Balóny a vzducholodě

Autor: Duan Barry 🕔︎︎ 👁︎ 28.457

Vzducholodě v první světové válce (technický rozvoj)

1916

Válka už trvá jeden a necelý půl rok. Námořní i armádní vzduchoplavba neúnavně pokračuje ve své činnosti. Zatímco námořní se soustředí na Severní moře a Anglii, armádní přesouvá iniciativu na východní frontu a Balkán. Na západní frontě aktivity vzducholodí klesají. Poslední nálety na Paříž se odehrávají 26. a 27. ledna. Silné obraně podlehla armádní LZ.77.

2. února se odehrál pozoruhodný příběh. Jeho začátek je znám, avšak konec je opředen jistým tajemstvím. Vysvětlení existuje dvojí. Rozhodně je jisté, že k bombardování Londýna vzlétly L.11, L.13, L.15, L.16, L.17, L.20, L.21. a ze základny Tondern letěla L.19 s kapitánem Ottem Löwem a dalšími patnácti osobami. Nad Anglií byla těžce poškozena protiletadlovou palbou. I přes veškerou snahu posádky udržet ji ve vzduchu, stále klesala. Přes palubu šlo vše, co nebylo pevně připevněno - přístroje, ale i tlusté kabáty posádky a nakonec i tři poškozené motory. Vzducholoď však ztroskotala v Severním moři. Během dne (bombardovali v noci z 1. na 2.) se k místu ztroskotání přiblížila anglická loď King Stephen. Kapitán je ale odmítl vzít na palubu a odplul pryč. Otto Löwe napsal před svou smrtí na lísteček zprávu, kde vše vylíčil a poslal ji v láhvi vstříc břehům. Němci láhev našli, a když pak loď King Stephen zajali, poslali kapitána do vězení. Po válce se i s celou posádkou vrátil do vlasti, kde se jim dostalo velké kritiky. Během války oslavovaní, po ní zatracovaní „hrdinové“. Druhá verze příběhu mluví jinak. Ke ztroskotané posádce, která vystřelovala světlice, se přiblížila anglická minonoska King George V. Velel jí jistý kapitán Fergusson. Ten také odmítl vzít posádku na palubu - převyšovala by prý počet posádky lodi. I tentokrát poslal Otto Löwe korespondenci v láhvi. Na jejím základě byl Fergusson Němci zatčen, postaven před válečný soud, odsouzen a popraven. Láhev však prý nebyla jen jedna. Druhá se totiž našla v roce 1966. Pro úplnost dodejme, že v Liverpoolu a v Midlands, kde se nakonec nálet uskutečnil, bylo zabito na 70 osob a dalších 113 zraněno.

Reklama

S postupující válkou se pro vzducholodě stávala západní fronta čím dál více nebezpečnější. 22. února na to doplatila LZ.95, která s dalšími dvěma bombardovala železniční spoje nedaleko Verdunu o den dříve, jako přípravu na německou ofenzívu. Sestřelila je protiletadlová palba nad Namurem. Další ztrátou byla LZ.77 zasažená fosforovým granátem u Revigny, nikdo nepřežil.

V podvečer 31. března se od země odlepilo sedm dlouhých stříbrných doutníků a zamířilo k Londýnu. Mezi nimi i L.15. Dva zeppeliny se pro poruchu motorů předčasně vrátily, zbylých pět však pokračovalo dále. Noc byla téměř bez mráčku, což znemožňovalo vzducholodím hrát se světlomety „na schovávanou“. Ve 22.30 hod. se L.15 se nacházel v oblasti severně od Londýna, kde jej nedaleko Dartfordu zachytily světlomety. Okamžitě po té se dostal do nepřátelské pozemní palby a byl zasažen. Vzducholoď odhodila pumy a posádka se snažila ji co nejvíce odlehčit. Na zpáteční cestě zaútočil na poškozenou vzducholoď 2/Lieutenant A. de Bathe Brandon se strojem B.E.2c od Reserve Aeroplane Squadron Home Defence No.19 (19. záložní letecká peruť domobrany). Svrhl na ni několik dávek výbušných šipek typu Raken a jednu zápalnou pumu. Těžce poškozená vzducholoď se stále pokoušela doplížit domů, ale nad Purfleet byla znovu úspěšně ostřelována protiletadlovými kulomety. Na moře klesla u majákové lodě Kentish Knock u Fundress v 0.15 hod. 1. dubna. Její sestřel se považuje za první noční sestřelení vzducholodě letadlem. Nesporý podíl na zkáze tohoto zeppelinu měla ale i pozemní střelba. Těžko však říci, čí podíl byl větší. Posádka byla zachráněna britskými trawlery a torpédovým člunem Vulture. Pokoušeli se i o záchranu jejího vraku, ten se však definitivně potopil ráno 1. dubna u Westgate.

Vzducholodě se měly také podílet na největší námořní bitvě I. sv. války - bitvě u Jutska (někdy nazývána jako bitva ve Skagerraku) 31. května - 1. června. V pohotovosti tehdy bylo 11 vzducholodí, avšak do vzduchu se nedostaly dříve než v poledne 31., a to vzlétlo jen pět. Důvodem toho zdržení se stalo špatné počasí, zejména pak silný vítr. I po té bylo jejich nasazení zklamáním, díky mlze dokonce jedna vzducholoď přelétla nad bojištěm a nic nepostřehla, jiná zase těsně minula anglickou vlajkovou loď. V ranních hodinách následujícího dne se podílely na průzkumu.

Válečné zkušenosti ukázaly, že poškozená vzducholoď může ještě dosáhnout vlastního území, nebo dokonce doletět na základnu. Proto byl hledán způsob, jak zapálit její vodíkovou náplň a zpečetit tak i osud posádky. V užívání vešly fosforové granáty, zápalné střelivo se objevilo i u letadel, u kulometů Lewis. Byly to trhavé střely Buckingham nebo Brock a fosforové zápalné střely Pomeroy.

Noc 2. září se stala svědkem největšího (co do počtu vzducholodí) náletu na Anglii a v I. sv. válce vůbec, i když není tak významný. Celkem se na něm podílelo 16 námořních a armádních vzducholodí, přičemž pro armádní to byla návštěva nad Anglií poslední. Jeho význam však nespočíval v jeho velikosti, nýbrž v tom, že znamenal bod obratu v bombardovací ofenzívě Německa. Jako první měla tu čest poznat novinky ve výzbroji Angličanů SL.11, která bombardovala severovýchodní část Londýna. Proti vetřelci zaútočil F/L William Leefe Robinson od 39. perutě RFC s letounem B.E.2c. Použitím střeliva Pomeroy ji zapálil. Jasně hořící vrak dopadl u Cuffley u Hertfordshiru. Robinson dostal Victoria Cross. Německým posádkám, které se zbraněmi tohoto typu setkaly poprvé, „spadl hřebínek“ a následně byl omezen počet skupinových letů na Londýn a cíle v Anglii.

Přesto se v noci z 23. na 24. září odvážilo nad Anglii 11 vzducholodí, z toho tři nad Londýn (jiný pramen udává 12 strojů a 22. září, toto datum se však zdá být méně pravděpodobné). L.32 sestřelil na letounu B.E.2c F/SL Frederick Sowrey od 39. perutě RFC nad Great Bursteadem. L.33 skončila u Little Wigboroughu sestřelena protiletadlovou palbou a 2/Lieutenantem A. de B. Brandonem, též od 39. perutě RFC.

Další velký nálet se uskutečnil v noci z 27. na 28. listopadu. Ze základny Nordholz se ho účastnily L.21, L.22, L.34 a z ostatních vzducholodních přístavů pak L.13, L.14, L.16, L.24, L.35 a L.36 - celkem 9 vzducholodí. L.34 bombardovala West Hartepool. Svrhla na něj 16 pum, které usmrtily 4 osoby, 36 těžce ranily a zničily 40 budov. Její osud zpečetil 2/Lieutenant I. V. Pyott od 36. perutě na svém letounu B.E.2c, vybaveném trhavými a fosforovými zápalnými střelami. Druhou a poslední ztrátou tohoto dne byla L.21. Ta provedla nálet na města Wadcefield, Mollington, Hanley, Newcastel, Lime a Stroke Longton. Se svítáním se začala navracet zpět. Nevyhnula se útoku letců - první dva byly neúspěšné (F/L Egbert Cadbury a F/SLt G. W. R. Fane oba od RNAS) a až třetí, provedený F/SLt E. L. Pullingem s letadlem B.E.2c též od RNAS. Vzducholoď se zřítila do moře a nikdo z posádky nepřežil. L.22 se sice navrátila, ale se značnými potížemi. Stačilo, aby let trval o několik desítek minut déle, a zřítila by se.

Reklama

Na závěr roku 1916 by bylo dobré zmínit se o rekordním letu SL.12. Koncem listopadu hlídkovala jako obvykle nad Severním mořem. Při návratu se ponořila do husté mlhy a bloudila tak celou noc. Na základnu se vrátila až během druhého dne. Ve vzduchu setrvala 35 hodin a 55 minut! Což byl tehdy rekord v trvání délky letu. Avšak do konce války nevydržel. Pro úplnost dodejme, že běžný hlídkový let měl mít délku trvání okolo 24 hodin, i když měly vzducholodě dostatek paliva na delší let.

Rozvíjela se také aktivita na Balkáně. Z Temešváru bombardovala několikrát Soluň LZ.85, kde ji 5. května sestřelili. Při spolupráci s německou černomořskou flotilou prováděli armádní vzducholodě průzkum. Při jednom z nich se 27. července ztratila SL.10. Na její palubě se nacházel i zeť hraběte Zeppelina. V armádní činnosti pokračovala LZ.101, který operovala ze základny v Jambolu v Bulharsku. Odtud také napadla v noci 27. srpna Bukurešť. Tedy v první den, kdy Rumunsko vstoupilo do války proti centrálním mocnostem. Do náletů se zapojil i LZ.81, ale 27. září na to doplatil. Po zasažení protiletadlovou střelbou nouzově přistál.

Rok 1916 byl rokem změn a obratu. Do užívání vešla řada novinek, některé byly zcela nové, v jiných případech přišlo masové nasazení již známého. To, jak se změnily vzducholodě, bylo zmíněno níže a již to nebudeme tudíž opakovat. Rozdíl byl v zesílení protiletecké obrany ostrovů. V prvních měsících roku 1915 nacházeli vzduchoplavci Anglii rozsvícenou městskými světly, nyní zde svítily jen světlomety, jejichž kužely hledaly dlouhé stříbrné doutníky (někde je dokonce uváděno, že osvětlení z počátku války bylo tak intenzívní, že bylo možno číst světelné reklamní štíty). Během roku 1916 se začaly připevňovat světlomety k protileteckým bateriím. Takže když se dostala posádka do jeho kužele, mohla si být jista, že výbuchy na sebe dlouho nenechají čekat. Krok vpřed bylo nasazení speciálního zápalného a trhavého střeliva, které násobilo ničivý účinek střely. Na tom měli zásluhu zejména tři pánové. Novozélanďan John Pomeroy (fosforové zápalné střely Pomeroy), F/L F. A. Brock (trhavé střely Brock) a zbrojní inženýr z Coverty J. F. Buckingham (trhavé střely Buckingham). Všechny tři měly tu zvláštnost, že dokázaly zapálit vodíkovou náplň vzducholodi, a tím ji definitivně zničit. Jestliže předtím měli Angličané „zeppelinofóbii“, nyní získali strach a respekt i Němci. Rozhodně nemůžeme říci, že by se mávnutím kouzleného proutku přestali obyvatelé Anglie bát a německé posádky nikdy předtím neměly respekt. Ale přece jenom, trávit poslední sekundy života v hořící rakvi je doslova peklo na Zemi. I letadla šla vývojem dál. Zvětšil se dostup, výkon motorů. A co je důležité, letadla měla kulomety se synchronizačním zařízením (v Německu už od roku 1915, v Anglii až od roku 1916).

Své řady rozšířila i Home Defence. Koncem roku bránilo Anglii 12 perutí se 110 letouny a 2 200 muži. U protiletadlových jednotek sloužilo na 12 000 vojáků. Celkově i s letci svou činností způsobili ztrátu 8 vzducholodí - 7 námořních a jedné armádní. Ty byly zničeny při 22 náletech nad Anglii a Londýn a svrhly 125 tun bomb. Pro úplnost dodejme, že na ostatních bojištích ztratila námořní vzduchoplavba dalších 9 vzducholodí, stejně tak armádní. Celkem tedy 16 a 10. Ve službě jich pak zůstalo 14 námořních a 19 armádních. Armáda navíc ještě jako zastaralou na podzim rozebrala a dala do šrotu Z.IV z roku 1913.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více