Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
12800 kg
28219 lb
Rozpětí: Wingspan:
28,60 m
93ft 9,98in
Délka: Length:
20,16 m
66ft 1,7in
Výška: Height:
4,90 m
16ft 0,9in
Plocha křídla: Wing Area:
113,5 m2
1221.7 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
? kg/m2
? lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
3
Typ: Type:
Fiat A.74 RC.38 o výkonu 618 kW/840 k v 3800 m třílistá stavitelná vrtule Fiat-Hamilton
Fiat A.74 RC.38, power 828 hp at 12500 ft three-bladed variable-pitch Fiat-Hamilton propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
396 km/h v 4900 m
246.1 mph in 16076 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
310 km/h v ? m
192.6 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
18 min do 5000 m
18 min to 16404 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
8000 m
26247 ft
Dolet: Range:
1740 km
1081.2 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
-
-
Uživatelské státy: User States:
?
?
Poznámka: Note:
-
-
Zdroje: Sources:
Němeček, Václav. Fiat G-12, L+K 1987/21. Marchi, Italo de. Les Fiat G.12, Le fanatique de l'aviation 1982/155-157. Brotzu, E.; Cosolo, G. Dimensione Cielo: Aerei Italiani Nella 2a Guerra Mondiale. Vol.9, Transporto Vol.3. Edizioni dell’Ateneo & Bizzarri, Roma 1976. www.alieuomini.it www.italie1935-45.com
Historie: Vývoj začal pro společnost Avio Linee Italiane (ALI), jejímž majoritním vlastníkem byla společnost Fiat, v březnu 1939. Vývoj vedl Ing. Giuseppe Gabrieli, který navrhl letoun pro 14 cestujících. ALI objednalo 15 a druhá italská letecká společnost Ala Littoria šest letounů a to ještě pře startem prvního prototypu, který poprvé vzlétl 14.10. 1940. V té době však již zuřila válka a celou objednávku převzalo Italské letectvo. Zkoušky a výroba však zpočátku probíhaly dosti pomalu, po intervenci letectva se vše zrychlilo. Prototyp a první sériový kus byly v srpnu 1941 předány do stavu 147. dopravní skupiny a přepravovaly vojáky a zásoby na Sicílii a do severní Afriky. Všechny další letouny byly vyrobeny ve verzi G.12T, které byly upraveny pro přepravu 22 vojáků a byly vyzbrojeny dvojicí kulometů ráže 7,7 mm v bočních okénkách. Koncem roku 1941 začala první stroje přebírat i společnost ALI, která je nasadila na linkách do Portugalska, Rumunska, Řecka atd. O typ projevilo zájem i několik dalších leteckých společností a tak vznikly verze G.12LGA a výškovými motory Alfa Romeo 126 RC-34 a G.12GA se zvětšenými nádržemi, které pojaly až 10900 litrů. Všechny tyto letouny však převzalo vojenské letectvo, verze GA byla využívána jako tanker k přepravě paliva do Afriky. Pro linku ALI do Japonci okupovaného Rangúnu vznikla verze G.12RT a RTbis motory Alfa Romeo 128 RC-18 (860 k) a nádrží na 13055 litrů paliva. I tyto stroje nakonec sloužily k přepravě paliva. Po kapitulaci Itálie v září 1943 zabavila 20 letounů Luftwaffe a zařadila je do svých dopravní jednotek. Zároveň nařídila pokračovat ve výrobě typu. Dva kusy používalo Spojenecké italské letectvo na jihu země. Celkem šest exemplářů bylo dodáno do Maďarska. Celkem za války vzniklo 73 kusů. Po válce výroba pokračovala a vznikly tak verze G.12AC, TA, L, LB a LP, které se od sebe lišily používanými motory. Používalo je jak vojenské letectvo, tak civilní letecké společnosti.
