Radiolokační majáky

Systém radiolokačního majáku (dále RM) se skládá z dotazovače a odpovídače. Dotazovač je složen z vysílače, přijímače, anténního systému, identifikátoru, případně dekódovače.

Odpovídač obsahuje rovněž anténní systém, přijímač, kódovač a vysílač. Dotazovač RM podobně jako radiolokátor vyšle vysokofrekvenční impuls směrem k odpovídači. Nepřijímá však zlomek energie, který se od odpovídače odráží, nýbrž vyslaný signál je přijmut přijímačem odpovídače, zpracován a po zpracování zaklíčuje kodér a vysílač, který vyšle kódovanou odpověď. Tuto odpověď přijímá přijímač dotazovače a po zpracování přivádí na indikátory. Tento systém práce se nazývá sekundární radiolokace.

Právě tak jako v radiolokátorech, pro vysílání a příjem se používá zpravidla jedna společná anténa. Každý impuls dotazovače spouští vysílač odpovídače. Signál odpovědi může být tvořen jedním impulsem, ale častěji bývá použito řady impulsu kódovaných podle určitého klíče. Pro spuštění odpovídače je třeba určitého časového úseku. To zapříčiňuje, že signál odpovědi je časově zpožděn vůči signálu odraženého od cíle. Ve většině případů je toto zpoždění zanedbatelné vůči délce signálu. Vysílačem dotazovače může být vysílač radiolokační stanice a nebo zvláštní speciální vysílač dotazu. Volba druhů vysílače záleží na podmínkách použití systému RM.

Systém radiolokačních majáků se používá:

• jako navigační prostředek pro řízení provozu vojenského a civilního letectva
• jako identifikačního zařízení pro rozpoznávání vlastních letadel
• pro sledování vlastních letounů na vzdálenost větší, než je dosah radiolokátoru.

Jednou z hlavních nevýhod radiomajáku je skutečnost, že při velkém množství se navzájem ruší. toto rušení může být tak velké, že celý systém RM bude neúčinný.