Chorvatská vyznamenání - 2. sv. válka

odkaz na
https://axis101.bizland.com/CroatianLegion3.htm
https://axis101.bizland.com/CroatianAwards3.htm
www.wehrmacht-awards.com

Řády a dekorace z roku 1941-45 se nechají považovat za Chorvatská vyznamenání z období 2. světové války. Na přiloženém obrázku můžeme tyto dekorace ve sbírce amerického sběratele vidět. Za povšimnutí jistě stojí řádová spona na které je mimo EK II. Kl. 1939 a medaile bitvy na východě v roce 1941/42 i rumunská zlatá medaile Za statečnost a zásluhy s meči a dále medaile koruny krále Zvonimíra a medaile Ante Paveliče Za statečnost. O některých dekoracích jsme již psali a dalších psát budeme. Zde je vše co by Vás mohlo zajímat.
Zajímavé jsou i etuje k jednotlivým řádům


Prameny:
Archiv Alt.

Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 se Chorvatsko stává součástí království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců). Ve dvacátých letech se formovalo Hnutí Ustašovců s cílem vymanit se z područí Jugoslávie a vytvořit samostatný Chorvatský stát. Pro svoji myšlenku získali i podporu fašistických vlád v Německu a Itálii. Hlavním nepřítelem této myšlenky byl srbský král Alexandr Karaděrděvič. Dne 09.10.1934 byl proveden atentát na krále, král s francouzským ministrem zahraničí (Louise Barthou) byli těžce zraněni. Makedonský útočník krále smrtelně zranil a ten svému zranění podlehl.
V roce 1939 získalo Chorvatsko jistý druh samostatnosti vytvořením Chorvatské bánoviny. Po porážce Jugoslávie fašistickým Německem je vyhlášeno Chorvatské království a do čela je postaven král Tomislav II. (pocházel ze savojské dynastie). Veškerou moc ve státě však na sebe soustředil Poglavník (vůdce) Dr. Ante Pavelič. Po upevnění moci byl rozpoután teror proti Židům, Cikánům ale i Srbům, kteří na rukávech museli nosit pásku s písmenem „P“ (pravoslavný) Židé pásku obdobou jako v nacistickém Německu.(Páska viz obrázek.)Tato genocida si vyžádala smrt statisícetisíců Židů, Romů a Srbů.
Čestný odznak k Vyhlášení nezávislého státu Chorvatsko.
Tento odznak, který byl zároveň i viditelným vyznamenáním a oceněním těch, kdo se podíleli na boji za samostatné Chorvatsko byl založen dne 09.03.1943. Odznak se nosil jako čestné vyznamenání na náprsní kapse uniformy. Jsou známe dva typy odznaku a to ražba:
Bronzová
Stříbrná
Odznak (viz. obrázek) je jednoduchá práce, kde na středu plochy odznaku se nachází portrét Poglavníka Ante Paveliče a datum prohlášení samostatnosti Chorvatska 10.IV. 1941. V rámci „přátelství ve zbrani“ byl tento odznak často udílen příslušníkům německých a italských jednotek.
Spomen znak na uspostavu NDH:
Stříbrný odznak byl určen pro všechny, kteří se angažovali v hnutí a organizaci Ustaša před 16.10.1934. (Alexandr I. Karaďorďevič byl zavražděn 09.10.1934)
Právo k nošení bronzového odznaku mají osoby, které se do hnutí zapojili po tomto datu, ale jen do 18.04.1941.
Odznak je výrobek firmy "Brača Knaus-Zagreb".
Poznámka: Po roce 1945 byli známí nositelé tohoto odznaku tvrdě v Jugoslávii perzekuováni. Originál odznaku je proto vzácný, neb je sami Chorvaté z obavy o svůj život zahazovali. Přišla srbská odplata, která byla neméně krvavá Chorvatské.
Literatura:
B.Barac-S.Pogačič: Odlikovanja i znakovlje Nezavisne države Hrvatske 1941-45
K.G.Klietmann: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille. Berli 1966

Upravil - 14.07.2009 - slimo

Ratni spomen znak 1943-1945
Kriegs-Gedenkabzeichen 1943-1945
War Commemoration Sign 1943-1945
Tento válečný znak (odznak) byl pro ocenění a vyznamenání vojáků nasazených v boji zřízen dne 29.12.1943. Byl určen především pro vojáky pravidelné chorvatské armády, četnictva, policii a finanční stráže, ale i pro příslušníky domobrany a dalších vojenských a polovojenských uskupení, kteří bojovali na frontě a proti partyzánům.
Dekorace se mohla udělit vojákovi, který byl nasazen na frontě, po dobu šesti měsíců, tedy v přímých bojích s nepřítelem. V tomto případě se na stuhu upevňoval Chorvatský státní znak (viz. obrázek). Za 12 měsíci služby např. u zabezpečovacích jednotek, či jednotek domobrany se vojákovi udělila stuha, ale bez štítku. Vlastní dekorace se nosila v druhé knoflíkové dírce a to u typu uzavřené uniformy. Na uniformě, která byla otevřená u krku, se dekorace nosila v první knoflíkové dírce, na způsob např. Železného kříže II.třídy. Pokud voják nosil v poli řádovou sponu,(malé stužky) byl v tomto případě štítek se znakem upevněn přímo na střed malé stužky.
Samotná stužka měla předepsanou délku 215 mm, světlemodré barvy, šrafovaná s červenými okraji. Zde se opět vrátíme k rakousko-uherské armádě a stačí si připomenout slavný Vojenský kříž Karla I. z roku 1916, který byl založen pro frontové vojáky. Dokonce i šrafovaná stuha může tento kříž připomínat. Podmínky k udělení kříže jsou podobné s podmínkami pro udělení této „čestné chorvatské spony“.
Literatura:
B.Barac-S.Pogačič: Odlikovanja i znakovlje NDH 1941-1945
K.G.Klietmann: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille. Berlin 1966

Upravil - 14.07.2009 - slimo

Ustaški častni znak za borce i suradnike u inozemstvu
Das Ehrenabzeichen für die Krieger und Mitarbeiter im Ausland
Honory award for fighteres and contributors from abroad
Tento odznak, čestné vyznamenání pro spolupracovníky v cizině byl založen dne 10.04.1941. Byl určen pro vybrané členy organizace Ustaša a specielně pro ty členy hnutí, kteří se se svým vůdcem Poglavnikem Dr.A.Paveličem nacházeli v emigraci. Vrátili se do Chorvatska v době, kdy armády Německa a Itálie porazili a rozbili Jugoslávské království. Byl určen jako viditelná odměna, či vyznamenání pro „prapor“ osobní gardy (ochranky), tedy pro lidi, kteří s Poglavníkem žili v emigraci, chránili jeho bezpečnost a pomáhali mu v boji za vytvoření samostatného Chorvatska.
Odznak byl zřízen ve dvou stupních, či třídách:
Stříbrný odznak byl udělen celkem 273 těm nejvěrnějším z věrných, z tohoto počtu však 41 odznaků bylo uděleno posmrtně (in memoriam)
Železný odznak, který byl lehce plátován stříbrem obdrželo celkem 668 lidí, z tohoto počtu opět 105 lidí posmrtně.
Odznak v originálu je mimořádně vzácný neb po roce 1945 nositelé, kteří včas neutekli do zahraničí byli mnohdy popraveni a to jen na základě rozhodnutí vojenského soudu.
Nositelem tohoto odznaku byl i maršál Slavko Kvaternik. Člověk,který v době Velké války 1914-1918 byl blízkým spolupracovníkem,(adjutant) maršála rakousko-uherské armády Boreviče. Dosáhl hodnosti podplukovníka a byl mimo jiné vyznamenán i Železným křížem I.třídy 1914. Po ukončení války v listopadu 1918 byl převzat do armády království SHS, dosáhl hodnosti plukovníka. Jeho aktivita jej postavila na místo vedoucího vojenského činitele v boji za svobodné Chorvatsko. Jeho postoje k likvidaci Židů, Srbů, Cikánů a dalších antifašistů z něj udělali fašistu, který si nezadal s německým nacismem a myšlenku „Konečného řešení“ v letech 1941-45 tvrdě v Chorvatsku prosazoval. Byl popraven (zastřelen) 13.07.1947.
Literatura:
Borna Barac-Siniša Pogačič: Odlikovanja i znakovlje Nezavisne države Hrvatské 1941-1945
Kurt Georg Klietmann: Pour le Mérité und Tapferkeistmedaille. Berlin 1966
D.A.Taras: Válečná vyznamenání spojenců v 2.světové válce. Minsk 2003
Upravil - 14.07.2009 - slimo

Chorvatská legie – Hrvatská Legija
Odznak Chorvatské legie 1941
Znak Hrvatske legije 1941
Abzeichen „Kroatische Legion“ 1941
Sign of „Croation Legion „1941
Právo na nošení tohoto označení, či čestného odznaku měli pouze příslušníci a členové Chorvatské legie.
Znak je stylizován do podoby lipového listu, tedy slovanského symbolu. Ne středu tohoto listu je položen Chorvatský znak s letopočtem 1941. Kolem tohoto znaku je rozložen do půloblouku nápis:
HRVATSKA LEGIJA 1941
Samotný odznak se nosil na levé straně polní čepice. V tomto případě můžeme tento čestný odznak přirovnat k tak zvaným „čepicovým odznakům„ rakousko-uherské armády, kdy odznaky s názvy pluku, či znakem jednotky (dělostřelectvo, jezdectvo atd.) se nosili podobně. Jednoduché odznaky upřesňovali příslušnost vojáka k dané jednotce. V této legii sloužilo větší množství starších důstojníků, kteří ctili tradice bývalé císařské armády. Ze známých jednotek to byl např. 93.pěší pluk, ale i další bosensko-hercegovské pěší pluky.
Odznak byl ražen z tak zvaného náhradního nebo lépe válečného kovu, tedy slitiny zinku. Na čepici či oděv se připevňoval pomocí jednoduché spony (viz. obrázek).
Odznak je výrobek firmy:
BRAČA KNAUS – Zagreb „1“ Me –Ba Zagreb.
Originál odznaku, který jednoznačně určoval příslušnost bojovníka k této specializované jednotce, která si nezadala s vojenskou zdatnosti, ale i jistou krutostí dalšími jednotkami SS, (Handžar, Kama) byl legitimací v lepším případě jen do vězení. Vojáci, pokud padli do zajetí jednotek partyzánského velitele J. B. Tita byli mnohdy popravováni na místě a bez rozsudku soudu.
Literatura:
Borna Barac – Siniša Pogačič:
Odlikovánja i znakovlje Nezavisne države Hrvatske 1941- 1945.
Boris Prister: Odlikovanja. Zagreb 1984
Upravil - 14.07.2009 - slimo

K čestným odznakům, Černé legie se řadí i tento méně známý odznak ve tvaru štítu, který je pamětním vyznamenáním za protipartizánskou akci na řece Drině.
Právo nosit tento odznak měli příslušníci Černé legie, případně další útvary Domobrany, kteří se v době od února 1942 do 09.04.1942 aktivně se zbraní v ruce zúčastnili protipartizánské akci na východní hranici NDH, na řece Drině.
Odznak byl nošen na levé straně stejnokroje, ale z fotografii je vidět, že byl nošen i jinak a jinde, např. na polní čepici, či nad kapsou. K oděvu se upevňoval pomocí jednoduché špendlíkové spony. Na zadní straně tohoto odznaku či přesněji pamětního vyznamenání je značka výrobce „BRAČA KNAUS – Zagreb“.
Odznak je zajímavý svým výtvarným pojetím i symboly. Jde o štít, který je rozdělen na dvě části. Na jedné vidíme symboliku pevné zdi, složenou z černých cihel, v této zdi je vložen znak Svobodného státu Chorvatsko. Na druhé je znázorněna řeka Drina, která tvořila východní hranici Chorvatska. Dále jde zde nápis DRINA. Uprostřed šítů je vodorovně položen útočný nůž, který je ostřím vklíněn do řeky Driny. Nůž nese nápis „SLOBODA“.
Na tomto „čestném štítu“ se nachází po obvodu nápis:
CRNA LEGIJA
Odznak je opět vyroben z náhradního levného válečného kovu. Není smaltován, ale pouze vybarven.
Poznámka.
V Chorvatsku žilo poměrně dost českých rodin, které se usadili na hranici se Srbskem. Obecně se traduje, že většina Čechů se zapojila do partyzánského odboje J.B.Tita. Tento odznak je z české rodiny, kdy dotyčný bojoval proti partyzánům právě v této bitvě na Drině.
Po rozpadu Jugoslávie a následných bojích mezi bývalými státy SFRJ dochází k vytvoření jednotky s názvem Chorvatská černá legie, která navazuje na boje a tradice této starší jednotky.
Borna Barac – Siniša Podačič: Odlikovanja i znakovlje Nezavisne države Hrvatske 1941- 1945.
Upravil - 15.09.2009 - slimo

Pro pochopení chování Chorvatů a jejich až nelidské krutosti si připomeneme velmi stručně na několika faktech, proč právě Chorvaté, a pokusíme se objasnit i problematiku Srbské strany. Důsledky těchto válečných akcí mají ve svém důsledku konečný rozpad Jugoslávie v době poválečné.
Na podzim roku 2009 našel syn mého kolegy v zemi více jak padesát let ukryté dva zajímavé odznaky, které se nám podařilo určit jako odznak příslušníka chorvatské jednotky SS a osobní známku, pravděpodobně tohoto vojáka. (viz obrázek)
Úvodní část :
Srbský generální štáb při hodnocení obrany země, usoudil, že obrana země jako takové možná není, stáhl jednotky ze Slovinska a Chorvatska s tím, že bude bránit zemi v historické hranici z roku 1914. Tímto strategickým plánem vlastně Srbové zbaběle vydali Chorvaty a Slovince na pospas nepříteli. Není možno tedy odsuzovat fakt, že Chorvatští, Slovinští a další vojáci z připojených území z armády odešli a bojovat odmítli.
Samotná srbská armáda se při prvním výstřelu nepřítele morálně i fakticky rozpadla. Jako doklad tohoto stavu uvádíme, že ze 130 srbských generálů celá stovka po prvním týdnu boje hanebně kapitulovala. Bělehrad padl 12.04.1941 a jak uvádějí německé prameny, do města vstupuje jako první jednotka (Waffen-SS) zbraní SS vedená subalterním důstojníčkem v hodnosti poručíka.
Jugoslávie se rozpadla a bylo vytvořeno několik "států", které pod vedením Němců či Italů bojovali mezi sebou, nebo společně proti všem (partyzánům, četníkům).
Srbsko bylo okupováno, Makedonie přičleněna k Bulharsku. Srbská province Kosovo je předána Albánii okupované Italy. Začalo se ji říkat „Vetší Albánie„. Vzniká nezávislý Chorvatský stát pod patronací Němců. Dalmácii získávají Italové. Celková politická situace na území bývalé Jugoslávie je pevně v rukou Němců a Italů. Jistě Vám to připomíná dobu pozdějšího rozpadu Jugoslávie a i její nové dělení, které vlastně jen kopíruje situaci z roku 1941.
V Srbsku byla vytvořená pronacistická správa pod vedením Milana Asimoviče, později Milana Nědiče. Vládl do roku 1945. Tento Srbský stát si počínal tak, že se v krutosti a nelidskosti mohl směle rovnat Chorvatům. Na 12 000 obyvatel Bělehradu židovského původu bylo vyvražděno. V tomto Srbsku bylo vyvražděno 95% obyvatelstva židovského původu a to nikoliv Němci, ale Srby. Tolik snad o problematice Jugoslávie, pro pochopení…
Po vzniku svobodného státu Chorvatsko to byl sám Pavelič, kdo nabídl Německu své dobrovolníky pro boj na východní frontě. Přihlásilo se na 9000 Chorvatů, přísným výběrem „prošlo„ na 4000 konečných dobrovolníků z kterých byl postaven (jako součást německé armády) 369. chorvatský pěší pluk. Již v říjnu roku 1941 bojují vojáci pluku na východ od Dněprů, kde mají úspěchy a minimální ztráty. Situace se však rychle mění. V červenci roku 1942 pluk bojuje na březích Donu a ztráty na životech i technice jsou hrozivé.
Celkem neznámá kapitola z historie jednotky je boj u Stalingradu. Snad jako „memento„ 03.11.1942 klesl stav mužů jednotky na 191 bojeschopných vojáků, velitel pluku pplk. Pavičič zešílel. 23.01.1943 odlétá z kotle posledních 23 raněných Chorvatů. Vojáci pod velením nového velitele jednotky pplk. Měšice bojovali a padli v boji, nebo byli zastřeleni v zajetí. Rusové jim nikdy neodpustili.
Popis odznaku jednotek SS:
Tento záslužný odznak (Spomen-znak Einesatzstaffela) je z chorvatské literatury znám jako odznak:
Bronzový, který bylo možno udělit za 6 měsíci služby u jednotek SS.
Stříbrný, který mohl být udělen za 18 měsíců služby u jednotek SS, nebo za zvláštní zásluhy dalších osob v péči a založení jednotek SS. Odznak byl prioritně určen pro Chorvaty německé národnosti. V celé Jugoslávii žilo na 700 000 osob německé národnosti.
Poznámka:
Ustašovci: Tento nezvyklý výraz pochází ze slova USTANAK, což je výraz pro povstání, odboj, vzpouru, či pro ozbrojený boj.
Literatura:
Borna Barac – Siniša Pogačič: Odlikovanja i znakovlje Nezavisne Države Hrvatske 1941 – 1945
Malaparte: Kaput
Poznámka: Děkuji panu kolegovi Bukovi za upřesnění zeměpisných faktů na balkánském bojišti po rozpadu či porážce královské Jugoslávie.

Chorvaté již v době Rakouska mají tradici v doplňování Rakouské a později Rakousko-Uherské floty. Tato tradice byla jistě zachována i v letech 1918-1941 kdy království SHS a později královský Jugoslávie měla svoji vlastní námořní sílu.
Nejmenším, ale velmi kvalitním útvarem ozbrojených sil Nezávislého státu Chorvatsko bylo námořnictvo. Vlastní námořní síly byly malé, ale velmi dobře vycvičené. Hlavním posláním jednotky, kterou známe pod označením:
NÁMOŘNÍ LEGIE
Bylo doplnění vojáků Německého a Italského námořnictva. Tedy to jakési pokračování v tradicích starých námořních chorvatských rodin.
V námořnictvu pracovalo i větší množství mladých Chorvatských dívek (viz obrázek), které zabezpečovali logistické zabezpečení vlastních jednotek, ale mladí muži se osvědčili jako dobří námořníci na německých a italských plavidlech.
Již v roce 1941 byla zřízen čestný odznak pro příslušníky Námořní legie - (Znak Hrvatske pomorské legie)
Odznak měkl dvě varianty, jedna, která byla určena k nošení na vycházkovém stejnokroji byla ražena z obecného kovu, ale dobře smaltovaná. Výrobek firmy „BRAČA KNAUS - Zágreb„.
Odznak, který byl poněkud skromnější byl určen k nošení na služebním stejnokroji. Je vzácnější, neb většina příslušníků legie raději nosila tento vkusný odznak (viz obrázek).
V našich sbírkách se však objevují většinou odznaky vyrobené v padesátých letech dvacátého století a to pro potřebu veteránů, žijících v zahraničí a pro sběratelský trh.
Zdroj: viď. následujúci príspevok

Jednotkou, která si zaslouží vzpomínku je bojová letecká eskadra založená v době války a složena z Chorvatů, označená jako 15.chorvatská, nebo také jako Jagdgeschwader 52(JG—52).
Jednotka vzniká již v průběhu měsíce července roku 1941. V jednotce sloužili bývalí piloti královského Jugoslávského letectva, ale také nováčci, kteří se teprve učili létat. Výcvik absolvovali s letadly Messerschmitt Bf 109.
Chorvatské i německé prameny uvádějí 6. říjen 1941 jako den, kdy jednotka dosáhla požadovaného stupně výcviku a je přemístěna na východní frontu do prostoru Poltavy.
Ke dni 30.01.1942 jednotka již vykazuje 23 sovětských letadel sestřelených v bojích. Do července roku 1944 je to již úctyhodný počet sestřelů, jde o 283 letadel protivníka. Chorvaté uvádějí vlastní ztráty dvě letadla a pět pilotů. (tento údaj není možno vyvrátit, ani zcela ověřit).
Koncem měsíce července 1944 je jednotka stažena z fronty a jejím působištěm je Chorvatsko, kde letectvo bojuje proti partyzánům a to až do konce války.
Odznaky jsou založeny v roce 1941, jejich členění vychází z německého vzoru. Nejznámější odznak, který se nachází i v našich sbírkách je pilotní odznak, který byl jako kvalifikační a výkonnostní určen pro piloty stihače (lovci) a piloty bombardovacích letadel (bombaši).
Oznak pro piloty (viz obrázek) je ražen z obecného kovu a je tvořený zdobeným věncem, který má v horní části odznaku nápis NDH. Symbol, orel nese v pařátech znak Nezávislého Chorvatska. II. typ odznaku je poněkud menší, více plastický a orel ve středu odznaku je poněkud větší a ropracovanější. Na zadní straně je značka výrobce "Brača Knaus Zagreb".
Velikost odznaku je 55,6 mm x 49,3 mm, váha odznaku 21 g.
Pro ocenění důstojníků, např. spojeneckých, kteří nejsou piloty, ale mají zásluhu o letectvo Svobodného státu Chorvatsko je zřízen Zlatý čestný pilotní odznak -(Zlatni počasni pilotski znak).
Odznaky pilotní i čestné byli udělovány např. jak slovenským pilotům letcům, tak i důstojníkům jako památka a vyznamenání chorvatské armády.
Dalším zajímavým odznakem je letecký odznak pro palubní střelce, radisty a mechaniky - (Flieger Bordfunker) - viz obrázek.
Velikost odznaku 68 x 50 mm, váha 30 g.
Odznak nosili příslušníci leteckých posádek jako odznak kvalifikační.
Obrázek palubní radisty již velmi připomíná obdobný německý odznak. Je to pěkná a zajímavá ražba. I výrobcem tohoto odznaku byla záhřebská firma „Brača Knaus„. Odznak je poměrně velký, ale elegantní rozměry 91,5 mm x 62,8 mm. Váha odznaku 33,7 g.
U zrodu letectva Chorvatska stál bývalý Rakousko-Uherský generál Uzelac.
Odznaky zde vystavené jsou bez záruky, nemusí jít o originály, ale o pozdější ražby z padesátých let dvacátého století. Odznaky pocházejí ze sbírky L. K. (Hradec Králové a bývalé sbírky Z.N. opět z Hradec Králové dále ze sbírky slovenského kolegy Z.M.). Je zajímavé, že tyto odznaky se stále v našich sbírkách nacházejí, sbírají a nejsou tak vzácné, jak by se zdálo, pokud porovnáme počty pilotů a množství odznaků. Je tedy zcela jisté, že většina odznaků jsou jen sběratelské kopie.
Literatura:
B. Barac – Siniša Pogačič: Vyznamenání a odznaky Nezávislého státu Chorvatsko 1941-1945.
D.K.G. Klietman: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille, Berlín 1966.

Z faleristického pohledu jsou dekorace Chorvatska zajímavá a proto jsme jim právě zde věnovali pozornost. Mimo jednotek ( letectvo, námořní síly ) existovala i armáda zvaná "domobrana " a dále tak zvané Chorvatské divize. Verbováním Chorvatů do jednotek SS se však zabývat nebudeme, neb tito vojáci mohli obdržet jednak klasické německé řády a vyznamenání, ale také řády a dekorace dalších spojenců, tedy Itálie, Maďarska, ale i Slovenska .Je však nutno upřesnit, že Chorvatská armáda od roku 1941 do roku 1945 bojovala převážně na domácím bojišti proti partyzánům maršála J. B. Tita, který byl sám původem Chorvat .
Pro pochopení zvěrstev, kterých se na Balkáně dopouštěli jednak Chorvaté, ale také Srbové si dovolíme citovat z hlášení generála Edmunda Glaise von Horstenaua (německý zplnomocněnec v Chorvatsku ). Jeho hlášení adresované do Berlína se zachovalo a po válce posloužilo k obžalobě předních " ustašovců ". Tento dokument je známý a tak si dovolíme jen citovat :
" Hlášení je prošpikováno výrazy typu, nevýslovná svinstva tohoto gangu ( ustašovců ) vrahů a zločinců " .
V dalším hlášení v červenci roku 1941 uvádí : " Podle spolehlivých zpráv získaných od nesčetných německých vojenských a civilních pozorovatelů ve městech i na venkově ustašovci zešíleli. V jedné zprávě líčil : " Nepozorovali jsme žádné známky přítomnosti partyzánů, ale zato spousty bezprizorních koní a dobytka, nemluvě o nespočetném množství husí. Ve vesnici Crkveni Bok, nešťastném to místě, našlo svůj konec přes 500 vesničanů ve věku mezi 15 - až 20 lety, které ustašovci pod velením svého podplukovníka zavraždili. Ženy byli znásilněny a mučeny, děti zabity .
Odhaduje se, že během čtyřleté existence samostatného Chorvatska bylo povražděno nejméně na 30 000 Židů, 29 000 Romů a 600 000 Srbů !
Zpráva pokračuje dalším nechutnostmi a detaily, které již nechci popisovat otevřeně .
Ale abychom byli spravedliví a pochopili Balkán jako kotel v bodu varu. Ukázka chování srbské strany :
V Srbsku byla nejprve založena nová pronacistická správa pod velením Milana Asimoviče, později pak Milana Nediče ( bývalý ministr války ). Jeho vláda ihned vybudovala tři koncentrační tábory pro Židy a Cikány a další " jak uvádějí dokumenty nevhodné objekty ". Nedič založil vlastní polovojenské formace, které měli téměř 20 000 mužů a, podíleli na vraždění Židů, Cikánů i partyzánů. Byla to srbská vláda, která již v roce 1942 veřejně oznámila, že Bělehrad je očištěn od Židů .
Není tedy možné se podivovat nad tím, že vedoucí silou se na Balkáně stávají Titovi partyzáni, kteří od roku 1943 mají své vlastní vyznamenání ( viz faleristická sekce Jugoslávie )
Dalším mýtem je i to, že "česká menšina " žijící v Chorvatsku se ve své většině zapojila do partyzánského hnutí. Byla by to snad pravda, pokud bychom použili slovo menšina Čechů. Většina těchto českých usedlíků se zapojila do jednotek domobrany a se zbraní v ruce bojovala proti bandám gen. Tita, bránili své domovy. Situace složitá a z dnešního pohledu i nepochopitelná .
Poznámka :
Literatura je uvedena v úvodní části článku