Rozdělení radiolokace

a) Podle způsobu, jakým plní základní funkce:

• aktivní radiolokace
• aktivní radiolokace s aktivní odpovědí (sekundární radiolokace)
• poloaktivní radiolokace
• pasivní radiolokace

Při aktivní radiolokaci se cíl ozařuje elektromagnetickou energií vyslanou radiolokátorem a přijímá se odražená elektronická energie.

Sekundární radiolokace se liší od aktivních systémů tím, že na pozorovaném objektu je umístěn přijímač a vysílač, odpovídající na signály aktivního radiolokátoru. Odpovědi cíle jsou řízeny dorazy radiolokátoru. V tomto případě je také možné, kromě zjištění a určení polohy cíle také jeho rozpoznání podle způsobu odpovědi. Odpovídající zařízení umístěné na pozorovaném objektu obvykle nazýváme radiolokační maják.

Poloaktivní radiolokace se liší od aktivní tím, že ozáření cíle a jeho zjištění se zjišťuje z odlišných míst. Tato metoda se užívá zejména v systémech řízených střel. Je totiž výhodné umístit přijímací a výstupní zařízení přímo na střele, zatímco vysílač označující cíl je mimo střelu například na zemi, nebo na letounu.

Pasivní radiolokace je založena na příjmu elektromagnetické energie vyzařované cílem. V pasivním radiolokačním systému není cíl radiolokátoru ovlivňován, vyzařování cíle není tedy na rozdíl od předchozích systémů řízeno. Hlavní použití pasivní radiolokace (infralokace) je v oblasti tepelného vyzařování objektu (infračervené zaměřovače).

b) Podle typů radiolokačních prostředků