Vývojář: OKB Iljušin
Země: SSSR
První let: 1943
Zkušenost ze stalingradské bitvy, jmenovitě úspěšné použití Il-2 jako stíhače proti transportním a bombardovacím letadlům Luftwaffe, přispěla k rozvoji myšlenky přeměny Il-2 na obrněné stíhací letadlo.
V souladu s touto koncepcí bylo v květnu 1943 přijato rozhodnutí postavit stíhací verzi útočného letounu Il-2. Vyhláška GOKO č. 3336 ze dne 17. května 1943 uvádí: „V boji proti nepřátelským bombardérům a stíhačům je nutné překonstruovat některá letadla Il-2 na stíhačky s omezenou rychlostí střemhlavého letu, snížením letové hmotnosti, odstraněním bombového nákladu, RS, kulometů ŠKAS, změnou dvoumístného na jednomístný a zlepšit jeho aerodynamické vlastnosti...“
Při plnění rozhodnutí Výboru obrany státu předložil S. V. Iljušin již v červenci 1943 ke státním zkouškám upravený letoun Il-2I ve verzi bombardovací stíhačky. Jednalo se o jednomístný letoun Il-2 s motorem AM-38F, překonstruovaný z konvenčního sériového dvoumístného útočného letadla. Jeho křídlo bylo vyztuženo změnou nářezu pásů překližky dřevěného potahu, zvýšením plochy jejich lepených spojů a nýtováním k nosníkům. Z letadla Il-2I byly odstraněny kulomety ŠKAS, zařízení pumovnice a závěsníky pro rakety. Otvory pro kulomety a výřezy pro pumovnice byly zaslepeny. Letoun Il-2I měl pouze dva kanony VJa se 150 náboji. Na vnějších bombových zámcích letadla mohly být zavěšeny dvě bomby o hmotnosti 250 kg.
Během zkoušek dosáhlo letadlo Il-2I s normální letovou hmotností 5383 kg maximální horizontální rychlosti 415 km/h ve výšce 1300 m, tj. s prakticky stejnou letovou hmotností, ale se silnějším motorem nemohl překročit rychlost experimentálního jednomístného letadla IL-2. Zjevně na to mělo vliv málo pečlivé zpracování potahu produkčního letadla Il-2. Nicméně ve výšce do 4000 m rychlost letadla Il-2I významně překročila maximální rychlost nepřátelských bombardérů Junkers Ju-87 a Heinkel He-111, které byly ve válce široce používány. Zkoušky vzdušného boje ukázaly, že ve výšce do 4000 m Il-2I může volně útočit na bombardéry Ju-87 a He-111, stejně jako na nepřátelské dopravní letouny ze všech směrů a zezadu, když tyto posledně zmińované letěly klikatou dráhou, poskytující možnost vést obrannou palbu.
V zákoně o státních zkouškách z 28. 9. 1943 bylo uvedeno: „...
To znamená, že Il-2I jako stíhač bombardérů a transportních letadel zjevně selhal a všechny hlavní vlastnosti čistě útočného letadla - ztratil. V tomto ohledu, po státních zkouškách Il-2I vrchní velitel VVS KA A. A. Novikov (usnesení GKO č. 3336 ze dne17. 5. 1943) rozhodl: stíhací verze IL-2 se nedoporučuje.
IL-2I | ||
Rozpětí křídel, m | 14,60 | |
Délka, m | 11,60 | |
Výška, m | 4,08 | |
Plocha křídla, m2 | 38,50 | |
Hmotnost, kg | prázdné letadlo | 4397 |
maximální vzlet | 5383 | |
Motor | 1 × PD AM-38F | |
Tah, kN | 1 × 1575 | |
Maximální rychlost, km/h | nad zemí | 401 |
ve výšce | 415 | |
Praktický dolet, km | 650 | |
Rychlost stoupání, m/min | 500 | |
Praktický dostup, m | 6500 | |
Posádka | 1 | |
Výzbroj | 2 × 23 mm kanón VJa (300 nábojů) | |
2 × FAB-250 |
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více