Džumagulov, Elmurza Bimurzajevič

Dzhumagulov, Elmurza Bimurzajevich
Эльмурза Биймурзаевич Джумагулов
     
Příjmení:
Surname:
Džumagulov Dzhumagulov
Jméno:
Given Name:
Elmurza Bimurzajevič Elmurza Bimurzajevich
Jméno v originále:
Original Name:
Эльмурза Биймурзаевич Джумагулов
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
plukovník Colonel
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
11.12.1921 Karlanjurt /
11.12.1921 Karlanyurt /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
26.09.2013 Machačkala /
26.09.2013 Makhachkala /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- vedl vojenské komisariáty oblastí Kiziljurt, Babajurt a Kasavjurt v Dagestánu - led the military commissariats of Kizilyurt, Babayurt and Khasavjurt regions in Dagestan
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- sovětské tankové eso
- nositel titulu Hrdina Sovětského svazu
- Soviet Tank Ace
- holder of the Title Hero of the Soviet Union

Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
pamyat-naroda.ru
ru.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Dzumagulov-Elmurza-Bimurzajevic-t260667#711900 Verze : 1
     
Příjmení:
Surname:
Džumagulov Dzhumagulov
Jméno:
Given Name:
Elmurza Bimurzajevič Elmurza Bimurzajevich
Jméno v originále:
Original Name:
Эльмурза Биймурзаевич Джумагулов
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR plukovník
DD.MM.RRRR Colonel
Průběh vojenské služby:
Military Career:
16.11.1940-DD.MM.RRRR vstup do Červenej armády
10.08.1973-DD.MM.RRRR v zálohe
16.11.1940-DD.MM.RRRR join the Red Army
10.08.1973-DD.MM.RRRR retired
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
pamyat-naroda.ru
ru.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Dzumagulov-Elmurza-Bimurzajevic-t260667#711904 Verze : 0

Elmurza Bimurzajevič Džumagulov


Úvod


Nejedná se o žádné tajemné středověké zaklínadlo, jde o jméno dagestánského tankového esa Rudé armády, nadporučíka Džumagulova. Ten se narodil 16. (někde se uvádí 11.) listopadu 1921 v obci Karlan-Jurt (dnes vesnice v Chasavjurtském okrese) v Dagestánu jako jedno z dětí velmi početné křesťanské rodiny (14 sourozenců). Po ukončení několika tříd základní školy pracoval v kolchoze. V roce 1940 ukončil veterinární doktorský kurz. V témže roce (8. 2.) se u odvodové komise Chasavjrutského okresu přihlásil do služby v Rudé armádě.


Vstup do armády a počátek války


Do armády vstoupil 16.11.1940 a dostal se k tankům 20. tankové divize 9. mechanizovaného sboru generálmajora K. K. Rokossovského (Kyjevský zvláštní vojenský okruh). Pro složitost jeho jména byl v návrzích na udělení vyznamenání „přejmenován“ na Michaila Borisoviče.


Archivní materiály uvádí, že bojoval ve 40. samostatném tankovém pluku zmíněné divize. V kasárnách ve městě Novograd-Volyňský (Žitomir) prodělal kurz na řidiče-mechanika. Uvádí se, že nastoupil jako řidič do osádky tanku T-26. Na tomto postu jej zastihla německá invaze. Ohledně typu tanku, na kterém bojoval, nelze říci nic více než to, že u 20. tankové divize jsou uváděny jako ztráty jen tanky typu BT.


Dne 03.06.1941 postupoval 9. mechanizovaný sbor proti tankovým jednotkám Armeegruppe von Kleist. Ta prorazila pozice 5. armády Jihozápadního frontu a postupovala do nitra Ukrajiny. Právě v oblasti Brody – Rovno prodělal Elmurza svou první bitvu. U vesnice Petušky (Пітушків) 20 km severozápadně od vesnice Mlynov (Млинів). Šlo o boje v rámci obrany u opěrného bodu Klevaň (Клевань) a 20. tanková divize (v té době jí velel plukovník Katukov) stála proti částem 13. Panzer-Division, 14. Panzer-Division, 25. Infanterie-Division (mot.) a 229. Infanterie-Division. Dne 27.06.1941 zničila 20. tanková divize dle hlášení 15 tanků nepřítele. Bohužel bez bližšího určení, uvedeno je jen, že se podařilo částečně zničit štáb „75. diversijnoj divizii“ Wehrmachtu.


Další boje prodělal u Novogradu-Volyňského, Malyna (23.07.1941), Chopovychi (25.07.1941) Holovky-Reminovky (01.08.1941), Huta Henrichovská (dnes Huťjanskoje – Гутянское, 06.08.1941). Další lokací, kde tento hrdina bojoval, je dle internetu „Šlissenburg".


Přežít tyto boje bylo opravdu velké štěstí. Zajímavé je ovšem konkrétní vyčíslení ztrát u 20. tankové divize v průběhu 22.06.-22.07.1941: padlo 202 vojínů a 45 důstojníků, 743 vojáků a 163 důstojníků bylo zraněno a 2656 vojáků a 190 důstojníků je vedeno jako nezvěstných! Od 01.07. do 11.07. to bylo dalších cca 1200 nezvěstných, 43 zraněných a 21 padlých. Do 22.07.1941 ztratila 20. tanková divize „jen“ 17 tanků BT, 14 obrněných aut, 20 automobilů, 10 houfnic ráže 152 mm a jedno 76mm dělo.


V září 1941 se 9. mechanizovaný sbor bránil v prostoru Korosteň (štáb je zakreslen v obci Pisarivka – Писарівка) spolu s vojáky 15. střeleckého sboru.


K datu 09.09.1941 přestala 20. tankové divize oficiálně existovat. To co z ní zůstalo, bylo společně se zbytky 9. mechanizovaného sboru 20. září 1941 včleněno do 15. mechanizovaného sboru. Z původních 300 tanků (T-26, BT, T-37/38), 73 obrněných automobilů, 1067 automobilů, 133 pásových tahačů a 188 motorek, s nimiž vstupoval do bojů, měl 9. mechanizovaný sbor k 19.08.1941 jen 2400 mužů, 5 těžkých a 24 lehkých kulometů, 12 děl, 6 minometů, 5 automobilů a 3 protiletadlové kulomety. Tanky neměl žádné. Nicméně po rozpuštění jednotky jsem nenašel žádný záznam o dalším působení Elmurzu Džamagulova za období od října do prosince 1941.


Rok 1942


V roce 1942 ukončil kurz pro důstojníky s hodností podporučík. O bojích se bohužel nedají zjistit žádné relevantní informace. Na internetu je pouze uvedeno, že: „Bojoval v oblasti vesničky Novosil (Orelská oblast)“.


17.09.1942 bylo vydáno nařízení Lidového výboru obrany № 1104478ss, na základě kterého se v městě Kostěrjovo zformoval 42. samostatný tankový pluk.


Rok 1943


15.07.1943 obdržel Elmurza za boje na Leningradské frontě Řád rudé hvězdy. V dokumentu k udělení je uvedeno: "V období bojů na Leningradském frontu soudruh Džumagulov spolu s osádkou svého tanku zničil 3 protitanková déla i s obsluhou, 4 dzoty a zhruba dvacet vojáků pěchoty nepřítele. V prostoru Slučka zajal spolu s osádkou 8 vojáků, 2 automobily s nákladem a jeden motocykl."


Tehdy sloužil jako velitel tanku T-34 u 660. tankového praporu 213. tankové brigády. Tato jednotka disponovala v té době zajímavou směsicí techniky: (k 11.05.1943) KV-1, T-34-1, T-60-18, T-70-1. Do června 1943 doplnila stav na 8 tanků KV (7 funkčních), 20 T-34 (18 funkčních), 21 T-60 (všechny funkční), jednu T-30 a T-70.


K působení podporučíka Džumagulova u 42. samostatného tankového pluku, i k historii této jednotky, se podařilo najít několik informací.


21.07.1943 – protivník čtyřikrát útočil s rotou pěchoty, třemi tanky Panzer III a 4 samohybnými děly směrem na Mojlovo. Průzkumná četa pod vedením nadporučíka Litviněnka vedla boj na západní okraji vesnice a zničila 30 Němců, vysílačku a ukořistila dokumenty. Tank T-34 E. B. Džumagulova bojoval ve skupině 12 téček a čtyř T-70, které bránily Němcům v postupu. V boji jedno T-34 shořelo a dvě T-34 se porouchaly. Padl jeden důstojník, pět bylo raněno. Němci odepsali 4 protitanková děla, jeden tank „T-3“ a jednu samohybku. Co z toho si připsala na konto osádka T-34 podporučíka Džumagulova není známo.


01.08.1943 – Právě v srpnu k tomuto pluku nastoupil i Džumagulov. O bojových operacích čteme: protivník silou dvou praporů pěchoty s protitankovými děly bránil výšinu 181,0 Koloďjazcy – 178,0. Pluk v sestavě osmi T-34 zahájil v poledne, podporovaný dělostřeleckou palbou a částmi 323. pěší divize, útok z lesa 2 km východně od obce Koloďjazcy. V čase okolo 12:30 se tanky probily do obce. Bohužel pěchota se do obce neprobila. Tanky se proto vrátily zpět a připravily se k novému útoku. Němci přišli asi o 100 vojáků a dvě protitanková děla. Pluk odepsal dvě T-34, čtyři mrtvé a tři raněné.


03.08.1943 - na rozkaz velitele tankových a mechanizovaných vojsk Brjanského frontu je 42. samostatný tankový pluk převelen do prostoru nové dislokace podřízené 11. gardové armádě.


10.08.1943 – pluk na stanici Mcensk obdržel doplnění v podobě dvaceti T-34. Ovšem kvalita osádek byla nízká. Hlášení uvádí, že velitel tanku jen třikrát vystřelil z děla, řidiči měli jen 5-10 hodin jízd, radiotelegrafista neuměl pracovat s vysílačkou, protože na tancích byly přístroje anglického typu № 19. Velitelé rot a čet nejsou dostatečně vzděláni, aby uměli číst v mapě a rozuměli rekognoskaci, průzkumu a spolupráci s pěchotou.


15.08.1943 – v noci na tento den zničily tanky pluku 4 protitanková děla, 7 kulometů, minometné baterie a pobily 70 Němců. Podařilo se ukořistit 2 tanky Panzer III (T-3). Bohužel ztráty dosáhly smutných čísel: pět T-34 shořelo, jeden byl zasažen a vyřazen. Tím zůstaly jen tři T-34 a dva T-70 funkční. Nevratné ztráty pluku jsou vyčísleny na 15 T-34. Padli 3 důstojníci, 21 seržantů. Pět dalších vojáků (2 důstojníci) zraněni.


18.08.1943 – Pluk se s 6 T-34 (+ jedna na cestě) a 2 T-70 soustředil 500 metrů severozápadně od vesnice Koloděz.


05.09.1943 – funkčních 14 T-34 a 2 T-70.


25.09.1943 – Černovodka. Stav tanků T-34 – 36, funkčních 7, potřebuje střední opravu - 12, potřebuje malou opravu - 12, generální opravu - 1. Jeden veden utopený v řece.


19.10.1943 – Stav tanků T-34 v místě soustředění Krasnoviči – 17, funkčních – 2, ostatní potřebují střední opravu. Ze dvou T-70 je jeden funkční, druhý potřebuje střední opravu. Jediný T-60 potřebuje také opravu. Stav tanků v oblasti Brjansk – T-34: celkem 3, funkční 2. Stav tanků v oblasti Glinice – T-34: celkem 2 oba k opravě. Podobné to bylo i ostatních pozicích. Celkově pluk disponoval 32 tanky T-34 z nichž byly dva (!) funkční. Mimo jednoho, který je stále veden jako utopený v řece, potřebuje 28 zbylých téček střední a jedno generální opravu.


06.11.1943 – V 6:00 hodin tanky pluku soustředěny u obce Dobrodějevka 8 km severovýchodně od Zlynky. Na poledne rozkaz k přesunu po trase Krasnoviči, Klincy, Novozilkov s cílem dosáhnout lesa u obce Novozibkov (63. armáda, Běloruský front). Bohužel technický stav 11 tanků T-34 a 5 tanků T-70 se ukázal jako kámen úrazu. Přesunu vlastní silou bylo schopno jen pět T-34. Zbylé stroje byly předány opravárenské brigádě.


08.11.1943 – Pluk obdržel 3 opravené tanky T-34. Přesun k obci Bartolomějevka, k 17. hodině do místa soustředění dorazily dvě T-34 a „kolové stroje“. Dvě T-34 musely pro poruchu zůstat na trase přejezdu.


10.11.1943 – Příprava brodu přes řeku Sož. U průzkumu tanky T-34 jsou uvedeni velitelé nadporučík Makarov a velitel roty poručík Zajcev.


11.11.1943 – došlo při překonávání řeky k tragické nehodě. Potom co se tři T-34 podařilo na třicetitunovém trajektu přepravit, se řidiči čtvrtého nepovedlo při najíždění na plochu odhadnout směr a s tankem spadl do řeky, kde ve stroji utonul. Vše se dělo v noci kolem 23 hodiny a tma a únava vykonaly pravděpodobně své. Stav jednotky, která se přeplavila: 3 T-34, 3 T-70, jeden Mk. 3.


15.11.1943 se přeplavilo dalších 7 T-34 (velitel skupiny major Nikitin) na pravý (?) břeh řeky Sož. Slovo pravý je opravdu uvedeno, přesto že se postupovalo na západ a ve většině textů je uváděno, že západní je levý břeh a východní je ten pravý. Pravděpodobně se projevoval technický stav tanků, dvě T-34 se po odjezdu od řeky porouchaly.


16.11.1943 – Z 11 tanků (velitel skupiny major Nikitin), které měly rozkaz se dostat do výchozích pozic se při přesunu 4 rozbily. Velení skupiny převzal poručík Dimitrenko a 7 T-34 a 3 T-70 se zapojily kolem 12 hodiny z chodu do boje. Po zdolání 300-400 metrů se dostaly z pozic u Romanova lesa pod palbu. Nastal klasický příklad, kdy pěchota zalehla a dál nepokračovala. Tanky se obrátily a vrátily do výchozích pozic. Jeden T-34 shořel a 3 byly zasaženy. Čtyři vojáci, z nichž jeden byl důstojník, byli zraněni. Zničeno bylo pět německých kulometů a jeden minomet. V obci Šerscin (Шарсцін) je dodnes velký památník připomínající tyto boje.


17.11.1943 – Osádky pěti T-34 a tří T-70 pod velením poručíka Kulikova znovu atakovaly kótu 145.5 směrem na Romanov les. Obranu kóty podpořila palbou ze směru Novoselki (Вёска Навасёлкі) i samohybná děla „Ferdinand“ v počtu 5-7 kusů. Útok sedmi tanků a pěchoty 916. střeleckého pluku (250. střelecké divize) podporoval palbou i "26. gardový samohybný pluk" (gsap). Bohužel o tomto pluku jsem nikde nic nenašel. Pravděpodobně se jedná o 26. gardový samostatný těžký tankový pluk (gttp). Ten byl zajímavý tím, že jako „těžký“ byl vybaven tanky T-34 a Mk-3. Až 07.11.1943 obdržel 13 samohbyných děl SU-152 a jeden tank KV-1S. Teprve 14.11.1943 ukončil výcvik s touto novou technikou! Po dvouhodinovém boji se podařilo kótu dobýt a dál pokračovat na Romanov les. Před obcí byl ale neprůchodný příkop/strž a tanky se snažily najít přechod přes něj. Přitom vedly boj s dělostřelectvem a samohybkami. Bohužel se jeden po druhém stávaly terčem. Postupně shořely 2 T-34 a 2 T-70. Dvě T-70 a 3 T-34 byly rozbity (doslova uvedeno) zásahy. Útok byl odvolán. Snad zázrakem padl jen jeden důstojník a tři vojáci. 16 vojáků bylo raněno, z toho 6 důstojníků. Němci odepsali jen 2 PT (protitankové) kanony, 2 minomety a 8 kulometů. Jmenovaný 26. gttp přišel o dva SU-152 (jedna shořela).


19.11.1943 - Předešlé velitele nahradili ti, kteří dosud žili. Osádky čtyř T-34 pod vedením poručíka Džumagulova dostaly úkol zopakovat útok ze 17. 11. K dělostřelecké podpoře 8 SU-152 od 26. gttp se přidala i 1109. sap. Bohužel ani o této jednotce (zmíněné v této podobně názvu jen v archivech 42.sa.tk.p.) jsem nic nenalezl. (Později v prosinci 1943 pluk podporovaly samohybky od 1444.sap – záměna jednotky?). Nicméně i v tomto boji se podařilo dosáhnout pozic německých zákopů a ničit živou sílu protivníka a palebné pozice. Poté, co překročily linii zákopů, byly dva T-34 zasaženy protivníkovou PT palbou a shořely i s osádkami. Dva zbylé tanky byly zasaženy dělostřelectvem z „neutrální zóny“. 8 vojáků (2 důstojníci) padli, jeden důstojník a jeden vojín raněn. Následoval rozkaz evakuovat všechny nepojízdné a rozbité tanky do dílen.


Za tyto boje byl poručíku Džamagulovi udělen Řád Rudého praporu. V textu je uveden takový popis: "Účastnil se bojů o rozšíření předmostí na pravém břehu řeky Sož u kóty 145,5 v období 17. 11. až 20. 11. 1943 a zde dokázal, že je smělý a schopný velitel. Jeho tank se jako první probojoval do německých pozic a začal je ničit. Přitom zničil palbou a pásy 4 kulomety, 2 PT děla, 2 dzoty (dřevozemní objekty) a 30 německých vojáků. Tank byl zasažen na území nepřítele, ale on dál velel i zraněn. Tank začal hořet, poručík Džumagulov jej ale uhasil, vyjmul kulomety a s osádkou zaujal kolem tanku obranu. Celkem tak odrazil 10 útoků Němců v síle čety, kteří se snažili tank ukořistit. V boji zabili deset Němců a dva důstojníky. Osádka tank opravila a při ústupu ještě zničil jedno PT dělo a vrátil se do pozic."


29. 11. 1943 – jednotka obdržela 13 tanků T-70 výrobního závodu č.12 v Gorkém i s osádkami. 30. 11. 1943 skončila v Bělorusku Gomelsko-Rečická operace a bylo nutné zabezpečit pozice.


1.12.1943 – do sestavy jednotky přibylo dalších 7 T-70 závodu č.12 v Gorkém i s osádkami. Dvanáct osádek odjelo pod velením staršího technika Kukočka na rozkaz velitele tankových a obrněných vojsk převzít do stanice Zlinka 10 T-34 a 10 T-70. Deset T-34 a devět T-70 obdrželi tankisté již druhý den. Jednalo se o tanky, které prošly generální opravou v Moskevském závodu č. 1. O kvalitě opravy svědčí to, že do místa soustředění se ze stanice, kde byly tanky přebrány, dostalo jen 6 T-34 a 7 T-70. Čtyři T-34 se rozbily po cestě (střední oprava). Z šesti T-34, které přijely do cíle, potřebovaly dvě ihned střední opravu. Tanky byly do provozuschopného stavu uvedeny polními dílnami a osádkami do 5.-6. 12. 1943. Bohužel už 14. 12. 1943 se v boji (podpora 409. a 624. střel. pluku) u železniční stanice Krasnaja zvěda dostaly T-70 do dělostřelecké a minometné palby a najely do minových polí. Shořelo 8 T-70, na minách zničeny 4 T-70, zasaženo palbou 5 T-70 a technická závada vyřadila 3 T-70. Slabou náplastí bylo zničení šesti PT děl a 12 kulometů.


5. 12. 1943 – Příkaz velitele tankových a obrněných vojsk 48. armády plukovníka Nosova hotovit se, spolu s pěchotou 307. střel. divize, k obraně a odražení protiútoků u Jaščicy. Tento úkol vyplnilo 7 tanků T70 a jedna T-34.


21. 12. 1943 – Pluk se k tomuto dni měl přesunout do prostoru Velikij Les k podpoře jednotek 273. střel. divize. Celkově se do prostoru přesunulo 10 T-70 a dvě T-34. Do sestavy pluku byly na rozkaz velitele tankových a obrněných vojsk 48. armády přiřazeny tanky od 253. tankového pluku (5 T-34) a samohybky od 1444. SAP (5 SU-122). Nicméně pomoc to byla jen relativní. Čtyři SU-122 potřebovaly opravy a neměly kompletní osádky. Z přidělených T-34 byla bojeschopná také jen jedna!


22. - 23. 12. 1943 – Přesun, příprava obrany a boj u žel. stanice Šacilky na řece Berzina (dnes město Světlogorsk, Homelská oblast). Výzbroj tvořilo 8 T-70, tři T-34 a jediná SU-122. Jedna T-70 se rozbila po cestě do pozic. Tanky podporovaly jednotky 42. střel.sboru. V devět hodin ráno 23. 12. tanky pluku severně od žel. stanice vybudovaly léčku a palbou napadly postupující Němce (prapor pěchoty a 10 tanků). Jejich postup by zastaven.


25. 12. 1943 – V 10:20 přešli Němci do protiútoku, jehož cílem bylo obsazení stanice Šacilky (Шаци́лки). Pluk německé pěchoty a 30 tanků a samohybných děl postupovalo proti „rotě“ tanků pod velením nadporučíka Zajceva. Tuto rotu tvořily 2 T-34, SU-122 a pět T-70 bojujících s pěchotou 277. střeleckého pluku (175. střel. div.) u křižovatky jihozápadně od stanice a čtyři T-70 bojující u křižovatky směr Kakel (Какель). V boji se vyznamenala osádka nadporučíka Zajceva, poručíka Bolšova, který padl a osádka Čitajeva. Němci tratili 3 PT děla, 7 kulometů, 3 minomety a 100 vojáků. Tři tanky byly zasaženy. Detailní rozbor v hlášení však uvádí, že byl zasažen jeden „Ferdinand“ a 3 tanky. Na německé straně jsou zmíněny tanky T-III a T-IV, jako samohybky bohužel „Ferdinandy“…. Vlastní ztráty: jeden padlý důstojník a 8 zraněných. Jeden T-70 shořel, jedna T-70 zasažena, jedna T-34 technická porucha.


Rok 1944


19. - 22. 1. 1944 je v hlášeních zmíněn velitel roty T-70 poručík Chomjak. T-70, v té době jich měl celkem 11, se spolu s jednotkami 73. střelecké divize snažily postupovat na obec Molča. Zde se T-70 utkaly s obranou u severní a jižní části obce a na kótě 134,4. Tu tvořila mimo pěchoty i samohybná děla uváděná jako Ferdinandy. V boji s tímto protivníkem shořela jedna T-70 (původně uvedeny 2, ale škrtnuto a přepsáno na číslici 1) a jeden tank byl zasažen (T-70?).


23. 1. 1944 nasazena ve stejném prostoru rota tanků T-70 a baterie SU-122. Kótu 134,4 se podařilo dobýt a nepřítel ustoupil do severní Molči. Cenou za toto vítězství byla jedna shořelá SU-122, dvě T-70 a jeden T-70 vyřazený zásahem. Pluk disponuje 5 T-34, 5 T-70 a dvojicí SU-122.


3. 4. 1944 mu byl udělen Řád Rudého praporu a v návrhu je uvedeno: "V době bojových operací pluku v prostoru Šerstin projevil hrdinství a odvahu. Jeho tank byl jeden z prvních, který se probojoval do německých pozic a zničil přitom 2 PT děla, 3 kulometné pozice a asi 30 hitlerovců. V prostoru protivníka byl tank nadporučíka Džumagulova zasažen. Přes zranění dál velel a podařilo se jim s poškozeným tankem přijet zpět do vlastních pozic. V prostoru Poganci četa pod jeho velením odrazila šest protiútoků nepřítele. Přitom zničil 8 kulometných postů, 2 PT děla a 20 Němců."


24.06.1944 byla zahájena Babrujská útočná operace. Tento den dva tanky T-34 z čety nadporučíka Džumagulova jako první překročily řeku Druť v oblasti západně od Rogačeva (Рагачоў, křižovatka dnešních cest R39 a R43) a pronikly 8 kilometrů do německé obranné linie. Cestou zničily drátěné zátarasy a vyčistily cestu pro pěchotu (102. střelecká divize). Podařilo se jim překročit hlavní cestu Rogačev - Babrujsk. Během bitvy o tento důležitý bod osádky obou tanků zničily asi 100 vojáků a důstojníků a 3 protitanková děla. Džumagulovův tank byl vyřazen, on sám zraněn a těžce popálen. Osádka odstrojila T-34 a vyzbrojení kulomety a granáty, se ze zákopu vydali bránit tank. Tankistům bojujících v pozicích na hlavní cestě se podařilo vydržet do příchodu vlastních střeleckých jednotek (29. střel. sbor) a hlavních sil pluku. Tento průlom pomohl k úspěšnému obklíčení německých vojsk u Babrujska. Za odvahu a hrdinství byl nadporučík Džumagulov navržen na titul Hrdina Sovětského svazu.


Protivníkem byla v této oblasti skupina vojsk LV Armeekorps, 9. Armee, konkrétně na úseku, ve kterém útočily tanky T-34 Džumagulova, to byla 296. Infanterie Division. V textu o historii této jednotky čteme: "V noci 24. 6. 1944 zahájil nepřítel svůj hlavní útok devadesátiminutovou palbou, která způsobila průlom na dvoukilometrovém úseku bráněným 296. I. D. severně od Rogačeva mezi obcí Kalasy (dnes Каласы) a Kostešov (Касцяшоў). I přes okamžité protiútoky nebylo možné situaci vyřešit kvůli masivní nepřátelské letecké a dělostřelecké podpoře a nepřítel postupoval k říčce Dobyssno (Dobysno). Navzdory lokálním úspěchům, kterých divize dosáhla následující den na západním břehu říčky od osady Bronnoje (Броннае) po osadu Sslapishcha, stejně jako prudkými boji o udržení hlavní cesty Rogačev - Babrujsk, musela 296. I. D. podle rozkazu ustoupit za řeku Dobysno. Nepřítel tvrdě tlačil a pokračoval v útoku. 26. 6. ráno byl schopen přejít řeku u osady Liskowa (Ліскі), a 296. I. D. byla nucena ustoupit na západ za řeku Ola."


Divize i přes silné nasazení ruských tanků a samohybných děl okázala udržet svou soudržnost, i přes obrovské ztráty na mužstvu, dělostřelecký pluk měl stále k dispozici všechny zbraně. Trpěl však nedostatkem munice, protože kvůli neomezené kontrole vzdušného prostoru letectvem Rudé armády nebylo možno doručit téměř žádné zásoby. Tato cesta byla neustále sledována nepřátelskými stíhacími bombardéry, které útočily i na jednotlivá vozidla. Proti tankům mohl být v rámci 296. I. D. nasazen její Panzerjäger-Abteilung 296, který byl v kotli u Babrujska zcela zničen. V okolí byla i útočná děla 244. StuG. Abt, i tato jednotka byla v bojích téměř zcela vyhlazena.


Poválečné osudy


Pravděpodobně z důvodu zranění z 24.06.1944 a následné léčbě je dalším dohledatelným záznamem jen studium důstojnické školy (Leningradská vysoká škola tankových vojsk), kterou dokončil v roce 1945.


Rok 1949 – Studoval na Leningradské VBTŠ.


1958 – ukončil kurz pro velitelské složky (Курс усовершенствования командного состава) a vedl vojenské komisariáty v několika okresech Dagestánské republiky.


V roce 1973 odešel do výslužby, ale dál pracoval jako předseda vesnické sněmovny v rodné vesnici Karlan-Jurt. V dubnu 2010 v rozhovoru s korespondentem časopisu Al-Salam, řekl: „Za ta léta jsem toho musel hodně vidět a zažít, zvykneš si na smrt, přestaneš se toho bát. Válka je tvrdá práce, která často bere životy. Pomohla nám víra v naši spravedlnost, věděli jsme, že bráníme svůj domov."


Se svojí osádkou zničil při padesáti tankových útocích 15 tanků a 8 samohybných děl nepřítele a ostatní techniku nepřítele. V bojích byl čtyřikrát raněn. 26. září 1944 byl jmenován Hrdinou Sovětského svazu a byly mu uděleny řády Lenina a Zlatá hvězda hrdiny (číslo 4497).


Tento tankista zemřel 26. září 2013 ve věku 92 let v hlavním městě Dagestánské republiky Machačkale.
URL : https://www.valka.cz/Dzumagulov-Elmurza-Bimurzajevic-t260667#711901 Verze : 12
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více