Main Menu
User Menu

Husarský pluk Kálnoky – sedmihradský klenot Marie Terezie

Autor : 🕔15.02.2021 📕2.748
Rozpočet valka.cz 2021 : 85.000,- Kč Příjmy doposud : 18.944,- Kč
♡ Chci přispět

Sedmihradští husaři

V zimě 1740 pruský král Fridrich II. v čele dvacetitisícové armády věrolomně vpadl do Horního Slezska, které bylo součástí habsburské monarchie. Na jaře následujícího roku zahájila útočnou aktivitu od jihozápadu vojska Francie a Bavorska. Začala série bojů, nazvaných souhrnně války o rakouské dědictví (1740–1748). Na apel mladé královny Marie Terezie přislíbily již v roce 1741 Uhry, že postaví do pole nových 6 pěších a 3 husarské regimenty. Na základě starodávných zvyklostí svolává Uherský sněm domobranu neboli insurekci; šlechta navíc shromažďuje vlastní jízdní houfy – bandéria.

Rovněž Sedmihradsko nabídlo, že vytvoří jeden husarský pluk o 1000 mužích. Příslušný dekret byl vydán dne 17. dubna 1742. Na jeho základě byl jmenován velitelem – nikoli vlastníkem – tohoto pluku plukovník Anton hrabě Kálnoky; ten předtím sloužil jako plukovník „zemských“ husarů z Pestvárgemy. Při audienci Kálnoky vyložil Marii Terezii ve Vídni, že Sedmihradsko se nachází ve velmi špatné situaci poté, co bylo postiženo morovou nákazou. Proto bude shromažďování vojska nějakou dobu trvat...


Husar pluku Kálnoky na olejomalbě Davida Morriera z roku 1748. Na jeho stejnokroji jsou zajímavé kožené nášivky v podpaží a červené čižmy. Na levé straně čepice je umístěna dubová snítka, „polní znamení“ (Feldzeichen) typické pro císařská vojska již od časů třicetileté války

V dubnu 1743 byl pluk konečně zkompletován a vzápětí vyráží z Hermannstadtu (dnes Sibiu v Rumunsku) na frontu v Porýní. Ke konci srpna přijímá křest ohněm v boji s Francouzi poblíž Breisachu. Koncem září, když se rakouská armáda stahuje za levý břeh Rýna, pluk operuje podél Rýna v okolí Laa a Heitersheimu.

V roce 1744 dostává pluk rozkaz připojit se k hlavní armádě u Heilbronnu. Dne 27. května dorazil do Sontheimu (60 husarů bylo ponecháno vzadu u Alt Breisachu). Koncem května se generál Nádasdy v čele čtyř husarských pluků (včetně Kálnokyho) a pandurů vydává za Rýn, aby rekognoskoval situaci. 13. června pak Nádasdy v čele 100 Kálnokyho husarů, 200 husarů z pluku Ghilányi a 300 varaždínských hraničářů útočí na pozice nepřítele (Hessenců a Bavorů) v Huttenheimu, bere útokem zákopy a zajímá posádku. 2. července podnikají panduři útok na pozice bavorského oddílu nedaleko Kurhardtu. Bavorům však přicházejí posily v podobě několika francouzských jednotek a zkáze pandurského regimentu zabraňuje svým prudkým atakem jedině husarský pluk Kálnoky.

Fridrich II. vtrhnul do Čech, čímž přinutil celou rakouskou armádu k okamžitému návratu do českých zemí. 23. srpna tedy rakouské vojsko překračuje Rýn. Dva dny poté, 25. srpna, jsou tři husarské pluky (včetně Kálnokyho) vyslány před armádu jako přední stráž. Táhnou na Mühlburg, Neresheim a Waldmünchen. Dne 1. října, když dorazily do Mirotic (ČR), se opět připojují k hlavní armádě. Jen 100 husarů je odveleno k pandurskému sboru barona Trencka, který operuje v okolí Prahy.

Koncem října pluk (tentokrát v sestavě Nádasdyho sboru) napadá pruskou zásobovací kolonu, zajímá všechny vozy, 60 koní, a příští den získává zajatce v podobě ubytovatele pruské armády, podplukovníka von Amstein. Na začátku prosince pluk nastupuje do zimních kvartýrů v Tannenbergu (Jodlow, PL).


Husar armády Marie Terezie s nezbytnou dýmkou. „Pipa“ s dlouhou troubelí se nosila zasunuta za čepicí nebo v botě (D. Morrier, 1748)

Dne 25. ledna 1745 je pluk vyslán do Rýmařova. Spolu s Beleznayovým husarským obdrží rozkaz připojit se k uherským insurekčním jednotkám ve Slezsku, pod velením polního maršála Esterházyho. V únoru se pak nacházejí čtyři roty pluku v Bruntálu a šest rot v Hofu. V březnu je regiment nasazen v okolí Opavy. 4. května patrola Kálnokyho pluku objevuje pruský konvoj 400 vozů, chráněných 2000 pěšáky. Husaři sledují konvoj až k Mochbernu na předměstí Breslau (Wrocław, Vratislav, PL), přičemž svádějí šarvátky s doprovodem. Mezitím se k nim připojuje plukovník Buccow s pandury. Pak společně útočí na konvoj, ale jakmile Prusům přichází posily, musí se stáhnout. Při této akci se však zmocnili asi 100 vozů, 262 koní a množství volů.

Husarské pluky Erdödy a Kálnoky poté podporují insurekční pěchotu v boji proti pruským jednotkám generála Schwerina poblíž Krnova. Na podzim se většina insurekce vrací do Uher. Dne 11. listopadu je hrabě Kálnoky povýšen na generálmajora a novým velitelem pluku se stává plukovník Wolfgang Makhászy (někdy se píše Macskassy). Pluk tou dobou zaujímá zimní kvartýry v okolí Moravského Šternberka.

Na konci května je rakouský armádní sbor – jehož součástí je Kálnokyho regiment – vyslán do Nizozemí, na podporu „pragmatické“ armády (spojené síly Anglie, Hannoverska, Holandska a dalších menších států, obhajujících dědické nároky Marie Terezie). 23. července husarské pluky Kálnoky, Beleznay a Nádasdy pod velením generálmajora hraběte Esterházyho vjíždějí do Peer (poblíž Maastrichtu v Holandsku), kde jsou přiřazeny ke sboru polního maršála Tripse. Dne 2. srpna se tito husaři účastní svého prvního boje nedaleko Namuru, kde pobíjejí téměř 800 rakouských dezertérů, sloužících ve francouzském sboru pandurů a husarů. 11. října se Kálnokyho husarský pluk účastní bitvy u Rocoux, ale stojí jen ve druhé linii levého křídla a do boje nezasahuje. Pluk tráví zimu v okolí Rheydtu a Ödenkirchen, severozápadně od Kolína nad Rýnem.

V roce 1747 pluk spolu s husary Esterházyho a Nádasdyho tvoří předvoj Tripsova sboru a konečně si má pořádně zabojovat. Stane se tak 10. května, když plukovník Makházy v čele 6 rot „svého“ pluku a několika granátníků a pandurů, naráží na Francouze poblíž Mechelen a bez váhání velí k útoku. Francouzi jsou přemoženi, zahazují zbraně a zoufale hledají útočiště za městskými hradbami. Při této akci ztrácejí 100 mužů; 1 důstojníka a 21 vojínů husaři zajímají. Počátkem listopadu pluk přechází do zimních kvartýrů v okolí německého Essenu. V té době čítá 11 rot s celkem 32 důstojníky, 7 agreggiert a 886 příslušníky mužstva.

V následujícím roce 1748 se pluk nezúčastnil žádné větší ozbrojené akce. V listopadu se všechny jednotky rakouské armády vracejí do svých domovských posádek. Kálnokyho pluk táhne do Sedmihradska a 27. prosince vstupuje do města Thorda, kde je také provedena jeho přehlídka.

Dne 10. května 1749 je hrabě Kálnoky konečně jmenován majitelem (Inhaber) tohoto pluku.

V roce 1752 je plukovník Makházy vystřídán plukovníkem Csedö, který však umírá již v následujícím roce (1753). Pak je velení pluku svěřeno baronu Josefu (Josika) de Branyicska.

V roce 1754, v předvečer sedmileté války (1756–1763), se pluk nachází ve východoslovenském Humenném.

Ve víru sedmileté války

V okamžiku vypuknutí války stojí regiment Kálnoky v Uhrách, čítajíc 559 mužů a 255 koní. V zimě 1756/7 je dokompletován na šest eskadron.

Dne 2. března 1757 pluk (v počtu 702 mužů) opouští garnizony v Thordě. 15. dubna přijíždí do Moravského Berouna. 19. dubna, jako součást předvoje generálmajora Morocze, pluk přitáhl do ležení hlavní armády u Kutné Hory.

Dne 18. června se pluk účastní bitvy u Kolína, kde je nasazen v první linii na samém okraji pravého křídla, v divizionu generála jezdectva Hadika. Po vítězství Morocz pronásleduje pruskou armádu při jejím ústupu až do Slezska. 7. září, když Nádasdy v rámci bojů na Moyse napadl detašovaný pruský sbor generálmajora Winterfelda, je pluk součástí avantgardy (předvoje) v přední části pravého křídla pod velením generálporučíka Kálnokyho, jehož brigáda podporuje Hraničářský sbor.


Tereziánský husar pluku Kaiser z doby sedmileté války v celomodré uniformě

Když hlavní rakouská armáda táhne k Vratislavi, sbor vedený polním zbrojmistrem Marschallem (11 granátnických rot, 6 jezdeckých pluků vč. Kálnokyho husarského) zůstává v regionu města Lauban (Lubań, PL). Marschallův sbor je pak vyslán k Bautzenu (Budyšínu) v Sasku, aby odtud kryl operaci generála Hadika, která vyvrcholí husarským kouskem v podobě napadení Berlína a vybrání výpalného. 14. listopadu se pluk nalézá v Löbau; 24. listopadu v Hrádku nad Nisou. Marschallův sbor je později převelen do Čech, kam přitáhl 11. prosince, kde také zaujímá zimní ubytování v okolí Mělníka.

V roce 1758 je novým velitelem pluku jmenován plukovník Josef hrabě Bethlen; pluk se tehdy nachází v okolí Trutnova. V této oblasti se zdržuje po celý rok, kdy se vyznamenává v mnoha šarvátkách, probíhajících mezi Landeshutem (Kamienna Góra​, PL) a Hradcem Králové. Nakonec zaujímá zimní kvartýry v okolí Rumburku.

Od března 1759 je pluk součástí sboru polního maršála Becka, nalézajícího se poblíž Landeshutu ve Slezsku, kde provádí tzv. malou válku, spočívající v záškodnických akcích; pluk je účasten v bojích u Greinfenbergu a Liebau. V červenci hraběte Bethlena ve velení pluku vystřídá plukovník Georg hrabě von Simony.

Ke konci července se pluk stává součástí sboru o síle 24 000 mužů, pod velením věhlasných polních maršálů Laudona a Dauna. Laudon dostává rozkaz navázat spojení s ruskou armádou.

Dne 12. srpna se Kálnokyho pluk účastní velké bitvy u Kunnersdorfu, která končí vítězstvím rakouských a ruských vojsk nad Prusy. Zde je nasazen v záloze levého křídla jako součást Laudonova jezdeckého sboru. Pluk v bitvě nebojuje, ale spolu s Nádasdyho husarským pěkně prohání ustupující Prušáky a získává 100 zajatců a dvě děla. Po bitvě obdržel každý příslušník Laudonova sboru pamětní rubl carevny Alžběty Petrovny. Laudon, jehož již Prusové dobře znají a jeho přítomnost vítají vzrušenými výkřiky: „Himmel, Laudon!“ (Nebesa! Laudon), se pak se svým sborem stahuje skrze Slezsko, až na hranice Moravy. Pluk Kálnoky, který je již nedílnou součástí Laudonových vojsk, zaujímá zimní ubikace v okolí Bruntálu.

Po celý rok 1760 regiment vykonává službu ve Slezsku. V březnu se podílí na akcích u Sleisisch-Neustadt (Slezského Nového Města). Na počátku června 1760 tvoří součást Laudonova vojenského uskupení ve Slezsku, kde je nasazen v rámci sboru hraběte Draškoviče v Horním Slezsku. Zatímco Laudon obléhá Landeshut, posílá hraběte Bethlena s Kálnokyho husarským, eskadronou švališerů a praporem hraničářů, aby obhlédli situaci kolem pevnosti Neisse (Nysa, Nisa, PL).

V červenci je pluk přítomen při obléhání Kladska (Glatz). 26. července pevnost kapituluje a 100 mužů z Kálnokyho pluku zde zůstává posádkou. Od 30. září je pluk součástí oddělení generálmajora Bethlena (sestává z Kálnokyho husarského a 200 mužů z dragounského pluku Löwenstein). Toto oddělení se účastní krvavé řeže s pruským uskupením generála Neuwieda (tvořil je dragounský pluk Krockow a 2 eskadrony dragounského pluku Alt-Platen, 4 husarské eskadrony a něco pěchoty) u Lindweise. Při této akci pluk zaznamenává ztráty 19 zabitých, 25 raněných a 7 zajatých. Dne 20. listopadu pluk zaujímá zimní kvartýry v okolí Osoblahy (ČR).

Až do července 1761 se neděje nic důležitého. Pluk je opět připojen k Laudonovu sboru, stojícímu nedaleko Neustadtu (Prudnik, PL). Dne 25. července 3 eskadrony pluku spolu s jedním praporem hraničářů pod velením plukovníka Barcó, obsazují Oppeln (Opole, PL).

Ke konci tažení dochází k rozdělení pluku mezi pevnostmi Neisse a Cosel. 31. října táhne do Opavy. Pak odjíždí do zimních bytů v Leobschütz (Głubczyce​, PL), Ziegenhals (Głuchołazy​, PL) a Neustadtu (Prudnik, PL).

Až do července 1762 zůstává pluk Kálnoky v rámci hlavní armády. V červenci je přiřazen k Brentanovu sboru a vjíždí do Adršpachu, z tohoto města dále do Frýdlantu. 21. července se pluk účastní bitvy u Burkersdorfu. V boji s pruskými jednotkami generálporučíka Neuwieda, se 3 důstojníci a pět vojínů pluku dostává do zajetí.

Dne 16. srpna se pluk účastní bitvy u Reichenbachu, posledního střetu sedmileté války. V říjnu, po kapitulaci Schweidnitz (Svídnice), se rakouská armáda stahuje do zimních kvartýrů; pluku Kálnoky jsou přiděleny ubikace v okolí Trutnova.

Na počátku roku 1763 pluk nastupuje pochod zpátky do Sedmihradska; 6. června přijíždí do města Deva, které se stává jeho posádkovým městem. Po skončení války pluk Kálnoky zůstává v sestavě císařsko-královské armády, až byl při reorganizaci roku 1798 označen jako Hussaren Regiment Nr. 2 (husarský pluk č. 2).

V době od vytvoření pluku byli jeho titulární velitelé následující:

  • od 1742: bez majitele
  • v l. 1749–1784: Anton, hrabě Kálnoky

V době od vytvoření pluku byli jeho efektivní velitelé následující:

  • od 1742: Anton hrabě Kálnoky
  • od 1746: Wolfgang Makházy (Macskassy)
  • od 1753: plukovník baron Josika de Branyicska
  • od 1757: plukovník Joseph Adam hrabě Bethlen
  • od 1759: plukovník Georg von Simony (Simonyi)
  • od 1771: Adam hrabě Bethlen

Organizace husarů v tereziánském období

K roku 1748 bylo ve stavech armády Marie Terezie celkem 11 husarských pluků.

V únoru téhož roku královna iniciovala vznik vojenské komise pod dohledem svého švagra knížete Karla Alexandra Lotrinského, jejímž úkolem bylo zreformovat armádu. Členem komise byl také kníže Václav z Lichtenštejna (Liechtenstein), velký modernizátor dělostřelectva, předsedali jí polní maršálové hrabě Josef Harrach a hrabě Leopold Daun a generál jezdectva hrabě Salaburg.

Počet husarských pluků byl zredukován na deset. Navíc nový armádní předpis stanovil, že z ekonomických důvodů má být každý pluk v mírové době tvořen deseti tzv. Ordinari rotami, s celkově povoleným početním stavem 615 mužů a jen 366 koní. Toto rozhodnutí vycházelo z praxe, že husaři mohou dosáhnout vyšších bojových stavů mnohem snáze a rychleji, než těžkopádnější kyrysníci a dragouni.

Organizace husarského pluku byla následující:

Plukovní štáb

  • 1 plukovník – majitel (Obrist-Inhaber)
  • 1 plukovník – velitel (Obrist-Commandant)
  • 1 podplukovník (Obrist-Lieutenant)
  • 1 major (Obrist-Wachtmeister)
  • 15 nižších členů štábu (vč. 1 tympánisty a 6 polních chirurgů)

Pět husarských eskadron, z nich každá sestávající ze

  • dvou „ordinárních“ rot, každá čítající 3 důstojníky a 107 příslušníků mužstva, přesněji:
  • 1 kapitán (Hauptmann)
  • 1 poručík (Lieutenant)
  • 1 nosič standarty v nejnižší důstojnické hodnosti (Cornet)
  • 7 poddůstojníků
  • 1 trubač
  • 1 sedlář
  • 1 furýr (ubytovatel)
  • 97 vojínů

Trén/vozatajstvo

  • 4 čtyřspřežní zásobovací vozy
  • 1 čtyřspřežní polní kovárna
  • 2 velké vozy pro plukovníka
  • po 1 velkém vozu pro každého štábního důstojníka
  • po 1 menším vozu pro každého nižšího důstojníka

Jak bylo u jezdectva zvykem, každý ze čtyř štábních důstojníků pluku měl pozici  v čele „své“ roty, ačkoli jedna rota (majitelova) bývala neobsazena.

Na konci března 1756 mnoho husarských pluků nedosahovalo plných početních stavů. Obzvlášť se to projevovalo u těch, které stály v Itálii a nedostávalo se jim 500 nových branců a 2500 koní.

Organizace v době války

Některé pluky určené na bojiště, které však byly v roce 1756 pod svými stavy, byly během prvních válečných měsíců doplněny na tabulkové počty. Ačkoli zpočátku v roce 1756 čítaly 400 mužů, během následujícího roku se jejich stavy postupně zvyšovaly na 800 vojáků. Podle předpisu měl pluk čítat 1115 mužů v 5 eskadronách a 10 rotách.

V průběhu jara 1758 se každý husarský pluk rozrostl o další 1 eskadronu, vyjma nově vytvořený Palatinální husarský; předtím její funkci plukovního „depozitu“ v posádkovém městě plnila garnizonní rota, podobně jako u německé jízdy tehdejší rakouské armády.

V roce 1759 byla pozice v rotě rytmistra (kapitána – majitele) přiřazena kapitán-poručíkovi a pozice korneta jako nosiče standarty byla přesunuta mezi poddůstojnické hodnosti, zatímco kornet od nynějška sloužil jako podporučík (Unterlieutenant).

V zimě 1761/2 byly stavy všech husarských pluků sníženy z 1335 na 1000 mužů, v důsledku ubývajících finančních zdrojů rakouského eráru.

Uniforma Kálnokyho husarů za sedmileté války

Ačkoli reforma z roku 1757 stanovila, že všechny husarské regimenty mají mít tmavomodrou uniformu se žlutým šňůrováním, zdá se, že se tohoto nařízení držel pouze pluk Kaiser Franz I. Kálnokyho husaři (stejně jako ostatní) si podrželi dřívější pestrý mundúr. Skládal se z tradičních součástí, nejčastěji v následující barevné kombinaci:

  • Hnědá kožešinová čepice (kalpak – původně z medvědí kožešiny) s červeným soukenným pytlíkem, se žlutou šňůrou kolem dýnka zakončenou třapci.
  • Světle modrý dolman – těsně střižený uherský kabát s krátkými šosy, na hrudi (do pasu) se žlutými knoflíky, 17 řadami smyček ze žluté šňůry, nahrazujících knoflíkové dírky (několik skryto pod šerpou), se světle modrým stojacím límcem se žlutou obrubou a se světle modrými manžetami se žlutým lemováním.
  • Světle modrý kožíšek (mentík) s černou beránkovou obšívkou, límcem a manžetami, se žlutými knoflíky a 12 řadami žlutých smyček.
  • Červené těsně přiléhající kalhoty se žlutými, složitě proplétanými výšivkami na stehnech.
  • Černé vykrajované holínky – čižmy se žlutým lemem a třapcem.
  • Světle modrá a žlutá šňůrová šerpa. Řemení z přírodní, žlutohnědé kůže (sestávalo z širokého bandalíru pro zavěšení karabiny a o polovinu užšího řemenu s brašnou na papírové patrony, olejničku a další příslušenství – přes levé rameno).
  • Šavlová taška hnědá kožená, s víkem pokrytým  červenou látkou, se žlutým lemem, zlatou iniciálou „K“, převýšenou zlatou korunou a obklopenou zlatými palmovými ratolestmi.
  • Čabraka červená, se žlutým lemem.


Schématické znázornění uniformy Kálnokyho husarského pluku v období sedmileté války (Kronoskaf)

Existovalo několik dalších barevných variant uniformy, což může být přičteno na vrub absenci patřičné látky ve chvíli, kdy měly být zhotoveny stejnokroje pro nováčky. Textilní výroba v Uhrách tehdy výrazně pokulhávala za západními zeměmi. V chladném a deštivém počasí oblékali vojáci ještě bílý soukenný plášť.

Výzbroj mužstva sestávala ze zakřivené šavle v černé kožené pochvě s měděnou garniturou, krátké pušky a dvou pistolí s křesadlovými zámky. Pochva šavle byla zavěšena na úzkém opasku z hnědé kůže, spolu s taškou.

Důstojníci pluku Kálnoky nosili uniformu velmi podobnou jako mužstvo, ovšem z kvalitnějších materiálů a v mnohem zdobnějším provedení, podle hodnosti i movitosti majitele. Odlišovala se také následujícím:

  • Hnědá kožešina kolem okrajů kožíšku.
  • Žluté kordovánové čižmy se zlatým lemováním.
  • Tmavozelená čabraka se zlatým lemováním.

Mimo službu oblékali husarští důstojníci uniformu „německého“ stylu, tedy kabát s delšími šosy a třírohý klobouk (dolman, přiléhavé kalhoty a čižmy jako dříve).

O uniformách poddůstojníků se nedochovaly žádné zprávy, ačkoli mohli nosit černožlutý vlněný třapec na šavli (určený předpisem z pozdější doby). V jejich pěší výstroji určitě nechyběla důkladná „kaprálská“ lískovka.


Husar pluku Kálnoky ze 70. let 18. stol. Uniforma zaznamenala jisté změny, avšak podržela si světle modrou základní barvu (R. Knötel)

Hudebníci (trubači a tympánisté) podle tradice oblékali uniformu „německého“ stylu, v následující kombinaci:

  • Černý třírohý klobouk lemovaný stříbrnou stuhou, s černou kokardou na levé straně.
  • Šarlatový kabát (kožíšek nebyl nošen) zdobený stříbrnými prýmky a šňůrami, se světlomodrými manžetami se stříbrným lemem.
  • Modrý dolman se stříbrnými smyčkami.
  • Růžové kalhoty.
  • Stříbrná trubka s modrou vlajkou.
  • Modrá čabraka a kryty pistolových pouzder, „čabrunky“.

Standarty

V lednu 1741 Dvorní válečná rada rozhodla, že eskadrona každého jezdeckého pluku má mít jednu standartu (namísto předchozích dvou), přičemž přebytečné standarty měly být uloženy na hradě Špilberku v Brně.

V roce 1743 tentýž orgán předchozí výnos odvolal, s tím, že uskladněné standarty mají být navráceny původním plukům. Nový vzor standart zavedl až v roce 1766 polní maršál Mořic hrabě Lacy.


Líc a rub standarty některého c. k. husarského pluku z doby kolem poloviny 18. stol.

Husarský pluk Kálnoky obdržel standarty tradičního typu guidon (užší praporec se dvěma cípy), zástěrky na trumpety a tympány, zhotovené z damašku nebo vzorovaného hedvábí. Na nich byl zobrazen znak Sedmihradska, s „čestným“ štítkem Rakouska (červeno-bílo-červeným). Standarty byly navíc zdobeny svitkem s heslem: „MARIA. TH(e)RES(ia). R(egina). H(ungariae). B(ohemiae). A(rchiducissa). PRINC(eps). TRANSIL(vaniae)“.

Tělesná standarta (Leibstandarte) – byla bílá, bohatě vyšívaná, na jedné straně s vyobrazením Blahoslavené Panny Marie, na druhé se symbolem habsburského orla a znaku Sedmihradska.

Navíc byla v držení každé eskadrony tzv. ordinární standarta (Ordinärfahne), většinou červené nebo zelené základní barvy. Na aversu byl vyobrazen znak Sedmihradska; na reversu císařský orel s řádem Zlatého rouna na hrudi. (Tento popis je pouze hypotetický, autor článku neměl tu čest spatřit vyobrazení praporu Kálnokyho pluku.)

Husarské standarty byly připevněny k žerdím, připomínajícím rytířská turnajová dřevce. Napodél byly zpevněny železnými plátky, k nimž byl připevněn hák, sloužící k zavěšení na široký, barevnou látkou potažený a prýmky zdobený bandalír. Na hlavici byl vyryt nebo vyražen symbol heraldického (dvouhlavého) orla, iniciály panovnice, svatý patron, erb majitele pluku, nebo znak příslušné provincie.


Znak Sedmihradského knížectví, který byl zobrazen na plukovní standartě husarského regimentu Kálnoky

Důležité prameny
Internet
Oscar Teuber, Rudolf von Ottenfeld: Öesterreichische Armee von 1700 bis 1867, Wien 1895
Richard Knötel: Uniformkunde: Lose Blatter zum Entwicklung der militärischer Tracht, Rathenow 1890

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔15.02.2021 📕2.748