Vondřich, Ladislav Ahmed

Ladislav Ahmed Vondřich

* 20. 4. 1886, Praha
+ 28. 9. 1938, Praha


Po absolvování obchodní školy odešel do tehdy ruské části Polska. Po vypuknutí války se ve Varšavě přihlásil do České družiny a na frontě při rozvědkách na sebe upozornil odvahou. Již v listopadu 1914 obdržel Medaili sv. Jiří IV. stupně a poté mezi červnem 1915 až zářím 1916 všechny čtyři stupně Kříže sv. Jiří. Stal se tak plným georgijevským kavalírem. Těch bylo u České družiny jen 12. V červnu 1916 byl za statečnost povýšen na praporčíka. Po bitvě u Zborova byl zatímním velitelem 1. roty a krátce také I. praporu 1. československého střeleckého pluku. V září 1917 se stal velitelem 2. roty, ale o měsíc později byl jmenován velitelem I. praporu 1. československého záložního pluku. V témže měsíci obdržel za své působení u Zborova Řád sv. Anny IV. stupně s nápisem „Za chrabrost“ a Čestnou zbraň Řádu sv. Jiří. Na přelomu let 1917/1918 absolvoval kurs pro velitele praporů a na jaře se několikrát na krátko stal zatímním velitelem pluku. Během evakuace z Ukrajiny velel prvnímu vlaku svého pluku.


Po vypuknutí nepřátelství s bolševiky bojoval úspěšně jako součást Čečkovy Penzenské skupiny. Dne 2. července dostal za úkol, aby v čele 340 mužů obsadil stanici Dymku, čímž mělo být zabráněno ústupu simbirské skupiny bolševiků. Po dvoudenním přesunu se jim podařilo stanici obsadit, uvěznit zde dva obrněné vlaky a rozebrat koleje. Záhy však dorazilo pět dalších vlakových souprav bolševiků, které přivezly na 3000 vojáků se 4 děly a mnoha kulomety. Proti této přesile neměla Vondřichova skupina šanci a musela začít ustupovat. To se nakonec podařilo, československá strana však měla 12 mrtvých a nezvěstných. Byť se operace jevila jako neúspěch, nakonec usnadnila postup československých částí na Bugulmu, protože způsobila zmatek v bolševickém týlu, poškozením trati zpomalila jejich přesuny a ti ještě museli opravovat obrněné vlaky. Mezi červnem a srpnem 1918 zároveň velel Vondřich Jihoslovanské části 1. československé střelecké divize.


Dne 15. srpna vznikl sloučením 1. československého záložního pluku s několika menšími částmi 9. československý střelecký pluk, u kterého se stal dispozičním důstojníkem. Ovšem již o pět dní později byl jmenován inspektorem zajateckých táborů v hodnosti majora a odjel do Omsku. V dubnu 1919 byl přidělen Týlovému intendantstvu a v červenci odplul do Evropy s 6. transportem na lodi Liverpool Maru jako zástupce republiky u majitele lodi, přičemž dohlížel na vezený náklad. Dva dny strávil služebně v Praze a poté se toutéž lodí vrátil do Vladivostoku. Definitivně domů přijel až s 35. transportem na lodi President Grant v říjnu 1920.


K jeho osobě se pak váže jedna zajímavost. V letech 1914-1917 přestoupilo mnoho Čechoslováků v Rusku na pravoslaví, přičemž hlavním důvodem bylo prokázání věrnosti carovi. Vondřich však v srpnu 1919 vystoupil z církve římsko-katolické a přestoupil na islám, přičemž přijal jméno Ahmed. V kvalifikačních listinách tak u něj najdeme v kolonce náboženství napsáno krásně „musulmanské“. Dostal se tak i do jedné z básní Karla Fibicha:
Kdyby někdy včelař táh´med –
to je rým na jméno Achmed,
jímž se major Vondřich zdobí –
nevím věru, co teď robí.
(Legionářská stráž č. 32 z 26. 7. 1935)


Doma pokračoval ve službě v armádě a mezi léty 1921-1926 působil postupně jako zástupce velitele pěšího pluku 5, 15, 26 a 25 a v říjnu 1924 byl povýšen na plukovníka. Službu ale nevykonával řádně a měl velké problémy s alkoholem, za což byl několikrát trestán. Protože ani poté nedošlo ke zlepšení, byl v dubnu 1927 přeložen do výslužby. V roce 1920 ještě obdržel za svou službu v Rusku Řád Sokola s meči, Československý válečný kříž, Revoluční medaili a Medaili vítězství.


Následně žil Ahmed Vondřich v Praze, ale trpěl špatným zdravotním stavem. Byl členem Nezávislé jednoty československých legionářů. Zemřel 28. září 1938 ve vojenské nemocnici v Praze, zpopelněn byl 4. října v novém krematoriu ve Strašnicích.

Prameny:
VÚA-VHA Praha, f. Legionářské poslužné spisy; f. Kvalifikační listiny důstojníků
Šteidler, F.: Pěší pluk 9 Karla Havlíčka Borovského - legionářské údobí plukovních dějin, Praha 1937.
Dobová periodika

.

Michale,
podle práce Jany Gombárové byl LAV účasten při vzniku moslimské náboženské obce v Rčs.
Zdroj:
Islámská kultura v euro-středomořském dialogu a její reflexe v českých zemích - viz str.127
https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/53247