Válka v Africe 1940-1943

Autor: Jan Ešner / honza 🕔︎︎ 👁︎ 20.151

Znovudobytí Kyrenajky

Rommel ustupoval a protivník se jej marně snažil odříznout a zničit. Válka v severní Africe se opět dostává ve větší míře na stránky deníků. Elbetalzeitung koncem prosince 1941 přináší článek „Válka bez front a etap“. V něm mimo jiné sděluje: „…Odvaha, statečnost a ohromně houževnatá válečná vůle Rommelových mužů překazila smělé britské plány. Britové byli na každý pád zadrženi v severní Africe déle, než čekali...[70]

Tento, poněkud pesimistický, tón nebývá v této době obvyklý. Situace v Africe je, zdá se, hodnocena jako vážná a není jisté, jak se bude dál vyvíjet. Dokonce zřejmě není ani vyloučena varianta odchodu německých jednotek z Afriky, čemuž by mohla napovídat poznámka o „zdržení Britů v Africe, déle než čekali“. Tón se však během času mění. Do poloviny ledna je již jasné, že Rommel situaci v severní Africe pod kontrolou má.

Reklama

Deníky si začátkem ledna všímají marného, přesto houževnatého boje německých jednotek bránících postavení sil Osy hluboko v Kyrenajce. [71] Die Zeit přináší článek „Sollúm ruší Auchinleckův přísun“. Zde uvádí: „Londýnská hlášení švédského tisku uvádějí, že si Angličané nyní uvědomují, že se jejich pokus, zahradit generálu Rommelovi západní přístupovou cestu, nevydařil...

Dále se hovoří o dalších marných britských pokusech dobýt tyto opěrné body. Díky tomu, že jsou stále v držení Němců a Italů, mohou rušit Auchinleckovy dopravní tepny vedoucí z Egypta přes Sollúm a průsmyk Halfája. [72]

O mnoho pesimističtější je článek v Elbetalzeitungu z poloviny ledna 1942. Nese název „Situace Sollúmu před kapitulací“ a o situaci informuje: „Zvláštní zpráva italského tisku informuje o nadlidských těžkostech, kterým je vystavena posádka v Sollúmu a průsmyku Halfája po dvou měsících těžkých bojů. Po pádu Bardíje, 2. 1. 1942, přes kterou byly Sollúm a Halfája zásobovány, mohlo být zásobování uskutečňováno pouze v noci letecky…

Dále článek líčí problém nedostatku zbraní a munice. Němečtí a italští vojáci jsou přesto připraveni „bránit průniku nepřítele tak dlouho, jak jen to bude možné…“ Na konci článku však byla fakticky přiznána kapitulace: „…Když se stala situace beznadějnou, vydal velitel rozkaz zničit polní a protitanková děla…[73]

Poslední tři opěrné body padly. Bardíje 2. ledna, Sollúm o deset dnů později. [74] Další týden na to i průsmyk Halfája. Za zmínku stojí slavná postava těchto obranných bojů, německý major Bach. Tento, v civilu evangelický kněz, nyní v hodnosti majora, se stal pro houževnatou obranu průsmyku Halfája skutečnou legendou. Bránil se svými muži tento průsmyk a kapituloval až 17. ledna. [75] Článek či spíše krátká zpráva věnována jeho poctě vyšla až na začátku roku 1943 v souvislosti oznámení jeho smrti v britském zajateckém táboře. Nesla lakonický název „Obránce průsmyku Halfája mrtev“ a informovala: „Velitel jednoho pluku pancéřových granátníků, major Wilhelm Bach… zemřel 22. 12. 1942 v britském zajetí. Ve zprávě OKW z 20. 6. 1941 byl tehdejší kapitán Bach obzvláště vyzdvihován za skvělý výkon v bojích na sollúmské frontě v severní Africe…

Dále je připomínána situace ze začátku roku 1942 a nelidské podmínky, jimž byli Bach a jeho muži vytaveni. Na konci zprávy bylo připomenuto, že byl za svou statečnost vyznamenán Rytířským křížem. Na závěr zpráva dodává: „Když uprostřed ledna 1942 nepřítel s přesilou zaútočil, patřil kapitán Bach k těm statečným… kteří vzdali odpor, až když vyčerpali veškerou munici. Poté padl kapitán Bach kdo anglického zajetí, ve kterém – mezitím povýšen na majora – nyní zemřel. Jeho jméno bude u všech vojáků a Africe navždy spojeno s obranou průsmyku Halfája a nezůstane zapomenuto.[76]

K této zprávě bych doplnil pouze jednu poznámku. Bach kapituloval ne kvůli vyčerpání munice - té měl ještě dostatek - ale kvůli totálnímu vyčerpání zásob vody. Bojoval doslova do poslední kapky. Teprve poté další odpor vzdal.

Reklama

Poslední článek vyšlý v Elbetalzeitungu ještě před zahájením Rommelovy ofenzívy nesl název „Ocelová pěst v Africe“. Líčil útrapy afrických bojů: „…Útok a protiútok – to je dnešní situace války v poušti, která je vedena Rommelovými muži s houževnatostí nemající obdoby, taktickými posuny a příležitostným obětováním některých nevýznamných pouštních míst a klade britskému zásobování stále nové těžkosti. Vojáci Afrikakorpsu zažili všechny fáze pouštní války, jejich boj je určen svérázností pouště…[77]

Die Zeit uvádí ještě další články, věnující se britské operaci „Crusader“. 17. ledna 1942 článek „Cílů v Africe nedosaženo“. Ten oznamuje: „Ofenzíva, která byla Angličany rozpoutána před dvěma měsíci nedosáhla… stejně jako jejich první ofenzíva před rokem, svého cíle, ale zamrzla na mrtvém bodě…

Článek dále informuje o situaci Britů, která je prý nezáviděníhodná. Jejich další případný postup by, podle článku, narazil na rozhodný německo-italský odpor.

Samozřejmě, že propaganda v této chvíli opět cituje reakce britských listů na zastavenou ofenzívu: „V Libyi to jde pomalu“, píše „Daily Mail“ a klade lítostivou otázku, na kterou si autor sám již předem odpovídá: „Podařilo se nyní zvládnout techniku bleskové války?“ Jsou tomu tři měsíce, co padlo Benghází a od té doby byla britská ofenzíva velkým zklamáním. Jejím cílem bylo úplné zničení nepřátelské armády a předpokládalo se, že po skončení rozhodující bitvy by mohlo být tohoto cíle dosaženo. Nyní je tomu již více než 8 týdnů, co generál Auchinleck překročil egyptskou hranici…“ [78]

22. ledna přinesl tisk informaci o novém vyznamenání pro generála Rommela. Je zde citován Hitlerův telegram německému generálovi: „Díky Vašemu mimořádnému nasazení jste znovu zmařil, ve spolupráci s našimi spojenci, anglo-americké úmysly obranným vítězstvím proti soupeři, který byl v přesile. Ve vděčném ocenění Vašeho úspěchu a hrdinského boje Vám podřízených německých a italských jednotek, Vám jako šestému důstojníkovi propůjčuji Dubové ratolesti s meči k Rytířskému kříži Železného kříže. (podepsán A. Hitler)[79]

O několik dnů později pak vychází poslední článek o operaci „Crusader“. Vychází v době, kdy již Rommel zahájil novou ofenzívu. Churchillova ofenzíva definitivně skončila neúspěchem a německá propaganda toho náležitě využila.

Článek nese název „Nepovedené Waterloo pouště“, a podtitul „Generál Rommel zničil Churchillovu fata morgánu“. Mimo jiné oznamuje: „Zřídkakdy odstartovala nějaká ofenzíva s větším očekáváním a byla spojována s většími nadějemi, než ta Auchinleckova v severní Africe...

Článek zmiňuje přísun materiálu, který Britové dostávají od Spojených států. Je také citována zpráva z Káhiry, podle níž má být britská armáda útočící nyní v Africe „tou největší, která kdy byla v Africe postavena“. Objevují se i pravdivé informace o nasazení vojáků celého Commonwealthu, nejen z britských ostrovů. Britská propaganda prý očekávala úspěch a proto „spustila v Londýně takový reklamní křik, že přehlušil burácení děl v poušti…

Reklama

Dále byl v článku citován Churchillův projev v Dolní sněmovně z 20. listopadu 1941: „Tento útok byl již dlouho do všech podrobností připraven. Čekali jsme bezmála pět měsíců, abychom naší armádu dobře vyzbrojili všemi zbraněmi které tomuto vítězství vtisknou razítko. Cílem této ofenzívy není obsazení té či oné lokality, nýbrž zničení ozbrojených, především tankových sil nepřítele. Může být s jistotou řečeno, že byl nepřítel dokonale překvapen…

Německý komentář k tomuto projevu posléze pokračuje hodnocením zprávy citované 22. listopadu agenturou Reuter, která údajně hovořila o zničení třetiny německých tanků: „…Od té doby utekly dva měsíce. Pokud by probíhala Auchinleckova ofenzíva podle plánů Reuter, musela by také již být zničena druhá polovina německých tanků. Ale podívejme se, s těmito zcela zničenými tanky zahájil generál Rommel nyní u Adžedábíje protiútok a ničí k útoku připravené Auchinleckovy tanky…[80]

Skutečný Churchillův projev z 20. listopadu byl účelově zkrácen. Citované pasáže Churchill skutečně přednesl, ale zároveň dodal: „…Je ovšem příliš brzy na nějaké jásání. Generál Auchinleck a generál Cunningham, velitel osmé armády pod ním, provedli skvělý a úspěšný strategický přístup a dosáhli pozic výrazně výhodných. Všechno nyní závisí na bitvě, která přijde…[81] Další Churchillův projev v Dolní sněmovně z 11. prosince 1941 je ještě mnohem opatrnější. Britský premiér tam mimo jiné řekl: „…Velmi málo pozičních bitev, které se musí připravovat po dlouhou dobu, se vyvine tak, jak jsou předem chystány a rozmyšleny. Něco neočekávaného se do toho vloží v každém stádiu. Nepřítelova síla vůle zabarví předepsaný nebo vytoužený průběh událostí. Vítězství je tradičně nestálé. Stanou se náhody. Dělají se chyby. Někdy správné věci dopadnou špatně a dosti často špatné věci dopadnou dobře. Válka je velmi nesnadná, zejména pro ty, kdo na ní mají podíl nebo ji vedou…[82] Zde i Churchill prokázal schopnost diplomaticky oznámit očekávaný neúspěch celé akce.

Po téměř desetiměsíčních bojích se však Rommel ocitl opět na místě, kde se nacházel v březnu 1941 – v el Aghejle. Získal však Hitlerem slibované posily. Nyní byli v nezáviděníhodné pozici Britové. Jejich zásobovací cesty byly příliš dlouhé. Nemohli využít ani strategický přístav Benghází, který nestačili včas uvést do provozu. [83] Toho využil Rommel a již 21. ledna 1942 v ranních hodinách vyrazila jeho vojska na východ, směrem na Adžedábíji, se staronovým cílem - dobýt Kyrenajku. [84]

O novém útoku informovalo hlášení OKW již 22. ledna: „V severní Africe zaútočily překvapivým úderem německo-italské tankové jednotky na britská postavení soustředěná v Kyrenajce. Nepřítel ustupuje ve směru na Adžedábíji.[85]

Ofenzíva byla mimořádně úspěšná a v novinách pak samozřejmě velmi vyzdvihována. Elbetalzeitung přinesl 26. ledna článek „Mocné britské síly v Africe zahnány“. V něm uvedl: „K úspěšnému útoku statečných německo-italských vojsk se přidaly ještě následující podrobnosti. Dopoledne 21. 1. zaútočila překvapivě německo-italská vojska na britské jednotky postupující ze svých linií. Zatímco bombardéry zasypaly nepřítele pumami, zahnali německo-italští spojenci nepřítele na východ. Pod tíhou spojeneckého postupu musel protivník ustoupit…

Článek poté stále ve stejném duchu líčí průběh Rommelovy úspěšné ofenzívy. V této době není ani nutné uchylovat se k zatajování podrobností a Rommelův postup je zde popisován den ode dne. Hovoří se o britských ústupech a velkém množství zajatců, které síly Osy získaly. Samozřejmě, že je líčení bojů velmi barvité. Proto se zde nepíše pouze o postupu jako takovém. Je líčen jako „smělý a cílevědomý, s nímž nepřítel nepočítal…“. [86] Takto podrobné líčení průběhu bitev je samozřejmě běžné jen v případě velkých vítězství.

Die Zeit přinesl ten samý den článek „Rommel udeřil u Adžedábíje“ s podtitulem „Churchillova největší ofenzíva v Africe zlomena“. Mimo jiné uvádí: „První londýnské ohlasy na úspěšný útok německo-italských sil v severní Africe zaznamenaly pokračující překvapení a zděšení anglické veřejnosti…V Londýně si pod vlivem Churchillovy vychloubačné propagandy mysleli, že je situace v Africe příznivá, a jsou naprosto překvapeni, že generál Rommel náhle i udeřil…[87]

Další článek si jako cíl útoku vybral premiéra Churchilla. Nesl název „Churchill blufuje svět“, jeden z podtitulů hlásá „Anglie ztratila své impérium“. Informuje: „…Události posledních dnů ukázaly, že je Churchill špatným prorokem. Všechny jeho politické prognózy, které ve své dlouholeté štvavé činnosti vyslovil, byly chybné a ukázaly se již po krátkém čase jako nebezpečně špatné závěry…

Znovu jsou citovány Churchillovy projevy v Dolní sněmovně: 11. prosince prohlásil v dolní sněmovně: „Němci byli vyhnáni ze všech pozic. Vše, kromě několika beznadějně obklíčených kotlů u Bardíje a Halfáje bylo vymeteno.

Jako protiklad je dále citován Churchillův projev přednesený o patnáct dní později: „To, co Němcům v Libyi děláme, je jen ukázka a ochutnávka toho, co my Angličané jim a jejich komplicům můžeme způsobit, v kterékoli části světa budeme chtít.

Samozřejmě, že tímto způsobem by se daly porovnat i Hitlerovy projevy a došly bychom k ještě mnohem větším protikladům. Poukazovat na nesrovnalosti ve Vůdcových projevech však nacistický tisk nemohl. O to více se stává cílem útoků změna postojů britského premiéra. Je skutečně neuvěřitelné, kam až může německá propaganda zajít ve své nenávisti k němu, jak to demonstruje konec článku: „…Churchillovy projevy byly pouhým blufem. Ale on byl vždy špatným stratégem. Již ve světové válce se to tehdy ukázalo. 8. září 1914 řekl tehdy Churchill starostovi Antverp: „Vše je v pořádku, nemusíte mít obavy, my město uchráníme.“ O dva dny později padlo do německých rukou…[88]

Všechny tyto články působí velikášským dojmem, pravdou však je, že Rommel porážel v těchto chvílích protivníka doslova na každém kroku.

Ne všude však byla na straně Osy radost z Rommelových úspěchů prožívána upřímně. Například hrabě Ciano si 26. ledna do deníku poznamenal: „V Libyi se daří dobře, Němci vytrubují své úspěchy, aby pozvedli dosti skleslou náladu lidu, deprimovaného vývojem operací na ruské frontě, kde wehrmacht nadále sklízí jen porážky.[89]

Vývoj bojů byl pro Německo nanejvýš příznivý a tisk si všímá i věcí, ne přímo souvisejících s vývojem afrických bojů. Kromě útoků na Churchilla se tak v tisku objevil například i článek o německých afrických řidičích.

Byl nazván „Neznámí pionýři vítězství“. O pouštních řidičích se vyjadřoval slovy: „…Na udržení stálé bojové připravenosti Afrikakorpsu, které nemohlo snížit ani úsilí Britů ani přílišné opotřebení materiálu, mají skvělý podíl němečtí řidiči, kteří prokázali svůj růst při všech nasazeních v poušti…

Článek dále líčí útrapy, za kterých musí vykonávat svou práci. Na závěr dodává: „Objevují se obrovské potíže, ale ty jsou překonávány, jako je překonávána clonová palba nepřítele. (Němečtí řidiči) dovedou zacházet stejně obratně se šroubovákem, jako s puškou. Statečné srdce, šikovné, ale silné ruce, hlava vždy soustředěná, a pohled stále proti nepříteli – to je německý řidič.[90]

V deníku Die Zeit se nepravidelně objevuje rubrika „Protivníci“. Ta si vždy vybere dva soupeře ze znepřátelených táborů a pokouší se je hodnotit. Z hlediska války v severní Africe je pro nás zajímavý článek z 2. února 1942. Je samozřejmě nazván „Protivníci“ a vybral si srovnání generálů Rommela a Auchinlecka: „Když před několika dny ospravedlňoval Mr. Churchill před poslaneckou sněmovnou nešťastné africké tažení, musel s viditelnou námahou vzdát čest pravdě a uznat vysoké vojenské kvality a lepší taktiku jednoho německého generála. Jméno Rommel se stalo pojmem pro vedení války, ve které je beze zbytku využíván moment překvapení ve chvíli, kdy to protivník nejméně čeká. Jeho proslulý výrok z Francie - „My se proboxujeme“ – je již dlouho okřídlenou větou v Africe…

Článek dále připomíná Rommelovy úspěchy ve francouzském polním tažení. Jsou citovány výčty úspěchů Rommelovy 7. tankové divize – počty zajatých nepřátelských vojáků, ukořistěných či zničených tanků a děl. Poté jsou líčeni jeho britští protivníci: „Wavell, Napoleon pouště, na něm ztroskotal. Ani jeho nový protivník Auchinleck nebyl šťastnější. S nasazením veškerého dostupného materiálu, s přesilou zaútočil na Rommelovu Tankovou armádu. Ale Auchinleck nemohl Rommela vůbec dostihnout. Rommelovy tanky se včas od nepřítele stáhly a nastoupily k útoku právě v tu chvíli, kdy nemohl nepřítel přivést žádné zásoby…

Závěrečné hodnocení hlavních protagonistů – Rommela a Auchinlecka - vyznívá, podle tisku, zcela jednoznačně ve prospěch německého generála: „Dva muži, dva generálové, dva světy: Zde mladý německý generálplukovník, svět činu, tam hrdina propagandy, který selže okamžitě, jakmile se po něm v jeho světě požadují činy.[91]

Nazývat Auchinlecka hrdinou propagandy je přinejmenším nadnesené. Jestli byl někdo v Africe hrdinou propagandy, pak to byl jednoznačně sám Rommel. Bez Goebbelsova přičinění by byl Rommel veřejností chápán pouze jako jeden z celé řady schopných německých generálů.

Je ovšem také skutečností, že mu popularitu v Británii zvedal svými projevy i sám Churchill. To samozřejmě vzbudilo radost v Německu. Například list „Berliner Börsenzeitung“ otisk článek s titulem „Churchill tvrdí – může za to Rommel“. A sám Hitler to prý hodnotil slovy: „Lidé se často ptají, čím to, že se Rommel těší takovému respektu po celém světě? Nemálo vděčí za svou pověst právě Churchillovým projevům v Dolní sněmovně, kde britský ministerský předseda Rommela vždy líčí jako vojenského génia“. [92]

Zde Hitler skutečně nepřeháněl. O Rommelově novém úspěchu v Africe Churchill napsal: „Rommel opět prokázal, že je mistrem taktiky v poušti, a poté, co přelstil naše velitele, znovu dobyl většinu území Kyrenajky… Rommel určitě žasl nad úspěchem tří malých kolon, s nimiž zahájil útok, a podpořil je všemi jednotkami jež měl po ruce…[93]

Svůj obdiv k Rommelovi dal najevo i v Dolní sněmovně: „Nemohu vám říci, jaké je v tomto okamžiku naše postavení na západní frontě v Kyrenajce. Proti nám stojí velmi odvážný a obratný protivník a snad navzdory válečným hrůzám smím říct i skvělý vojevůdce…“ K tomuto projevu si pak ve svých pamětech poznamenal: „V té chvíli má poznámka o Rommelovi prošla docela dobře. Později jsem se doslechl, že se některých lidí dotkla. Nemohli prostě uznat, že by významný nepřátelský představitel mohl vůbec mít nějakou přednost. Tato malost je známým rysem lidské povahy, ale odporuje duchu, v němž se vyhrává válka a zajišťuje trvalý mír.[94]

V neposlední řadě také nelze při britském hodnocení Rommelových schopností opomíjet „slavný“ Auchinleckův rozkaz z roku 1942. [95]

Poslední významnější článek mapující Rommelovu ofenzívu vyšel 6. února. Již sám název „Mistrovské dílo pouštní války“ naznačuje, v jakém duchu byl nesen: „Co lidé pamatují, neudálo se toho v Libyi tolik, jako tuto zimu… Zničující vítězství nad Angličany byla vybojována výhradně nad jednotkami z britských ostrovů a ne nad Australany, Novozélanďany, Jihoafričany a Indy. U Msusu, 120 km severovýchodně od Adžedábíje, bylo obklíčeno a zničeno gros nepřátelských sil. Prudký útok a převaha v taktickém vedení překvapily nepřítele občas natolik, že bez boje složil zbraně, aby se vyhnul zničení…

Nepřítel dále, podle článku, utrpěl těžké ztráty a navíc zanechal na místě mnoho vojenského materiálu, který nyní mhou využít vojska Osy. Oblast u městečka Msus prý připomíná „obraz strašlivého masového hrobu anglického a severoamerického válečného materiálu…[96]

Britové ve skutečnosti svým neúspěchem prodloužili válku v Africe o mnoho dalších měsíců. Rommel prokázal, že je mistrem nejen ofenzívních operací, ale i defenzívy. Ukazovalo se, že sami Britové úkol vyhnat Němce z Afriky splnit nedokáží. Byla tedy naprosto nezbytná další materiální pomoc ze Spojených států. Než se ji však Churchillovi dostalo v dostatečné míře, museli Britové zakusit po lednovém fiasku v Africe ještě celou řadu krutých porážek. Celá první polovina roku 1942 byla pro Churchilla kritická. V únoru padl do japonských rukou Singapur, hlavní britská základna v jihovýchodní Asii. A brzy se měla svést bitva o důležitý opěrný bod v Africe – Tobrúk. V květnu 1942 stála Rommelova vojska u poslední obranné linie před Tobrúkem – al Gazalou.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více