Main Menu
User Menu

Ferák, Jan

Jan Ferák


Narozen 8. července 1913 v Ústí u Vsetína. Během španělské občanské války (1936-1939) "interbrigadista" jako pilot -stihač. Sestřelil 7 nepřátelských letadel. Po porážce Republikánů ustoupil do SSSR. Zahynul 15. května 1942 na H.M.S. Trinidad při cestě do Velké Británie.
URL : https://www.valka.cz/Ferak-Jan-t29724#105677Verze : 0
Výtah z dvoudílné studie autorů Majtenyi - Rajlich, která se jako první věnuje osobě tohoto letce z pohledu archivních pramenů a to jak domácích tak zahraničních. Pro více informací, zejména srovnávající skutečnost s informacemi uvedenými v knižním zpracování jeho vzpomínek, tuto studii doporučuji. Text je zároveň "protikladem" ke stručným informacím zde o Ferákovi zveřejněným, které vycházejí právě z jeho vzpomínek.


Rotmistr Jan Ferák


* 08.07.1913, Ústí u Vsetína
+ 15.05.1942, Barentsovo moře, cca. 200 km JV od Medvědího ostrova


Byl synem rolníka a kováře Jana Feráka a jeho ženy Aloisie, měl jednu starší sestru. V rodném Ústí navštěvoval obecnou školu, kterou následovala měšťanská škola a tříletá učňovská průmyslová škola firmy Thonet-Mundus, obojí ve Vsetíně, kde se vyučil automontérem.


Ferák se intenzivně zajímal o techniku, hlavně letectví a mezi 1. Říjnem 1931 až 31. Červencem 1933 navštěvoval Školu pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učelišti v Prostějově. Prodělal též pilotní výcvik a při závěrečných zkouškách byl ohodnocen jako dobrý, celkem skončil 22. z 36. absolventů.


Dne 13. července 1933 byl odveden k letectvu a 1. srpna byl odeslán k Leteckému pluku 1 do Prahy-Kbel, kde došlo u plukovní cvičné letky k jeho přezkoušení, po kterém byl odeslán k Aery Ap-32 vyzbrojené pozorovací letce 3 do Milovic. U jednotky sloužil přes rok, jeho velitel s ním byl celkem spokojen a Ferák byl dvakrát povýšen. Nejprve 15. října 1933 na svobodníka a 10. října 1934 na desátníka.


Poslední říjnový den roku 1934 byl odeslán na Slovensko k pozorovací letce 15 Leteckého pluku 3, u níž byl 1. Listopadu jmenován polním pilotem letcem. Téměř po roční službě na Slovensku byl vybrán k výcviku na stíhače, povinný kurs prodělal mezi 15. červnem až 26. červencem v Prostějově, kde byl též povýšen na četaře (16.7.).


Po návratu na Slovensku byl poslán k letce 38, která sídlila ve Vajnorech a byla vyzbrojena letouny Avia Ba-33.


Jenže v té době začal Ferák „blbnout“, což vyústilo 9. září 1935 obžalobou, která ho vinila ze šesti krádeží peněz svých kolegů na různých leteckých základnách, kterých se měl dopustit mezi prosincem 1934 až zářím 1935. Ferák přiznal tři z krádeží, zbylé se nepodařilo prokázat, za což byl podmíněně odsouzen k e čtyřem týdnům tuhého vězení s tříletou podmínkou a náhradě škody. Zároveň byl degradován a vojína a přeřazen k dosloužení vojny k pěchotě (16.10.).
Posledních pět měsíců vojny tak odsloužil u Pěšího pluku 42 v Terezíně a 15. března 1936 byl propuštěn do zálohy.


Ferák se poté usadil v Praze a protože u letectva prodělal i kurz leteckých mechaniků, našel práci u leteckého oddělení ČKD Praha. V té době se o něj zajímaly i čs. zpravodajské služby, protože odpověděl na inzeráty nakladatelství Die Flugwelt, které hledalo „letecké odborníky pro nový časopis“ a panovala obava, že se jedná o německou špionáž.


Po vypuknutí občanské války ve Španělsku začalo vedení KSČ hledat v ČSR dobrovolníky, kteří by byli ochotni pomoct v boji republikánské vládě. Nejvíce jich „naverbovali“ právě na podzim a v zimě 1936/37, než celou sít čs. úřady rozbily. A právě v té době byl zřejmě „získán“ i Ferák, kterému létání chybělo a v této nabídce viděl možnost, jak se k němu vrátit.


Dne 21. listopadu 1936 mu byl vydán cestovní pas a o několik dní později vyrazil se dvěma dalšími dobrovolníky do Španělska, kam dorazili zřejmě 2. prosince.


Již v prosinci byl Ferák poslán na letiště Albacete, kde se připojil k dobrovolnické jednotce, které velel Francouz André Malraux. U jednotky se soustředili přeživší námezdní piloti a byla vyzbrojena pestrou směsicí typů – Hispano-Nieuport Ni.52, Dewoitine D.371/373 a hornoplošnými bombardéry Potez řady 54, na které byl Ferák přidělen.


Prodělal přeškolení, protože s vícemotorovými letouny do té doby nelétal a poté se s jednotkou přesunul do Almeríe a zapojil se do bojových letů zejména v prostoru Salamanky a Málagy.


A právě během bojů o Málagu utrpěla Malrauxova jednotka těžké ztráty a byla prakticky zničena. Například 11. února 1937 sestřelily italské stíhačky CR.32 oba Potezy, které byly vyslány krýt ustupující republikánské milice. Ačkoliv Ferák později udával, že za kniplem jednoho z Potezů seděl on, ve skutečnosti se akce vůbec neúčastnil.


Přeživší letci i materiál byli po skončení bojů u Málagy posláni k různým jednotkám, sám Férak k Grupo 11 de Bombardeo Nocturno. Tato jednotka měla ve výzbroji šest Potezů, dva modernější MB.210 a několik dopravních hornoplošníků Fokker upravených k bombardování.


Feráka samozřejmě přidělili na Potezy, dokonce ho „zvolili“ velitelem letky těchto strojů a povýšili na kapitána, a součástí jeho osádky se stali i dva čeští střelci – Josef Soušek a Zdeněk Talaš. Tento hodností postup byl i řádně propagandisticky využit v tehdejším Rudém právu, kde se upozorňovalo na to, že pilot, který doma nemohl najít uplatnění, velí ve Španělsku celé eskadře.


Dne 31. května 1937 v 3.30 odstartoval Ferák bombardovat přístav Palma de Mallorca, na který shodil svůj náklad pum mezi 6.13-6.17. Pumy způsobili poměrně velké materiální škody a usmrtili 14 a zranili 34 osob.


Okamžitě po otočení k návratu byl ale Potez napaden trojicí stíhacích CR.32 od 101a Squadriglie, které pilotovali Capitano Giuseppe D´Agostinis, velitel letky, a I. Lalatta a A. Vedovi. Pomalý Potez jim nebyl soupeřem a za krátko mu hořel levý motory. Ferák ho obrátil zpět k Mallorce a při pokusu o nouzové přistání havaroval v jihozápadní části ostrova u silnice Andraitx – Estellencs. Jako jediný přežil havárii Ferák, který padl do zajetí, zbylí členové osádky, včetně obou Čechů, padli.


Podle Ferákových vyprávění byl v průběhu zajetí vyslýchán jak Itali, tak Němci, kteří ho k výslechům odvezli též do Říma a Berlína. Toto se zatím nepodařilo potvrdit ani vyvrátit, ale jeho zážitky se velmi podobají zážitkům jiných vojáků vyslýchaných v Itálii a Německu, o kterých tehdy psali španělské noviny. Každopádně asi 19. srpna 1937 byl součástí výměny zajatců a dostal se zpět ke „svým“.


Několik týdnů poté strávil Ferák na dovolené v Paříži a kolem 15. září 1937 nastoupil cestu zpět do Španělska, přesněji do Valencie.


O následném působení je toho známo poměrně málo, Ferák sám udává, že se vrátil do boje, velel letce stíhaček I-16 a dosáhl několika vítězství. Žádnou z těchto informací se však nikde nepodařilo dohledat, zejména vysoký počet udávaných vítězství (kolem pěti) by byl někde zaznamenán. Navíc mu při opětovném zajetí hrozila i poprava.


Podle španělských podkladů se Ferák nakrátko vrátil ke své původní jednotce, která se zabývala ochranou pobřeží. Poté se věnoval zalétávání a přelétávání nových letounů, načež byl zařazen k nové jednotce, která cvičila na nových amerických letounech Vultee V-1 a bojeschopnou se stala v únoru 1938. U jednotky měl Ferák také jednu nehodu, přesněji 6. ledna, kdy nouzově přistál s letounem čísla BV-002 po poruše motoru.

Dne 15. března 1938 požádal Ferák o uvolnění ze španělských služeb, čemuž bylo vyhověno a o tři dny později odjel zpět do Československa.


O jeho dalších osudech v ČSR je málo informací. Jisté je, že byl velmi psychicky vyčerpaný a ve finanční nouzi. Našel si práci jako strojní zámečník v továrně Avia, kde pobíral i slušný plat.

V té době také začal s pomocí Václava Kubce zpracovávat své vzpomínky ze Španělska, které vyšli jako 11. dílný seriál v časopisu Ahoj! Zřejmě již zde své vlastní zážitky „okořenil“ o události, které zaznamenal od svých spolubojovníků ve Španělsku, nárokoval několik vítězství např. při obraně Madidu v době, kdy byl ještě prokazatelně v ČSR a mnohé další. Text vyšel v roce 1964 i knižně a to pod názvem Kde olivy dozrávají…


Informace zde uvedené pak přebírali skoro všichni následující autoři, kteří o Ferákovi psali, a přispěli tak k tvorbě mýtu, který jeho osobu stále obklopuje.


Nicméně Ferákův život šel dál. V době ohrožení republiky ze strany Německa byl v září 1938 povolán do aktivní služby a pravděpodobně se vrátil k letectvu, ovšem již 21. října byl demobilizován.

Vrátil se ke své práci v Avii a 7. února 1939 se oženil se sestrou svého španělského spolubojovníka Zdeňka Talaše Marií.


Již v té době uvažoval ale Ferák o odjezdu do SSSR. Požádal o vydání cestovního pasu, který obdržel v listopadu, v prosinci pak požádal o udělení víza do SSSR. Republiku ale manželé opustili až po okupaci 16. dubna 1939, pouhé čtyři dny před německým nařízením, které zakazovalo opustit republiku všem, kdo se účastnili bojů ve Španělsku. O devět dní později již byli v Moskvě.


Ovšem krátce na to byli manželé posláni na Sibiř, nejprve do Čeljabinska a následně do Vorošilovgradu, kde pracovali v továrnách na traktory. Podmínky uprchlíku však byli velmi těžké, měli nedostatek potravin i oblečení, práce v továrnách byla velmi těžká. Vše se ještě zhoršilo po vstupu SSSR do války. Do těchto podmínek se jim v březnu 1940 narodila dcera Jana.


Vstup SSSR do války však i určitou naději, protože byla podepsána smlouva o vojenské spolupráci mezi čs. exilovou vládou a SSSR a začalo formování čs. jednotek. Ferák proto odjel do Buzuluku, kde byl 14. února 1942 odveden jako schopen služby s vadou. Byl zařazen ke štábní rotě a 6. března byl povýšen na rotného letectva.

V Buzuluku však pobyl jen krátce, protože po neúspěšném pokusu postavit čs. leteckou jednotku, bylo rozhodnuto přesunout všechny letce do Velké Británie.


Dne 28. dubna 1942 se osm čs. letců nalodilo na palubu křižníku HMS Edinburgh, který se měl podílet na ochraně konvoje QP-11, který se vracel do Anglie. Ovšem už o dva dny později bylo plavidlo zasaženo torpédy vypálené z ponorky U-456. Při útoku zahynul mimo jiné i velitel čs. skupiny plk. let. Josef Berounský. Poškozené plavidlo obrátilo zpět k Murmansku, kam mířilo ve vleku za jinou lodí. Dne 2. května ale spojenecké lodě napadly německé torpédoborce a v následné bitvě byl Edinburgh potopen. Naštěstí všech sedm přeživších čs. letců se dostalo zpět do Murmansku.


Dne 13. května se nalodili na lehký křižník HMS Trinidad, který měl do Anglie doprovázet konvoj QP-13. Ovšem již následující den na konvoj zaútočily německé torpédové letouny He 111 a He 115 a střemhlav lodě napadly bombardéry Ju 88 od III./KG 30. A právě jedna z osádek Junkersů čtyřmi pumami zasáhla HMS Trinidad. Jedna z pum prorazila paluby a explodovala v místech, kde byla ukryta většina pasažérů. Nikdo z nich explozi nepřežil, mezi mrtvými byli i čtyři čs. letci –četař V. Laštovička a rotmistři Bohuslav Zikmund, Josef Návesník a Jan Ferák.


Loď se potopila v 1.20 následující den a zachráněni tak byli jen tři letci – kpt. let. J. Hlaďo, npor. let. Jan Šťastný a ppor. let. J. Mikulecký.


Ferákovým hrobem tak je Barentsovo moře, zhruba v souřadnicích 73°37´severní šířky a 23°27´východní délky. Dne 31. srpna 1942 obdržel Ferák Čs. válečný kříž 1939 in memoriam.


Pramen:
Majtenyi, D. - Rajlich, J. 2008: Legenda o republikánském leteckém esu Janu Ferákovi, I. část, Historie a vojenství 1/LVII, s. 4 - 34.
Majtenyi, D. - Rajlich, J. 2008: Legenda o republikánském leteckém esu Janu Ferákovi, II. část, Historie a vojenství 2/LVII, s. 4 - 31.
https://www.fronta.cz/interbrigadista-jan-ferak
URL : https://www.valka.cz/Ferak-Jan-t29724#309717Verze : 0
MOD
Původně absolvoval Školu leteckého dorostu, později slloužil u leteckého pluku v Olomouci jako pilot. Po skončení vojenské služby se pokusil najít místo pilota v ČLS nebo ČSA, což se mu nepovedlo, odjel tedy do Francie a zde se dal zverbovat do Španělska. Jako interbrigadista bojoval jako stihač v Madridu u smíšené letky (zřejmě na Dewoitine 371 možná i Loire 46), dosáhl několika sestřelů a později byl přeložen na I-16, později létal jako pilot na Potez 54 u "eskadrille Malraux", byl několikrát sestřelen a jednou zajat falangisty; po cca 2 měsících byl vyměněn za sestřelené letce s tím že se již nesmí konfliktu zúčastnit, létal snad jako instruktor, nebo možná i bojově pod jiným jménem.


V roce 1938 je již zpět v republice (podle vlastního tvrzení jako kurýr z Moskvy do Paříže), zde se také v únoru 1939 žení s Marií Talašovou.


Po 15. březnu se mu s pomocí vyslanectví SSSR daří vycestovat do SSSR spolu s manželkou, zde se jim narodila dcera. Po napadení SSSR se hlásí do našeho vojska a na základě dohod je jako pilot odeslán do Británie. Odplouvá na křižníku Edinburg, po jeho potopení torpédem se mu povede zachránit a vrací se do Murmanska, zde se nalodil na palubu křižníku Trinidad a zde je při leteckém útoku zabit bombou, jeho tělo nebylo nalezeno.


Jeho úspěchy ve Španělsku nejsou jisté, mluví se o několika sestřelech (3 - 7) obecně je přijímán počet 7 sestřelů (2xCR32, 2xHe51, 1xBf109, 1xCaproni a 1xHeinkel). Pravděpodobně jde pouze o první tři až čtyři poslední tři totiž měly být dosaženy až v únoru 1938 na I-16 a v té době již neměl bojově létat. Zápisník letů se nedochoval a španělské zdroje o těchto sestřelech nejsou.


některé věci o jeho životě jsem čerpal ze stránek jeho rodné obce : https://www.obecusti.cz/zprav_brez_03.php
URL : https://www.valka.cz/Ferak-Jan-t29724#105781Verze : 0
K sestřelení Ferákova Potezu 30.5.1937, po kterém byl zajat. Jako jedinému se mu podařilo dostat z hořícího letadla. Jedním z členů posádky byl Zdenek Taláš, který byl bratrem budoucí Ferákovi manželky Marie.
Dalším členem v posádce Ferákova Potezu byl taktéž čech Josef Souček.
Ten spolu s Talášem obsluhovaly palubní kulomety.
URL : https://www.valka.cz/Ferak-Jan-t29724#211256Verze : 0
Diskuse
Ono nejasností je kolem osoby Jana Feráka řada, ale obvykle jsou to nejasnosti založené na něčí fabulaci. Pokud vím jedním z důvodů je to že je to jeden z mála čechoslováků bojujících za občanské války ve Španělsku v letectvu republikánů. Šlo patrně o jediného pilota a proto kolem něj byly vytvořeny legendy za bývalého režimu, ať už je to zmíněná kniha "Kde olivy dozrávají" nebo další "V dešti bomb" která rovněž je z velké části právě o Ferákovi. Knihy se odvolávají na údajné vzpomínky kohosi kdo se s Ferákem setkal a případně i viděl jeho zápisník letů. Jde ale zřejmě o výmysly a nikoli realitu a to jak co se týče sestřelů tak co se týče typů letadel na kterých údajně létal jako stíhač. Reálné je jeho působení na Potezech 540.
URL : https://www.valka.cz/Ferak-Jan-t29724#309691Verze : 0