi, a Invalidovna. FNAC, jehoz otviraci dobu nam zjistil onen garcon, jsme nasli bez problemu, i kdyz jsem hodinu a pul trnul, jestli nedostanem pokutu za parkovani, ale podarilo se Smile FNAC je vzdy zajimave misto pro cloveka, ktery ma rad knihy, ve Francii je tento podporen skutecnosti, ze mnoho francouzu si knihy chodi do obchodu cist (plati zejmena o comixech), aniz by se obtezovali si je koupit, a tim, ze ve Francii je vydavani knih statem dotovana aktivita, takze tu najdete skutecne nepreberne mnozstvi literatury - jen oddeleni historicke literatury je v rozsahu cele plochy nekterych mensich knihkupectvi u nas Smile tentokrat je to ale zklamani, zadnou vydatnou obrazkovou knihu/atlas se mi tu nedari najit, pritom z francie mam jiz tri takove, a rozhodne stoji za to. No nic, snad priste. Bereme auto a mizime smer Invalidovna, kde nam pohotovy Crisot vysvetluje, ze parkoviste pred Invalidovnou, plne osobnich aut, neni pro osobni auta, a uz vubec ne pro nas, a ze si mame zaparkovat jinde. Parkujeme tedy z druhe strany, blize ke vchodu, a pobaveni zjistujeme, ze parkovani lze platit jen predplacenymi kartami, nic jineho automat nebere. Ptame se tedy dvou policistek na kole, kde to jako mame sehnat, odkazuji nas na trafiku. Po kratkem zjistovani pada rozhodnuti, at si to frantici narvou do zadnice, ze nic platit nebudem, protoze abych hodinu lital po parizi a shanel kartu, ktera stoji TRICET euro, zatimco chceme "proparkovat" zhruba DVE eura, kdyz pokuta za parkovani cini JEDENACT euro se nam fakt nevyplati, a vyrazime do muzea. Hned u vstupu nas vita velka cedule, ze vetsina vystav venovana vetsine francouzskych republik je zavrena, stejne jako napoleonika. No, to mi nevadi, tam me to stejne nikdy nebavilo Very Happy vyrazime smer stredovek, a tentokrat si prichazime na sve, nove aranzovana vystava zbroji, mecu, savli a kordu, kopi a halaparten, zkratka vseho toho kovoveho haraburdi je proste impozantni. Poteseni prochazime zbytek otevrenych expozic, ale neni to nic, co bych uz predtim nevidel, a tak se po dvou a pul hodinach schazime u auta. Smer Remes. Cestou mame dva hrady, mezi nimi americky hrbitov z prvni svetove valky. Vsak aby ne, oblast Oisne-Marne byla jednim z prvnich mist, kde se americane v roce 1917 objevili. Vracime se na dalnici, a mijime Argonnsky les, ale to zas nekdy priste. Prijizdime k Verdunu, a uvedomujic si, ze to do naseho dalsiho hotelu asi nezvladneme do deviti, kdy by uz mela obsluha koncit, odbocujeme do Verdunu a jedem do tamni F1, aby nam zaridila rezervaci. Bohuzel jsme narazili na naprosteho negramota, ktery ani neumi obsluhovat svuj pocitacovy system, a tak se rezervace nekona. Neda se svitit, jedem, kdyztak to zkusime pres platebni kartu primo na miste, nikdy jsme to nedelali, ale snad to pujde. Nakupujeme dalsi potraviny a suvenyry domu, jako syry a vino, fotime pamatnik venovany zasobovaci ceste na verdunske bojiste, a pokracujeme v letu smerem k lucemburskym hranicim. Hotel F1 v Thionville ma nastesti nonstop obsluhu, takze nemusime nic resit, muzeme se ubytovat a jit se vyspat, dnesni prejezd byl velmi dlouhy a unavny.
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225167Verze : 0
MOD
Sobota 9.6. - rano zabalit, a hura do Lucemburska ! Krome opevneni samotneho hlavniho mesta a navsteva hrobky krale Jana Lucemburskeho je na programu - jak jinak - zastavka na americkem vojenskem hrbitove a meho oblibeneho Pana generala George S. Pattona. Tentokrat ale prijizdime pres mesto, a proto je treba se na dalnici OTOCIT, zatimco pokud se prijizdi primo po dalnici z Francie, je hrbitov porad ve smeru jizdy. Po kratkem hledani hrbitov u letiste nachazime, a tak porizuju dalsi hromadku fotek. Nemecky hrbitov uz jsem navstivil drive, takze ten nechavame stranou. Pres Lucembursko se pak vydavame smer Koblenz, kde na ceka romanticke udoli Ryna s jeho hrady. Vskutku pekna podivana, i kdyz mlzny opar obcas brani fotografovani, presto je tu krasne. Cesta rychle ubiha, a tak jsme po nejakych dvou hodinach zpet na dalnici a po nemecku si to svihame smer Mannheim, kde nas ceka relativne nova F1, pekna cista, a nas predposledni McDonald, taky poradna prutrz mracen Smile chut k jidlu nam to ale nezkazi, a poradne se vyspime na nedelni navrat domu !
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225168Verze : 0
MOD
No, a nedele 10.6., to uz je jen jedine misto - vojensko-technicke muzeum v Sinnsheimu. Fantasticke misto, ktere predcilo ma ocekavani. Doslova narvane az po strechu tanky, dely, letadly, auty, zbranemi i civilnimi vecmi. Jen bych nechal ukrizovat toho pablba, ktery do prostoru muzea umistil ty ruzne hraci skrine, ktere za jedno euro udelaji z celeho muzea pout ... a toho vola, kterej tam to euro hodi, tak taky ! Naopak za skvele povazuji treba moznost rozhybat si takto za jedno euro treba parni lokomotivu (nemeckou valecnou), podvozky nekolika vozidel, to rozhodne stoji za videni ! Prohlidka obou hal, dvorku s tanky a vseho dalsiho zabira spolehlive cele dopoledne, a tak po obede v mistni jidelne vyrazime smer Praha. Puvodni zastavku v Norimberku s ohledem na cas i rostouci unavu rusim, a letim ku hranicim. McDonald na uvitanou hned za hranicemi, a pokracujeme v ceste domu. Martina vysazujeme v Praze, a my dorazime do naseho domecku kolem sedme vecer. Mam za sebou 3867 km za volantem, 2500 fotek ve fotacich, deset dni po hotelech, jsem unavenej a je mi zle, predzvest prichazejici choroby, se kterou jeste ted, po 14 dnech lezim, ale pres to vsechno, byl to super zajezd ! Jako vzdy jsem se vratil s tim, ze vim zcela jasne, ze se tam musim znova vratit a jeste prohlidnout to, to a to ... tak snad zase za rok Smile


Ps. galerie budu linkovat na vyse uvedeny text tak, jak se mi bude darit je vkladat ...
URL : https://www.valka.cz/Francie-2007-t63039#225169Verze : 0
MOD