Japonská vyznamenání československým občanům v letech 1918-1928

Autor: Ing. Jan Sehnal / seh1 🕔︎︎ 👁︎ 10.458

Květoslav Growka

Japonsko vstoupilo do 20. století jako regionální velmoc. Silná armáda a garance západních velmocí ho v tom utvrzovaly. Právě všeobecně uznávané imperiální expanze západních velmocí Japonsku sloužily za příklad vlastní politiky. Japonské územní zisky si v následujících několika desetiletích vydobyly stejné uznání ze strany Západu jako vnitřní modernizace a překonání technologické zaostalosti. Vzestup Japonska z polokoloniálního postavení na úroveň velmoci a spojence s Velkou Británií (1902) se odehrál po potlačení tzv. boxerského povstání v Číně. Na ochranu cizinců a jejich práv vyslalo Japonsko po boku západních zemí desetitisícový kontingent vojska. Nastal „zlatý věk“ Japonska, který měl nevyhnutelně i odvrácenou stranu.

Reklama

Japonské expanze vyústily v dobyvačné války – počínaje porážkou Ruska 1905, anexí Koreje 1910. Do první světové války vstoupilo jako britský spojenec, a i když se do vojenských operací zapojilo minimálně (obsazení některých německých koloniálních držav ve východní Asii a Tichomoří), zasedlo Japonsko na versailleské konference jako jedna z vítězných mocností a jako jediná nezápadní země. Politický sen Japonska se splnil, naplnil se politický systém Ústavy Meidži (1889). Na rozdíl od západních zemí však byl tradicí a náboženstvím spjat s osobností císaře a silným nacionalismem. Tato odlišnost pak přivedla Japonsko do katastrofy – výbuch atomové bomby v Hirošimě učinil za touto érou výmluvnou tečku. Ale nepředbíhejme.

V roce 1918 vyslalo Japonsko na příkaz spojenců svá vojska na východní Sibiř a podpořilo vojenskou intervenci proti bolševickému Rusku. Ovšem sledovalo tím i své vlastní politické cíle v Mandžusku a Vnitřním Mongolsku. Právě na Sibiři byly zahájeny první kontakty mezi Československem a Japonskem. Od 12. 10. 1918 v Tokiu působil (ač nemocen) první československý ministr vojenství M. R. Štefánik, jehož v této funkci přijal k audienci japonský císař. Poté odjel do Vladivostoku, kde se setkal s naší misí, která zde zastupovala před spojenci zájmy sibiřské armády (gen. S. Čeček jako velitel Dálného východu) a posléze i státu (zplnomocněnec dr. Václav Girsa).

V období prvního desetiletí existence Československa byly s Japonskem udržovány diplomatické vztahy, které předpokládaly možné vzájemné udělování řádů. Ministerstvo zahraničí ČSR si nechalo vypracovat přehled japonských vyznamenání, u nás dosud neznámých, i s ohledem na odlišnosti monarchie. Z něj jednoznačně vyplynul přesně hierarchicky odstupňovaný pořádek pro udělování japonských řádů v osmi třídách, odlišný kupř. od Řádu bílého lva rozlišením rytířského stupně vyššího - odpovídajícího 5. třídě - a nižšího v 6. třídě; k nim pak náleží zlatá a stříbrná řádová medaile. Pro diplomatický protokol bylo též zapotřebí zpracovat okruh potenciálně vyznamenaných určitou třídou:  

Řetěz Řádu chryzantémy: udělován panovníkům mocností, nositelům velkostuhy Řádu chryzantémy;

Velkostuha Řádu chryzantémy: a) panovníkům a princům mocností, b) prezidentům republik;

1. třída Řádu vycházejícího slunce s květy paulovnie: a) panovníkům drobných států a členům královské rodiny, b) předsedům parlamentů, resp. prezidentům státní rady, c) maršálům, d) ministrům zahraničí, velvyslancům, armádním generálům, nositelům 1. třídy Řádu vycházejícího slunce;

1. třída Řádu vycházejícího slunce: a) členům královské rodiny, b) armádním generálům, c) státním ministrům, d) velvyslancům, e) zplnomocněným velvyslancům, nositelům 1. třídy Řádu posvátného pokladu;

1. třída Řádu posvátného pokladu: a) divizním generálům, b) zplnomocněným velvyslancům, c) vyslancům, nositelům 2. třídy Řádu vycházejícího slunce;

Reklama

2. třída Řádu vycházejícího slunce: a) brigádním generálům, nositelům 2. třídy Řádu posvátného pokladu, b) vyslancům;

2. třída Řádu posvátného pokladu: a) brigádním generálům, b) velvyslaneckým radům, c) generálním konzulům, nositelům 3. třídy Řádu vycházejícího slunce;

3. třída Řádu vycházejícího slunce: plukovníkům, chargé d’affaires, prvním tajemníkům, generálním konzulům nositelům 3. třídy Řádu posvátného pokladu;

3. třída Řádu posvátného pokladu: plukovníkům, chargé d’affaires, prvním tajemníkům, generálním konzulům;

4. třída Řádu vycházejícího slunce: a) podplukovníkům, b) konzulům, c) druhým tajemníkům;

4. třída Řádu posvátného pokladu: a) majorům, b) třetím tajemníkům;

Reklama

5. třída Řádu vycházejícího slunce: a) kapitánům, b) vicekonzulům, c) attaché velvyslanectví;

5. třída Řádu posvátného pokladu: a) poručíkům, b) vicekonzulům, c) attaché velvyslanectví;

6. třída Řádu vycházejícího slunce: a) podporučíkům, b) kancléřům 1. třídy;

6. třída Řádu posvátného pokladu: a) podporučíkům, b) kancléřům 1. třídy;

7. a 8. třída Řádu vycházejícího slunce a Řádu posvátného pokladu: a) poddůstojníkům, b) subalterním funkcionářům.

První vyznamenaní japonskými řády se vrátili přes Japonsko ze Sibiře: byla to skupina našich ruských legionářů:

Řád posvátného pokladu

2. třída

brig. gen. Jan Syrový

velitel Čs. vojska na Rusi

brig. gen. Stanislav Čeček

velitel jednotek na Dálném východě

3. třída

pplk. Rudolf Janů

velitel pluku

mjr. Rudolf Rase

lékař

5. třída

por. Václav Nova

velitel praporu

por. Bohumil Procházka

preposé au služeb železnice

ppor. Viťha

intendant 2. třídy

Řád vycházejícího slunce

4. třída

mjr. Alexander Štěpán

velitel pluku par intérim

mjr. Jindřich Bejl

pomocník posádky pluku Aide de Camp de Régiment

5. třída

kpt. Drahomil Sokol

velitel praporu

kpt. Bohumil Nechtěný

velitel praporu

kpt. Jiří Klubal

velitel praporu

kpt. Vitaly Vais

preposé aux zásobování armády

kpt. Otto Křížek

d´Etat Major

Československo však v této době nemělo ekvivaletní vyznamenání, pomineme-li bojové a pamětní dekorace. Až založení Řádu bílého lva roku 1922 vytvořilo situaci, že státní představitelé a vojáci spojeneckých armád mohli být též oceněni na diplomaticky únosné a ve světě běžné úrovni.

V roce 1924 byla japonskému císaři Hirohitovi udělena 1. třída Řádu bílého lva s řetězem vojenské skupiny. Jak vyplývá ze záznamů Ministerstva zahraničí ČR, jeho udělení projednala ministerská rada 24. února a kancelář prezidenta republiky dekretem z 8. března 1924. Reciproční gesto přišlo k nadcházejícímu 10. výročí existence samostatného Československa. Císařským rozhodnutím z 27. prosince 1927 obdrželi v průběhu roku 1928 japonské řády prezident republiky a 6 zástupců československé zahraniční politiky:

Řád chryzantémy

velkostuha

Tomáš G. Masaryk

prezident ČSR

Řád vycházejícího slunce

1. třída

dr. Edvard Beneš

ministr zahraničí

2. třída

Jan Dvořáček

býv. zplnomocněný velvyslanec

Řádposvátného pokladu

1. třída

MUDr. Václav Girsa

zplnomocněný velvyslanec

3. třída

Dr. Alois Stangler

rada vyslanectví

Dr. Jan Skalický

rada vyslanectví

Dr. Jan Skalický

rada vyslanectví

Spíše výjimečnou událostí bylo ocenění Řádem vycházejícího slunce dvou československých letců. V roce 1927 uskutečnil plk. Jaroslav Skála spolu s mechanikem Matějem Tauferem dálkový propagační let přes Ural a Sibiř do Tokia. Ruský legionář Skála si tak zopakoval svou sibiřskou anabázi, kdy stál u počátků letectva našich ruských legií. Po r. 1948 emigroval do USA. Pozůstalost rodáka ze Kbel M. Taufera byla prezentována na výstavě ve Vojenském leteckém muzeu Prahy-Kbely, jeho Řád vycházejícího slunce je deponován ve Vojenském historickém ústavu v Praze na Žižkově.

V r. 1928 byl podepsán Briand-Kelloggův bezpečnostní pakt za spoluúčasti Československa a Japonska, které jej však ratifikovalo jako poslední, protože již připravovalo další expanzi do Číny. Vzájemné vztahy pak prudce ochladly. Světové hospodářská krize a nástup militarismu Japonsko oddělily od demokratických západních zemí, tedy i Československa. Právě dr. Edvard Beneš se stal ve 30. letech ve Společnosti národů výmluvným odpůrcem japonské expanzionistické politiky.

Poznámky

1. Čeček – řádová hvězda je zobrazena v knize Pleský, Metoděj: Bratr generál. Památce Stanislava Čečka. Nakl. Za svobodu, Praha 1931.

TGM - řád je vystaven v Armádním muzeu – VHU Praha, vyobrazen v Měřičkově práci - obr. 51

Beneš - řád je vystaven v Armádním muzeu – VHU Praha, vyobrazen v Měřičkově práci - obr. 183

Prameny a literatura
Archiv Ministerstva zahraničí ČR, fond Diplomatický protokol 1918-1939, karton 77.
Reischauer, E.O. – Craig, A.M.: Dějiny Japonska. Nakl. LN, Praha 2000.
John, Miloslav: Milan Rastislav Štefánik. Votobia, Olomouc 2000.
Kalvoda, Josef: Genese Československa. Panevropa, Praha 1998.
Klimek, Antonín: Velké dějiny zemí Koruny české. XIII. sv. (1918-1929). Paseka, Praha-Litomyšl 2000.
Fidler, Jiří: Vyznamenání prezidentů republiky – Řád bílého lva. Katalog k výstavě 27. 10. 2000 – 7. 1. 2001. Praha 2000.
Fidler, Jiří: Generálové legionáři. Books, Brno 1999.
Měřička, Václav: Orden und Auszeichnungen. Artia, Praha 1966 (2. vyd. 1969).
Peterson, James W.: Orders & Medals of Japan and associated States. OMSA, Chicago 1967.
Lobkowicz, František: Encyklopedie řádů a vyznamenání. Libri, Praha 1995.
Borovan, Václav: Historie československého vojenského letectva 1914-1945. Praha 1998, s. 63-64.
Řád Chryzantémy
Řád vycházejícího slunce

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více