Debakl zbrojního průmyslu po 17.11.1989

Autor: Kosa Nostra 🕔︎︎ 👁︎ 38.446

Napsat nějaký článek s novým pohledem na standardní výročí typu 15. březen, 1. máj, 20. srpen nebo jako dnes 17. listopad je obrovský problém. Kosa vychází už skoro 7 let a vlastně už fungovala více než další rok před tím. Takže invence se nutně vyčerpá.

Pomáhám si občas berličkou, že požádám někoho z dalších autorů Kosy – nejčastěji pana Lea nebo pana Xavera, takto dva autorské seniory Kosy o výpomoc s výročním textem. Vím, že dostanu kvalitu a jiný úhel pohledu. Ale to nejde vždycky. Proto jsem vděčen za šťastnou náhodu – v daném případě za čtenářský tip. Tenhle se navíc zrodil zcela mimo předmětnou souvislost – kosíř JŠ reagoval mailem na Hodinu vlka na SVSK, kterou jsme s Borískem věnovali 100. výročí založení Republiky československé. Kde jeden ze slovenských posluchačů vytáhl jako velkou křivdu Čechů na slovenském národu útlum zbrojního průmyslu na Slovensku po 17. listopadu. S tím, že za to může Čehůn Havel. Jak se dlouhodobě traduje po slovenských luzích a hájích! A nejen tam. Stejný argument s gustem opakují do omrzení i čeští antihavlisté. Tuto větu připojuji proto, abych slovenským čtenářům předvedl, že dnešní článek nebude vystavěn na nějaké protislovenské linii. Na tom nemám sebemenší zájem. Rád a znovu opakuji, že jsem nadšen z výkonu, který Slováci předvedli po osamostatnění a s pokorou dodávám, že jim ten jejich rozmach, kterého dosáhli – upřímně, bezelstně  ZÁVIDÍM. A také jim k tomu gratuluji! Nicméně bych byl velmi rád, kdybychom se ve vzájemných vztazích a stycích oprostili od věčného klubka DOMNĚLÝCH křivd a historických rekriminací. Stačí ty skutečné! Umělé  hlouposti, živené ještě hloupější propagandou, opravdu vzájemně nepotřebujeme.

Reklama

Jedním z takovýchto věčně omílaných křivd, spáchaných Čechy na Slovácích je debakl konverze slovenské zbrojní výroby na Slovensku v souvislosti  se 17. listopadem. A právě k téhle tématice mi JŠ poslal dva naprosto skvělé linky. S koncentrací nezpochybnitelných dat a navíc SLOVENSKÉ provenience! Žádný článek psaný českou rukou! Automaticky odpadá podezření, že nějaký český nacionalista překrucuje účelově  historii!

JŠ mi to posílal s tím, že to mám použít v nějaké příští debatě u Boríska, až zase na tohle téma dojde řeč, protože se tak nepochybně stane. Má samozřejmě pravdu – určitě se to na Slobodném vysielači někdy vrátí, ale mne napadlo, že by to byl prima námět na článek k dnešnímu výročí. Protože panuje hluboké přesvědčení a to u značné části veřejnosti, jak slovenské, tak české,  že kdyby nebylo 17. listopadu, nebyl by Václav Havel, a kdyby nebylo Havla, tak slovenské zbrojovky jely na plný plyn a dělaly by po celém světě úžasný zbrojní byznys a naši východní sousedé by se měli, když ne jako v ráji, tak určitě daleko lépe, protože zbrojní výroba byla a je úžasný byznys s velkým ziskem a jejich hospodářství by prošlo daleko menšími transformačními problémy v 90. letech. Máme dnes onoho 17. listopadu a já si dovolím tvrdit, že nic z toho není pravda!

Ten zdánlivě logický řetězec je nesmyslem. Což za vydatné pomoci dvou fakty opravdu nabitých slovenských textů dokáži. Ovšem jen těm, kteří k téhle zvláštní materii k 17. listopadu přistoupí bez předsudků a jsou ochotni přijmout tvrdé údaje, které nemusí korespondovat s jejich dosavadním viděním světa. Jste-li názoru, že vlk vám hodlá lhát, účelově vymývat mozek, překrucovat skutečnost, dělat (kdo ví proč) propagandu, pak nemá sebemenší smysl, abyste ve čtení tohoto textu pokračovali.

Dnešní článek vychází z dat v těchto dvou textech, které jsou už staršího data a nejde tedy o nějakou současnou účelovou dez/informaci slovenských čehůnských sluníčkářských poturčenců:

Komentár Lukáša Krivošíka: Zlikvidoval Havel zbrojárstvo?

Reklama

ANALÝZA: Efektivita zbrojárskej výroby na Slovensku za čias budovania socializmu

Pro mne je daleko důležitější a zajímavější druhý link. Protože je z produkce autora, který ve slovenském zbrojním průmyslu aktivně pracoval. Zažil ho v době jeho nejvyššího rozkvětu, stejně jako v době popřevratového pádu. A jistě mu nebylo jedno, co se s jeho podnikem a především pracovní pozicí stalo, proč se to stalo, kde jsou opravdové příčiny a kdo za to může. To je jeden důvod. Tím druhým je, že je vystavěn na ohromném množství poctivých pramenů a poskytuje mnohostranný pohled na slovenský, ale i česko/slovenský zbrojní průmysl a podmínky v kterých se nacházel. Nicméně tenhle text chce to, čemu se říká sicflajš a ochotu probírat se množstvím čísel.

První článek je většinovému čtenáři přístupnější. Méně údajů, více vysvětlujícího, snáze pochopitelného textu! Navíc je krátký. Já se dnes pokusím o jakousi ještě stravitelnější kompilaci obou, s tím, že ti, kteří mají hlubší zájem o věc, si projdou zdrojované texty, či případně i odkazy na prameny uvedené v textu Dušana Mihálika na samém konci.

Takže pojďme po těch fámách o souvstažnosti 17. listopadu a konci zbrojního průmyslu na Slovensku, za který osobně může Václav Havel, a že zbrojní výroba byla pro Slovensko zlatý důl.

Mýtus první – nebýt 17, listopadu, nedošlo by k omezení slovenské zbrojní výroby

Ušetřím vlastní textaci a nechám za sebe mluvit Lukáša Krivošíka:

"Rozhodnutie o útlme zbrojárskej výroby padlo na predsedníctve vlády ČSSR koncom júla 1988. Teda skoro rok a pol pred zmenou režimu. Prvé projekty boli zastavené uznesením č. 112/88 z 26. júla 1988. Konverziu sa snažil urýchliť najmä federálny premiér Ladislav Adamec.

21. septembra 1989, teda stále ešte za predchádzajúceho režimu, prijala československá vláda (čiže ani nie prezident!) uznesenie č. 84/89, ktorým sa rozhodlo o utlmení tankovej výroby v ZŤS Martin do konca roku 1990. Výroba obrnených transportérov mala byť zastavená v ďalších rokoch. Do roku 1992 sa produkcia mala znížiť o približne 80 % v Čechách a na Morave, a o 90 % na Slovensku."

Vše před listopadovým převratem!

Myslím, že není o čem dál v tomto bodě diskutovat!

Mýtus druhý – za krach slovenského zbrojního průmyslu může Václav Havel osobně

Z velké části je odpovědí vyvrácení předchozího mýtu. Ale je potřeba dodat pár dalších informací. Tentokráte od Mihálika:

Reklama

"Oficiálne o útlme zbrojárskej výroby rozhodlo Predsedníctvo vlády ČSSR na konci júna 1988 a okamžite sa začala príprava na konverziu výroby zo špeciálnej na civilnú. Komunistické vedenie plánovalo na rok 1990 výrobu len 25 ks tankov T-72M1 a to pre vývoz. Nová nekomunistická vláda však rozhodla, že sa ich vyrobí 107 a väčšinu nákladov znášal federálny rozpočet z dôvodu hrozby rastu nezamestnanosti.

Vládne rozhodnutie o ukončenie výroby obrnenej techniky v ZTS Martin, ZTS Dubnica nad Váhom a PPS Detva prišlo v roku 1991. Už len dobehla výroba 100 ks tankov T-72M1 pre Sýriu, ktorá kúpila i tie vyrobené v roku 1990. Neobišlo sa to bez politických prieťahov, nakoľko USA a Izrael neboli z obchodu nadšení. Zastavenie výroby však nebolo otázkou politiky, ale trhu."

I tohle je  polopatické. Ale pro jistotu – Václav Havel byl zvolen prezidentem 29. prosince 1989. Pravomoce prezidenta mu neposkytovaly žádnou technickou možnost rozhodovat o čemkoli. Tím spíše ne o nějaké konverzi průmyslu. Kdyby ano, byla by nepochybně zastavena jakákoli dodávka zbraní do Sýrie. A kdyby bylo pravdou, co šiřitelé tohoto mýtu tvrdí, pak by zcela jistě  v roce 1990 nebyla zadána výroba stovky tanků T-72, aby nedošlo k problémům se zaměstnaností na Slovensku. Stal se pravý opak! Vláda objednala zbytečné zbraně a zatížila jimi státní rozpočet. A v roce 1991 uskutečnila jejich vývoz do Sýrie. PROTI vůli USA a Izraele. Dost možná i proti vnitřnímu nastavení Václava Havla.

V té době  stát už měl vyměřeno jen slabý rok společného soužití. Připomeňme si jen takový drobný detail, že v roce 1990 vytvořila slovenská vláda Ministerstvo mezinárodních vztahů Slovenské republiky. Což byl jasný a nepřehlédnutelný signál, jak na tom společný stát asi je a jakou má budoucnost. Dění hned v novém roce 1992 už nenechávalo nikoho na pochybách. Dali by si tehdy Slováci cokoli zásadního z Prahy a od Havla nařizovat?

Kdo a co tedy může za krach česko/slovenského zbrojního průmyslu?

Podívejme se na několik naprosto zásadních údajů.

Krivošík:

"Okrem československej armády (zabezpečovala asi 30 % odbytu) a krajín Varšavskej zmluvy (ďalších 55 %) patrili medzi hlavných odberateľov nestabilné štáty Blízkeho východu a severnej Afriky ako Alžírsko, Sýria, Líbya Muamara Kaddáfího a Irak Saddáma Husajna."

Takže si to rozeberme:

- největší odběratel čs. armáda.

Po převratu se jevila jako těžce předimenzovaná a ekonomicky neudržitelná! Stačí letmý pohled do následující tabulky, která popisuje podíl výdajů na armádu na HDP v jednotlivých letech počínajích rokem 1961 do převratu

Je zcela zřejmé, že držet armádní rozpočet na úrovní přes 6 % HDP, navíc s přechodem na nový ekonomický systém (zavírání množství firem, nárůst nezaměstnanosti, velká inflace, atd.) byl naprostou a nesmyslnou fikcí. Navíc krajně nepopulární. K tomu přidáme zjevný rozpad společného státu, a tím i zánik čs. armády a předpokládané velké zmenšování ozbrojených sil obou nástupnických republik. Jednoduše řečeno – domácí zbrojní zakázky na mnoho a mnoho let skončily. Pokud by na Slovensku byly jakékoli pochybnosti, pak sděluji, že dnešní Slovenská armáda, pokud mi je známo, NEMÁ už žádné tankové vojsko! Česká má 1 prapor o 30, slovy třiceti, tancích. ČSLA disponovala v roce 1989 celkem 4585 tanky a 4900 bojových obrněných vozidel. Dnes má 200 Pandurů a poptává nyní 100 ks pásových bojových vozidel pěchoty… Slovenské počty této techniky neznám a nechce se mi je pracně hledat. Nicméně soudím, že to není třeba. Zkrátka výroba pro vlastní armádu skončila s převratem. Bez ohledu na Havla nebo Nehavla. Dnes nejsme schopni dát na armádu ani 1/3 toho, co dával bolševik. A při tom stíhal financovat školství, důchody na rozumné úrovni k platům, zdravotnictví, stavět byty, atd. Bez zavedení DPH!

Stejně je to s druhou a řekněme rozhodující položkou zbrojního odbytu u těžkých zbraní – dodávkám pro armády (bývalé) Varšavské smlouvy. Ty si procházely týmž procesem jako ozbrojené síly česko/slovenské. Tedy drastická redukce stavů i výzbroje. Představa, že něco prodáme do Německa, Polska, Rumunska, Maďarska nebo Bulharska, byla ještě větším nesmyslem než výroba pro vlastní armádu.

Jen pro ilustraci, jak to bylo výhodné -Mihálik:

"Rozdiel efektivity vývozu sa dá ľahko demonštrovať podľa vývozu bojových vozidiel pechoty v rokoch 1981-1985. Do socialistických štátov sa ich vyviezlo asi 3 748 so stratou 1,24 mld. Kčs a do nesocialistických asi 1 318 ks a zisk bol 2,3456 mld. Kčs. Celkový zisk v siedmej päťročnici tak predstavoval 1,105 mld. Kčs."

Že nebudeme prodávat do Sovětského svazu a jeho nástupnických států  bylo jasným zákonem. I kdyby Rusko a spol. mělo zájem a zejména bylo v té době schopni platit. Jenže oni měli svých vlastních kapacit naprostý nadbytek a nevěděli co s nimi a jak je alespoň trochu smysluplně vytížit.

A co námitka – tak se mohl výrazně zvednout prodej do zemí, kam nám to USA a Havel zakázali! Nemohl. Z mnoha dobrých důvodů.

Dovolím si ocitovat z Mihálika:

Z modernějších zbraní T-72 různých modifikací, BVP-1 a SHH Dana se ve větším měřítku prosadil jen vývoz BVP-1. Mimochodem, původní sovětské konstrukce a vyráběné na základě sovětské licence! Která nepochybně měla pro export omezující podmínku souhlasu originálního tvůrce! Který by ho nepochybně sotva udělil, kdyby byl schopen dodávku realizovat sám. Ale chci upozornit na něco jiného z Mihálika:

"Najväčšou starosťou bolo tento obchod utajiť pred ostatnými zákazníkmi, lebo takéto obchody si čs. strana veľmi dovoliť nemohla, hlavne po tom čo „priateľský“ Jemen uhradil len prvú splátku a tým platby skončili i napriek pokračujúcej vojenskej pomoci, ale už bez vývozu ťažkých zbraní. Treba dodať, že spôsob a čas planenia tejto zmluvy nie je jasné, pramene sú značne rozporné, ale na ilustráciu absurdnosti „lukratívnosti“ exportu v danom období to úplne stačí (rozsah reálne uskutočnených dodávok je však neznámy, pramene sa rozchádzajú – jeden z ďalších nejasných príkladov nášho exportu, v tabuľke č.6 je najčastejšie udávaný údaj dodávky 30 ks T-34/85).

Najlepším zákazníkom našich ťažkých zbraní bola jednoznačne Líbya, ktorá bola z krajín rozvojového sveta z dôvodu ropného bohatstva najsolventnejšia. Koncom 80. rokov však i tento zákazník prestával byť plne spoľahlivý a mal problém s platbami za dodané zbrane.

Platobná disciplína mnohých našich veľkých odberateľov bola nízka a v koncom roku 1990 boli už mnohí naši odberatelia mali už veľké pohľadávky po lehote splatnosti. Hodnota celkových vývozných pohľadávok ČSSR v roku 1990 bola pri niektorých krajinách veľmi vysoká: Sýria – viac ako 1 mld. USD (z toho špeciál 750 mil. USD), Irak – 400 mil. USD, Líbya – 156 mil. USD, Alžírsko – 37 mil. USD."

Myslí si snad někdo, že takovýhle „export“ by byl zachránil slovenské zbrojovky? I kdyby...

Těch dalších kdyby je hned několik:

- Kdyby nedošlo k první válce s Irákem. Ta začala 2. srpna 1990 a Irák byl vybaven sovětskou/východoevropskou těžkou technikou. Která byla zničena téměř beze zbytku: prostě oproti moderní západní nemohla obstát. Zoufalá reference pro její výrobce. Dovolím si dát malý příklad, ohledně tankové techniky, který pochází z dílny generála Vacka, takto popřevratového ministra obrany a člena KSČ, který jistě neměl důvod kálet do vlastního hnízda:

"Tanky amerických ozbrojených sil na evropském válčišti (Abrams) a také tanky německého bundeswehru (Leopard 2) v osmdesátých letech poprvé předstihly kvality tanků ČSLA, i když Sověti měli tanky stejných kvalit. Předností tanků NATO byla hlavně výrazně vyšší účinnost střelby za pohybu. Mohly ničit přímou střelbou cíle vzdálené 3 až 3,5 km s pravděpodobností zásahu první ranou téměř 90 %, zatímco československé T 54M a T 55M se systémy řízení palby Kladivo měly účinnou dálku střelby za pohybu nejvýše 2 km a pravděpodobnost zásahu první ranou se pohybovala mezi 60 a 70 %. Podobně horší výsledky vykazovala i střelba za nočních podmínek. Aktivní zdroje přístrojů nočního vidění navíc prokazatelně demaskovaly naše tanky rozmístěné v terénu a dělaly z nich mnohem snáze dostupné cíle. Naopak přístroje NATO (noktovize) tímto nedostatkem netrpěly a umožňovaly přesnou střelbu na vzdálenosti až o 1000 m větší. Podobně lze charakterizovat rovněž přístroje řidičů pro jízdu v noci. Naše nejmodernější tanky T 72 navíc postrádaly kvalitní řízení palby. Připravoval se sice moderní systém Palcát, ale ten už nebyl realizován."

Věc je prostá – uměli jsme dělat železo, ale nikoli špičkovou elektroniku. Která dnes je důležitější! Nebylo odkud ji dovézt. Než ze Západu.  A ten, když ji dodá, tak si vyhradí právo bezpodmínečného vlastního souhlasu s její dodávkou třetí zemi. Viz peripetie s exportem L-159 do Iráku v roce 2016, který britská strana dlouho blokovala. (Údajně proto, že by její radiolokační systém, namontovaný v našich letadlech mohl padnout do rukou teroristů). Ve skutečnosti ovšem chtěli prodat vlastní konkurenční letadla Hawk.

- Kdyby na světových zbrojních trzích nebyl nabídkový přetlak právě těch typů zbraní, které vyráběly slovenské zbrojovky. Nebo ještě daleko lepších viz Mihálik: "Veľkou zmenou bolo i zrušenie obmedzení pri vývoze zbraní z nástupníckych štátov ZSSR. Rusko či Ukrajina okamžite ponúkla na export najmodernejšie verzie svojich tankov T-72 či T-80, čo bolo v časoch studenej vojny nemysliteľné."

Plus dodává:

"Väčšina bývalých zákazníkov už nechcela z našich zbrojoviek žiadnu techniku a mnohí sa dokonca i tej svojej modernej rýchlo zbavili (bývalá armáda NDR) za nízke ceny a obmedzili už i tak malý manévrovací priestor na dodávky nových zbraní."

Zkrátka – celý východní blok vyprodával svoje zbrojní sklady, většinou za jakoukoli cenu a tím ničil trh. Jakou šanci by měla nová výroba slovenských zbrojovek, když šlo koupit zánovní stejnou techniku i náhradní díly za výprodejní ceny?

Mýtus třetí – kdyby se byla udržela zbrojní výroba v původní nebo přiměřené velikosti, byl by to pro Slovensko zlatý důl

Myslím, že nyní je zřejmé, že zbrojní výroba v předlistopadovém, či nějakém alespoň trochu slušném rozměru, byla na Slovensku mimo jakoukoli realitu! Slovenské zbrojovky mohly být úspěšné na redukovaném a nekonkurenčně regulovaném trhu Varšavské smlouvy. Ale už nikde jinde. Nota bene – po převratu, i kdyby byly schopny dodávat nějakou superzbraň, kterou by předběhly celý svět, nikdy by nedosáhly na financování takového vývozu. Prostě jeho státní finance neumožňovaly poskytovat nutné dlouhodobé úvěry. Nebylo z čeho. A kdyby nějakým zázrakem nikoli, případ českých zbrojovek a jejich opravdu špičkových a konkurenceschopných zbrojních projektů – L-159 a především pasivních radarů Tamara a Věra, resp. Věra NG ukazuje, jaké šance na export i mimořádných zbrojních produktů státy našeho typu reálně mají! Detaily k nalezení zde a je to hutné čtivo!

Mimochodem, předchozí věta vyvrací i další, na Slovensku hojně rozšířený

Čtvrtý mýtus – že Češi si své zbrojovky uchránili a slovenské nechali zbankrotovat

Nic z toho není pravda! Ostatně- použiji opět Krivošíka:

"V rokoch 1987 – 1994 sa podiel zbrojárstva na celkovej priemyselnej výrobe ČR znížil o 75 %. Takže nesedí ani výčitka, že Česi prevzali slovenskú výrobu a utešene v nej pokračujú. Aj keď je pravda, že sa tam zbrojná výroba adaptovala na nové pomery rýchlejšie, než u nás.

Existujú dva dôvody, prečo Česi prežili konverziu lepšie ako my: 1. nedošlo tam k rozkrádačkám potenciálne životaschopných častí zbrojárstva, aké sa dialo u nás v ére mečiarizmu; 2. za riekou Moravou sa sústreďovala výroba ručných zbraní, automobilovej a leteckej techniky a vojenskej eletrotechniky, kým u nás sa vyrábali najmä tanky, či ťažká technika. České produkty boli prispôsobivejšie a ľahšie predateľné."

Nicméně těch zachráněných 25 %… Patří do toho Aero Voodochody, do kterého stát nacpal více než 100 miliard, aby ho udržel při životě. Podobně podepřel Českou zbrojovku a její projekt ručních palných zbraní Bren. Do obranného průmyslu je počítána i automobilka Tatra – její vojenské dodávky. Opět sanace za nejméně mnoho desítek miliard. A „dobrou story“ je pak třeba osud leteckého kanonu Plamen ze Zbrojovky Vsetín INDET.  

Část českého zbrojního potenciálu přežila, ale za velmi vysokou cenu. A dnes vlastně nemáme ani jeden původně český kompletní zbrojní výrobek. S výjimkou nejtriviálnějších ručních zbraní…

Zcela záměrně byl dnešní článek k výročí 17. listopadu pojat naprosto netradičně. Ale myslím, že to bylo nutné. Nechci, aby mezi Čechy a Slováky byly naprosto zbytečné spory. Proto tohle téma a proto dnes! Tohle totiž nedílně souvisí s tímto historickým datem…

Zdroj:
převzato se svolením z vlkovobloguje.wordpress.com

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více