Ivan Michajlovič Čissov - sedm kilometrů volným pádem

Autor: Martin Kaltoun (MART.in) / MART.in 🕔︎︎ 👁︎ 7.162

Ivan Michajlovič Čissov (Иван Михайлович Чиссов) se narodil roku 1916 v Bogdanovce v rajónu Novi Sanžary v poltavské oblasti na Ukrajině (v té době součást Ruského impéria). Od roku 1935 působil v Rudé armádě. Do 2. světové války vstoupil jako navigátor u 98.  dálkového bombardovacího pluku 52. letecké divize (založen roku 1940 jako 93. dálkový bombardovací pluk, později se v průběhu války přejmenuje na 752. letecký pluk dálného doletu, pak 10. gardový letecký pluk dálného doletu a ke konci války na 226. gardový bombardovací pluk).


Ivan Michajlovič Čissov

Reklama

Dne 26. ledna 1942 v 11:00 vzlétla z letiště v oblasti Moskvy (pravděpodobně Lipeck, případně Monino) posádka letounu DB-3F (Il-4) nadporučíka Nikolaje Pavloviče Žugana (ст. лейтенант Николай Павлович Жуган). Pilota doplňovali střelec-radista seržant Melnikov (сержант Мельников) a také navigátor poručík Ivan Michajlovič Čissov. V té době měl Čissov za sebou 47 bojových letů v celkové délce 75 hodin 15 minut. Stroj byl darem kolymských komsomolců a nesl jméno Kolymský komsomolec (Комсомолец Колымы). Cílem čtyřčlenné formace bylo soustředění letadel protivníka na letišti Smolensk.

Cestou k cíli, v oblasti Spask-Demensk, byli zasaženi protiletadlovou palbou protivníka. Touto palbou byl poškozen levý motor stroje. Otáčky motoru klesly na 1500. Stroj se začal opožďovat za formací. V tuto chvíli, zhruba kolem druhé hodiny odpoledne, byli napadeni dvěma nepřátelskými Messerschmitty. Seržant Melnikov byl smrtelně raněn hned na počátku útoku německých strojů a neopětoval palbu. Ocasní část letounu byla silně poškozena. Po několika útocích bylo poškození natolik vážné, že pilot dal pokyn k opuštění neovladatelného, hořícího letounu. Stroj se při pádu obrátil vzhůru nohama.

Bombardér DB-3F (<em>Il-4</em>)
Bombardér DB-3F (Il-4)

Ve výšce 7000 m se Čissovovi, který již cítil jak mu žár ohně spaluje nohu, podařilo rozbít kryt pozorovací kopule a opustit stroj. Pilot opustil bombardér později, ve výšce menší než 5 kilometrů a v pořádku se zachránil na padáku. Střelec ve stroji zůstal. Čissov, v obavě, že po něm budou němečtí piloti střílet, vyčkával s otevřením padáku. Ve výšce 700 m se snažil otevřít padák, ale při trhnutí za kroužek uvolňovacího lanka padáku mu zůstal jeho konec v ruce. Lanko bylo poškozeno ohněm. Padák se neotevřel. Volným pádem tak dopadl na zem. Jeho štěstím bylo, že dopadl na svah silně zasněžené rokle, po kterém se dlouze klouzal a kutálel dolů. Zachránila ho kombinace vysoké pokrývky sněhu a vhodný sklon svahu, které pohltily většinu síly dopadu. Přesto však nevyvázl lehce. Po dopadu omdlel. Poranil si páteř, utrpěl zlomeninu pánve a praskl mu močový měchýř.

Čissov se probral asi dvacet minut po dopadu, kdy byl objeven kavaleristy generála Pavla Alexejeviče Bělova, kteří sledovali předchozí vzdušný boj. První pomoci se mu dostalo od záchranáře zdravotně-sanitárního praporu M. A. Brechova v obci Savino. Následoval přesun do Kalugy. Vážnost zranění si vyžádala jeho následný přesun do frontové nemocnice v Mosalsku, kde se ho ujal chirurg Jakov Venjaminovič Gudynsky, který provedl několik složitých operací. Jeho stav byl i přesto ještě měsíc kritický.  Jakmile to jeho stav dovolil, byl přesunut do týlové nemocnice v Moskvě, kde se ho ujal tým lékařských odborníků pod vedením zkušeného lékaře I. P. Izotova.

Po tři a půl měsíci se dostal ze svých zranění. Následně dostal volno a setkal se s rodinou. Nadále odpočíval a podstupoval rekonvalescenci. Zažádal o pokračování bojové služby u letectva, ale žádost byla zamítnuta a byl přidělen jako instruktor výcviku navigace ve Vorošilovgradské vojenské letecké škole pilotů (Ворошиловградская военная авиационная школа пилотов - Vorošilovgrad, dnes Luhansk). Do konce války trénoval frontové navigátory.

23.7.1943 obdržel Řád Rudého praporu. V zdůvodnění je, kromě nasazení v těžkých prvních měsících války, zmiňována akce dne 25. 6. 1941, kdy se mu podařilo po útoku asi 20 nepřátelských stíhačů u Berestečka dovést prostřílené letadlo s raněným střelcem-radistou zpět na domovské letiště. Po přistání bylo napočítáno na 170 průstřelů. Následuje popis výše zmíněné události z 26. ledna 1942, kterou se nedobrovolně zapsal do dějin letectví.

Reklama


Návrh na udělení vyznamenání - Řád rudého praporu, 1942. Dokument zmiňuje skutečnost, že letec přežil pád z výšky 7000 metrů

Válku přežil a v roce 1958 absolvoval Vojensko-politickou akademii V. I. Lenina. V roce 1960 odešel z armády. V důchodu působil v Ústředním domě sovětské armády M. V. Frunze.

V roce 1985 obdržel Řád vlastenecké války I. stupně.

Dále byl držitelem medaile Za obranu Moskvy, medaile Za obranu Leningradu, medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945 a jubilejních medailí 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941 – 1945, 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941 – 1945 a 40. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941 – 1945.

Podplukovník Čissov zemřel v Moskvě roku 1986.

Jeho syn Valerij Ivanovič Čissov se stal významným chirurgem-onkologem. K lékařskému oboru ho nasměrovalo setkání s chirurgem Gudynskym, který operoval jeho otce.

Reklama

Většina internetových i jiných zdrojů popisuje události poněkud odlišně. Podle nich byl cílem náletu železniční uzel u Varšavy, kde se soustřeďovaly nepřátelské jednotky. Dále měl být stroj napaden cestou zpět z náletu. A Čissov měl po vyskočení ve vzduchu omdlít a probrat se až na zemi. Tyto údaje však popírá jak sám Čissov v rozhovoru pro noviny Pravda v roce 1967, tak také popis mise v zdůvodnění udělení Řádu Rudého praporu.

V průběhu války došlo ještě k dvěma obdobným případům. A oběma protagonisty byli také spojenečtí letci. Prvním z nich byl S/Sgt Alan Magee, střelec bombardéru B-17F amerického letectva, který se s výškou 6 km v roce 1943 dostal na pomyslné druhé místo. Dopadl na střechu nádražní haly v St. Nazaire. A posledním, třetím v pořadí, také jak časově, tak i výškou pádu, se stal anglický letec, Nicholas Stephen Alkemade střelec bombardéru Avro Lancaster B Mk. II, s 5,5 km v roce 1944. Tomu, podobně jako Čissovovi, pomohla při dopadu sněhová pokrývka.

Tito byli překonáni až srbskou letuškou Vesnou Vulovič, která se v roce 1972 zřítila z výšky přes 10 km nad Srbskou Kamenicí v Čechách.

Zdroje:
ru.wikipedia.org
Остаться живым. Падение с высоты 7000 м
Герои и судьбы Великой Отечественной войны. Упали с высоты 700 метров и остались живы
Чиссов Иван Михайлович
airspotter.eu
www.parachutehistory.com
en.wikipedia.org
ava.org.ru
allaces.ru
commons.wikimedia.org

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více