Main Menu
User Menu

SS-Obergruppenführer Arthur Seyss-Inquart

Autor : 🕔13.06.2022 📕2.509
Rozpočet valka.cz 2022 : 104.000,- Kč Příjmy doposud : 64.452,- Kč
♡ Chci přispět


Reichskommissar v uniformě SS-Gruppenführera, 1940

Seyss-Inquart, jeden z řady Rakušanů, kteří získali vysokou pozici v Třetí říši, pocházel z rodiny, která byla silně proněmecká a katolická. Narodil se 22. 7. 1892 ve Stannernu u Jihlavy (Stonařov) a během první světové války bojoval v 1. Regiment der Tiroler Kaiserjäger na východní, italské a rumunské frontě. V Rusku byl zraněn a čtyřikrát vyznamenán, demobilizován byl v hodnosti Oberleutnant.

Studoval právo na universitě ve Vídni a stal se právníkem v roce 1921. V roce 1925 spoluzakládal Deutsch-Österreichische Volksbund, proněmeckou organizaci. V roce 1931 vstoupil do Steirische Heimatschutz, pravicové polovojenské organizace, proněmecké a protižidovské, která byla začleněna do rakouské nacistické strany v roce 1933. Seyss-Inquart vstoupil do NSDAP až 13. 3. 1938. V červnu 1937 ho rakouský kancléř Kurt Schuschnigg jmenoval do rakouské státní rady, jako ústupek Německu. Po Hitlerově ultimátu v Obersalzbergu 12. 2. 1938 ho Schuschnigg jmenoval ministrem veřejné bezpečnosti a vnitra.


Seyss-Inquart s Hitlerem, Himmlerem, Heydrichem a Kaltenbrunnerem ve Vídni, 1938
Bundesarchiv, Bild 119-5243 / CC-BY-SA 3.0, commons.wikimedia.org

Již 12. 3. 1938 obsadily německé jednotky Rakousko a připojily ho k Německu. Jmenován kancléřem a říšským guvernérem (Reichsstatthalter) toho, co bylo nyní Ostmarkou, Seyss-Inquart brzy zjistil, že se musí dělit o moc s Josefem Bürckelem, který byl jmenován komisařem pro spojení Rakouska s Německou říší (Reichskommissar für die Wiedervereinigung Österreichs mit dem Deutschen Reich). Seyss-Inquart byl pomalu odstaven a v květnu 1939 byl jmenován říšským ministrem bez portfolia. V říjnu 1939, po obsazení Polska, ho Hitler jmenoval zástupcem Generálního guvernéra Hanse Franka, vládce Generalgouvernementu. Seyss-Inquart byl v Polsku jen šest měsíců. Většina z jeho práce byla ceremoniální, ale zúčastnil se také deportací Židů z anektované části Polska a osobně nařídil několik poprav.

Nespokojený se svojí pozicí v Krakově, Seyss-Inquart požádal 10. 5. 1940 Hitlera, v den zahájení blitzkriegu na Západě, aby se mohl připojit k bojovým jednotkám. Požádal Reichsführera-SS Heinricha Himmlera, aby ho podpořil a díky tomu nakonec Hitler jmenoval Seyss-Inquarta říškým komisařem pro okupované Holandsko. 29. 5. 1940 převzal kancelář v Haagu a od té doby pracoval dle Hitlerových instrukcí na tom, aby přivedl Holanďany k národnímu socialismu, v čemž neměl úspěch. Holanďané odmítali nacifikaci společnosti a nenáviděli Nationaal-Socialistische Beweging (NSB), holandskou nacistickou stranu a její organizace. Implementace dalších Hitlerových rozkazů měla větší úspěch, ale většina byla realizována díky tvrdým opatřením: Seyss-Inquart řídil totální podřízení holandské ekonomiky a mobilizace mužské části populace pro práci pro německou válečnou ekonomiku. Přikázal izolaci a deportace 112 000 ze 140 000 holandských Židů, většina z nich byla do roku 1945 zlikvidována v koncentračních táborech a vedl Sipo-SD (Sicherheitspolizei-Sicherheitsdienst) k likvidaci všech forem opozice a odporu, tažení se od roku 1943 změnilo v teror s popravami a vězněním. Stávka železničářů na podzim 1944 vedla k tomu, že Seyss-Inquart následně uvalil embargo na všechnu dopravu a způsobil, že se situace s potravinami v západním Holandsku prudce zhoršila a v zimě způsobila smrt 22 000 holandských civilistů. Do dubna 1945 byla situace tak špatná, že po 28. 4. zde již pro civilisty nebylo skoro žádné jídlo. Jak první kanadská armáda postupovala západním Holandskem, zahájil Seyss-Inquart rozhovory s hnutím odporu a za zastavení postupu Spojenců v Holandsku nabídl zastavení poprav a dalších akcí Sipo-SD a otevření přístavu Rotterdam pro dodávky zásob.


Seyss-Inquart v Haagu hovoří k Ordnungspolizei
Bundesarchiv, Bild 121-1976 / CC-BY-SA 3.0, commons.wikimedia.org

Spojenecký štáb informoval generála Dwight D. Eisenhowera, aby zahájil jednání s Němci. 30. 4. proběhla konference v Achterveldu, kde se Seyss-Inquart, doprovázen německými důstojníky a holandskými představiteli, setkal se spojeneckou delegací, kterou vedl generálporučík Walter Bedell Smith, Eisenhowerův náčelník štábu. Byla dosažena dohoda o dodávkách potravin do Holandska. Během konference se Smith pokusil přinutit Seyss-Inquarta k dohodě o kapitulaci německých sil v Holandsku, ale ten odmítnul, že nemůže bez instrukcí z Německa.

Stejný den spáchal Adolf Hitler v Berlíně sebevraždu a jmenoval svým nástupcem Grossadmirala Karla Dönitze, Seyss-Inquart se stal novým ministrem zahraničí (místo Joachima von Ribbentropa). Dönitz, který měl štáb v Plönu, Hitlerovo přání ignoroval a jmenoval ministrem zahraničí Johanna Ludwiga Graf Schwerin von Krosigk. Přesto se Dönitz potřeboval setkat se Seyss-Inquartem, když se chtěl setkat se všemi německými představiteli stále okupovaných zemí. Tak dostal Seyss-Inquart 2. 5. 1945 instrukci přijet do Plönu. Protože to po zemi ani vzduchem nebylo již možné, rozhodl se Seyss-Inquart cestovat po moři. Večer 2. 5. převezly dva Schnellbooty (E-Boat), S 174 a S 209 z 2. Schnellboot-Flottille jeho a jeho adjutanta, majora K. Jakobse a dva muže policejní eskorty z holandského přístavu Den Helder do Brunsbüttelu. Ale během toho dne byl Plön obsazen Brity, postupujícími na Lübeck a Dönitz se rozhodnul přesunout svůj štáb 120 kilometrů na sever do Flensburgu, kde ustavil velení v Marine-Schule Mürwik. Seyss-Inquart se po svém příjezdu do Brunsbüttelu opět nalodil na S 174 a vylodil se v Listu na ostrově Sylt. Ráno 3. 5. pak přjel do Flensburgu.

Odpoledne pozval Donitz Seyss-Inquarta na konferenci v Marine-Schule. Přítomní byli Schwerin von Krosigk, nový ministr zahraničí a Paul Wegener, Gauleiter Brém, kterého Dönitz jmenoval vedoucím svého civilního kabinetu. Seyss-Inquart informoval Dönitze o situaci v Holandsku, hlavně o kritické zásobovací situaci. Vojensky byla fronta stabilizována na Grebbeho linii ve středu země a boje byly pozastaveny 28. 4. Sipo-SD zastavilo akce proti hnutí odporu. Ale německé jednotky zůstaly připraveny k boji a demoliční týmy byly připraveny vyhodit do vzduchu přístavy, mosty a další zařízení. Po vyslechnutí Seyss-Inquartovy zprávy o jednání se Spojenci mu Dönitz přikázal v nich pokračovat a pokusit se vyjednat místní kapitulaci německých jednotek v Holandsku. Zakázal mu další demolice. Čestná kapitulace mohla Němcům získat v jednání se Spojenci nějaký kredit. Seyss-Inquartn prohlásil, že nevěří na možnost místní kapitulace, protože se Spojenci dohodli na celkové, ale řekl, že to zkusí.

Seyss-Inquart se chtěl okamžitě vrátit do Holandska, ale bouře v Severním moři mu v tom zabránila. Vrátil se do Flensburgu a spojil se rádiem s jedním ze svých věrných v Holandsku, Ernstem Schwebelem, německým pověřencem pro provincii Zuid Holland a město Haag. Požádal Schwebela o kontakt s jedním z holandských vyjednavačů o potravinovou podporu, Abrahamem van der Vlugt, holandským generálním konzulem ve Finsku a požádal ho o vyjednání volného průchodu se Spojenci, aby mohl začít mírová jednání. Van der Vlugt, který měl dobré kontakty s hnutím odporu, odmítl, a odvětil, že pro Němce je jediná možnost, bezpodmínečná kapitulace, a na to Seyss-Inquarta nepotřebují.

4. 5. ve 12.25 Seyss-Inquart opět jednal s Dönitzem a Schwerinem von Krosigk, tentokrát za přítomnosti Himmlera. V té době zahájila jednání delegace vyslaná Dönitzem, kterou vedl Generaladmiral Hans-Georg von Friedeburg, náčelník štábu Kriegsmarine, a která jednala s polním maršálem Bernardem Montgomerym, velitelem britské 21. armádní skupiny, a brzy ráno Dönitz dostal potvrzení od Friedeburga, že podepsal bezpodmínečnou kapitulaci všech německých sil v Holandsku, severozápadním Německu a Dánsku. V 18.00 podepsala von Friedeburgova delegace kapitulační dokumenty v Montgomeryho štábu, zastavení palby bylo platné 5. 5. od 8.00.

Ačkoliv se Seyss-Inquartova snaha o vyjednání míru v Holandsku stala bezpředmětnou, Dönitz ho poslal zpět, aby dohlédnul na kapitulaci německých jednotek a předání civilní administrativy. Říšský komisař se také chtěl vrátit. Ale špatné počasí zabránilo jeho návratu po moři. 5. 5. v 10.12, stále v přístavu, použil rádio z S 174, aby poslal vzkaz Generaloberstu Johannesu Blaskowitzovi, Oberbefehlshaber Niederlande a Friedrichu Wimmerovi, Generalkommissar für Verwaltung und Justiz, aby zahájili jednání, že se vrátí, jakmile to bude možné. Odpoledne byl zpátky ve Flensburgu, kde měl v 16.45 další jednání s Dönitzem.

Po podepsání kapitulace v Lüneburgu odletěla Friedeburgova delegace do Eisenhowerova Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force (SHAEF) v Remeši k jednání o kapitulaci na Západě. Ve 20.41 poslal Generalfeldmarschall Wilhelm Keitel, náčelník Oberkommando der Wehrmacht, zprávu Friedeburgovi, aby od Eisenhowera získal povolení pro let Seyss-Inquarta do Holandska na 6. 5. Nakonec odjel Seyss-Inquart a tři eskortující muži ze Sicherheitspolizei autem do Montgomeryho štábu přes Hamburk, kde byl však 7. 5. 1945 zatčen Brity. V srpnu byl odvezen do Norimberku, kde čekal na soud.

Soud začal 19. 11. 1945 a trval do 1. 10. 1946. Seyss-Inquartova kauza začala 10. 6. 1946 a pokračovala další čtyři dny. Jeho obhájcem byl rakouský právník dr. Gustav Steinbauer. Většina z otázek při soudu byla na jeho roli při anšlusu a jeho působení jako Reichskommissara v Holandsku. 1. 10. ho soud odsoudil k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 16. 10. 1946. Jeho tělo bylo spáleno a rozprášeno v řece Isar.


Seyss-Inquartovo tělo po popravě
US Army, Public Domain, commons.wikimedia.org

Zdroj:
After War December 2020

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔13.06.2022 📕2.509