Main Menu
User Menu

Dělostřelectvo

Artillery / Artillerie

Generálové dělostřelectva
Při štábech skupin armád byli zřizovány funkce Generálů dělostřelectva ke zvláštnímu použití (General der Artillerie z.b.V.), čtyři z nich obdrželi čísla.



Dělostřelecké velitelství
Při každé pěší divizi mělo existovat Velitelství dělostřelectva (Artillerie-Kommandeur, Arko), avšak na začátku války jich existoval jen osmnáct. Navíc šest z nich bylo použito k vytvoření štábů divizí 2. vlny. Na druhou stranu byla zřízena čtyři nová velitelství. Zanedlouho došlo k jejich přesunu z podřízenosti divizí do podřízenosti sborů. Na konci září 1939 došlo k další změně, když se z nich staly jednotky generálního štábu. Na začátku října téhož roku bylo zřízeno čtrnáct Velitelství dělostřelectva, jež měly v němčině poněkud odlišné označení - Artillerie-Führer, avšak již na jaře 1940 došlo k jejich přejmenování na Artillerie-Kommandeur. V roce 1940 vznikla veliteleství 121-140. K 1. červnu 1940 existovalo devětapadesát velitelství dělostřelectva, zpravidla jedno u každého sboru. V polovině roku 1943 se stala velitelství dělostřelectva na východní frontě sborovými jednotkami a část z nich obdržela číslo svého nadřízeného sboru navýšené o 400.



Vyšší dělostřelecké velitelství
Velitelství dělostřelectva při velitelstvích armád, což byla převážně stará velitelství dělostřelectva z dob mírového vojska, byla v lednu 1942 přejmenována na Vyšší velitelství dělostřelectva (Höherer Artillerie-Kommandeur). Tato vyšší velitelství obdržela čísla od 303. Vyšší velitelství s čísly 301 a 302 již existovala. Ke konci války tak disponovala každá armáda vyšším velitelstvím dělostřelectva a každý sbor velitelstvím dělostřelectva. Tři vyšší velitelství měla být v polovině roku 1944 použita k vytvoření štábů XI.-XIII. armádních sborů SS, avšak tento plán nebyl realizován, došlo jen k převodu podřízených divizních jednotek.



Dělostřelecké divize a divzní štáby
První pokus o stabilnější koncentraci dělostřeleckých pluků byl učiněn 1. října 1943 při Skupině armád Střed v podobě 18. dělostřelecké divize (18. Artillerie-Division). V listopadu 1943 byly při Skupině armád Jih z vyšších velitelství dělostřelectva zřízeny dělostřelecké divizní štáby ke zvláštnímu použití (Artillerie-Divisions-Stab z.b.V.) 310-312. Na Západě byl zřízen stejný štáb s číslem 309.



Dělostřelecké brigády
Dalším pokusem o koncentraci dělostřeleckých sil, především se jednalo o těžké dělostřelectvo, byly dělostřelecké brigády pozemního vojska (Heresartillerie-Brigade). Celkem jich bylo zřízeno jedenadvacet.



Lidové dělostřelecké sbory
Dělostřelecké brigády pozemního vojska 401-410 byly v listopadu 1944 přejmenovány na lidové dělostřelecké sbory (Volks-Artillerie-Korps). Jednalo se o sbory jen podle jména, ve skutečnosti to byly silnější pluky o pěti až šesti oddílech lehkého i těžkého dělostřelectva.



Dělostřelecké sbory pozemního vojska
Část brigád byla přejmenována na dělostřelecké sbory pozemního vojska (Heeres-Artillerie-Korps).
URL : https://www.valka.cz/Delostrelectvo-t168503#505115Verze : 1
MOD
Dělostřelecké pluky a jejich nadřízené divize
Co se týče dělostřeleckých pluků, existovaly v době vypuknutí války následující pluky přiřazené v tabulce k jednotlivým divizím:

Dělostřelecké pluky Divize
1-36, 96, 98, 114 pěší divize 1-36, 44, 45, 46
37-72, 97, 99, 115 pěší divize 1-36, 44, 45, 46
73-75, 103, 116 tankové divize 1-3, 4, 5
76, 78, 80, 102 lehké divize 1, 2, 3, 4
79, 111, 112 horské divize 1, 2, 3



Pluky z první skupiny měly mít tři lehké oddíly, pluky z druhé skupiny pak dva těžké oddíly. Jeden těžký oddíl byl tažený a do pole táhly s plukem první skupiny jako jeho čtrvtý oddíl. Druhý oddíl byl motorizován a sloužil jako sborová jednotka, respektive časem se z nich staly jednotky generálního štábu.


Další dělostřelecké jednotky
Vedle těchto pluků existoval ještě Dělostřelecký instrukční pluk se třemi oddíly, I. a II. oddíl dělostřeleckého pluku (motorizovaného) 74, I. oddíl dělostřeleckého pluku 84, II. oddíl dělostřeleckého pluku (těžkého) 93, štáb a tři oddíly dělostřeleckého pluku (těžkého) 109, I. oddíl dělostřeleckého pluku (těžkého) 110, I. oddíl dělostřeleckého pluku (horského) 113 a hraničářské dělostřelecké oddíly 101, I./105 a I./106. Na druhé straně chyběly některé oddíly, které bylo nutné ještě domobilizovat. Doplňovací baterie mírových pluků posloužily jako základ pro výstavbu pluků 4. vlny.


Pluky s jiným číslem než měla nadřízená divize
Dělostřelecké pluky 1., 3. a 4. vlny stejně jako dalších v průběhu války založených pěších divizí sdílely zpravidla číslo divize. Výjimky existovaly tam, kde již toto číslo bylo obsaženo dříve zřízeným plukem, například se jednalo o pluky 2. vlny, kde již byla čísla obsazena dělostřeleckými pluky s těžkými oddíly. Situace se vyřešial tím, že nové pluky obdržely číslo navýšené o 100. To ale přivodilo obdobný problém u divizí 7. vlny. Následující tabulka uvádí přehled divizí, jejichž číslo se neshodovalo s číslem podřízeného dělostřeleckého pluku. Uvedeno je i číslo přidělené dalším divizním jednotkám, které bylo někdy shodné s číslem dělostřeleckého pluky, někdy se lišilo.
-- tabulka --



Dělostřelecké pluky pěších divizí
Dělostřelecký pluk zařazený u pěší divize se zpravidla skládal z
- plukovního štábu se štábní baterií (od roku 1942)
- tří lehkých oddílů se štábní baterií a třemi bateriemi lehkých polních houfnic po čtyřech houfnicích (10,5 cm)
- jednoho těžkého oddílu se štábní baterií a třemi bateriemi těžkých polních houfnic po čtyřech houfnicích (15 cm)
Pluk tedy ve dvanácti bateriích měl 48 kusů houfnic. Všechny byly tažené koňmi. Již jsme uvedli, že k první skupině dělostřeleckých pluků pěších divizí byl přidělován jeden oddíl z druhé skupiny dělostřeleckých pluků.


IV. oddíly dělostřeleckých pluků 4. vlny (z doplňovacíh baterií aktivní pluků) byly nejprve motorizovány, avšak v roce 1940 byly vyměněny za tažené oddíly. Pluky 5. a 6. vlny byly zpočátku vybaveny československou technikou. Jedna divize 7. vlny obdržela zpočátku jen jeden dělostřelecký oddíl, který byl až v zimě 1939/1940 rozšířen na pluk. Také divize 10. a 15. vlny dostaly jen jeden oddíl namísto pluku.


Na podzim 1940 odevzdaly dělostřelecké pluky 1., 2., 4., 7. a 8. vlny třetinu kmenového stavu pro výstavbu nových pluků divizí 11. až 14. vlny. Tyto ztráty jim byly následně nahrazeny. U těch nových byly rovněž chybějící části doplněny.


Později se velmi lišila výzbroj dělostřelectva divizí na Západě od ostatních divizí. Měly zpravidla francouzskou techniku a neměly těžké oddíly. Jejich orli ostatně převzalo pobřežní dělostřelectvo pozemního vojska. Dělostřelecké pluky 25. vlny měly jen dva lehké oddíly po dvou bateriích o šesti kusech a jeden těžký oddíl po třech bateriích. Divize 27. vlny měly dva lehké oddíly po třech bateriích o tří kusech a jeden těžký oddíl.


Granátnické divize 29. vlny obdržely tři lehké oddíly po dvou bateriích o čtyřech dělech (10,5 cm), jednu baterii protitankových děl o šesti 7,5cm dělech a těžký oddíl o dvou bateriích po čtyřech 15cm dělech. Oproti tomu měly mít divize, respektive většina z nich, podle schéma z roku 1944 dělostřelecký pluk stejného členění jako na počátku války.


Předpis stanovující čelnění divize z roku 1945 stanovil pro všechny divize dělostřelecký pluk následující struktury:
- tři lehké dělostřelecké oddíly po dvou bateriích lehkých houfnic (čtyři 10,5 lehké polní houfnice) a jednu baterii lehkých polních děl (šest 7,5cm polních děl)
- jeden těžký oddíl se dvěma bateriemi těžkých polních houfnic (po šesti těžkých 15cm polních houfnicích).
Celkem šlo 54 hlavní.



Dělostřelecké pluky horských divizí
Jak je patrno z výše uvedené tabulky, nesouviselo u horských divizí číslo dělostřeleckého pluku s číslem divize. Stejné to bylo ve vztahu k divizním jednotkám, jak je patrno z následující tabulky:
-- tabulka --


Dělostřelecké pluky horských divizí neměly zcela stejnou strukturu. Jako příklad uvedeme strukturu dělostřeleckého pluku 4. horské divize:
- dva horské dělostřelecké oddíly se dvěma bateriemi o čtyřech horských dělech
- jeden lehký oddíl se třemi bateriemi o čtyřech lehkých polních houfnicích
- jeden těžký dělostřelecký oddíl (motorizovaný) se dvěma bateriemi o čtyřech polních houfnicích


I dělostřelecké pluky mysliveckých divizí měly částečně oddíly horských děl a měly i obdobné členění, avšak nebyly pojmenovány jako horské dělostřelecké oddíly.



Dělostřelecké pluky jezdeckých divizí
Jezdeckým divizím byly přiděleny následující dělostřelecké pluky a divizní jednotky:
-- tabulka --



Dělostřelecké pluky tankových divizí
U tankových divizí se po reorganizaci z podzimu 1940 velmi lišila čísla divizí, čísla dělostřeleckých pluků a čísla divizních jednotek. Dost záleželo na tom, zda divize předtím byla tanková, lehká či pěší (motorizovaná).
-- tabulka --


Dělostřelecký pluk (motorizovaný) sestával z
- dva lehké oddíly po třech bateriích se čtyřmi lehkými polními houfnicemi (10,5 cm)
- jeden těžký oddíl se dvěma bateriemi se čtyřmi těžkými polními houfnicemi (15 cm) a jednou baterií se čtyřmi děly (10 cm).
Pluk měl celkem 36 hlavní. Dále disponoval jednou pozorovací baterií.


K 23. březnu 1942 byly dělostřelecké pluky (motorizované) přejmenovány na tankové dělostřelecké pluky. Jim již podřízené pozorovací baterie (tankové), jež měly dosud vlastní čísla, obdržely na přelomu dubna a května čísla jim nadřízených tankových dělostřeleckých pluků. Do těchto pluků byly v červnu 1942 včleněny jako jejich IV. oddíly s 10. až 12. baterií dosavadní protiletadlové dělostřelecké oddíly pozemního vojska. Avšak tyto oddíly se v dubnu 1943 opět osamostatnily a získaly zpět i svá původní čísla. Předpis Panzer-Division 43 z 24. září 1943 a Panzer-Division 44 z 3. srpna 1944 přinesly reorganizaci I. oddílu. Ten byl nyní vyzbrojen samohybnými houfnicemi Wespe a Hummel.


Tankový dělostřelecký pluk se tedy nyní členil takto
- I. oddíl s dvěma tankovými bateriemi houfnic "Wespe" po šesti kusech lehkých samohybných houfnic Wespe a jednou tankovou baterií houfnic "Hummel" s šesti těžkými samohybnými polními houfnicemi Hummel
- II. oddíl s dvěma bateriemi lehkých polních houfnic po šesti lehkých polních houfnicích tažených motorizovanými prostředky
- III. (těžký) oddíl o jedné baterii se čtyřmi 10cm děly taženými motorizovanými prostředky a dvou bateriích se čtyřmi těžkými 15cm polními houfnicemi rovněž taženými motorizovanými prostředky


Dělostřelecké pluky u divizí tankových granátníků měly stejné členění jako tankové dělostřelecké pluky u tankových divizí. V roce 1945 byl snížen počet houfnic v bateriích II. oddílu na čtyři kusy.
URL : https://www.valka.cz/Delostrelectvo-t168503#505176Verze : 0
MOD
Diskuse
Těžké dělostřelectvo
Těžké dělostřelectvo polního vojska sestávalo ze samostatných jednotek (baterie až pluky), které byly podle potřeby podřizovány dělostřeleckým plukovním štábům ke zvláštnímu použití (Artillerie-Regimentsstab z. b. V.). Tyto jednotky zapadaly do číselné řady dělostřeleckých pluků a oddílů. Těchto baterií bylo více jak pět stovek.


Na počátku války bylo 35 oddílů těžkého dělostřelectva, především šlo o motorizované II. oddíly dělostřeleckých pluků 37-72, nasazeno jako sborové jednotky. Dalších 39 oddílů sloužilo jako jednotky generálního štábu. Od zimy 1939/1940 toto členění odpadlo a všechny tyto oddíly nadále působily v roli jednotek generálního štábu. V květnu 1940 již existovalo celkem 117 oddílů těžkého dělostřelectva. Většina z nich byla vyzbrojena buď 10cm děly, nebo 15cm polními houfnicemi - buď jen jedním typem, nebo kombinací obou.


Nadto existovaly další oddíly a baterie s dělostřeleckými prostředky velkých ráží. Tyto oddíly a baterie měly ve výzbroji děla, houfnice a moždíře velkých ráží od 15 centimetrů až po 80 centimetrů. U těch nejtěžších ráží se z velké části jednalo o námořní děla na speciálním železničním podvozku. Řada oddílů byla zničena u Stalingradu. Obnovena byla jen část z nich, a to v mnohem lehčí podobě. Jednalo se o dělostřelecké oddíly (RSO), jejichž základem byl dělostřelecký tahač Raupenschlepper Ost.



Změna názvu v roce 1944
K 10. červnu 1944 došlo k přejmenování dělostřeleckých jednotek pozemního vojska, jak dělostřeleckých plukovních štábů ke zvláštnímu použití, tak lehkých i těžkých dělostřeleckých oddílů a baterií. Ty byly přejmenovány na dělostřelecké pluky, oddíly či baterie pozemního vojska. V názvu byl v závorce ještě uveden typ výzbroje a stupeň mobility.


Pobřežní dělostřelectvo pozemního vojska
Velkou skupinou převážně těžkého dělostřelectva bylo pobřežní dělostřelectvo pozemního vojska, které vzniklo z pozičních dělostřeleckých oddílů a samostatných baterií Západního valu. Tyto jednotky byly postupně přesouvány na Atlantický val. V březnu 1941 bylo nařízeno zvýšení počtu pobřežních baterií pozemního vojska z 13 na 16. Nové baterie byly nejprve označovány jako poziční baterie (Kü) a poté jako pobřežní baterie pozemního vojska, čímž měly být odlišeny od pobřežního dělostřelectva námořnictva, jejichž úkolem byla obrana vjezdů do přístavů. Základem jejich výzbroje byla kořistní děla. Plukovní a oddílové štáby měly podobu štábů ke zvláštnímu použití. V Dánsku došlo 19. ledna 1943 ke zřízení pluku pobřežního dělostřelectva pozemního vojska 180 s oddíly a bateriemi stejného čísla. V Norsku došlo týden předtím ke zřízení deseti pluků stejného typu s čísly 971-980. V prosinci téhož roku bylo ke stejnému kroku přistoupeno i ve Francii, kde vzniklo devět takových pluků (čísla s mezerami od 1240 po 1291). Jednotky pobřežního dělostřelectva pozemního vojska působily i v Řecku, Itálii, na pobřeží Černého moře a u 18. armády, ale v mnohem menší míře.



Pevnostní jednotky
Po vyklizení Francie byly k 26. srpnu 1944 zřízeny první oddíly pevnostního dělostřelectva pozemního vojska s čísly od 1301 pro nasazení v Métách a na Západním valu. Následovalo zřizování plukovních štábů, oddílových štábů, celých oddílů a samostatných pevnostních baterií také pro východní frontu. U oddílů a baterií s číslem nad 3 000 se, stejně jako u pěchoty a ženistů, jednalo o kádrové jednotky, které měly být doplněny příslušníky volkssturmu. Ty po tomto doplnění obvykle obdržely nové číslo, a to od 1350 výše.



Protitankové oddíly dělostřelectva
V květnu a červnu 1944 došlo ke zřízení protitankových oddílů dělostřelectva. Ty měly tři baterie a nebyly mobilní. Některé z nich byly později přejmenovány na dělostřelecké oddíly pozemního vojska.



Náhradní jednotky
Každý vojenský okruh zřídil na počátku války štáb dělostřeleckého náhradního pluku a pro každý aktivní dělostřelecký pluk ještě jeden lehký či těžký náhradní oddíl. Ten pak měl tolik baterií, kolik měl aktivní pluk oddílů. Pluky 2. až 4. vlny stavěly vlastní náhradní oddíly, které sestávaly ze tří lehkých a jedné těžké náhradní baterie. To se ale ukázalo být nevhodným. Proto byly těžké náhradní baterie těchto vln převedeny pod již existující těžké dělostřelecké náhradní oddíly. Řada oddílů byla navíc zrušena, neboť potřeby dělostřelectva byly v oblasti doplňování ztrát nižší než u pěchoty. Na druhou stranu obdržely některé polní pluky I. a II. náhradní oddíl. Rozdíl mezi vlnami již nebyl nadále činěn. Při všeobecném oddělení náhradních a výcvikových jednotek na podzim 1942 byly i výcvikové oddíly dělostřelectva přesunuty na obsazená území, a to v podobě záložních dělostřeleckých oddílů.
URL : https://www.valka.cz/Delostrelectvo-t168503#505451Verze : 0
MOD