Neznámá Zlatá medaile Marie Terezie z Olomouce

Autor: Ing. Jan Sehnal / seh1 🕔︎︎ 👁︎ 7.852

KVĚTOSLAV GROWKA

Problematika vzniku medailí jako faleristické kategorie je nastíněna na materiálu habsburské monarchie v knize Ivana Koláčného.1 Autor postupuje chronologicky a u medailí Marie Terezie konstatuje, že se můžeme dočkat ještě nějakých překvapení. Všeobecně se lze domnívat, že proces jejich vzniku byl následující.

Reklama

První vývojovou kategorií jsou medaile původně nenositelné, tzv. stolní, které si jejich držitelé opatřili ouškem a stuhou k nošení. Sledujeme zde návaznost na mince nošené jako přívěšek na krku, které neplnily jen pověrečnou funkci (amulet), ale pokud byly získány jako osobní dar panovníka, stávaly se symbolem cti. Mohlo jít o mince oběžné, např. tolar věnovaný Josefem II. prostému člověku, který nošen byl vystavován na odiv pro výjimečnost tohoto aktu, či příležitostné ražby – přes reprezentativní váhové násobky tolarů a dukátů či jejich klipy po medaile příležitostné, opatřované oušky, zasazované do rámečků apod. I ve vojenském prostředí tudy vedla cesta od mincí (žoldu) k medailím - čili vyznamenáním, původně zvaným Denkmünze. Můžeme je ve shodě s numismatickým bádáním označit jako protofaleristické objekty, tedy předchůdce medailí faleristického charakteru.

Zastavme se u příležitostných korunovačních ražeb, které tvoří samostatnou, domnívám se, že důležitou přechodovou kategorii. Panovník jimi obdarovával během korunovace (resp. v určitém časovém období po ní) své poddané podle jejich společenského a služebního postavení a zásluh – od váhově a rozměrově luxusních zlatých ražeb po bronzové a cínové odražky. Byly výrazem „milosti“ panovníka – odtud jejich název Gnadenmedaille, ovšem to se týkalo spíše ražeb v drahém kovu. Dnes bychom řekli, že šlo o „poděkování“ za respekt a loajalitu. Medaile v běžném kovu měly více charakter památeční a rys „zásluhovosti“ zde nebyl tak zřejmý. Tyto stolní medaile, pokud zůstaneme jen u Marie Terezie, jsou v literatuře dobře popsány.2

Kromě nich se v průběhu doby objevila nová vývojová kategorie: jednalo se o medaile udělované panovníkem a určené k nošení okolo krku, ponejvíce na řetězech, šňůrách, méně na stuhách na prsou. Svou formou patří do kruhu faleristického zkoumání, ačkoliv postrádají legislativní zakotvení (výnos o založení vyznamenání). Splňují ale všechna určující faleristická kritéria: jedná se o nositelná a nepřenosná vyznamenání a mají typický tvar. Za vlády Marie Terezie a spoluvlády jejího syna Josefa II. (1764 jako římského císaře) došlo při racionalizaci státní správy k zakládání regulérních vyznamenání ve výše popsané formě medailí, jak je běžně uvádí příslušná literatura.3

Ivan Koláčný se domnívá, že mezi stolními medailemi a již faleristickými artefakty, tedy nositelnými, není souvislost. Snažil jsem se ji prokázat článkem zveřejněným ve Vlastivědném věstníku moravském v roce 2014.4 Jedna korunovační medaile přímo plnila funkci vojenského záslužného vyznamenání.

Vznikla v souvislosti s boji o Olomouc v prusko-rakouských válkách. V lednu 1742 Prusové město dobyli a obsadili. I když se po 106 dnech stáhli, v dalších střetnutích donutili Marii Terezii na míru vratislavském vzdát se Slezska a Kladska. Morava s Olomoucí se rázem stala pohraničním územím. Dalším nebezpečím měla zabránit přestavba Olomouce v říšskou pevnost. Ta mohla prokázat svou funkčnost počátkem sedmileté války. 31. května 1758 započalo systematické bombardování města pruskými obléhateli. Pětitýdennímu obléhání učinil konec generál Laudon při zničení pruského zásobovacího konvoje u Guntramovic a Domašova nad Bystřicí.

Reklama

Vděčná panovnice se rozhodla Olomouc a její obránce náležitě ocenit. Vydala pamětní medaili, městu polepšila znak, 15 měšťanů povýšila do šlechtického stavu, pevnostní velitel polní zbrojmistr Ernst Dietrich baron Marschall na Burgholzhausenu se stal polním maršálem a generál Arnošt Gideon Laudon podmaršálem. Oba obdrželi velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie. Rytířský, zv. malý kříž, získali velitel dělostřelectva podplukovník Adolf Mikuláš d‘Alfson, velitel pevnostní pěchoty generálmajor Josif Kazimir Draškovič, velitel zákopníků plukovník Arnošt Bedřich Alexandr hrabě Giannini. Řada vojáků pak byla povýšena. Ze státní pokladny byly uhrazeny škody a panovnice založila jako poděkování měšťanské střelecké společnosti nadaci 800 zlatých, z nichž byly placeny každoroční slavnostní střelby do terče. Setník městské gardy Karel Pommesberger, vlastník domu U Zlatého jelena na Horním náměstí, dostal povolení nosit na zlatém řetěze zlatou medaili, kterou dostal od císařovny roku 1756. Zlatými medailemi Marie Terezie byli vyznamenáni dva představení sboru ostrostřelců Jan Schrötter a Šimon Schweinitz, deputovaný ostrostřelců Jan Theiss, knoflíkář Josef Schwarz a obchodník suknem Jan Fischbeck.

Vycházel jsem z dochovaného obrazu Josefa Theisse, který si od neznámého umělce nechal namalovat vlastní portrét, kde na jeho hrudi vidíme zlatou oválnou medaili Marie Terezie zavěšenou na červené stuze složené do tvaru mašle.5 Zobrazení medaile však postrádá detaily. Domníval jsem se, že se jedná o medaili ke korunovaci Marie Terezie na českou královnu 12. května 1743 z dílny Matthäuse Donnera.6 A z této premisy vyplynula má tehdejší nemožnost rozhodnout, zda císařovna věnovala tyto medaile již s ouškem na zavěšení, ač by to mělo oporu ve výše uvedeném případě Karla Pommesbergera, když se rozhodla dodatečně k medaili přidat řetěz.

Až výstava „Marie Terezie (1717–1780) Jediná žena na českém trůně“ konaná ve Vlastivědném muzeu v Olomouci ve dnech 19. 5. – 27. 8. 2017 u příležitosti 300. výročí narození císařovny přinesla rozřešení tajenky. Autor výstavy Mgr. Filip Hradil v expozici prezentoval oválnou medaili Marie Terezie na převzetí titulu římskoněmecké císařovny v roce 1745, rovněž z dílny Matthäuse Donnera.7 V propagačním letáku muzea byl zobrazen revers medaile, ovšem bez ouška (!). O to větší překvapením bylo, že originál má ouško a závěsný kruh a de facto odpovídá medaili udělené J. Theissovi.

Popis medaile:

av: portrét císařovny vpravo (her. vlevo), s diadémem ve vlasech, v bohatě vyšívaných šatech s hlubokým výstřihem, sign. M. D. f., opis zdola MARIA. THERESIA. D. G. ROM. IMP. GER. HUNG. & BOH. RE. ARCH. AUST. , hladká linka při okraji

rv: stojící český lev se svatováclavskou korunou na hlavě, levou tlapou se opírá o rakouský znak v kartuši, v pravé drží dvouramenný kříž, dole ve výseči ozdobná arabeska, opis nahoře IUSTITIA ET CLEMENTIA, sign. MD

Zlato, rozměr 56 x 49 mm, váha 86,814 g.

Podle sdělení F. Hradila je zapotřebí provést historický průzkum, jak se medaile dostala do muzejní sbírky, a to vzhledem k jejím dalším vyobrazením na obrazech a záznamům v literatuře.8

V téže době se i ve Vídni konala obdobná výstava doprovázená reprezentativním katalogem. Našli bychom i zde velkou zlatou Medaili milosti Marie Terezie, ovšem bez ouška. Srovnáním obou medailí můžeme dospět k překvapivému a z hlediska faleristiky o to více potěšitelnému závěru: jedná se o dvě rozdílné ražby. V olomouckém případě rozhodně nejde o stolní medaili s dodatečně přidělaným ouškem. Jde o novou ražbu, u níž je ouško integrální součástí, jedná se tedy o faleristický artefakt. Pro toto posouzení hovoří i mělčí ražba a zejména typická drobná výseč horní části narušující linku s malým výstupkem pro připevnění zdobného ouška.9

Lze tedy konstatovat, že Marie Terezie založila nový typ vyznamenání – Čestnou medaili či Medaili milosti (Gnadenmedaille), na níž pak navázala úctyhodná řada rakouských císařských medailí. Můžeme se domnívat, že existovala ve dvou provedeních jako malá zlatá a velká zlatá a o dvou stupních – na mašli10 a na řetězu.11 Byla ražena jak z medaile na českou královskou, tak na císařskou korunovaci. Ovšem můžeme shrnout pouze nám známé exempláře a do Koláčného katalogu přidat další položky:

1. Malá zlatá Medaile milosti (pražské korunovace), autor P. Ch. Becker, s ouškem, bez závěsu, sbírka Národního muzea v Praze, 12

2. Malá zlatá Medaile milosti (pražské korunovace), autor P.Ch. Becker, s ouškem na řetězu, Národní muzeum v Budapešti,13

Reklama

3. Velká zlatá Medaile milosti (císařské korunovace),autor M. Donner, s ouškem a závěsem, Vlastivědné muzeum Olomouc.

Poznámky

1. Koláčný, Ivan: Řády a vyznamenání Habsburské monarchie. Praha 2006, s. 157.

2. Naposledy Novák, Emil: Korunovace a korunovační ražby habsburské monarchie v letech 1526-1918. IV. díl, Soupis korunovačních ražeb Marie Terezie – Josef II. 1740-1790. Štíty 1995, s. 46-55.

3. Měřička, Václav: Orden und Ehrenzeichen der österreichisch-ungarischen Monarchie. Wien-München 1974, s. 212-216; Procházka, Roman: Österreichisches Ordenshandbuch. München 1974, s. 26-27; Koláčný, I.: opak. cit. s. 160-172.

4. Growka, Květoslav: Zlatá medaile Marie Terezie olomouckým měšťanům. Vlastivědný věstník moravský LXVI, 2014, č. 2, s. 181-184.

5. Fiala, Jiří: Oslavy osvobození Olomouce z pruského obležení roku 1758. II. část, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci 2009/298, s. 106, foto P. Rozsíval.

6. Meisterwerke des Münzkabinett. Kurzführer durch das Kunsthistorische Museum. Haag Sabine (ed.), Wien 2009, s. 192, č. 81b. Zlato, 68 x 60 mm, váha 103,42 g (30 dukát).

7. Novák, Emil: Korunovace…, opak. cit., s. 54, č. 17a.

8. Jsem zavázán poděkováním Vlastivědnému muzeu v Olomouci a zejména Mgr. Filipu Hradilovi za poskytnutou pomoc. O definitivní podobě studie budou naši čtenáři informováni.

9. Setkáváme se s ní u celé řady rakouských nositelných medailí.

10. Nejde o dámský způsob zavěšení, ale o v rakouské faleristice běžné nošení medailí neoficiálních (školní, za zemědělské zásluhy) či oficiálních občanských. Do hry mohla v tomto případě vstoupit i dobová móda, vždyť stejným způsobem – že si vojáci začali průvlečné stuhy skládat – se vyvinuly typické rakouské trojúhelníkové stuhy.

11. V tomto případě lze vysledovat postup běžný v heraldice, kdy panovník „polepšuje“ erb. Zde medaili udělenou na stuze polepšuje o zlatý řetěz jako výraz ocenění – dnešním jazykem řečeno VIP. Obdobně u řádů dodnes existuje „řetěz“ (kolana) jako nejvyšší třída udělovaná jen hlavám států a společensky nejvýše postaveným osobnostem.

12. Novák, E.: Korunovace…, opak cit., s. 47-48, č. 6 - rozměr 47 x 42 mm, váha 49,1 g; kromě ní Novák uvádí pod č. 8 medaili draženou u fy Lanz v roce 1976 – rozměr 48 x 42 mm, váha 48,01 g (14 dukát).

13. Má rozměr 40×54 mm, váha s řetězem činí 218,3 g. Vyobrazena Makai, A. – Héri, V.: Kereszt, érem, czilleg. Kitüntetések a magyar történelemben. Helikon Kiadó 2002, obr. 11.


Velká zlatá Medaile milosti císařské korunovace Marie Terezie. Avers. Vlastivědné muzeum Olomouc.


Velká zlatá Medaile milosti císařské korunovace Marie Terezie. Revers. Vlastivědné muzeum Olomouc.


Portrét rukavičkáře Josefa Theisse se zlatou korunovační medailí Marie Terezie. Vlastivědné muzeum Olomouc.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více