Main Menu
User Menu

Chan I., II.

CHAN I.



1.1.1945


U osady Salajka, severovýchodně od Makova byla ze SSSR vysazena skupina CHAN I., skupina vševojskového hloubkového průzkumu v prostoru severovýchodní Moravy k odhalení stavu německé obrany pro případ postupu vojsk 1. Ukrajinského frontu Moravskou bránou ve směru Ostrava – Olomouc. Jedním z úkolů skupiny CHAN bylo též navázání kontaktu se zpravodajskou skupinou ARAP a rozvinutí jejího úspěchu. V desetičlenné skupině byli tři příslušníci Rudé armády - velitel plk. Frolov, zástupce kpt. Borosonjuk a Polák Ludvik Sikorski a dále zemědělský dělník Petr Gaboda (5.7.1920), dělník Štefan Voračka (22.4.1922), rolník Jozef Segeň (6.12.1922), obchodní příručí Vasil Popovič (9.10.1917), rolník Ivan Boldaňuk (15.8.1921) a úředník Jiří Makar (3.2.1917 – 21.4.1985). Přesto, že pro některé členy skupiny byl operační seskok první životní zkušeností tohoto druhu, nedošlo k žádnému zranění. Seskok byl proveden v jednom průletu s použitím oboustranného opuštění letounu, takže celá skupina se během 20 minut shromáždila na znamení kapesní svítilnou. Padáky byly pouze ukryty pod sněhem a po krátké orientaci byl bezprostředně zahájen přesun do operačního prostoru pochodem podle azimutu na trase Jamník - Trojanovice - Kunčice - Ostrava. Přesun probíhal zásadně v noci. Ve dne skupina odpočívala a prováděla průzkum pozorováním z úkrytů. Během čtyř nocí dosáhla prostoru Trojanovice, kde získala prvního zajatce, svobodníka 165. německé pěší divize. Získávání zajatců v léčkách a přepadech a jejich následné výslechy se staly převažujícím způsobem získávání vojenských informací skupiny CHAN. Při pokusu o přechod řeky Olše u Fryštátu museli parašutisté překonat odpor německých stáží na obou stranách mostu. Ač použili lsti, předstírajíce skupinu dělníků vracejících se ze zákopových prací, došlo k přestřelce, při níž byly sice stráže zastřeleny, ale způsoben poplach a zranění utrpěl i zástupce velitele, kpt. Borosonjuk. Skupina musela ustoupit do blízkého lesa a v nastalém chaosu se ztratil proviantní poddůstojník Popovič. Po opětném shromáždění skupiny se tato rozdělila z rozhodnutí plk. Frolova na dvě části. Kpt. Borosonjuk s des. Makarem byli pověřeni navázáním kontaktu se skupinou ARAP. Zbývající parašutisté v čele s velitelem se rozhodli po přestřelce k přesunu na Opavsko. Při pokusu přejít jeden z přítoků Ostravice se namočily bateriové zdroje, v důsledku čehož bylo ztraceno rádiové spojení. Velitel proto rozhodl o návratu přes frontu k Rudé armádě, k němuž došlo u města Bielsko 1. března 1945. Zástupce velitele skupiny s des. Makarem se přes Frýdek a Palkovice přesunuli do vesnice Kozlovice, kde navázali prostřednictvím Josefa Aloise styk se skupinou ARAP. S jeho pomocí se zde vyléčil ze svého zranění i kpt. Borosonjuk. Na přelomu února a března prováděli úspěšné léčky na silnicích v okolí Frýdlantu na samostatně se přesunující německé vojáky a důstojníky. Koncem března 1945 se oba přesunuli do lesního masivu mezi Opavou a Fulnekem, kde po dobu 14 dnů strádali zimou a hladem v chatrném lesním úkrytu. Hlad přinutil Makara k pokusu získat potraviny v obci Lesní Albrechtice, při němž se dostal do přestřelky s německým lesníkem. Po této zkušenosti se oba přemístili západním směrem na Slezskou Hartu, kde znovu úspěšně prováděli léčky na jednotlivé německé vojáky. Zprávy získané jejich výslechem, vlastním pozorováním a od civilního obyvatelstva byly denně předávány rádiotelegraficky do Moskvy. V polovině dubna dostali rozkaz k přesunu do prostoru Valašské Meziříčí a 2. května 1945 přešli frontu k Rudé armádě mezi Jablunkovem a Českým Těšínem.



CHAN II.



27.3.1945


Po návratu z německého zázemí na Ostravsku prošla skupina CHAN reorganizací a doplněním. Plk. Frolov a ti, kteří ani ve složitých poměrech skupinu neopustili, tvořili nadále její personální základ. Aby byl obnoven původní početní stav deseti osob, doplnilo sovětské velení skupinu novým zástupcem velitele npor. Maznjukem a třemi poddůstojníky Rudé armády. Skupina CHAN zůstala v podřízenosti zpravodajského oddělení 1. UF, které mělo v úmyslu použít ji ke stejnému poslání jako v předešlé operaci s tím rozdílem, Iže nyní měla zjistit rozmístění a stupeň budování německé obrany v severovýchodních Čechách, s důrazem na prostor: Jičín - Dvůr Králové nad Labem - Trutnov - Vrchlabí - Semily - Turnov - Liberec. K širším úkolům skupiny CHAN patřily též diverze na železnici a organizace partyzánského hnutí. Operační let byl podniknut letounem C - 47 z odletového letiště Czenstochowa 26. března 1945 a krátce po půlnoci došlo k vysazení skupiny CHAN mezi obcemi Horní a Dolní Kalná v tehdejším okrese Nová Paka. Protože výsadkáři opouštěli letoun oběma protilehlými dveřmi, byl jejich rozptyl na doskokové ploše poměrně malý a během 15 minut se s pomocí smluvených signálů kapesními svítilnami shromáždili asi 150 m od vesnice, jejíž blízkost prozrazoval štěkot psů. Padáky nezakopávali. Rozřezali je a poschovávali do křovin nebo zahrabali pod sníh. Pět vrchlíků však zůstalo viset na stromech a po jejich nálezu četnictvem 28. března začala rozsáhlá pátrací akce, která se vlivem událostí rozrostla na celé Krkonoše, Jizerské hory a oblast jejich podhůří od Liberce až po Broumov. První obtíž výsadku představovala místní orientace. V noci nebylo možné bez pomoci civilního obyvatelstva zjistit, kde došlo k vysazení a protože k taktickým zvyklostem patřilo rychlé opuštění doskokové plochy, vydali se parašutisté bezprostředně po shromáždění na pochod dle kompasu severním směrem, aniž by věděli kam vlastně směřují. Asi po 7 km usilovného přesunu se rozhodli setrvat v lesním úkrytu do svítání a konečně si ujasnit vlastní situaci na mapě a ve skutečnosti. V tomto úkrytu setrvala skupina celý den 27. března 1945. Zásadní bylo jejich náhodné setkání s jedním mužem z obce Horní Kalná, který je informoval o všeobecných poměrech a místní situaci, řek1jim kde vlastně jsou, převedl je přes Labe a ukázal cestu na Černou horu. Po tomto setkání pochopili, že byli vysazeni asi 20 km mimo původně plánovaný prostor. Následující den, 28. března 1945, se parašutisté rozhodli k přesunu na Černou horu, kde hodlali zřídit štáb, vysílací místo a stanový tábor, zřejmě v naději, že budou dostatečně vzdáleni obyd1eným oblastem a získají potřebný čas i klid k zahájení průzkumné a diverzní činnosti. Neznalost situace svedla trasu jejich přesunu do prostředí osídleného německým obyvate1stvem, v té době již částečně ozbrojeného střelnými zbraněmi a organizovaného v místní domobranu. Tentýž den ohlásily na policii dvě ženy z Rudníku, že uprchly z pole před skupinou mužů, kteří se neznámou řečí vyptávali na Martínkovice. Podobných případů bylo více. Parašutisté, konfrontovaní s odporem civilního německého obyvatelstva, které odmítalo jakkoliv spolupracovat a naopak pomáhalo v pátrací akci, se dostávali stále častěji do situací, že vše co potřebovali, počínaje informacemi a konče potravou, museli získávat násilím, které mapovalo a lokalizovalo jejich pohyb a přivádělo na stopu stíhací komanda. S přibývajícími násilnými střety jejich síla narostla na 500 mužů vo1ksturmu a wehrmachtu, dopravovaných autobusy a zesílených smečkou policejních psů. Převažujícím motivem násilností výsadkářů byla snaha po získání potravy. Na Černé hoře se skupina CHAN utábořila, navázala rádiové spojení se štábem 1. UF, ale stále trpěla nedostatkem potravin. Ty měly být získávány při průzkumných výpravách do blízkého i vzdáleného okolí. Stále více a častěji šlo o potraviny, nežli o zprávy. Při výpravách brali parašutisté německé obyvatele blízkých vesnic jako rukojmí a průvodce, ti jim často uprchli a přiváděli na jejich stopu stíhací komanda. Skupina CHAN se většinou svých členů pohybovala v trojúhelníku Vrchlabí - Hostinné - Jánské Lázně. V Černém Dole narazil noční hlídač na dva ozbrojené muže, kteří se chystali vyloupit obchod s potravinami. Lámanou němčinou jej varovali, že bude zastřelen, pokud na ně upozorní. Němci však nebyli schopni, ani ochotni vzít na vědomí beznadějnou vojenskou situaci a vytrvale projevovali odpor. Kolem 3. dubna podnikla skupina osmi mužů průzkumnou a zásobovací akci z Černé hory směrem na Trutnov. Skončila neúspěšně. V obci Kunčice byli 5. dubna 1945 zastřeleni dva Němci, kladoucí odpor při získávání potravin. Od 2. dubna 1945 se stupňovala německá pátrací a stíhací akce. Oblasti Krkonoš, Jizerských hor a jejich podhůří byly uzavřeny a na 500 příslušníků volksturmu, wehrmachtu, policie a gestapa, posílených psovody a zvláštním jagdkomandem "Giel" z Liberce se pokoušelo navázat bojový kontakt s parašutisty a zničit je. Bylo jen otázkou času, kdy se to podaří a 9. dubna stíhací jednotky obklíčily Černou horu. Došlo k prvním přestřelkám, při nichž byl zraněn rtm. Segeň, který se poté zastřelil. Gestapu se podařilo získat rádiovou stanici amerického typu (TENSOR) a 11. dubna se německé jednotky přiblížily do bezprostřední blízkosti štábu. V boji se zastřelil des. Sikorski. Rtm. Voračka a další dva sovětští výsadkáři, Peter Solomka a Jermil Dolanov, byli zajati, odvezeni na gestapo do Liberce, kde byli 30. dubna 1945 po odsouzení stanným soudem popraveni. Po těchto událostech konečně skupina CHAN rezignovala na přítomnost v dosavadním prostoru osídleném německým obyvatelstvem, která z hlediska celkového úkolu nebyla bezpodmínečně nutným a jediným řešením. Ustoupila v noci z 11. na 12. dubna z Černé hory a přemístila se do Horní Kalné, kde se zbytek skupiny rozhodl pokračovat v bojové činnosti, využívajíce všech výhod podpory českého prostředí. Přesunuli se do Jilemnice, kde navázali kontakt s pplk. Janouškem, získali plány opevňovacích a jiných ženijních prací (budování barikád, stavby silničních zátarasů, přípravy k podminování mostů a budování okopů) na Jilemnicku, Novopacku a Trutnovsku. Protože ztratila oba radisty a prostředky spojení, vyslala se získanou dokumentací přes frontu k Rudé armádě kurýrní skupinu (Miroslava Rudiše a dva sovětské zajatce). Na Jilemnicku získala CHAN 22 obětavých spolupracovníků z Mříčné, Martinic, Peřimova, Jilemnice, Roztok, Trutnova a Vesce. Navázala také kontakt s posledním výsadkářem skupiny BARIUM, Tomášem Býčkem a získala cenné spojení s bývalým sovětským válečným zajatcem Konstantinem Žukovskim, kolem něhož se na Semilsku a Železnobrodsku soustředila skupina mladých mužů z okolí a uprchlých zajatců. Prováděla destrukční a diverzní akce na železnici, kterou mechanickým způsobem poškozovala a vykolejovala nákladní vlaky. K této skupině se 21. dubna 1945 přemístil ppor. Gaboda, aby se ujal velení nad všemi partyzánskými skupinami. Tak v závěrečné fázi své činnosti přispěla skupina CHAN ke spontánnímu povstání, které propuklo v celé oblasti již 3. května 1945. V tomto regionu se rovněž 6. května sloučila se sovětskými vojsky a 1.6.1945 se hlásila u štábu 1. UF v německém městě Els, kde byla rozformována a ppor. Gaboda s čet. Boldaňukem odesláni do Prahy.
URL : https://www.valka.cz/Chan-I-II-t46267#180202Verze : 0
Diskuse
Zdravím,
píšu diplomovou práci o protinacistickém odboji v okrese Semily, ve vašem článku o desantu Chan jsem nalezla údaje, které se mi nedaří nikde dohledat, mohl byste mi prosím napsat, z jakých zdrojů jste čerpal? Moc by mi to pomohlo. Dávám to dohromady z materiálů z VHA, fond 123-33, výpovědi Petra Gabody, některé údaje se shodují, ale některé liší. Nějaké informace jsou i ve fondu 57-3 i v jiných fondech, ale jde spíš jen o zmínky. Jaroslav Koutek v knize Tichá fronta odkazuje právě na tyhle fondy a je zřejmé, že z nich čerpal. Jinak o Chanu psal také Jiří Kolouch v Pochodni, ale tam se údaje liší dost podstatně a vypadá to, jako by čerpal z úplně jiných materiálů, není však zřejmé, odkud. Nic víc se mi nalézt nepodařilo. Byla bych velice vděčná, pokud byste se mi ozval na mail zaneta.malkova@gmail.com. Děkuji.
S pozdravem
Žaneta Málková alias Kapybara
URL : https://www.valka.cz/Chan-I-II-t46267#328999Verze : 0