Ruské legie zblízka

Autor: Martin Motyka 🕔︎︎ 👁︎ 22.337

Rozvoj osvěty, kulturního a sportovního života po rozšíření Čsl. vojska

 

Únorová revoluce přinesla do života ruské armády znatelné uvolnění řádů, které se velice pozitivně projevilo i na kulturní aktivitě legií. Ačkoliv těsně po revoluci sice nadále pokračovala stejná kulturní činnost jako před rokem 1917, změny se projevily v tom, že mezi čsl. vojáky začala pomalu proudit i česky psaná literatura, vítaný dar posílaný americkými krajany. Významnou změnou pak bylo založení plukovních a rotných výborů. Ty vedle svých hospodářských funkcí plnily i kulturně-osvětové úkoly. Jejich aktivita přinesla do dosud spontánní a nesoustavné činnosti řád a organizaci. Jejich veliký přínos pro rozvoj kulturních aktivit legií se významně projevoval až do jejich rozpuštění v roce 1919.

Reklama

Plukovní výbory částečně přebraly některé předrevoluční pravomoce velitelů. Schvalovaly a povolovaly kulturní aktivity v jednotce a dohlížely na jejich průběh. Rozhodovaly také o naložení s případným ziskem. V osvětové činnosti se snažily vysvětlovat vojákům měnící se situaci v Rusku a prováděly osvětovou prevenci proti pronikání bolševické propagandy mezi doborovolníky. Vzhledem ke skutečnosti, že šlo o kolektivní orgán byl ve výborech významně omezen prvek velitelské svévole přítomný v původním carském řádu. V rámci plukovních výborů byly voleny tzv. vzdělávací výbory, které vytvářely svá odborná oddělení. Ta pořádala tématické přednášky a debaty, zajišťovala výukové kursy ruštiny a francouzštiny, provozovala knihovny a čítárny, vedla plukovní fotolaboratoře. Výbory pořádaly různé literární soutěže, podporovaly výtvarné pokusy dobrovolníků. Do jejich činnosti dále spadala příprava a organizace divadelních, hudebních a pěveckých vystoupení pluku. Oddělení pro výtvarné umění pořádala výstavy karikatur, fotografií a obrazů. Plukovní výbory zajišťovaly souhlas velitelů jednotek s uvolňováním vojáků ze služby na divadelní a hudební zkoušky.

Bitva u Zborova znamenala obrat ve vývoji nejenom vojenské organizace na Rusi, ale i v kulturní-osvětové činnosti vojska. Do legií začaly proudit tisíce nových vojáků ze zajateckých táborů. V řadě táborů často už několik let přes všechny zákazy a omezení mnoho aktivních českých zajatců rozvíjelo rozsáhlou kulturní a osvětovou organizaci. Po Zborovu pak právě tito uvědomělí a aktivní zajatci vstoupili do čsl. legií, kde na svou předchozí činnost navázali a ve spolupráci s plukovními výbory ji ještě dál rozvíjeli převážně v nově zakládaných plucích II.divize na Ukrajině. U 6.pluku Hanáckého například vzniklo tzv. Osvětové sdružení jako odbor plukovního výboru, které koordinovalo kulturní aktivity pluku. Podobná sdružení vznikala pod různými názvy i u jiných pluků. V řadě z nich už v roce 1917 začali působit „strýčkové z Ameriky“, pracovníci americké charitativní organizace YMCA, kteří pro čsl. vojáky zřizovali čajovny, vývařovny a čítárny časopisů, působili pozitivně na upadající morálku mužstva. Jejich činnost nabyla na rozsahu a významu zvláště po vystoupení a za pobytu na magistrále.

Transport z Ukrajiny znamenal pro kulturní a osvětové aktivity určité zbrzdění dosavadního prudkého rozvoje. Divadelní, hudební a tělocvičné produkce se omezily pouze na krátká vystoupení během zastávek po cestě. Zato se však naplno projevilo umělecké cítění vojáků, kteří zdobili své vagóny tak, že na ruské obyvatelstvo působily jako alegorické vozy či pojízdné galerie. Postupné zpomalování transportu však opět vyvolávalo nové sportovní a kulturní aktivity. Protibolševické vystoupení však znamenalo dočasné přerušení veškerých nevojenských aktivit. K jejich opětovnému rozmachu došlo až po přesunutí čsl. jednotek na magistrálu. Zde však již byla kulturní činnost centrálně koordinována Informačně osvětovým odborem (IOO) OČSNR a jeho odděleními.

K prvním pokusům o centralizované řízení kulturních aktivit čsl. vojska došlo v létě 1918, kdy byl vytvořen tzv. osvětový odbor. Jeho činnost už byla zaštiťována OČSNR a jeho vedoucí František Polák v něm soustředil mnoho umělců, hudebníků a malířů z řad legionářů. V rámci tohoto odboru byla vytvořena speciální oddělení: divadelní, hudební, malířské, fotografické, filmové, sochařské a knihovní. Odbor vyvíjel i ediční činnost v jekatěrinburgském litografickém ústavu, který současně sloužil i pro potřeby celé armády. Koncem roku 1919 byl osvětový odbor v rámci reorganizace celé armády spojen s propagačním odborem. Vznikl tak Informační a osvětový odbor OČSNR, který zastřešoval veškerou kulturní, osvětovou a sportovní činnost čsl. legií. Zasahoval do kulturních plánů jednotlivých pluků a koordinoval jejich aktivity. Jeho provoz však nadále nebyl financován, proto si Informačně osvětový odbor musel pořizovat většinu finančních prostřeků z vlastí činnosti. Přesto dokázal vytvořit rozsáhlou kulturní organizaci, která uspokojovala duševní potřeby celé armády.

Veliký rozvoj plukovních divadel začal už na podzim 1917. Ve druhé polovině roku 1919 byla divadla zřízena u poloviny čsl. pluků, u některých pluků bylo souborů dokonce i několik. Ve svých počátcích se musela potýkat s řadou problémů. Veliké potíže činil nedostatek kvalitních českých divadelních textů. Mnoho her proto bylo pro divadelní potřeby poskládáno na základě vzpomínek bývalých herců a ochotníků. Často chyběly vhodné prostory pro hraní. V Irkutsku se například hrálo v leteckém hangáru. Dalším dlouhodobým problémem plukovních divadel byl veliký nedostatek ženských představitelek rolí. Tento problém řešily soubory obvykle tím, že ženskou roli hrál muž, ve šťastnějších případech pak nějaká Ruska. V osvětovém výboru se dostaly záležitosti divadel do působnosti divadelního oddělení vedeného členem Národního divadla Janíčkem. V rámci oddělení byl vytvořen armádní divadelní soubor, který ve zvláštním divadelním vlaku objížděl na magistrále jednotky ve městech i ve stanicích, u kterých hrál představení. Ta se odehrávala často ve vestibulu stanic nebo v jiných vhodných, ale nezvyklých prostorách. Tento soubor už byl tvořen skutečnými herci a čtyři ženské role dokonce hrály skutečné ženy, Češky, což činilo soubor ještě atraktivnějším. Poptávku po jeho představeních se snažili členové souboru co nejvíce uspokojovat. Proto nemůže udivit skutečnost, že během devíti měsíců roku 1919 dokázal tento soubor sehrát 200 přestavení pro české i ruské publikum.

Nejrozšířenější kulturní činností v čsl. armádě byla hudba. V roce 1919 byly kapely skoro u každého pluku a byly vybavené potřebnými nástroji, avšak jejich počátky rovněž nebyly jednoduché. Zvlášť nově zakládané pluky II. divize byly ve zmatcích roku 1917 nuceny obstarávat si nástroje velice složitě, na jejich pořízení byly v plucích pořádány sbírky. Pro nástroje kapely 10.pluku byla podniknuta namáhavá výprava z Ukrajiny až do Permu. Při přepravě se pak soubory secvičovaly pouze při zastávkách ve stanicích.

Reklama

Podobně jako plukovní kapely vznikaly i další hudební spolky, jako smyčcové soubory, pěvecké sbory nebo celé orchestry. Společně pak hrály důležitou roli při získávání sympatií domácího obyvatelstva. Následující citace Ferdinanda Pražského popisuje událost, kterých se během transportu čsl. vojáků v různé podobě odehrálo více: „Není bez zajímavosti, jaké představy si o Čechoslovácích činilo obyvatelstvo. Díky místnímu sovětu a jeho 'zprávám' vidělo v nás obyvatelstvo města (Čermechovo) barbary, divochy, kteří uřezávají uši, nosy atd. Také když náš ešelon vjel do stanice, neukázal se na stanici ani človíček. Jen náhodou dověděl se velitel příčinu bázlivého a přestrašeného chování domácího obyvatelstva od železničního zřízence. Velitel vlaku ihned nařídil, aby hrála hudba na nádraží, vytaženo i loutkové divadlo - a v půl hodině bylo celé město vzhůru, aby se tam spřátelilo s 'barbary' a 'divochy'“. Plukovní hudební tělesa často hrála na ruských svatbách, křtinách a jiných akcích, čímž si dále získávala přízeň ruského obyvatelstva. Po vytvoření centrální organizace kultury stanul v čele hudebního odboru pianista Blecha. Při dělostřelecké brigádě byl vytvořen armádní symfonický orchestr sídlící v Jekatěrinburgu. Pro získání prostředků pro Informačně Osvětový Odbor byly pořádány slavnosti, koncerty a akademie v sibiřských městech a čsl. vojenských střediscích. Význam čsl. orchestru nejen pro čsl. armádu dosvědčuje i článek z Čsl. denníku, který popisuje smutek jekaterinburgských obyvatel po odjezdu tohoto jediného orchestru v uralské metropoli v létě 1919.

Před svou organizovanou činností se výtvarné umění čsl. legionářů omezovalo většinou na soukromé kresby, malby a rytiny jednotlivých malířů jako byli např. kpt.Ota Matoušek, nebo malíř Parolek, nebo na pololidovou tvořivost uplatněnou během transportu z Ukrajiny při zdobení vagónů (těplušek), která připomíná už dříve zmíněné zdobení zemljanek. Téměř vzápětí po uklidnění situace po odjezdu z Ukrajiny začali dobrovolníci své vagóny upravovat a zdobit. Často byla do těžkých zásuvných vrat nákladních vagónu zabudována malá praktická dvířka. Samotné těplušky pak byly zdobeny obrazci z kůry a látek znázorňující výjevy z české historie, nebo vlastenecké motivy domova. Často byly doprovázeny různými slogany a to někdy i v azbuce. Jako například:„My se smrti nebojíme“,„Do Paříže bez halíře“, nebo „Kiev - Vladivostok - New York - Paříž“. Mezi jednotlivými vagóny panovala veliká soutěživost, který z nich bude mít hezčí a nápaditější výzdobu těplušky. Současně pestře zdobené vlaky čsl. vojska přitahovaly udivenou pozornost ruských obyvatel, čímž přispívaly k dalšímu rozšíření povědomí o čsl. akci.

Po vzniku Informačně Osvětového Odboru byla koordinace umělecké činnosti řízena malířským, sochařským a fotografickým oddělením. Malířské a fotografické oddělení mělo za hlavní úkol sbírat a zachycovat obrazy z každodenního života čsl. legionářů v Rusku. Organizovalo řadu výstav, převážně s legionářskou tématikou, spolupracovalo s historickým odborem, který sbíral archiválie a dokumenty dokládající působení a činnost čsl. legií v Rusku. Trochu jiné měl zaměření odbor sochařský, jehož hlavní náplní bylo navrhovat a vytvářet pomníky čsl. obětem občanské války v Rusku a védst evidenci čsl. vojenských hřbitovů.Všechna tato oddělení měla vlastní ateliéry, ve kterých mohla svou nápň práce nerušeně provozovat.

Současně s kulturním vyžitím se čsl. legionáři masově věnovali sportovním aktivitám. Sokolská cvičení se po celou dobu jejich pobytu v Rusku stala neoddílnou součástí jejich fyzické přípravy. Velice populární byla skupinová cvičení s hudbou pro která dokonce v roce 1919 vycházely i tištěné choreografie. Po přesunutí na magistrálu totiž bylo náhle hodně volného času pro provozování cvičení a her. 29.srpna 1919 se například v Irkutsku konaly celoarmádní sportovní přebory, kterých se účastnilo třináct družstev od všech pluků. Program přeborů byl následující: závod jednotlivců, závod o přebor, závod v chůzi v plné zbroji na pět verst (5,3km), pětiboj. Mnohem častěji však byla velká sportovní vystoupení součástí větší kulturní akce. Za velikou řadu podobných akcí lze zmínit sokolské závody v Krasnojarsku z 24.srpna 1919, kde po dopoledních sokolských cvičeních proběhl odpoledne kulturní program s velikým alegorickým průvodem, ve kterém bylo devatenáct alegorických obrazů ztvárněných jednotlivými jednotkami čsl. pluků umístěných v Krasnojarsku, a který velice poutal pozornost místních obyvatel. Samostatná sportovní činnost později nabyla na významu zvláště v době soustředění před stahováním, kdy se sport a kultura staly jedinou formou rozptýlení vojáků.

Mezi významné osvětové aktivity v čsl. vojsku patřilo vydávání řady publikací a časopisů. Během podzimu 1917 vzniklo obrovské množství rotních, plukovních a jiných časopisů různé úrovně. Vedle nich byly tištěny časopisy, které byly spjaty s vedením čsl. akce na Rusi. Na začátku transportu do Francie dokonce mnoho časopisů bylo doplněno francouzskou přílohou pro samouky. V době finančních a zásobovacích obtíží během transportu však muselo být vydávání některých časopisů radikálně omezeno. Čechoslovák se z týdeníku stal čtrnáctidenníkem, Čsl. vojáka vyšly pouze dvě čísla, vydávání Slovenských hlasů bylo zastaveno zcela. V této době a v době vystoupení byl náklad jediného zdroje informací, Čsl. denníku tak malý, že na každý vagón vojáků připadalo pouze jedno číslo, které bylo nahlas předčítáno osazenstvu vagónů. Jeho význam byl takový, že byl tisknut i během transportu za jízdy ve vlaku. V roce 1919 však náklad tohoto nejdůležitějšího čsl. periodika na Sibiři dosáhl už 11.000 výtisků, které byly rozdávány vojáků zdarma.

Po uklidnění situace a po vzniku osvětového odboru se publikační aktivity rozběhly ještě víc než kdykoliv předtím. Informačně Osvětový Odbor vlastnil dlouho jedinou latinskou tiskařskou sazbu na Sibiři a proto byl zavalený zakázkami nejenom z čsl. strany, ale i ze strany ostatních zahraničních armád na Sibiři. V roce 1919 Odbor vydával 10 časopisů, z toho dva ilustrované, mezi něž patřily satirické Houpačky, beletristický týdeník Josefa Kopty Československá beseda, nebo lehce bulvární rusky psané Tělegrammy Čechoslovackogo Dněvnika. Pro německé a maďarské zajatce pracující pro čsl. vojsko vycházely časopisy Heimat a Magyár Honfitass. Informačně Osvětový odbor dále vydával řadu zdravotních osvětových prací, odborné vojenské publikace, příručky pro skupinová sokolská cvičení. Vycházela také řada publikací krásné literatury, jako například Slezské písně nebo výbor z básní J.S.Machara. Kromě novin, letáků a knih bylo také vytištěno v srpnu 1919 sto šedesát tisíc pohlenic, které byly do konce roku rozprodány.

Vedle kulturních představení byly mezi vojáky už před rokem 1917 oblíbené různé přednášky. Po únorové revoluci vzrostlo jejich množství i význam. Vojáci často sami požadovali vysvětlení ruských událostí a i vedení čsl. akce dobře chápalo rostoucí význam dobré informovanosti vojáků o nástrahách bolševické i reakční propagandy. Toto téma se tak dostalo mezi časté náměty přednášek po celou dobu porevolučního pobytu legií v Rusku. Podobně častým tématem přednášek a osvětových publikací bylo téma zdravotní prevence a nebezpečí venerických chorob, kterým byli čsl. vojáci vystaveni při styku s ruskými ženami. Nevymizela ani už dříve oblíbená témata odborná a literární, avšak při zpracování těchto přednášek byli přednášející odkázáni často pouze na svoji paměť, protože většinou neměli po ruce české knihy, o které by mohli svůj výklad opřít. Po vzniku Československa se nicmémě situace částečně změnila. Přibylo také téma, které spolehlivě plnilo přednáškové místnosti posluchači k prasknutí. Tímto tématem byly informace o událostech v nově vzniklém Československém státě.

Mezi československými vojáky panoval po celou dobu jejich pobytu v Rusku trvalý zájem o četbu knih. Až do počátku roku 1917 byli však odkázáni téměř výhradně na ruskou produkci. Po únorové revoluci k nim začaly pronikat knižní dary českých krajanů z Ameriky, které se v řadě případů staly základem nově tvořených plukovních knihoven, jejich množství však bylo velice nízké. Mezi vojáky rostl hlad po českých knihách, který však byl uspokojován pomalu a přes všechny snahy nebylo ani po vzniku ČSR až dokonce čsl. přítomnosti v Rusku možné zajistit reprezentativní knihovnu česky psané literatury. Přesto však založení knihovního oddělené svědčí o upřímné snaze čsl. vedení uspokojit i tyto požadavky legionářů. Pod jeho vlivem se rozrůstaly jednotlivé plukovní knihovny, které se mohly ve všech případech v říjnu 1919 pochlubit vedle českých a ruských knih také německým oddělením. Vedle plukovních knihoven pak knihovní odbor zřizoval přes sto putovních knihoven pro jednotky, které neměly k stálým knihovnám přístup.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více