FBA Type H

FBA 150 ch
     
Název:
Name:
FBA Type H FBA Type H
Originální název:
Original Name:
FBA Type H
Kategorie:
Category:
průzkumný/pozorovací letoun reconnaissance/scout aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.05.1916-DD.MM.191R Franco-British Aviation Co. Ltd., Argenteuil /
DD.MM.1916-DD.MM.191R Franco-British Aviation Co. Ltd., Nice /
DD.08.1916-DD.MM.191R Società Idrovolanti Alta Italia, Sesto Calende /
DD.MM.1917-DD.MM.191R Costruzioni Idrovolanti a Varazze e Scuola di pilotaggio, Varazze /
DD.MM.1917-DD.MM.191R Cantiere Navale G. Gallinari, Livorno /
DD.MM.1917-DD.MM.191R SA Construzioni Aeronautiche Savoia, Bovisio /
DD.MM.1917-DD.MM.191R Fabbrica Pianoforti ed Autopiani Fratelli Zari, Bovisio /
DD.MM.1917-DD.MM.191R I.A. Meridionali, Napoli /
DD.MM.1917-DD.MM.191R Vittoria Aeronautica Ducrot, Palermo /
Období výroby:
Production Period:
DD.05.1916-DD.MM.191R
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
~1250:
~350 FBA
~403 SIAI
103 CIVES
100 Savoia
60 Zari
100 IAM
~134 Ducrot
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.MM.RRRR
Osádka:
Crew:
2
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
dvouplošník biplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
pevný fixed
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
člunový trup flying boat
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
9841) kg 2169 1) lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
1420 kg 3131 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg ? lb
Rozpětí:
Wingspan:
14,122) m 46 ft 3 ⅞ in 2)
Délka:
Length:
9,923) m 32 ft 6 ½ in 3)
Výška:
Height:
3,10 m 10 ft 2 in
Plocha křídla:
Wing Area:
40,004) m2 430.564) ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2 ? lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Hispano-Suiza 8Aa o výkonu 110 kW/150 k, nebo
Lorraine o výkonu 118 kW/160 k, nebo
Isotta Fraschini V.4 o výkonu 110 W/150 k, nebo
Isotta Fraschini V.4B o výkonu 132 kW/180 k
Hispano-Suiza 8Aa, power 148 hp, or
Lorraine, power 159 hp, or
Isotta Fraschini V.4, power 148 hp, or
Isotta Fraschini V.4B, power 178 hp
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
? ?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
1505) km/h v 0 m 935) mph in 0 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
? km/h v ? m ? mph in ? ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s ? ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
?6) min do ? m ?6) min to ? ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
?7) m ?7) ft
Dolet:
Range:
450 km 280 mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km ? mi
Výzbroj:
Armament:
1x pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm nebo Fiat ráže 6,5 mm

2x 52kg bomba type F
1x flexible .303 in Lewis or 6.5 mm Fiat machine gun

2x 115 lb bomb type F
Uživatelské státy:
User States:




















Poznámka:
Note:
Data odpovídají strojům vyrobeným u FBA; pro stroje s motory Isotta Fraschini, např. SIAI, platí:
1) 960 kg
2) 14,54 m
3) 10,15 m
4) 42,00 m2
5) 145 km/h
6) 14 min do 2000 m
7) 4570 m
Data are for standard FBA-built machines; for SIAI-built machines with Isotta Fraschinis:
1) 2116 lb
2) 47ft 8.44in
3) 33ft 3.60in
4) 452.08 sq.ft.
5) 90.1 mph
6) 14 min at 6562 ft
7) 15000 ft
Zdroje:
Sources:
Varriale, Paolo. FBA Type H, Windsock Datafile 124. Albatros Publications, Berkhamsted 2007.
Munson, Kenneth. Flying Boats and Seaplanes since 1910. Blandford Press, London 1971.
http://www.hydroretro.net/etudegh/bolides.pdf
www.aviafrance.com
www.flightglobal.com
URL : https://www.valka.cz/FBA-Type-H-t169535#507161 Verze : 0

FBA Type H


V lednu 1916 vydal admirál Lacaze požadavek na nový hlídkový letoun s velkým doletem, který by pomohl bojovat proti ponorkám decimujícím spojenecké zásobovací lodě. Louis Schreck se samozřejmě svojí firmou zapojil také a pověřil inženýra Maurice Le Pena, bývalého zaměstnance společnosti Gnome et Rhône, předběžnými pracemi. Schreck plánoval již nějakou dobu použít vodou chlazený řadový motor Hispano-Suiza, a upravený FBA typ C č. 102 s motorem Hispano vzlétl už ve druhé polovině roku 1915. Na stavbě skutečného prototypu se už samozřejmě podílel i André Beaumont. Tento stroj poprvé vzlétl v dubnu 1916. Proti typu C měl větší rozpětí, které mu umožňovalo až 450 kg nákladu, delší příď, opět dvoumístnou, s třetí pozicí kulometčíka/pozorovatele propojenou s hlavním kokpitem chodbičkou. Motor, který měl oproti rotačním gnomům vyšší výkon při stejné hmotnosti, umožňoval při testech rychlost přes 150 km/h, což z Type H dělalo v daném okamžiku nejrychlejší hydroplán, a rychlejší i než většina tehdejších klasických stíhačů. A zatímco použité Hispano dávalo kolem 140-160 koní výkonu, již o pár měsíců později byla k dispozici varianta s výkonem 200 k. U té ale hrozilo, že bude veškerá produkce vyhrazena pro SPAD XIII, Schreck proto testoval také možnost použít motor Lorraine o 160 k nebo Gnome Monosoupape o stejném výkonu.

Na výzvu admirality zareagovali i jiní výrobci. Maurice Blanchard navrhl pro Georgese Lévyho velký celodřevěný dvouplošník s motorem Lorraine. Alphonse Tellier předložil návrh stroje s 200k motorem Hispano, schopným až 180 km/h. Vyzkoušen byl s velkým úspěchem byl na podzim 1916 v Saint-Raphaël. A François Denhaut, autor prvního skutečného létajícího člunu, navrhl ve své nové firmě Donnet-Denhaut zvětšený Donnet-Lévèque s hvězdicovým motorem Canton-Unné, který v létě 1916 nad Seinou dosáhl 160 km/h. Námořnictvo nakonec objednalo 200 strojů od Telliera, stovku od Denhauta (DD.2) a Lévyho (v tomto případě ale asi byly postaveny jako podstatně výkonnější Lévy 40 HB.2) a 360 strojů FBA typ H s motory Hispano-Suiza o 150 k. Háčko se tak stalo prvním sériovým typem s motorem Hispano ve Francii.

Aby Schreck zvládl uspokojit všechny zakázky, včetně pokračující výroby typu C, byla založena třetí továrna v Nice, a část výroby převedl na pařížský závod Pierre Levasseura. Ten v roce 1916 postavil sto strojů. První sériové FBA typu H byly v květnu 1916 předány CAM (Centre d’Aviation Maritime) v Dunkerqu. Dunkerque společně s CAM Boulogne patřil do Zone des Armées du Nord, která pod vedením vice-admirala Pierre Alexise Ronarc'ha pokrývala vše od belgické hranice po mys Cap d'Antifer severně od Le Havre. Nepříliš vzdáleným sousedem pro Dunkerque tak byly německé ponorkové základny v Ostende, Zeebrugge, Brugách a Antverpách. Hlídkové lety probíhaly po trojúhelníkové trase, málokdy dále než 160 km od pobřeží, často ale byly mařeny mlhou a mrazem. A samozřejmě nepřátelskými stíhači. 5. srpna byl FBA D.1 (č. 306) oddělen od svého wingmana a sestřelen Oberflugmeisterem P. Meyerem a Lieutnantem Bönischem. Pilot enseigne de vaisseau Delauney a pozorovatel quartier-maître Amossé byli zabiti. Do konce roku byly ztraceny další dva stroje – 20. srpna byl protileteckou palbou z Ostende zasažen FBA D.6 (č. 316) a 23. října byl osm kilometrů od stejného přístavu dvěma hydroplány sestřelen D.11 (č. 322). Přes zimu se kvůli menšímu počtu letů situace zlepšila, ale 14. dubna 1917 byly poblíž Zeebrugge i navzdory dvěma doprovázejícím sopwithům sestřeleny třemi stíhačkami FBA D.8/323 a D.7/411.

A brzy bylo hůř, hlavně kvůli mizerné taktice. 26. května vzlétly k pátrání po ponorce čtyři stroje z Dunkerque – D.7 (č. 472) D.8 (462), D.10 (417) a D.11 (419). Brzy byly napadeny třemi rumplery a přesně podle oficiální taktiky, která měla poskytnout lepší šanci na přežití, všechny stroje přistály na hladině a zahájily palbu ze svých lewisů. Výsledkem byla snadná práce pro „boše“ a ztráta všech čtyř strojů, smrt jednoho z letců a zranění šesti dalších, pouze jeden vyvázl bez zranění. A další byli zajati, včetně jednoho z průkopníků francouzského letectví enseigne de vaisseau Paula Testeho. Po této katastrofě contre-admiral Exemans přikázal přerušit hlídkování a obnoveno bylo až v červenci, s čtyřmi stíhači na každé dva hlídkové stroje. Měsíc předtím ovšem do CAM Dunkerque dorazily první Donnet-Denhauty 200 hp a v říjnu již byly FBA úplně nahrazeny. Němci mimochodem ukořistili nejméně jeden FBA, který byl testován ve Warnemünde.

FBA naštěstí sloužily také i v (údajně) bezpečnějších vodách. Již od počátku italského zapojení do války Francie vypomáhala s obranou před rakouskými nálety a CAM v Benátkách čelila letcům z Terstu a Puly. K benátským FBA Type C (které si sotva zaslouží množné číslo – byly zde pouze dva, plus jeden Donnet-Denhaut 150 hp, všechny sotva letuschopné) přibyly první háčka v červenci 1916. Bohužel se jejich první mise vůbec nevyvedla. Společně se čtyřmi Macchi zaútočily 15. srpna stroje CAM de Venise na hangáry a doky v Terstu. Zde si vyhlédl FBA č. 310 Linienschiffleutnant Gottfried Banfield, letící na Lohneru L-16. Je třeba říkat více? „Le Loup Blanc“ donutil svého soupeře přistát, a pak napadl dalšího Francouze, č. 308, který se zřítil do moře. Tělo pilota, enseigne de vaisseau Jeana Rouliera, se Italům podařilo vylovit a bylo s poctami pohřbeno v Benátkách. Další italská loď pak odvlekla FBA č. 310 do bezpečí. V září naštěstí benátský letecký park, mezitím zredukovaný na dva Donnet-Denhauty a dva FBA, doplnilo šest zbrusu nových Type H. Ztráty ale pokračovaly, a v říjnu měla základna k dispozici pouze šest pilotů a sedm FBA (Donnety byly mezitím vráceny do Francie), kterým ale přibyla práce v podobě istrijského pobřeží, které také dostali na starost. Další velkou katastrofu pak způsobila 22kg puma, která se uvolnila z letadla spouštěného na hladinu. Ta zabila 12 Francouzů a 3 Italy, včetně lieutenant de vaisseau Reynauda, velitele jednotky, a pozorovatele enseigne de vaisseau Emile Hariata. Velení se poté ujal jediný zbývající důstojník, enseigne de vaisseau André Woltz. Zimní počasí sice provoz jednotky výrazně omezilo, počet letadel se zvedl opět na sedm kusů, ale 17. dubna 1917 byl Woltz sestřelen Rakušany.

Onen den vlastně alespoň začal vítězstvím, když byl dvěma italskými FBA z 252. peruti a třemi francouzskými nieuporty z 392. peruti sestřelen rakousko-uherský létající člun K192 (OEFFAG Typ K). Vzápětí se rozpoutal skutečný chaos, ve kterém se obě strany snažily co nejrychleji dostat k osádce sestřeleného stroje, Fregattenleutnantu Johannu Plachnerovi a Seefähnrichovi Michaelu Graf Szechenymu, kterým se podařilo přistát. Brzy se k nim na rozbouřené hladině připojil italský FBA č.9 sottocapo torpediniere Ranato Bonsembianta a capitana Paola Avogadra, který se při pokusu o jejich vyzvednutí převrátil, a málem také FBA second-maître Duclose, který na poslední chvíli stihl svůj stroj opět zvednout a vlny ho pouze připravily o pomocný plovák. Úspěšně přistálo Macchi L.3, osádka guardia-marina Agosto Brunetta a volontario motonauta Gavone Gandola, která posbíralo všechny letce-plavce z hladiny, ovšem s nákladem nebylo schopno vzlétnout. Jako poslední se pak objevil rakouská torpédovka Tb75, která definitivně vyřešila kdo má koho vzít do zajetí. A tato loď se stala osudnou Weltzovi a jeho pozorovateli, quartier-maîtremu Maurice Costemu. Jejich puma sice rozbila všechna okna na torpédovce, více škod ale nenadělala a Rakušany zasažený FBA se zřítil do moře. Protože v Benátkách nezbyl žádný důstojník, velení krátce převzal second-maître Cadiou, aby byla v červnu nakonec CAM de Venise uzavřena. Italové naštěstí již byli schopni plně převzít odpovědnost za svou obranu a poslední zbytky Francouzů se tak mohly 27. června vrátit do Francie.

FBA Type H sloužily, s výjimkou Portugalska a Afriky, také na všech ostatních CAM, Postes de Combate a Postes de Relâche francouzského námořnictva, obvykle při mnohem poklidnějších misích protiponorkového hlídkování a doprovodu konvojů obchodních lodí. Největší hrozbou pro ně nepředstavovaly nepřátelské letouny (v těchto místech se nevyskytující), ale mechanické závady. Například FBA č.610, náležející ke CAM Toulon a nesoucí příďové číslo H.4, utrpěl po 90 minutách doprovodu konvoje směřujícího do Marseille závadu motoru. Lieutnenant de vaisseau Langlet a second-maître Dien sice dokázali přistát, letadla po nich pátrající je ovšem nenašla a po třech dnech byla odvolána. Navzdory tomu, že měli na palubě pouze nepatrně jídla, malou láhev rumu a trochu nepitelné vody z radiátoru, podařilo se jim přežít díky destilační koloně vyrobené z anemometru. Po dalších devíti dnech je vlny vynesly na břeh poblíž korsického městečka Piana.

Mnoho FBA typu H samozřejmě sloužilo k výcviku, a zde také vydržely nejdéle. Poslední byly vyřazeny z letecké školy v Berre až v roce 1922. Některé stroje byly také použity k experimentům, je zmiňována například zástavba 37mm kanonu do levé strany přídě jednoho Type H, který si ale při střelbách utrhl celou příď (úplně stejná historka se ale týká i typu B a jde tedy pravděpodobně o záměnu). Další, č. 102, byl v únoru 1917 upraven na amfibii, a křídla stroje č. 101 byla použita ke stavbě kanonového stíhacího letounu FBA Type D.

V Itálii


Když Itálie vstoupila do války, mimo jiné začala nakupovat licence i hotové stroje z Francie. První italské FBA byly Type C koupené v červnu 1915 armádou pro Sezione Idro del Lago di Garda, která během léta provedla několik průzkumných a dokonce i bombardovacích misí. Typ H také zaujal italské letecké síly a ještě předtím než byl zalétán objednali Italové pět kusů. Italský podnikatel Lorenzo Domenico Santoni proto využil příležitosti a přes svoji firmu Agenzia Generale Forniture Aeronautiche rychle koupil licenci, kterou převedl na firmu Società Idrovolanti Alta Italia. Tu založil 12. srpna 1915 společně s bratry Capèovými, majiteli dřevozpracujícího závodu v Sesto Calende. Tato firma měla postavit většinu italských FBA Type H, ale údajně také několik Type C. Italové si ovšem uvědomovali možné problémy s dodávkami motorů Hispano-Suiza, proto požádali Schrecka o drak pro vývoj varianty poháněné motorem Isotta-Fraschini o výkonu 170 koní. Dobré výsledky tohoto stroje, s mírně zvětšeným rozpětím, vedly královské námořnictvo k objednávce 48 strojů od SIAI, z nichž první dorazily do Benátek koncem srpna. Ve stejné době 1. peruť hydroplánů armádního letectva obdržela první ve Francii vyrobený stroj, č. 307. V září objednali dalších 15 strojů, ovšem nejenom že Schreck nebyl schopen objednávku uspokojit, tou dobou ještě nedoručil ani čtyři z původně objednaných strojů, a SIAI také dokázala do konce října dodat pouze pět kusů s motory IF do Benátek, po dvou do Brindisi a Valony (dnes Albánie), a dva do letecké školy v Tarantu. V prosinci se už výroba konečně rozjela, a navíc se vytvořila působivá síť dalších výrobců, zahrnujících firmy CIVES ve Varazze, Gallinari v Livornu, Savoia a Zari v Bovisiu, Meridionali v Neapoli a Ducrot v Palermu. Italské firmy měly spolu do konce války postavit 982 Type H.

Armáda mezitím přebírala další stroje od FBA a s pomocí personálů převzatého z 1. peruti vytvořila 2. peruť hydroplánů, kterou v lednu 1917 přesunula do Grada severně od Benátek. To si vyžádal vévoda z Aosty, který potřeboval krýt záda své 3. armády před rakouskými námořními letci. Později vznikla ještě 3. peruť, poté byl armádní nákup od FBA ukončen. To ale neplatilo pro královské námořnictvo a jeho stroje s motory Isotta-Fraschini, které se společně s Macchi L.3 staly jeho základním vybavením. FBA prováděly hlídkové a průzkumné lety, občasné nálety a dokonce startovaly k zachycení nepřátelských letadel. Přestože pro to nebyly příliš vhodné, získaly několik sestřelů. K prvním došlo 17. dubna 1917, kdy kromě již zmiňovaného OEFFAGu K192 sestřelily dva FBA také rakouský K188. Tento stroj přesněji pouze poškodily a poté se musely kvůli vlastním závadám vrátit, těžce poškozený letoun byl ovšem donucen přistát. O jedenáct dní později byl nalezen Italy, co se stalo s osádkou, Seefähnrichem Otto Ritter von Kubik-Meislem a Seekadettem Herbertem Huberem, se nikdy nezjistilo. K třetímu vítězství došlo 24. května, kdy FBA 2026 2o capa Vittorio Manzoniho a tenente Egidia Greca sestřelil Lohner L137 útočící na britské monitory Earl of Petersborough a Sir Thomas Picton.

Posledním sestřelem byl opět létající člun typu K, K154 postavený Albatrosem. Ten byl 7. června 1917 jedním ze tří strojů, které útočily na vojenské objekty v Brindisi. Proti nim vzlétl FBA tenente di vasacello Orazio Pierozziho, velitele 255. peruti, a cannoniere Ercole Bellingeriho, a Macchi L.3 2o nocchiere Aldo Giannelliho a tenente di vascello Carlo Daviso di Charvensoda. Rakousko-uherské stroje byly již na cestě zpět, když spatřily blížící se italské stroje. Jeden z útočníků si snad spletl blížící se letouny se spojenci, otočil se k nim, a když poznal svůj omyl, pokusil se uniknout střemhlavým letem. V tu chvíli byl seshora zasažen střelbou z FBA a zespoda z Macchi. Motory zasaženého letounu začaly kouřit, ovšem pak strefila kulka do hlavy Giannelliho a Macchi narazilo pravým křídlem do trupu Rakušana. FBA své kolegy pomstila dávkou do kokpitu z minimální vzdálenosti, která poslala K154 do moře. Italský torpédový člun později vyzvedl nezraněného Davisa a Giannelliho tělo, rakouská osádka (Linienschiffleutnant Alois Poljanek a Stabsbootmann Prauer) nalezena nebyla.

Stoupající počty rakousko-uherských protiletadlových děl ukázaly hlavní problém letounů FBA, konkrétně nízký dostup s plným pumovým nákladem. Koncem srpna a počátkem září 1917 opakovaně útočily FBA a L.3 z Benátek na dvě bitevní lodě třídy Monarch ukotvené v Terstu. Výsledkem byly dva stroje poškozené střelbou, včetně jednoho, který dostal přímý zásah 102mm granátem, který naštěstí neexplodoval. další stroj se potom poškodil při přistání v Benátkách. Poté bylo nejen rozhodnuto přestat nasazovat FBA proti opevněným cílům, ale brzy nato byly přesunuty z Benátek na základny s menším výskytem nepřítele. Během roku 1918 se FBA do akcí proti nepříteli příliš nezapojily, 17. července se ale ve vedlejší roli účastnily jedné ze závěrečných velkých bitev. Ten den byla poprvé za dne napadena Pula, a létající čluny 263. peruti patrolovaly moře připraveny vyzvednout případné sestřelené osádky.

Hlavní činností se pro FBA staly eskorty konvojů a protiponorkové hlídkování, které nevyžadovalo velký dostup ani obratnost, zato se ale hodila jejich spolehlivost a schopnost přistání i na rozbouřeném moři. Důležitost tohoto již poněkud obstarožního typu pro Itálii ukazuje i objednávka z června 1918 na 1000 strojů, které měly doplnit ztráty v obranných perutích (naprostá většina z nich samozřejmě nebyla postavena kvůli konci války). Většina letek určených k protiponorkovému hlídkování byla dokonce rozšířena na plné peruti, s čísly od 266 výš. Stroje s dvojím řízením se pak nacházely v každé letecké škole italského námořnictva. 20. října 1918 měla Regia Marina u jednotek na Jadranu 382 FBA typu H, 113 kolem Tyrhénského moře a 182 v leteckých školách, 22 jich pak bylo v Libyi. Tou dobou ovšem k jednotkám začaly také přicházet první SIAI S.8, určené k jejich nahrazení.

Po skončení války se počty letadel rapidně zmenšily, ale FBA nezmizely okamžitě. Stroje v Libyii byly použity v krvavé kampani za znovuzískání Libye, kterou stále ještě částečně ovládali Senussijští Arabové spolupracující s Turky. V dubnu 1919 bylo u jednotek a škol stále ještě 331 FBA, ovšem toto číslo se rychle zmenšovalo a na konci roku se už nacházely pouze u leteckých škol v Portorose, Pasignanu a Vigna di Vale. Několik strojů se dostalo do civilních rukou, tři FBA tak koupili bratři Cosulichové, provozovatelé hotelu v Terstu, kteří v roce 1921 krátce provozovali vyhlídkové lety pro své hosty. Mnoho dalších se pak ocitlo u zahraničních uživatelů, kteří letouny přezdívané italskými letci „Fate Bene Atenzione“ (Buď velice opatrný – ne kvůli tomu že by byly přímo nebezpečné, ale přeci jenom málo odpouštěly chyby) že ještě dokázali ocenit.

Ostatní uživatelé


Po vstupu USA do války US Navy objednalo 150 FBA typu H, byli ale odmítnuti kvůli prioritám dodávek pro francouzské námořnictvo. Přesto si „Amíci“ alespoň zapůjčili 11 strojů (č. 295-297, 801, 802, 806-808, 813-815) sloužících převážně k výcviku na stanicích Lacanau-Le Moutchic a Cap Ferret. Přestože byli Američané vcelku spokojení (americká zpráva popisuje trupy FBA jako mizerně zpracované, přesto ale poskytující skvělé výkony), sloužily poměrně krátce, protože byly brzy vytlačeny mnohem početnějšími Donnet-Denhauty 200 ch triplace a 200 ch biplace. Až na FBA č.805, který byl ve službě zničen, se všechny FBA po válce vrátily do francouzských rukou. Další stroje tři stroje (někdy je jich uváděno šest, snad italské výroby) nasadili v Itálii, které létaly ze základny Porto Corsini.

Již na jaře 1917 se snažila získat od Itálie hydroplány FBA britská admiralita. Přestože Italové měli přes všechny výše zmíněné zapojené továrny hydroplánů vždy nedostatek, Britové jim dodávali mnoho jiného vojenského materiálu včetně hlídkových „blimpů“ třídy SS. Dostali tedy čtyři FBA, které obdržely označení N-1075-1078 a byly doručeny 6. křídlu na základně v Otrantu koncem června 1917. N1075 a N1076 létaly z Otranta nad Jadran, první z nich se ovšem nedočkal konce roku. N1076 však v Otrantu létal ještě v dubnu 1918. Ostatní stroje italská loď Isonzo dopravila na Maltu, kde sloužily z přístavu Kalafarna. Ani N1078 neměl příliš dlouhou kariéru. 8. srpna vzlétl k protiponorkové misi, poblíž libyjské Misuraty byl ovšem donucen přistát a vlny ho vynesly na břeh, kde osádka padla do zajetí protureckých Arabů. Opuštěný stroj pak byl pro jistotu rozstřílen italským torpédovým člunem Orione. Poslední britský FBA typ H, N1077, 20. srpna jihovýchodně od Malty napadl nepřátelskou ponorku. First Lieutenant W. M. Tait a A. M. Clark na ponorku odhodili 65lb pumu a viděli ji se potopit, na hladinu se ovšem v rozumném čase nevrátila, je tedy možné že se potopila.

Vzhledem k počtu vyrobených FBA je logické, že se dostaly i k mnoha dalším menším uživatelům. Jedním z prvních uživatelů se tak stalo například belgické vojenské letectvo. To získalo pět strojů od svého francouzského spojence a sloužily u Escadrille Hydravions v Calais. Jejich motory Hispano-Suiza 8Aa byly mimochodem ve službě nahrazeny 180k motory 8Ab. První bojový let proběhl 12. prosince 1917, a belgické FBA obvykle nad kanálem La Manche létaly společně se svými francouzskými protějšky. S nimi si také nárokují dvě (permanentně) potopené ponorky, první v březnu 1918 a druhou 11. srpna. Za tuto akci bylo pět členů osádek vyznamenáno, a jeden z těchto pěti, Tony Orta, měl dokonce 5. července tu čest přelétnout s králem Albertem do britského Folkestownu, v FBA č. 4, zatímco FBA č. 1 vezl jeho manželku královnu Alžbětu. jednotka byla nakonec rozpuštěna 4. prosince 1918. Jediný dochovaný FBA Type H je právě jedním z těchto belgických a je vystaven v královském vojenském muzeu v Bruselu.

Asi v roce 1921 byly z Itálie španělským vojenským letectvem koupeny první FBA Type H pro výcvik na základně v Los Alcázares. V únoru 1922 se zde nacházely pouze dva, byly ovšem podle velitele základny Alfredo Kindelán y Duany (později velitel frankistického letectva) natolik laciné a kvalitní, že generálovi Francisco Echagüe Santoyovi, veliteli letectva, doporučil koupi čtyř dalších, a celkově Španělé nakonec používali nejméně osm strojů FBA typ H. Tyto stroje byly standardním cvičným hydroplánem v Los Alcázares minimálně do roku 1927, kdy stále ještě létaly stroje č. 3, 4 a 6. Následujícího roku pak byly konečně nahrazeny novými Macchi M.18 postavenými v Barceloně. Mimochodem jeden z instruktorů zde byl i Vsevolod Marčenko, který také později létal v povstaleckých službách a v roce 1937 byl jeho Ju 52 sestřelen sovětským „poradcem“ Ivanem Jerjomenkem. V roce 1922 z Itálie další tři stroje získalo království SHS, kde létaly s čísly N.13i, 14i a 15i, samozřejmě převážně jako cvičné až do roku 1926, nahrazeny byly domácími Ikarusy ŠM. Jugoslávie, respektive Srbsko, se dostalo ještě ke třem dalším strojům – jeden italský FBA typ H havaroval u Kumboru v říjnu 1918, další přistál ve stejném roce v Boce Kotorské a třetí havaroval v Crkvenici v roce 1922. Co se s nimi stalo se ale neví, snad byly použity na náhradní díly. Dalšími evropskými uživateli potom bylo Estonsko, které mělo jeden kus, a Finsko, které také pravděpodobně získalo jeden. Víc bohužel není známo.

Mezi mimoevropské uživatele patřilo Peru, které získalo tři háčka od francouzské vojenské mise v roce 1919, a konečně Uruguay. 26. října 1922 věnoval montevidejský obchodník Domingo Zambra typ H italské výroby letecké škole uruguayské armády Escuela Militar de Aviación, Tento stroj, pojmenovaný po svém donátorovi a mající údajně motor o výkonu 220 koní, byl místními dílnami upraven na amfibii se zvedatelným kolovým podvozkem, kola jezdila nahoru a dolů v čtvrtkruhovém vybrání v boku trupu. „Zambra“ sloužil nejméně do roku 1927. Závěrečnou perličkou je potom použití hydroplánů FBA ve službách leteckého dopravce Ad Astra Aero založeného v únoru 1920. Ve stejném roce tato švýcarská společnost zaregistrovala tři samozřejmě v Itálii vyrobené FBA koupené z válečných přebytků, CH-14, CH-17 a CH-18. S nimi pak provozovala charterové a poštovní lety a také letecké snímkování. Celkem bylo postaveno přes 1400 FBA Type H, víc než kteréhokoli jiného hydroplánu první světové války. Následovány byly 1200 Curtissy HS-1 a HS-2, které byly ale stavěny až do roku 1924, a řadou Donnet-Denhaut s cca 1100 kusy.

Varriale, Paolo. FBA Type H, Windsock Datafile 124. Albatros Publications, Berkhamsted 2007.
Davilla, James J. Soltan, Arthur M. French Aircraft of the First World War. Flying Machines Press, Stratford 1997. ISBN 0-9637110-1-0.
Salas Larrazabal, Jesus. Aviones militares españoles 1911-1986. Instituto de Historia y Cultura Aeronáuticas, madrid 1999. ISBN 84-505-3933-1.
Munson, Kenneth. Flying Boats and Seaplanes since 1910. Blandford Press, London 1971.
https://kiplinginfrench.free.fr/bolides.pdf
https://www.hydroretro.net/etudegh/beaumont.pdf
URL : https://www.valka.cz/FBA-Type-H-t169535#630785 Verze : 2
http://www.airwar.ru/enc/flyboat/fbah.html
FBA Type H - FBA 257. peruti, Valona.

FBA 257. peruti, Valona.
URL : https://www.valka.cz/FBA-Type-H-t169535#507162 Verze : 0
en.wikipedia.org

FBA Type H - Stroj vystavený v bruselském vojenském muzeu.

Stroj vystavený v bruselském vojenském muzeu.
URL : https://www.valka.cz/FBA-Type-H-t169535#507164 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více