Kawasaki Ki 88

Kawasaki Ki-88
川崎 キ88・试作防空战斗机
     
Název:
Name:
Kawasaki Ki-88 Kawasaki Ki-88
Originální název:
Original Name:
キ88试作防空战斗机
Kategorie:
Category:
stíhací letoun fighter aeroplane
Výrobce:
Producer:
Kawasaki Aircraft, Ltd., Kakamigahara /
Období výroby:
Production Period:
DD.08.1942-DD.MM.1943
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
1
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.MM.RRRR pouze dřevěná maketa v plné velikosti /
only wooden a full-scale mock-up
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník monoplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací retractable
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola wheels
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
2950 kg 6504 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
3900 kg 8598 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg ? lb
Rozpětí:
Wingspan:
12,400 m 40ft 8,18in
Délka:
Length:
10,200 m 33ft 5,56in
Výška:
Height:
4,150 m 13ft 7,38in
Plocha křídla:
Wing Area:
25,00 m2 269.1 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
156,0 kg/m2 31.95 lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Kawasaki Ha-140 kapalinou chlazený inverní dvanáctiválec s válci do V o vzletovém výkonu 1 103 kW (1 500 k),
výkon 919 kW (1 250 k) při 2 650 ot./min v h= 5 700 m
Vrtule: trojlistá s konstantní rychlostí otáček o průměru 3 200 mm
Kawasaki Ha-140 twelve-cylinder inverted vee liquid-cooled engine, rated at 1,479 hp for take-off and 1,233 hp at 2,650 rpm at 18,700 ft,
driving a theere-blade constant-speed propeller of in 10ft 6in diameter.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
? ?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
600 km/h v 6000 m 372.8 mph in 19685 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
457 km/h v 5700 m 284 mph in 18701 ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s ? ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
6,50 min do 5000 m 6,50 min to 16404 ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
11000 m 36089 ft
Dolet:
Range:
1200 km 745.6 mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
1500 km 932.1 mi
Výzbroj:
Armament:
1x kanón Ho-203 ráže 37 mm v ose vrtule
2x kanón Ho-5 ráže 20 mm v křídlech
One fixed forward-firing 1.46 in Ho-203 cannon firing through the center of the propeller with 25 rounds of HE rounds and
two foxed forward-firing 0.79 in Ho-5 cannons mounted in the nose with 120 rpg.
Uživatelské státy:
User States:
- -
Poznámka:
Note:
Projekt tohoto letounu byl zřejmě inspirován americkou stíhačkou Bell P-39 Airacobra. Konstruktéři vypočítali, že by jejich letoun měl dosahovat ve výšce 6 000 m rychlosti 600 km/h. Byla vyrobena pouze dřevěná maketa ve skutečné velikosti. Práce byly ukončeny v druhé polovině roku 1943, když této rychlosti s týmž motorem dosáhl sériový stíhač Kawasaki Ki-61-IIa Hein. The Kawasaki Ki-88 was a design for a fighter aircraft inspired by the Bell P-39 Airacobra. Work on the Ki-88 began in August 1942, and by 1943 a full-scale mock-up had been completed. Calculations suggested that it would have a top speed of 373mph at 19,685ft, no great improvement on that of the Kawasaki Ki-61 Hien, and so the project was abandoned during 1943.
Zdroje:
Sources:
Rene J. Francillion Ph.D, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
Enzo Angelucci, Paolo Matricardi a Pierluigi Pinto, World War II Combat Aircraft, Whitestar Publisher, rok 2001, ISBN: 8880956884
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Famous Airplanes of the World, Army Experimental Fighters, No.24, Bunrindo Co-Ltd., Nakano Koku, Japan
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki88.html
www.historyofwar.org
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-88-t31861#114966 Verze : 0

Kawasaki Ki-88


川崎 キ88・试作防空战斗机

Allied reporting name: not allocated

Historie:
大日本帝国陸軍航空本部 - Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (Císařské armádní letectvo) získalo v srpnu roku 1942 první zpravodajské informace o připravovaném americkém výškovém bombardéru Boeing B-29 Superfortress, zároveň si uvědomilo, že nemá vhodný stíhací letoun, který by tyto letouny zadržel. Neprodleně byly sestaveny nové požadavky na jednomotorové a dvoumotorové záchytné stíhačky, které měly chránit důležité cíle na mateřských ostrovech. Specifikace s těmito požadavky byly předány výrobcům letecké techniky a brzy byly zpracovány první studie a projekty, které byly Rikugun Kōkū Hombu předloženy k posouzení.

Jedním z těchto projektů byl projekt zajímavě řešené přepadové stíhačky od společnosti 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki) inženýra Takea Tsuchiho. Projekt dostal v tehdejším systému označování armádních letadel Kitai označení Ki-88. Techničtí důstojníci armádního letectva projekt posoudili a schválili, byla objednána stavba dřevěné makety ve skutečné velikosti a zároveň byl Kawasaki vydán pokyn, aby se připravila na stavbu prototypů.

Konstruktér Takeo Tsuchi, aby vyhověl požadavkům armádního letectva, musel použít co možno nejvýkonnější pohonnou jednotku, tou dobou motoráři Kawasaki v Akashi dokončovali motor Ha-140. Jednalo se o vlastní vývoj původního německého motoru DB-601Aa, u kterého Japonci vyhnali výkon až na 1 500 koní. Motor Ha-140 se však nepovedl, jak se později ukázalo, byl velmi málo spolehlivý, ale pro tento případ, můžeme vlastnosti tohoto motoru zcela pominout. Dalším požadavkem byla silná a účinná výzbroj, která měla zabezpečit zničení čtyřmotorového bombardéru. Potřebnou palebnou sílu zaručoval sedmatřicetimilimetrový kanón Ho-203, který v přídi měla doplnit dvojice dvacetimilimetrových kanónů Ho-5. Zde zřejmě konstruktéři narazili na problém, kam umístit kanón o hmotnosti 88,9 kg a s délkou 1 530 mm, tak se patrně nechali inspirovat americkou Airacobrou (Bell P-39), rozhodně se však nejednalo o kopii amerického stroje. Takeo Tsuchi vlastně okolo kanónu Ho-203 postavil letoun, motor byl uložen v těžišti letounu za kabinou, vrtule byla poháněna dlouhým hřídelem a právě v tomto dlouhém hřídeli byla uložena hlaveň kanónu. Tento problém již dříve vyřešil šéfkonstruktér Airacobry Robert J. Woods. Tím, že motor nebyl v přídi, mohla být tato vhodně aerodynamicky řešena a zároveň v ní bylo i dostatek místa pro oba kanóny Ho-5. Dalším podnětem pro schválení projektu Ki-88 byla konstrukce rychlostního letounu Kawasaki Ki-64, jeho vývoj však byl složitý a zdlouhavý. Rikugun Kōkū Hombu mělo zcela oprávněné výhrady k použitému povrchovému chlazení a také vývoj složité pohonné jednotky se u letounu Ki-64 neustále protahoval. Projekt Ki-88 byl jednodušší pro výrobu a z hlediska operačního nasazení by byl mnohem vhodnější, neboť se zde nepočítalo s povrchovým chlazením. Letoun Kawasaki Ki-88 měl tvořit stabilní platformu, která nesla účinné zbraně. Na rozdíl od Airacobry měl Ki-88 klasický podvozek s ostruhovým kolečkem. Otázkou je zda měl být motor Ha-140 v tomto letadle přeplňován turbokompresorem, což je zmíněno např. zde: https://www.airwar.ru/enc/fww2/ki88.html. Podle mého názoru se s turbokompresorem v té době nepočítalo, motor byl v tehdy ještě neodladěný, možná existovaly úvahy, že by bylo v budoucnu tento motor tímto způsobem přeplňovat, ale patrně k tomu ani nedošlo.

Práce na dřevěné maketě úspěšně pokračovaly, dle přání Rikugun Kōkū Hombu probíhala i příprava na stavbu prototypů, rozpracovány byly draky letadel a předběžně se počítalo s dokončením prvního prototypu na konci října 1943, bohužel pro Ki-88, rychleji byl dokončen prototyp stíhačky Ki-61-II, který se použitím stejného motoru sliboval lepší výsledky, ale především byl ihned k dispozici, protože Kawasaki Ki-61-I se již dříve vyráběl, naproti tomu bylo možno u Ki-88 počítat s dětskými nemocemi a mnohem delším vývojem. To byl nakonec hlavní důvod proč Rikugun Kōkū Hombu celý projekt zastavilo a ukončilo.

Použité prameny:
Rene J. Francillion Ph.D, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
Enzo Angelucci, Paolo Matricardi a Pierluigi Pinto, World War II Combat Aircraft, Whitestar Publisher, rok 2001, ISBN: 8880956884
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Famous Airplanes of the World, Army Experimental Fighters, No.24, Bunrindo Co-Ltd., Nakano Koku, Japan
https://www.airwar.ru/enc/fww2/ki88.html
www.historyofwar.org
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-88-t31861#114973 Verze : 3
Trojpohledový náčrt
studie Ki-88 za letu
fotografie z výroby dřevěné makety stíhacího letadla Kawasaki Ki-88.


Bohužel nemám nic lepšího.
Zdroj: http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki88.html
Kawasaki Ki 88 -


Kawasaki Ki 88 -


Kawasaki Ki 88 -


Kawasaki Ki 88 -


URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-88-t31861#114974 Verze : 3
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více