500. peruť RAF

Vznik

Součástí vize Air Marshala Sira Hugha Trencharda na mírovou podobu RAF bylo vytvoření letecké zálohy nazvané Auxiliary Air Force a Special Reserve, která se skládala z regulérních kádrů, doplněných záložníky. Jendou z těchto jednotek, zformovanou 16.3.1931 v Manstonu, byla 500. (County of Kent) peruť. Velitelem se stal Sqn Ldr Seigfried Watkins a byla vybavena těžkými bombardéry Vickers Virginia. Jednotlivé stroje byly pojmenovány po místech kraje, jako například City of Canterbury, Richborough Castle, Isle of Thanet a Isle of Sheppey. Virginia bylo velké a komplexní letadlo a v květnu 1933 byl podniknut první výcvik pro 60 mužů Speciální zálohy. 5.12.1935 začalo přezbrojení jednotky na lehké bombardéry Hawker Hart. V květnu 1936 proběhla reorganizace a jednotky Special Reserve byly začleněny do Auxiliary Air Force krátce předtím, než velení převzal Sqn Ldr G.K. Hohler. Na počátku roku 1937 přišly k jednotce letouny Hawker Hind a zůstaly zde do března 1939, kdy byla jednotka změněna na průzkumnou. Byla poté přesunuta k 16. Group, Coastal Command a vybavena stroji Avro Anson Mk.I a přesunuta do Detlingu.

Agresivní Ansony

Eskadra byla na začátku války operační a zahájila pobřežní hlídkování mezi Great Yarmouth v Norfolku a Southendem v Essexu. Večer 9.9.1939 Ansonům, pilotovaným Plt Off Lanem a Fg Off Bobem Jayem, došlo v mlze palivo a havarovaly, obě posádky byly zachráněny. Hlídky nad Kanálem pokračovaly do roku 1940, v té době převzal velení Sqn Ldr W. Lemay. V květnu 1940 zatlačily německé jednotky British Expeditionary Force do Dunkerque. Hlídky nad evakuačními plavidly znamenaly, že se Ansony 500. squadrony střetávaly s letouny Luftwaffe. 25.5. bombardovaly tři Ansony dva německé hlídkové čluny, ale motor jednoho byl zasažen a Plt Off Grisenthwaite musel přistát na hladině, posádka byla zachráněna. Hlídky u Dunkerque pokračovaly, ale o čtyři dny později byla pohřešována posádka Plt Off Irvina Wheelwrighta a 30.5. byl sestřelen další stroj u Ramsgate německým Bf 109E z Jagdgeschwader 26.

Vickers Virginia Mk.X Isle of Sheppey

Vickers Virginia Mk.X Isle of Thanet, 500. squadrona, březen 1931

Tři Hawker Hart z 500. squadrony v Manstonu v roce 1936.

Ráno 1.6.1940 byla hlídka tří Ansonů, vedená Plt Off Philipem Petersem, napadena u belgického přístavu Ostende devíti Bf 109 a Peters se rozhodl útoku čelit. Opětovali palbu a dvě nemecké stíhačky sestřelili a jednu poškodili. Peters obdržel DFC a jeho pozorovatel, Sgt Deryk Spencer a střelec, Cpl Lewis Smith, obdrželi DFM. 24.6. Sgt Prentice, střelec dalšího Ansonu sestřelil Bf 109 a 18.7., při eskortě lodního konvoje, sestřelila posádka Sgt Barra jeden ze čtyř útočících Bf 110. Jeden Anson byl dokonce vybaven 20 mm kanónem.

Akce v Biskajském zálivu

Eskorty konvojů pokračovaly z Detlingu do roku 1941, v březnu přišly první Bristol Blenheim Mk.IV a velitelem eskadry se stal Wg Cdr M.G. Chandler. Koncem května byla přesunuta do Bircham Newtonu v Norfolku pro operace nad Severním mořem. Do června odlétala nad 100 vzletů, mnohé při protiponorkových hlídkách. V červenci převzal velení Wg Cdr G.T. Gilbert a koncem srpna byl B Flight s šesti letouny přemístěn do Carew Cheriton v Pembrokshire. Posádka Sgt Crissala vzlétla k první hlídce nad Západními přístupy 29.8.1941. 15.9. vyslala eskadra A Flight do Harrowbeeru u Plymouthu s úkolem bombardovat ponorkové základny na francouzském pobřeží. První nálet se konal 18.9., kdy byly dva vyslány Blenheimy shodit bomby na přístav St. Nazaire. Posádka Plt Off Logie Browna cíl nenašla a vrátila se, ale Plt Off Mick Ensor, se Sgt Paigem a Roem, úspěšně identifikovala cíl a shodila na doky čtyři 250 lb bomby. Následující večer vedl Sqn Ldr Francis Phipps pět letadel na Nantes. Ráno 21.9. se čtyři Blenheimy zúčastnily protilodní hlídky, kterou zopakovaly odpoledne. Jižně od poloostrova Lizard se posádka Plt Off Pata Greena střetla s hydroplánem Arado Ar 196A z 2./SAGr 196 a poškozený Blenheim přistál u St. Eval. Z letu se nevrátil letoun Plt Off Nicholla, patrně padl za oběť hlídkujícím Aradům. 28.9. podniklo pět Blenheimů individuální útoky na biskajské přístavy. Plt Off Green bombardoval ponorkovou základnu La Pallice, zatímco Plt Off Godfrey a Plt Off William Sipprell shodily bomby na palivové nádrže v přístavu Donges u St. Nazaire a zaznamenali přímý zásah. Bohužel byl těžkou palbou flaku nad St. Nazaire zasažen Blenheim Mk.IV Plt Off Francise Reeceho, musel nouzově přistát u St. Michel-en-Gréve. Posádka se skrývala šest týdnů než byla dopadena Gestapem. Krátce poté se A Flight vrátil do Norfolku a pokračoval v operacích nad Severním mořem a 9.10. potopil loď o výtlaku 3.000 tun u holandského pobřeží. O čtyři noci později další posádka nouzově přistála po útoku na lodě. 4.11. byla ztracena u holandského pobřeží posádka Plt Off Sipprella. Během tohoto měsíce byla eskadra přezbrojena na stroje Lockheed Hudson a v březnu 1942 byla přesunuta do Stornoway, kde převzal velení Wg Cdr Dennis Spotswood.

Avro Anson Mk.I z B Flight v Detlingu, 13.8.1939.

Sgt. Worton ve střelecké věži Ansonu Mk.I během evakuace z Francie. Tento letoun byl ztracen 28.6.1940.

Doprovod konvojů a protiponorkové hlídky nad severozápadním Atlantikem byly hlavním úkolem jednotky, která byla přesunuta do Limavady v Severním Irsku. První ponorka byla spatřena 27.4.1942, kdy Fg Off Mick Ensor shodil hlubinné pumy, bez viditelného výsledku. 24.8. Ensorova posádka napadla další ponorku severně od Stornoway a hlásila její poškození. O týden později se 500. squadrona přesunula do St. Evalu k hlídkování na jihozápadních přístupech. Eskadra dostala rozkaz k přípravě k nasazení ve Středomoří v přípravě k operaci Torch, spojeneckému vylodění v severní Africe.  

Severní Afrika

5.11.1942 odlétlo devět bíle natřených Hudsonů do Gibraltaru, kde začaly okamžitě hlídkovat nad konvoji, proplouvajícími úžinou. Taková koncentrace lodí se stala magnetem pro ponorky. Vylodění v Alžíru a Oranu začalo 8.11. a následující den byl ustaven oddíl na obsazeném letišti v Tafaroui u Oranu. Hlídka čtyř Hudsonů hlídkovala nad vyloďovacím místem, když posádka Plt Off Haydona byla napadena Heinkelem He 111 a byl zraněn palubní střelec. O dva dny později, při eskortě konvoje u ostrova Alboran u Oranu, posádka WO Obeeho sestřelila transportní Ju 52, což mohlo být španělské letadlo, letící z Mellily. 12.11. poškodila posádka Fg Off Ensora Fiat BR.20 u Oranu, příští den byl jeden z nejúspěšnějších. Ráno napadla posádka Sqn Ldr Johna Ensora ponořující se ponorku čtyřmi hlubinnými pumami. Ačkoliv nebyly spatřeny žádné výsledky, později bylo potvrzeno potopení ponorky U-411 Kptlt. Johana Spindleggera. Byla to první potopená ponorka eskadry a další následovaly. Později toho dne napadl Fg Off Mick Ensor (nebyli příbuzní) U-458, kterou vážně poškodil, ačkoliv se jí podařilo doplout do La Spezie v Itálii. 14.11. napadly a poškodily dva Hudsony z 608. squadrony U-595, která se poté stala cílem čtyř letadel 500. squadrony z Tafarouri, které pilotovali velitel eskadry, Flt Lt Holmes, Fg Off Green a Fg Off Lord. Palba z ponorky letouny poškodila, ale ponorka později shořela. Posádka Fg Off Ensora byl v akci hned následující den, kdy severně od Alžíru spatřili na hladině ponorku U-259, kterou napadli a potopili. Ale exploze vyřadila řízení letounu z provozu a na padáku se zachránili jen Ensor a Sgt Roe. Brzy poté obdržel Ensor DSO a Roe DFM. 17.11. Sqn Ldr Ian Patterson a Flt Lt Andrew Barwood napadli a poškodili U-331, takže posádka ponorky vyvěsila bílou vlajku jako kapitulační. Situace byla vysílačkou oznámena Royal Navy, která vyslala torpédoborec. Navzdory Pattersonově signalizaci letoun Albacore z Royal Navy ponorku torpédoval, přežilo 17 mužů. Oba piloti Hudsonů byli později za tuto akci vyznamenáni. Po tomto období intenzivních bojů byla eskadra 19.11. přesunuta do Blidy u Alžíru a začala s relativně rutinní aktivitou. Ta skončila 4.3.1943, kdy posádka Plt Off W.H.E. Sladea potopila U-83 80 mil od Oranu. 23.4. získala posádka WO Rona Obeeho radarový kontakt s vynořenou U-602. Jak se letadlo přiblížilo, stalo se cílem palby a po shození hlubinných pum byl zabit touto palbou Obee. Velení letadla převzal střelec Flt Sgt Arthur Kempster, poté ji převzal navigátor Sgt Arthur Blackwell a dovedl poškozené letadlo nad základnu, kde posádka bezpečně vyskočila na padácích. Blackwell obdržel CGM a Kempster DFM. Hlubinné pumy odvedly svoji práci a ponorka se později potopila jako šestý úspěch eskadry. Hlídky u Severní Afriky pokračovaly do kapitulace sil Osy v květnu, poté byly Hudsony vybaveny raketami pro protilodní boj. Velení převzal Wg Cdr D.G. Keddie, v září eskadra podporovala Special Operations Executive a později byl přesunut oddíl do Ghisonaccia na Korsice. V prosinci byla eskadra přezbrojena na stroj Lockheed Ventura Mk.V pro námořní hlídky nad Středomořím. 19.5. bombardovala posádka WO Mundaye ponorku U-960, která byla pronásledována několik dnů a pak potopena. Krátce poté byla 500. squadrona rozpuštěna a předala své letouny South African Air Force.

Itálie

Rozpuštění ale bylo krátké a již o dva dny později byla reformována pod velením Wg Cdr H.N. Garbetta s letouny Martin Baltimore v lehké bombardovací roli. Byla přesunuta do Itálie a zahájila operace z Cesenatica 10.11.1943, kdy dva stroje vzlétly na ozbrojený průzkum. První nálet přišel příští den, kdy 11 Baltimorů bombardovalo nepřátelské jednotky u Bagnacavalla, západně od Ravenny. Byl to první z řady náletů na německou obranu a komunikace v severní Itálii, které pokračovaly do jara 1945. Poslední nálet 500. squadrony přišel v noci 28.4.-29.4.1945, kdy deset Baltimorů bombardovalo a ostřelovalo lodní přepravu přes Piavu. Několik demonstračních přeletů bylo podniknuto před německou kapitulací v květnu a jednotka pokračovala v okupační službě na 249. squadronu 23.10.1945.

Hudson Mk.V v Tafaroui, 9.11.1942.

Mnoho eskader mělo v sestavě stroje Harvard T.2B, tento je z 500. squadrony.

Eskadra ukončila válku s letouny Martin Baltimore Mk.V, Villaorba.

Po válce obdržela reformovaná 500. squadrona nejdříve noční stíhačky Mosquito NF.30.

Pomocné stíhačky

Když byla znovu ustavena Auxiliary Air Force, 500. squadrona byla reformována ve West Malling 13.6.1946. Byla vybavena nočními stíhačkami Mosquito NF.30 a velel jí Sqn Ldr Pat Green. V roce 1948 bylo rozhodnuto, že všechny jednotky Royal Auxiliary Air Force (RAuxAF) budou používat denní stíhačky, proto v květnu přišly Spitfire F.22. V červenci 1948 byl dodán první Meteor F.3 a 500. eskadra se stala první jednotkou RAuxAF s tímto typem. V roce 1950 se stala částí Fighter Command a následující rok přišly Meteory F.4. V roce 1952 převzal velení Sqn Ldr Desmond de Villiers a jednotka, vyzbrojená Meteory F.8, se zúčastňovala letních soustředění na základně RAF Ta Kali na Maltě. V roce 1955 probíhalo letní soustředění v Německu na Syltu. Krátce poté se stal velitelem Sqn Ldr D.H.M. Chandler, jako poslední velitel eskadry. Koncem roku 1956 bylo z ekonomických důvodů rozhodnuto, že budou všechny RAuxAF eskadry rozpuštěny. 500. (County of Kent) squadrona, která během války obdržela sedm vyznamenání Battle Honour, byla rozpuštěna 10.3.1957.     

Meteor F.8 velitele eskadry, 1954

Meteor F.3, Sherburn, 27.7.1950.

Meteory F.8 v roce 1953.

Zdroj
Airfix Model World December 2022