Bachmač

Autor: Miloslav Sviták 🕔︎︎ 👁︎ 48.117

V březnu jsme si připomínáme výročí ústupových bojů na Ukrajině v roce 1918 a bitvy u Bachmače. Právě v bitvě u Bachmače na Ukrajině, kde československé vojsko, bojující v Rusku v 1.světové válce za vznik samostatného československého státu, hájilo tento důležitý železniční uzel při své evakuaci z Ukrajiny na východ.

Boje u Bachmače, ukrajinského městečka ležícího zhruba 170 km severovýchodně od Kyjeva, proběhly mezi 8. a 13.březnem 1918. Již předtím, 3.března 1918, uzavřelo Rusko, kde v listopadu 1917 uchvátili bolševici moc, v Brestu Litevském mís s Německem a Rakousko-Uherskem (Ústředními mocnostmi). V zemi pak nastalo upevňování sovětské vlády a započala občanská válka. Ukrajina vyhlásila počátkem února 1918 samostatnost, odtrhla se od Ruska a požádala o ochranu Ústřední mocnosti. Němci a Rakušané toho využili a pod záminkou pomoci Ukrajině započali rychlý postup na východ, jaký neměl v dějinách 1. světové války obdoby. Dne 1.března 1918 obsadili Němci Kyjev a valili se dále Ukrajinou.

Na Ukrajině se v té době nacházelo československé vojsko (asi 42.000 velmi dobře vycvičených a vyzbrojených mužů), skládající se z Čechů žijících v Rusku ještě před 1. světovou válkou a převážně z bývalých válečných zajatců rakousko-uherské armády české národnosti, kteří šli především z ideových důvodů dobrovolně bojovat za vznik československého státu. Čs. armáda usilovala na počátku března 1918 o jediné – o odchod do Francie. Válka v Rusku totiž ztratila smysl. Nebylo už za co bojovat. Snad, jak to udělali někteří odpadlíci z řad čs. vojska, za pochybné bolševické ideje? Nikoliv! Československé vojsko, v té době již vedené prof. Masarykem, mělo svůj vlastní, konečný cíl – boj za samostatný československý stát, boj po boku Spojenců proti Německu a Rakousko-Uhersku.

Reklama

Čechoslováci, jak byli tehdy příslušníci čs. vojska nazýváni a sami se tak nazývali, sice měli v úmyslu opustit Rusko a odplout do Francie, spojenecké země, která byla ve válečném stavu s jejich společným nepřítelem, ale situace se začala komplikovat postupem armád Ústředních mocností. Němci a Rakušané totiž postupovali Ukrajinou velmi rychle a hrozilo, že čs. armádnímu sboru odříznou cestu na východ. To by znamenalo zajmutí našeho vojska, jehož příslušníci by byli jako bývalí vojáci rakousko-uherské armády vězněni nebo popravováni za velezradu. Čs. vojsko, evakuující se z Ukrajiny, proto směřovalo k důležitému železničnímu uzlu – k městečku Bachmač. A právě zde se soustřeďovaly naše vlaky na cestě na východ.

Dne 8.března 1918 se Němci přiblížili k Bachmači a započaly první boje s dotírajícím nepřítelem, který se snažil naši armádu zničit. Nejhorší proběhly 10.března. Všechny útoky nepřítele však byly Čechoslováky odraženy a 13.března, kdy náš poslední vlak odjel z Bachmače, byl tento důležitý železniční uzel čs. armádou opuštěn. Zámysl Němců zničit naši armádu se nesetkal s úspěchem, Čechoslováci se v pořádku stáhli na východ a pokračovali ve své pouti směrem na Vladivostok.

V bojích o Bachmač mělo čs. vojsko 45 padlých, 210 raněných a 41 nezvěstných (zřejmě padli nebo byli zajati). Ztráty na německé straně se nikdy nepodařilo přesně zjistit. Velmi realistický odhad však hovoří o více než 300 padlých a několika dalších stech raněných.

Význam bitvy u Bachmače spočívá především v tom, že tu poprvé v novodobých českých dějinách bojovala čs. armáda, a to armáda státu, který ještě neexistoval, samostatně proti značné přesile armády mocného státu.

Bojů u Bachmače se zúčastnili i občané Jindřichova Hradce, bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří byli zajati v Rusku a ze zajateckých táborů odešli dobrovolně do čs. vojska, aby vybojovali českému národu nezávislost na Rakousku, jenž bylo stále více svazováno Německem a jeho antislovanským myšlením. Jména těch, kteří se bojů zúčastnili a přežili je, dnes již těžko zjistíme. Informace máme pouze o padlých a nezvěstných. Právě jedním z nezvěstných byl i BEDŘICH HOPSÁK, narozený roku 1898, příslušný do Jindřichova Hradce. Ten byl příslušníkem 7. střeleckého pluku „Tatranského“, kde sloužil u kulometů Colt vz. 1914. Dne 10.března 1918 se zúčastnil těžkých bojů u Doče, železniční stanice vzdálené asi 25 km severozápadně od Bachmače, a od tohoto dne byl pohřešován.

 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více