If Day, aneb nacistická okupace kanadského Winnipegu 1942

Nad kanadským městem Winnipeg v provincii Manitoba vlají červeno-černo-bílé vlajky se svastikou. Na dveřích kostelů visí zákazy modliteb, přední politici města jsou zatýkání a odváděni do internace. Majitelé vozidel se musí neprodleně přihlásit k registraci, stejně jako farmáři se svými zásobami potravin a hospodářských zvířat. Jakýkoliv odpor proti německé moci je hrdelním zločinem. 

Tento nepříliš lichotivý, i když pouze simulovaný, obraz postihl obyvatele Winnipegu v rámci kampaně organizace Greater Winniped Victory Loan, jejíž cílem byl prodej statních válečných obligací a tedy výběr prostředků na další vedení války. Hlavní část kampaně probíhala od 16. února 1942 do 9. března 1942 a cílem pro provincii Manitoba bylo vybrat 45 milionů dolarů. Simulovaná válka a okupace pak měla přimět Kanaďany, aby nákupem obligací napomohli válečnému úsilí, které se jich mnohdy téměř nedotýkalo. Mapa provincie byla rozdělena na 45 oblastí, každá z nich reprezentovala cíl 1 milionů dolarů. Tak, jak se dařilo plnit plán, se jednotlivé oblasti "osvobozovaly" od nacistické okupace.

Mapa byla vyvěšena v centru Winnipegu a v lokálních tiskovinách krátce před samotnou událostí. Aby se předešlo šíření paniky, byly upozorněni obyvatelé sousedního amerického státu Minnesota, kde mohlo být zachyceno rádiové vysílání z Kanady. Nad Winnipegem pak 18. února přelétaly stroje kanadského královského letectva, zbarvené do podoby strojů německé Luftwaffe, a stejného dne se v nedalekém Selkirku konalo hodinové zatmění a simulovaný nálet, vše v přípravách na 19. února 1942.

V tento den bylo připraveno na 3500 vojáků kanadské armády (toho času se tedy jednalo o největší vojenské cvičení ve Winnipegu) ze všech útvarů ve Winnipegu, spolu s řadou veteránů z první světové války, rezervistů a civilistů. Nacistické vojáky představovali dobrovolníci v uniformách z Hollywoodu a s namalovanými jizvami na tvářích. 

V půl šesté ráno se ve městě objevily první "nacistické" hlídky, hlasatel v rozhlase byl zadržen v 5:45. Kolem sedmé se v západní části města začala shlukovat vojska nacistů, zatímco kanadské jednotky se připravovaly ve Fort Osborne a u zbrojnic Minto a Macgregor. V 7:00 se nad městem rozezněly sirény ohlašující letecký útok a bylo nařízeno zatemnění v očekávání německého útoku. Následovalo simulované bombardování města a spolu s ním německé jednotky vyrazily do útoku. Obránci z řad dobrovolníků a místních organizací vytvořili obranný perimetr kolem průmyslové zóny a centra města, zhruba o poloměru 5 km, po zhruba tři čtvrtě hodině se museli stáhnout do menšího perimetru zhruba 3 km kolem centra.

Simulované boje s sebou přinášely velké přesuny jednotek včetně náznaku zničení hlavních mostů. Jednotky byly organizovány po telefonu a pomocí signálních světel, na řadě míst byly rozmístěny lehké tanky, zatímco třicítka protiletadlových vozidel pálila (samozřejme slepými) na prolítavající "německá" letadla. První simulované ztráty byly hlášeny v 8:00. Byly vytvořeny ošetřovny, kde byla poskytována pomoc nejen simulovaným zraněným, ale i těm skutečně zraněným - jeden voják si při akci vymkl kotník, a žena se pořezala, když během ranního zatemnění připravovala toast.

V půl desáté dopoledne bylo po boji - obránci se vzdali a vlády nad Winnipegem se ujali nacisté. Nastalo další kolo útoků a obtěžování, kdy nacističtí vojáci táhli městem. Jeden tank byl přesunut na Portage Avenue, jednu z hlavních ulic města. Začalo zatýkání - premiér John Bracken spolu s několika dalšími členy vlády, starosta John Queen, dokonce norský ambasador v USA Wilhelm de Morgenstierne, ti všichni byli internováni v Lower Fort Garry. Jednomu členu městské rady, Danu McCleanovi, se podařilo uprchnout, ale po dlouhém hledání byl i on zatčen a internován. Nad Lower Fort Garry zavládla vlajka Třetí říše a město Winnipeg přestalo (alespoň na chvíli) existovat - bylo přejmenováno na Himmlerstadt a jeho hlavní ulice na Hitlerstrasse. Erich von Neurenberg coby velitel nacistických vojáků byl jmenován gauleiterem, George Waight pak jeho pobočníkem s funkcí velitele Gestapa. Hitler a jeho pohůnkové měli využít řídce osídlené Kanady ke kolonizaci ...

Městská rada je zatčena...

Byl vyhlášen zákaz vycházení po 21:30, zákaz shromažďování (více jak 8 osob najednou na veřejných místech), každá domácnost měla poskytnout ubytování 5 okupačním vojákům. Všechny vojenské a polovojenské organizace byly rozpuštěny a zakázány, všichni majitelé aut, autobusů a nákladních vozidel se měli přihlásit k registraci a jejich vozidla měla převzít Okupační správa. Farmáře čekala taktéž registrace a hlášení stavu potravin a zvířectva, byl vyhlášen zákaz prodeje potravin (s vyjímkou okupačního velitelství pro zásobovaní), a ani potraviny pro vlastní potřebu nebyly povoleny - vše si musel farmář nakoupit zpět od okupačních autorit. Veškeré národní symboly Kanady měly být zničeny. Oblečení a potraviny byly nově na příděl. Pokus organizovat odpor proti okupantům, nedovolené opuštění provincie, nenahlášení veškerého zboží a potravin, či vlastnictví zbraně, to vše byly provinění, na které existoval jediný trest - trest smrti.

Na dveře kostelů byly vyvěšeny zákazy bohoslužeb a protestující kneží byli internováni. Autobusy byly zastavovány a cestující prohledáváni okupačními vojáky. Noviny Winnipeg Tribune byly přejmenovány na Das Winnipeger Lügenblatt (Winnipegský lžideník), vycházející v silně cenzurované podobě a úvodní stránkou pouze v němčině. Henry Weppler, prodejce Winnipeg Free Press, byl přepaden a všechny jeho noviny zničeny - tento deník přinášel na úvodní stránce popis událostí, bojů a devastace způsobené okupací Winnipegu.

Nacističtí vojáci šikanují obyvatele města

Před Winnipegskou veřejnou knihovnou byly páleny knihy (poškozené a vyřazené), na několika místech vojáci obrali místní dělníky o oběd a tlusté pláště, neb toho dne padla teplota k -8 stupňům. Na jedné základní škole byl uvězněn ředitel a byl nasazen "nacistický učitel", který měl vyučovat tu jedinou správnou nacistickou pravdu o světě. Po celém městě byly připraveny další hodiny pro žáky středních škol. Některé obchody a byty byly vyrabovány, kanadská měna pak nahrazena říšskými markami. 

Na rozdíl od všech měst podrobené Evropy a severu Afriky onoho 19. února 1942, se Winnipeg v 17:30 tamního času stal opět svobodným kanadským městem. Všichni vězni byli propuštěni, následovala vojenská přehlídka a projevy. Organizátoři celé akce, spolu s místními obchodníky a představiteli města, pak pochodovali ulicemi v centru města s plakáty s nápisy "To se tu nesmí nikdy stát" a "Kupujte válečné obligace". Norský ambasador de Morgenstierne na banketu zavzpomínal na okupované Norsko a přirovnal právě proběhlou akci k velmi autentickému pohledu na dění v okupované Evropě.

Okolní města se taktéž zapojila do akce, spolu s kanadským rozhlasem, který vysílal program Svastika nad Kanadou, spolu s vojenskými pochody a sestřihy Hitlerových projevů.

Celá akce zaznamenala obrovský úspěch, i díky skutečnosti, že jí byli přítomni novináři z řady médií kanadských i amerických, od magazínu Life přes New York Times, Newsweek až po kameramany z BBC News. Zhruba 40 milionům lidí po celém světě se tak dostalo informace o "If Day".

Jen tento den se vybralo na 3,2 milionu dolarů a do 24. února 1942 Winnipeg dosáhl prodeje obligací za 24 milionů dolarů. Celkově kampaň vynesla v Manitobě přes 60 milionů a přesáhla tak původně nastavený cíl 45 milionů dolarů. Celostátně se pak vybralo na 2 miliardy dolarů a If Day byl považován za nejlepší akci celého úsilí. Ačkoliv akce dočasně zvýšila zájem o dobrovolný vstup do kanadské armády, nepodařilo se jí zastavit dlouhodobě sestupný trend náborů. 

Pro svůj úspěch se stal If Day předobrazem dalších podobných akcí na mnoha dalších místech.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/If_Day