Biologické zbraně II

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 30.822

Většina biologických zbraní se skládá z živých organismů (kromě toxinů) a ty se mohou množit, jakmile jsou rozptýleny. Relativně malá skupina osob či jednotlivci nasazení ve vojenské oblasti mohou roznést nákazu mezi relativně početnou skupinu lidí. Klinicky se nemoc může projevit už den po rozptylu a trvat 2 - 3 týdny. Účel a politický dopad takovéto mise na jednotku 10 000 vojáků je zřejmý - naprostý kolaps vojenské operace. V civilní oblasti hlavní dopravní systémy v hustě obydlených oblastech mohou být zasaženy biologickým útokem, což by mohlo způsobit rozsáhle politické a společenské problémy a chaos. Necelých 10 gramů spor antraxu může zabít stejné množství osob jako jedna tuna sarinu.

Kterákoliv země s farmaceutickým, kosmetickým nebo pokročilejším potravinářským průmyslem může vlastnit zařízení, které je potenciálně schopno výroby biologických zbraní. Schopnost sířit tyto zbraně na velkou vzdálenost je limitována na země vlastnící rakety nebo letectvo. Přesto i velmi malá země nebo teroristická skupina má možnost šířit menší množství biologických zbraní v určených lokalitách.

Reklama

Stabilizace a rozšíření biologických zbraní jsou důležitým aspektem, protože vzhledem k citlivosti agentů na prostředí je nutné dávat pozor nejen na skladování, ale i na aplikaci. Primární prostředky stabilizace a „balení" jsou: zmrazení, vysušení, přenos do stabilizačního materiálu (pevného, kapalného či plynného). Metody čištění a zvýšení koncentrace jsou např. vakuová filtrace, ultrafiltrace, odstřeďování a další. Sušení zmrazením je základní metoda pro dlouhodobé skladování bakteriálních kultur, protože takto zmrazené kultury mohou být snadno opět hydratovány a pěstovány konvenčním způsobem. Mnoho takto zmrazených kultur může být k dispozici déle než 30 let. Hluboké nebo ultra zmrazení biologických látek je další z dlouhodobých způsobů uchování pro látky, které nelze skladovat vysušené zmrazením. Tyto látky se skladují v dusíkových mrazicích boxech při -196 stupních Celsia nebo mechanických mrazicích boxech při -70 stupních Celsia. Pro zmrazení a ochranu zmrazených látek se používají různé látky jako dimethyl sulfoxid, glycerol, polyglykol, laktóza, glukóza, sorbitol, detran a další. Toxiny jsou nejefektivněji upraveny jako prach a zapouzdřeny. Infekční biologické zbraně se stabilizují a poté vysoušejí.

Ve správných meteorologických podmínkách a s generátorem aerosolu vytvářejícím částice o velikosti 1 - 10 mikronu může jediné letadlo rozptýlit 100 kg antraxu nad územím o rozloze 300 kilometrů čtverečních a teoreticky způsobit smrt až 3 milionů lidí při hustotě osídlení 10 000 lidí na kilometr čtvereční. Smrtelná dávka pro vdechnutí je 10 nanogramů. Na druhou stranu některé biologické vlastnosti agentů mohou omezit jejich účinek. Technika stabilizace a ochrany těchto organismů před škodlivým prostředím je proto hlavním cílem při vývoji biologických zbraní. Dalším cílem je také ochránit organismy náchylné k degradaci při setkání s cílovým prostředím či hostitelem.

Správný rozptyl není jednoduchý, agent musí být rozptýlen v 1 - 10mikronových částicích a dostat se do dýchacích cest cílové populace. Částice jsou ničeny okolními podmínkami a slunečním zářením, ale mohou být proti těmto vlivům úspěšně stabilizovány. Tlak a podmínky po výbuchu bomby či rakety dále sníží účinnost až na hranici 5 procent, starý americký program proto počítal s aerosolovým rozptýlením za pomoci stlačeného plynu, čímž bylo dosaženo účinnosti až 70 procent s obvyklými hodnotami mezi 30 a 50 procenty.

Šíření pomocí aerosolu je zaměřeno na vytvoření neviditelného oblaku částic mezi 0,5 a 10 mikrony v oblasti, kde mohou účinkovat po dlouhou dobu. Na šíření choroby dýchacími cestami je třeba nižší množství, než je obecně třeba pro nákazu trávicím ústrojím. Následná nemoc nemusí odpovídat obvyklým příznakům a inkubační doba může být výrazně kratší. Částice větší než 20 mikronů se mohou dostat do horní části dýchacích cest, dále jsou ale filtrovány pomocí anatomických a fyziologických procesů, a tak pouze výrazně menší částice (0,5 - 5 mikronů) pronikají až do plic.

Aerosolové částice mohou také kontaminovat potraviny nebo vodu, nemohou ale obvykle projít nepoškozenou pokožkou. Dostupné vakcíny umožňují vybudovat imunní jedince, kteří nereagují na agenta, ale vysoká dávka může překonat ochranný účinek vakcíny.

Úspěšnost aerosolem šířených zbraní je kolem 40 - 60 procent.

Při šíření pomocí výbušnin v bombách a raketách je třeba si uvědomit, že tyto zbraně po výbuchu generují velké teploty a tlak, který může biologické zbraně deaktivovat. Proto se pro šíření používá stlačený vzduch a aerosol v submunici. Další možností je šíření pomocí letadel s nádržemi a zařízením na rozptyl, pomocí clustrových bomb a raket s více hlavicemi, případně pozemními jednotkami a vozidly.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více