Kód Navajo

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 33.368

V nedávné době jsme navštívili dlouho očekávaný film Windtalkers, v českém překladu Kód Navajo.

Film se odehrává za druhé světové války v Tichomoří a zachycuje jednu z mála publikovaných kapitol americké armády - na místě radistů v průzkumných oddílech a spojařů na lodi sloužili indiáni kmene Navajo, kteří ke komunikaci používali kód založený na své řeči, takže nebylo potřeba nijak dále kódovat. Je jasné, že žádný indián nesměl padnout do rukou Japonců a prozradit jim způsob komunikace. Zkušení vojáci USMC dostali tedy za úkol tyto spojaře chránit, ale v případě, že by hrozilo jejich zajetí, měli příkaz je zabít.

Reklama

Toť základní myšlenka filmu, zbytek už si aspoň trochu zkušený divák doplní sám, protože - jak se dále dočtete - zbytek už je jen klišé.

Musím hned v úvodu poznamenat, že film mě velmi znechutil, a to jak svým obsahem, tak i velmi špatným provedením, z tohoto pocitu se tedy budou odvíjet následující řádky.

Začnu samotným obsahem filmu. Téma je velmi zajímavé a lákavé, bohužel, z něho je použito velmi málo a samotné sdělení divákům je jen to, že v USMC sloužili nějací indiáni z kmene Navajo. Přesné počty nikde nezazní a jejich "výskyt" ve filmu je pouze kulisou pro smutné Cageovy oči. Film se okrajově dotýká problematiky jak rasové (nenávist bělochů vůči indiánům), tak toho, že indiáni sloužili v armádě Spojených států, která ještě nedávno bojovala proti nim. A tak když tam jeden z herců deklamuje, že i indiáni musí bojovat za svou zem, budí to spíše úsměv či rozpaky než dojetí.

Jinak se film držel "klasické" struktury, takže v americké armádě byli přítomni Italové, běloši, jen černochy tentokrát zastoupili indiáni. Z kolejí americké kinematografie nevypadl ani osud těchto vojáků, v okamžiku, kdy se začalo mluvit o budoucnosti, rodině, bylo jasné, že dotyčný během několika následujících minut zemře strašlivou smrtí. A tak se také dělo, snad ještě více než v jiných filmech nám tu byl demonstrován "ryanovský efekt", tedy pro záchranu jednoho vojáka smrtelně zraněného pod palbou bylo vysláno dalších pět, kteří byli vždy téměř okamžitě rozstříleni na kousky. Takže během pár minut filmu musí být všem jasné, kdo to přežije a kdo nikoliv.

Děj samotný ještě nebyl tak špatný, jako bylo jeho provedení. Doufal jsem, že nebudu mít opět pravdu, když Cagea označím za herce se smutnýma očima, s tvrzením, že nic jiného hrát neumí. Bohužel, tento film mě o opaku nepřesvědčil. Cage opět hraje rozvráceného nešťastníka, který se tváří, jak když mu spadly hračky do kanálu (stejně jako před tím v Městě andělů, kde byl chudák anděl, v 8 mm byl chudák vyšetřovatel, v Tvaří v tvář byl chudák v jiném těle), tentokrát to byl chudák, který přežil vyvraždění celého svého oddílu (o tom, jak se z obklíčení Japonci, kde všichni ostatní zemřeli a jeho smetl výbuch granátu, dostal do útulné nemocnice na Waikiki, není dobré spekulovat), v této póze pak dokázal vytrvat po celý film. Opět nejistý, litující, opilý, dramatický Cage. Bohužel tomuto filmu nemá co nabídnout, jeho obličej do této situace nepřináší žádné nové prvky, mohli tam namalovat obraz na zeď, efekt by byl stejný.

Reklama

Na druhou stranu je nutno zmínit, že Cage i ostatní vojáci několik dní či týdnů bojující na ostrově Saipan byli vždy čistí, umytí, oholení, se zářivě bílými zuby... Je vidět, že se o ně filmaři dobře starali :)

Pro lidi neznalé by se mohlo jevit, že vizuální stránka je dobrá, souboje zuřivé, propracované. Na druhý pohled tomu ale tak není. Výbuchy nášlapných min, dělostřeleckých granátů, leteckých bomb i minometné palby se od sebe svou velikostí nijak neliší, po výbuchu dělostřeleckých granátů se po okolí rozlije či rozstříkne hořlavá látka, výbuchy jsou pestrobarevné, plné plamenů a různých „čmoudíků“. Bohužel, k realitě to má velmi daleko. Boje samotné jsou také realitě značně vzdálené. V první vlně na plážích mezi vojáky jely tanky, které nebyly obojživelné, nikde ale nestály výsadkové lodě, téměř každý Američan byl vybaven automatickou zbraní, samopalem, lehkými kulomety. Pečlivě zakopaní Japonci s kulomety vyčkali, až se útočící Američané dostanou na zcela rovnou planinu pod nimi, opustili příkopy a kulomety a s bajonety se na ně vrhli... Přinejmenším divné.

Kapitolou samou pro sebe je střelba. Američané dokázali střílet z čehokoliv (samopal, kulomet, puška, pistole), z jakékoliv pozice, s mířením i bez míření a vždy se trefili. V běhu, vleže, vestoje, zranění i zdraví. Samozřejmě Japonci tak účinní nebyli, a to úměrně tomu, jak gradoval příběh filmu.

Abych nekritizoval jen americké tvůrce filmu, svým dílem přispěl i český překlad. Poslední kapkou do onoho džbánu byla tato věta: „Poručíka zabili den předtím. A seržanti, ti se ani nedostali z VRTULNÍKU.“ Že slovo „Landing craft“ neznamená vrtulník, který v té době byl ještě v plenkách, natož aby se z něho vysazovali mariňáci, překladatelům trochu uniklo.

Celkově byl tedy můj dojem z tohoto filmu velmi, velmi rozpačitý. Doufám jen, že už se Cage nepustí do natáčení dalšího válečného filmu, ať si radši šetří na důchod, doufám i v zájmu diváků, že to bude už brzo :) A pokud bych měl film bodovat v procentech, u mne tedy rozhodně nezískal více než 10%.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více