Fyzikální základy radiolokace

a) Šíření elektromagnetických vln:

Elektromagnetický rozruch vyvolal změnu stavu elektromagnetického pole, čímž vznikla elektromagnetická vlna šířící se na všechny strany. Tyto vlny vznikly změnou stavu elektromagnetického a magnetického pole. Rozložení tohoto pole v prostoru se podobá rozložení výchylek kmitajících hmotných bodů. Při mechanickém vlnění se pohybují hmotné částice (tj. mění se jejich poloha v prostoru), kdežto při vlnění elektromagnetickém se mění velikost a směr elektromagnetického pole v jednotlivých bodech prostoru a hmotné částice zůstávají trvale v klidu. Rychlost šíření elektromagnetických vln ve vakuu (a prakticky také ve vzduchu) je rovná rychlosti světla ve vakuu, tedy 2,9979 . 10⁸ ms^-1.

b) Polarizace radiových vln:

Polarizace radiové vlny je orientace plochy, ve které leží vektor intenzity elektrického pole a směr šíření dané radiové vlny. V radiotechnice se setkáváme se třemi druhy polarizace radiových vln:

• lineární (rovinná) polarizace (např.: dvě složky, jejichž fáze se liší o 00 nebo 1800)
• kruhová polarizace (např.: dvě složky, jejichž amplituda je shodná a jsou vůči sobě otočeny o 900 nebo 2700)
• eliptická polarizace (např.: mění se amplitudy i fáze obou složek)

c) Délka vlny:

Délka vlny je vzdálenost, kterou urazí elektromagnetická vlna za dobu 1 periody.

d) Radiolokační impuls

Impuls je ojedinělá krátkodobá změna napětí nebo proudu, které jsou před i za impulsem konstantní. Tvar impulsu je čárový průběh impulsu a je charakterizován čelem, temenem a týlem; dále pak amplitudou a šířkou.

e) Dopplerův jev

Podstata Doplerova jevu spočívá ve vzájemném pohybu radiolokátoru a cíle. kmitočet kmitů přijímaných přijímačem se odlišuje od kmitočtu kmitů vyzařovaných tím více, čím větší je rychlost jejich vzájemného pohybu.