Kazaň 1918 2.

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 14.947

Již tři dny po dobytí Kazaně Čechoslováky, 10. srpna 1918, se začaly soustřeďovat části bolševické 1. armády (Savinov) u Spasských Morkvaší na západním břehu Volhy. Lotyšské jednotky této armády pronikly odpoledne do Nižního Uslonu (bolševický 1. lotyšský pluk o síle 400 mužů, 50 jezdců, s podporou šesti kulometů a dvou děl) na břehu Volhy a dělostřelbou napadaly projíždějící spojenecké lodě. Část dalších jednotek nepřítele postupovala k Verchnijmu Uslonu.

Obranu Kazaně tvořilo kolem 1400 Čechoslováků, posílených srbským praporem dobrovolníků mjr. Blagotiče a slabými oddíly dobrovolníků z Kazaně. Ruský oddíl pplk. Kappela, který se účastnil předchozích akcí, byl po dobytí města odvelen štábem vzniklé povolžské fronty k posile do bojů u Simbirska.

Reklama

Ke zjištění stavu na západním břehu Volhy byla vyslána por. Švecem 10. rota 1. čs. střeleckého pluku (ppor. Teringel), posílená slabým praporem kazaňských dobrovolníků (200 ruských důstojníků). Již 11. srpna ráno se části roty střetly s nepřítelem. Rota zjistila, že kromě lotyšského pluku v N. Uslonu jsou další dva lotyšské pluky, jízda a dělostřelectvo, ve Spasských Morkvaších. V bojích utrpěla rota menší ztráty: tři padlé a šest zraněných. Těžce raněného střelce Brožka bolševici ubili a zajatého střelce Touška, který se choval statečně, popravili.

V průběhu dopoledne byla 10. rota s kazaňským praporem na západním břehu rychle posílena 9. a 11. rotou 1. střeleckého pluku s kulomety a dělem. Nad celou skupinou převzal velení ppor. Kutlvašr. Všechny roty se vrhly do rozhodného útoku proti nepříteli. Dobyly Spasské Morkvaše i N. Uslon. Následně opakovanými útoky, doprovázenými přesnou palbou, z těchto pozic zahnaly nepřítele na ústup a pozice udržely. Ukázala se strategická důležitost západního břehu jako nárazníkového pásma před Kazaní.


Čs. okopy na Arském poli před Kazaní, 1918

V noci 12. srpna došlo k bojům s pronikajícími jednotkami nepřítele, kdy v některých případech došlo u Spasských Morkvaší potmě i k promíchání odtržených jednotek s nepřítelem (pro stejný základ uniforem, lišících se jen označením), načež po zjištění tohoto stavu došlo k tvrdému boji muže proti muži, v němž Čechoslováci za menších ztrát zvítězili. Mezitím přišla k posile 2. rota 1. pluku s jízdním oddílem. Nepřítele za četných přestřelek odrazili. V bojích posledních dvou dnů padlo na čs. straně pět mužů a dalších 28 bylo zraněno. Desítky padlých a zraněných měl kazaňský důstojnický prapor.

Následně se podařilo 13. srpna odrazit i další útok dvou lotyšských pluků. Druhý den posílila obranu na západním břehu ještě 3. rota pluku.

Nepřítel v uvedených bojích utrpěl citelné ztráty, kolem 300 padlých a raněných; mezi padlými byl i velitel 4. lotyšského pluku. Čechoslováci navíc ukořistili množství kulometů, pušek, děl a potřebné munice.


Dva z dobových náborových plakátů do ruské národní armády

Čs. jednotky se nacházely v aktivní obraně na západním břehu neustále v bojích, bez vystřídání, za každého počasí, ve dne v noci. To bylo velmi vysilující. Navíc, jejich řady řídly ztrátami: měly již 40 padlých a raněných. Po uvedených bojích měly jednotky na západním břehu sílu kolem 500 mužů, 25 jezdců a dělostřelecké půlbaterie. Posilový spojenecký kazaňský důstojnický prapor čítal již jen 120 mužů. Proti nim v té době stál nepřítel v počtu kolem 3000 mužů plus jízda o síle 300 mužů, s podporou 10 děl, šesti letadel a několika obrněných říčních člunů. Nepřítel v útocích navíc mohl své jednotky střídat – tato možnost Čechoslovákům pro nedostatek rezerv chyběla. Důležitost bojů u Kazaně pro sovětskou vládu podtrhoval i tehdejší příjezd Trockého do Svijažska (asi 30 km západně od Kazaně), který se tak rozhodl operace řídit osobně na místě. Bolševici obsadili důležité výšiny a Romanovský most přes Volhu.

Reklama


Lidový komisař L. D. Trockij, velitel sovětské armády, 1918

Švece nutil fatální nedostatek vlastních sil k nedobrovolnému stažení se do obrany s cílem udržet pozice co nejdéle a s minimálními ztrátami. Po posunu čs. jednotek o 3 km byla nyní čs. obrana západního břehu na linii Pečišči (na severu) – zatáčka silnice na Simbirsk, před Vorobjevkou-Ključišči. V polovině srpna tak obranu zabezpečovaly čtyři čs. roty a kazaňský důstojnický prapor, přičemž dvě roty doslova spaly v záloze (po fyzickém vyčerpání) na lodích u břehu.

Již 17. srpna musela na západním břehu řídká čs. obrana před pokusem bolševiků o obklíčení z jihu ustoupit na výšiny u Pečišči, přičemž linie dále pokračovala k V. Uslonu, Vorobjevce a N. Uslonu. V obraně zde spolu s 1., 2., 3. a 10. rotou 1. pluku (dohromady kolem 280 mužů) a čs. jízdním oddílem (25 jezdců) byl i ruský kazaňský důstojnický „prapor“ (150 mužů). Celkem 455 mužů. K podpoře měly i slabé dělostřelectvo (14 děl různých kategorií). Slabou a nepřesnou podporu mohly poskytovat i říční parníky. Úseku osobně velel plk. Švec z V. Uslonu.

Ráno 20. srpna se přiblížily bolševické průzkumné skupiny k získání podrobnějších informací o obraně v úseku. Hlavní síly bolševiků na tomto úseku kazaňské fronty se připravovaly mezitím ve východištích na okolních vršcích, nejvíce u Spasských Morkvaší, směrem k Vorobjevce. Bolševici zde soustřeďovali pěší jednotky o síle kolem 3000 mužů, jízdu o několika stech mužích a několik zkušených dělostřeleckých baterií k podpoře. Dále měly tyto síly k podpoře několik letadel a obrněných automobilů. Mezi jednotkami se kromě ruských bolševiků nacházely také zkušené internacionální německé a lotyšské jednotky. Nechyběly zde však ani jednotky českých bolševiků… Štáb nepřítele a vyšší velení tvořili vesměs zkušení veteráni.


Uniforma čs. legionáře z doby bojů o V. Uslon při obraně Kazaně; V. Uslon v místech obranných pozic, 2013

 

Obrana severní části Kazaně

Mezitím, v průběhu uvedených bojů na západním břehu, zažívala těžké chvíle i obrana Kazaně na druhém břehu. Obranu zde tvořily 1. a 3. rota 1. čs. stř. pluku, srbský prapor mjr. Blagotiče (250 mužů) a několik slabých ruských čet dobrovolníků. Velitelem obrany zde byl srbský mjr. Blagotič, který se vyznamenal se svým praporem i v předchozích bojích při dobytí města. Stráž ve městě zabezpečovala zbývající 4. rota.

Bolševici postoupili ze západu až k železniční stanici Krasnaja Gorka (asi 8 km před Kazaní), odkud napadali přední stráže obrany Kazaně i s podporou svého obrněného vlaku. Dvanáctého srpna jedním z takových výpadů dokonce zahnali obranu kazaňských dobrovolníků na útěk a prolomení obrany zabránil jen rychlý zákrok 3. roty 1. pluku, která v kritické situaci rychle zareagovala protiútokem. Následovaly každodenní zuřivé útoky nepřítele, kterým zde čelila jen 1. rota 1. čs. střeleckého pluku, srbský prapor mjr. Blagotiče, lehká dělostřelecká baterie a několik čet kazaňských dobrovolníků. Mezitím 3. rota musela odejít posílit obranu na západní břeh.

Dne 13. srpna se podařilo čs.-srbsko-ruským obráncům na Blagotičově úseku odvážným protiútokem rozdrtit bolševický Vladimirský pluk, jenž po obsazení vesnic Karavajeva a Suchoje Rjeky, severně od Kazaně, na město zaútočil. Ustupující bolševické jednotky se stáhly na západ do vesnice Osinovo. Tam jim rychle dorazily posily. Jednotky mjr. Blagotiče však následujícího dne Osinovo úspěšně dobyly a dalším jižním postupem k železniční trati obsadily stanici Zajmišče, čímž zahnaly na tomto úseku desetkrát silnějšího nepřítele směrem k Romanovskému mostu. Pod dojmem tohoto úspěšného postupu se Blagotič rozhodl hned ráno 16. srpna pokračovat a pokusit se o dobytí Romanovského mostu, což by představovalo významný úspěch. Z okraje lesa u Turovky Blagotič osobně řídil dělostřeleckou palbu na bolševická kulometná hnízda rozmístěná ve vesnici Iljinskoje. Přesná palba zničila dvě ze tří kulometných hnízd bolševiků. Čs. a srbské jednotky následně v liniích vyrazily za hlasitého „Hurá“ do útoku, v zoufalé palbě nepřítele. Bolševická obrana vesnice, tvořená většinou Ukrajinci údajně násilně odvedenými bolševiky do armády, se rychle zhroutila. Zbytky bolševiků se z vesnice daly na panický útěk. Čechoslováci a Srbové se následně dostali až na dohled Romanovského mostu v oblasti Zeleného Dolu, za radostné podpory většiny místního obyvatelstva. Brzy se na postupující Blagotičovu skupinu (která v danou chvíli na místě měla již jen 200 mužů) snesla soustředěná palba z dělostřelecké baterie skryté v lese a z obrněného vlaku, jenž se objevil na trati. Následně zahájily postup linie bolševické pěchoty. Skupina přesto vyrazila do dalšího odvážného protiútoku, zatlačila překvapeného nepřítele a postoupila. Začala však docházet munice – situace se stávala zoufalou. Nadějí bylo jen rychle prorazit úspěšně přes Romanovský most a dokázat se spojit s čs. skupinou na druhé straně nebo ustoupit zpět do Kazaně. Během boje padl v čele svých jednotek mjr. Blagotič. Český prap. Šešín zavelel v kritické situaci k pokračování útoku a s tasenou šavlí nad hlavou vyrazil vpřed, avšak rovněž padl během pár sekund. Ztráty na čs.-srbské straně hrozivě narůstaly. Bylo množství padlých a raněných, které neměl kdo odnášet z bojiště. Mnoho Srbů začalo po smrti mjr. Blagotiče ve zmatku ustupovat. Následně tedy museli neochotně ustupovat i Čechoslováci, kteří již byli takřka bez munice a snažili se při ústupu odnést alespoň raněné a co nejvíce padlých. Přesto je nepřítel nepronásledoval, neboť nevěřil v jejich ústup. Boj u Zeleného Dolu, před Romanovským mostem, byl první citelnou porážkou Čechoslováků u Kazaně. V boji padli srbský mjr. Blagotič a český prap. Šešín, z 1. roty 1. čs. střeleckého pluku padli čtyři muži a 16 jich bylo zraněno a srbské jednotky měly desítky padlých a raněných. Romanovský most se tedy nepodařilo dobýt.

Reklama

Pro bolševiky byl však Blagotičův výpad u Romanovského mostu překvapením. Proto v následných dnech postupovali opatrněji v čím dál těsnějším obkličování města a soustředili se zejména na průzkum a přísun posil. U kazaňského říčního přístavu docházelo také k několika přestřelkám mezi loděmi bolševiků a obránců. Neúspěšně se bolševici pokoušeli i o letecké bombardování města několika letadly.

Během bojů se kazaňské obyvatelstvo, včetně mnoha ruských důstojníků a vojáků, chodilo v Kazani se zájmem dívat na boje Čechoslováků s bolševiky. Město žilo v podstatě takřka mírovým životem; do slibovaných dobrovolnických jednotek ruské národní armády se moc zájemců z řad ruské veřejnosti ve městě nehrnulo, až na pár desítek výjimek. Obyvatelstvo vesměs nesmyslně spoléhalo, že před bolševickou lavinou je „zázrační“ Čechoslováci ochrání. Řady Čechoslováků se však tenčily. Každým dnem přibývalo padlých, zraněných a nemocných. Citelné ztráty již měla každá rota Švecovy stále vysílenější skupiny, která bez vystřídání slibovanými ruskými kazaňskými jednotkami dále držela pozice před Kazaní v provizorních okopech – v horku, dešti, větru, často za nedostatku vody, jídla a munice. Čechoslováci bránili cizí město, jehož obyvatelé, i přes projevy sympatií a vděčnosti, se na obraně příliš nepodíleli a na statečné boje obránců s přesilou se chodili dívat jako na divadlo…

Ve městě vznikalo množství různých ruských štábů a úřadů (údajně jich bylo až kolem 60, v nichž „pracovalo“ kolem 3000 lidí, většinou důstojníků). Přitom slibované dobrovolnické oddíly se formovaly zoufale pomalu.

Dlouho slibovaná mobilizace byla ruskými vojenskými úřady zahájena až 19. srpna, zaměřovala se však na ročníky 18–19letých mladíků bez vojenských zkušeností. Nové ruské jednotky se tedy tvořily v Kazani stále jen velmi zvolna. K minimu dobrovolníků přibývali povinně mobilizovaní hoši z několika ročníků (byli mobilizováni pouze na slibovanou dobu tří měsíců…), což se projevovalo na kvalitě jednotek, jež mnohdy ani nedošly pohromadě na své místo určení v obraně či se někdy rozutekly i při prvních výstřelech nepřítele. Bylo samozřejmě i několik výjimek – zhruba desetina jednotek byla spolehlivá a držela se po boku Čechoslováků v obraně odvážně. Nakonec se zformovalo kolem 10 praporů (a různých oddílů) dobrovolníků, s celkem maximálně 2000 muži. Tedy ani ne tolik, kolik jich pracovalo ve zmíněných ruských „štábech“ ve městě. Přitom Kazaň měla tehdy takřka 200 000 obyvatel. Ruský velitel všech sil plk. Stěpanov neprojevoval dostatek aktivity a pružnosti v řešení situace, která se nadále ukazovala v daných podmínkách jako neudržitelná a spěla k logické nutnosti ústupu z Kazaně. To si však odmítal připustit.


Ruský plk. Stěpanov při příjezdu do Bugulmy, 1918

Přestože obrana města existovala, byly obsazovány (navíc řídce) jen exponované úseky. Mezi nimi byly často mezery i 3 km široké, kde byla postavena často jen ruská stráž. Pokud tato stráž utekla, stávalo se, že těmito mezerami se bolševici dostávali do boků a týlu obrany. Silně rovněž vázlo zásobování, zejména stravou. Paradoxně byly často v chatrném zásobování jídlem z města upřednostňovány čs. jednotky před ruskými, kdy potom docházelo k tomu, že málo spolehlivé kazaňské jednotky byly navíc ještě městem ponechány o hladu a musely k nápravě zasahovat až čs. důstojníci.

V polovině srpna s podporou tajné buňky bolševiků ve městě vypukla v muničních továrnách vzpoura dělníků. K této vzpouře se připojily i dva ruské „pluky“ (o síle cca 600 mužů), které odmítaly odejít na frontu. Vzpoura byla nakonec rychle potlačena, za pomoci srbského praporu a čs. 9. a 12. roty 1. pluku.

Ještě 18. srpna dorazila do Kazaně obráncům po řece posila – čs. pomocný oddíl ppor. Káněho z 2. čs. střeleckého pluku (kromě několika kulometníků většinou spojaři a logistika). Ten okamžitě doplnil řídkou západní obranu města směrem k Romanovskému mostu. Linie obrany tam tehdy vedla z vesnice Osinovo (čs. 4. rota 1. pluku) po cestu do N. Arakčina (ruský oddíl kpt. Cymbaleva) a od N. Arakčina k břehu Volhy (ruský oddíl pplk. Bančuka s obrněným vlakem).


Řeka Volha u Kazaně, 2013

Během 19. srpna zaútočili bolševici několikrát na čs. obránce Osinova, kteří nakonec museli pod silným tlakem ustoupit od Osinova asi o 3 km směrem ke Kazani. Kvečeru vyrazil ppor. Káně v čele utvořené vojenské skupiny (pomocný oddíl 2. pluku, 12. rota 1. pluku, část 2. baterie 1. čs. dělostřeleckého pluku plus kozácký jezdecký oddíl 34 mužů, četa ruských dělostřelců s houfnicemi a ruský zdravotní oddíl) na široký obchvat pozic nepřítele u Romanovského mostu, jejž hodlal získat nečekaným útokem. Tyto pozice u mostu bolševici, po odražení předchozího Blagotičova pokusu, rychle posilovali a v té době se zde v pozicích již nacházely jednotky rudého moskevského, vladimirského, tverského a kurského pluku o síle asi 2500 mužů, s podporou silného dělostřelectva. Bolševici přisouvali ke Kazani další a další posily jako na jedno z nejdůležitějších bojišť.

Čs. obraně přišla do Kazaně 20. srpna další posila ve formě 1. praporu 2. čs. střeleckého pluku (por. Hasal), která byla rovněž ihned rozdělena do řídké obrany. Jedna rota posílila obranu na Arském poli a zbytek praporu posílil pozice u Osinova, kde por. Hasal převzal velení. Aktivitou v úseku měl na sebe Hasal vázat pozornost nepřítele k ulehčení akce ppor. Káněho. Dne 22. srpna tedy Hasalovy jednotky dobyly po tříhodinovém boji opět Osinovo. V boji padlo osm Čechoslováků a raněno jich bylo 36. Bolševici, kteří měli v boji o Osinovo kolem 200 padlých a raněných, ustoupili k vesnici Tura.


Pomníček padlým Rusům v bojích u Kazaně, 2013

Oddíl ppor. Káněho mezitím postupoval širokým obchvatem přes vsi Suchaja Rječka, Čeremišskije Kavaly a Bišňa (Bishnya), jeho část výpadem dobyla po krátkém boji ves Ivanovskaja a celá skupina pokračovala do vsi Bolšie Paráty. Průzkum zjistil velmi silnou obranu Romanovského mostu. Mezitím bolševici po kontaktu s Káněho skupinou u Ivanovské proti němu vyslali další jednotky. Káně ustoupil do vsi Ključi. Nechtěl se vzdát cíle akce, a pokusil se udržet si operační aktivitu. Ráno 26. srpna zaútočil částí sil na vesnici Bělo-Bezvodňa, drženou nepřítelem. Byl však odražen a následně takřka obklíčen silnými bolševickými oddíly, kdy hrozilo zničení celé skupiny. Na přímý rozkaz Švece (během bojů povýšeného na plukovníka a ustanoveného velitelem obrany Kazaně), který ke skupině vyslal rychlou spojku, Káně nakonec v noci ustoupil usilovným pochodem z utahující se smyčky obklíčení do S. Rječky. Zde i přes naprostou únavu skupina posílila Hasalovu obranu a pomohla odrazit probíhající masivní útok nepřátelského 1. poltavského pluku.

Mezitím totiž Hasalova houževnatá obrana 27. srpna sváděla těžký boj s nepřítelem, jenž vedl silný útok velkou přesilou po celé šíři úseku až k Volze. I přes odhodlaný odpor obránců nakonec bolševici na dvou místech prorazili a po opětovném dobytí Osinova přinutili Čechoslováky k ústupu. Teprve zmíněný příchod z obklíčení unikající Káněho skupiny, který pomohl odrazit silný útok, aktivitu nepřítele v úseku na několik dnů paralyzoval.

Dosavadní vývoj situace u Kazaně ukazoval stále syrověji nemožnost udržení obrany proti obrovské a neustále sílící přesile nepřítele, navíc bez výraznějšího zapojení samotných obyvatel města. Vyústění celé tragédie sebeobětování Čechoslováků pro Kazaň však teprve mělo přijít.

Zdroje: archiv autora; Československý denník, roč. 1917–1920; Graždanskaja vojna v Rossii: Borba za Povolžje. Moskva 2005; Voenno-Istoričeskaja biblioteka; Medek, R., a kol.: Za svobodu, 3. díl: Obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920. Praha 1926.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 11/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více