De Grasse a Colbert - Dlouhověký elegán (2. část)

Autor: Ivan ˝Zajcev˝ Zajac / Zajcev 🕔︎︎ 👁︎ 8.888

Po protiletadlovém křižníku De Grasse objednalo velení Marine Nationale ještě druhou, vizuálně velmi podobnou jednotku. Plavidlo pojmenované „Colbert“ se však od svého předchůdce zásadně lišilo řadou řešení. Na rozdíl od něj se navíc dočkalo i rozsáhlé modernizace na raketový křižník a mnohem delší služby.

Reklama

V pořadí druhý, a zároveň poslední protiletadlový křižník Marine Nationale byl objednán v rámci programu obnovy námořnictva z roku 1953. Jeho návrh a stavba byly svěřeny loděnicím Arsenal de Brest. Projekt C53, podle kterého byl postaven, byl inspirován finální podobou křižníku De Grasse. Vzhledem k velkému rozsahu změn však de facto šlo o odlišná plavidla se stejnou výzbrojí a částí dalších řešení. Francouzští projektanti měli tentokrát při návrhu zcela volnou ruku, protože nebyly nuceni použít existující rozestavěný trup a také mohli zúročit zkušenosti získané s De Grassem. Nová jednotka, nazvaná „Colbert“ (C611), proto představovala jeho zásadně vylepšenou a modernizovanou verzi.

Prvotní podoba Colbertu

Trup druhého protiletadlového křižníku byl zkrácen o necelých 8 m, na 180,5 m, a jeho šířka byla zmenšena na 20,3 m. S tím bylo spojeno snížení ponoru na 5,8 m, standardního výtlaku na 9048 t a plného výtlaku na 11 587 t. Zcela bylo změněno vnitřní členění trupu, na čemž měla lví podíl zejména nová konfigurace pohonu. Místo tzv. „unitárního rozložení“ strojoven a kotelen ve čtyřech trupových sekcích za sebou, jako u De Grasseu, byly agregáty umístěny ve dvou sloučených strojovnách, po vzoru amerických plavidel. Turbína roztáčející hřídel na levoboku byla spolu se dvěma kotly umístěna v přední strojovně, zatímco turbína určená pro hřídel na pravoboku v zadní. V zájmu zvýšení odolnosti a minimalizace rizika vyřazení celého pohonu jediným zásahem byly odděleny dvěma vodotěsnými sekcemi s pomocnými mechanizmy a sklady munice pro 57mm děla. Ty již totiž nemohly být umístěny podél strojoven jako u De Grasseu, protože kombinované prostory zabíraly prakticky celou šířku trupu. Ze stejného důvodu bylo upuštěno od protitorpédových přepážek, což sice na první pohled oslabilo ochranu podhladinové části trupu, konstruktéři však k tomu byli vedeni racionálními analýzami. Relativně tenké přepážky totiž poskytovaly jen mizivou ochranu proti moderním torpédům s těžkými bojovými hlavicemi a nové rozmístění pohonu přineslo zkrácení životně důležitých oblastí v poměru k celkové délce, a tím byla snížena pravděpodobnost jejich zasažení. Nevýhodou tohoto řešení byla, podobně jako u De Grasseu, nutnost použít dlouhé zahnuté vývody zplodin ústící do jednoho komínu, které zabíraly značný vnitřní prostor v trupu a nástavbách.

Další snaha projektantů se zaměřila na zlepšení stability a nautických vlastností. Boky trupu na přídi dostaly zlom omezující zalévání horní paluby vlnami a místo zaoblené zádě bylo použito zrcadlo s malým zakřivením. V návaznosti na upuštění od protitorpédových přepážek byla odlehčena pancéřová ochrana, kterou u Colbertu tvořily boční pancíř o tloušťce 50–80 mm a paluba tlustá 50 mm. Úspory hmotnosti přinesl i nový pohon s kompaktnějšími turbínami, nižším výkonem a moderními lehčími vysokotlakými kotly. Ten tvořily dvě sady parních turbín CEM-Parsons a čtyři kotle Indret pracující s tlakem 45 kg/cm2 při teplotě 450 °C. Jeho nejvyšší výkon, 63 286 kW, umožnil křižníku vyvinout maximální rychlost 32 uzlů, i když při zkouškách byla zaznamenána hodnota až 33,7 uzlu. Zásoby paliva 1708 t postačovaly na dosah 7100 nm při ekonomické rychlosti 18 uzlů, na 4000 nm při 25 uzlech či na 1900 nm při maximální rychlosti. Stejně jako u De Grasseu, bylo použito jedno rozměrné kormidlo a dva boční stabilizační kýly. Posádka po dokončení čítala 977 osob při plnění role vlajkové lodě s dodatečnými členy štábů na palubě. V případě potřeby však mohlo být plavidlo využito také k transportu vojáků, kterých mohlo krátkodobě přepravovat až 2400.

Výzbroj Colbertu byla identická s jeho předchůdcem a tvořilo ji osm dvojitých věží s kanony 127mm/54 Mle 1948 s celkovou zásobou 4800 kusů munice a 10 dvojitých věží s kanony 57mm/60 Mle 1951, pro které bylo neseno 30 000 kusů střeliva. Rozmístění dělových věží bylo v zásadě zopakováno po De Grasseu, i když muselo být zohledněno odlišné vnitřní členění trupu. To se projevilo na poloze 57mm kanonů po stranách nástaveb a také zadní, 57mm věže v ose trupu, která byla umístěna o patro výše. Jinou výzbroj křižník nenesl, disponoval však letovou palubou pro lehký vrtulník Allouette II. Změny postihly rovněž sestavu elektroniky. Zatímco přehledový radar středního dosahu DRBV 22A, radiolokační výškoměr DRBI 10B a navigační radar DRBN 31 byly zachovány, stanici DRBV 11 nahradil přehledový radar dlouhého dosahu DRBV 20A. Antény těchto senzorů byly umístěny na dvou nových stožárech příhradové konstrukce, které se staly charakteristickým rozlišovacím znakem křižníku. Nové byly i stabilizované radarové systémy řízení palby se záložní optickou větví. Primárně pro 127mm kanony byly určeny čtyři typu DRBC 31B a pro sedmapadesátky zase čtyři typu DRBC 31A. Colbert nesl bohatou sestavu systému pro radiotechnický průzkum a vedení EB zahrnující stanice ARBA 10B, ARBR 10B, RRBM 1 a 2 a AN/SPR-1. Posledním senzorem byl trupový sonar DSBV 1. Plavidlo dále disponovalo navigačním systémem TACAN, který umožňoval navádění vlastních stíhacích letounů na letouny protivníka.



Akční snímek Colbertu v první etapě své služby. Mohutná primární a sekundární baterie byly schopny vystřelit každou sekundu jeden projektil
 

V raketovém věku

Kýl křižníku byl položen 9. června 1954, k jeho spuštění na vodu došlo 24. března 1956 a k zařazení do služby 5. května 1959. Ještě v listopadu téhož roku se Colbert stal vlajkovou lodí sil Marine Nationale ve Středomoří a společně s De Grassem sloužil hlavně k ochraně operačních uskupení letadlových lodí. Před koncem roku 1959 prošel menší modernizací, při níž byl radar DRBV 22A nahrazen novějším typem, DRBV 23, a stanice DRBV 20A byla zmodernizována na standard DRBV 20C s větší anténou s prodlouženým dosahem. V průběhu celé první etapy služby si plavidlo ponechalo kompletní sestavu výzbroje, což indikuje, že změny v projektu provedené proti De Grasseu úspěšně vyřešily problémy se stabilitou. Kromě běžných úkolů byl křižník často využíván k reprezentačním účelům a na jeho palubě hostovala řada francouzských vysokých činitelů, včetně prezidenta Charlese de Gaulla.

Colbert však byl, podobně jako jeho předchůdce, morálně zastaralý již v době svého dokončení. Koncem 50. let totiž bylo více než jasné, že hlavňová výzbroj není schopna zajistit adekvátní obranu vůči moderním letounům a nové hrozbě v podobě protilodních ŘS. Budoucnost jednoznačně patřila raketovým systémům a v roce 1969 bylo rozhodnuto provést rozsáhlou přestavbu plavidla na raketový křižník, která byla realizována od dubna 1970 do října 1972. Stojí za zmínku, že již při projektování Colbertu byla zohledněna možná instalace raketové výzbroje. Při upgradu byly sňaty všechny věže se 127mm kanony, včetně jejich SŘP, a čtyři věže 57mm kanonů spolu se dvěma SŘP DRBC-31C. Zachovány byly pouze sedmapadesátky po stranách nástaveb a dva systémy DRBC-31C. Na přídi byly nově umístěny dva moderní 100mm víceúčelové kanony Mle 1964 s kadencí 60 ran/min. s účinným dostřelem vůči pozemním cílům 17 km, hladinovým 12 km a vzdušným 6 km. Pro řízení jejich palby sloužil střelecký radiolokátor DRBC 32C.

Reklama


Přestavba na raketový křižník obnášela hlavně instalace systému Masurca, jehož dvojité OZ s nabitými střelami je vidět na zádi. Nad ním jsou dva SŘP typu DRBR 51B

Uvolněný prostor na zádi byl využit k instalaci protiletadlového raketového systému středního dosahu Masurca. Za tímto účelem byla zcela přestavěna zadní nástavba a okolní partie trupu, kde bylo umístěno dvojnásobné otočné OZ a spolu s podpalubním skladem munice pro 48 PLŘS. Dva systémy řízení palby DRBR 51B byly umístěny za sebou na zadní nástavbě, a proto bylo jejich pokrytí prostoru před plavidlem, kde jim stínily stožáry, komín a přední nástavba, poněkud omezené. Zajímavostí je, že Colbert dostal systém původně objednaný pro třetí protiletadlový torpédoborec třídy Suffren, jehož stavba však byla z finančních důvodů zrušena. Tyto tři jednotky se tak staly jedinými nosiči systému Masurca v řadách Marine Nationale. Zdokonalení se nevyhnuly ani senzory, kde byl z původní sestavy beze změn zachován pouze radar DRBV 20C. Stanice DRBV 23 byla zmodernizována na verzi C, radiolokační výškoměr na DRBI-10D a doplnil je radar DRBV-50 určený k detekci hladinových a nízkoletících vzdušných cílů. Starý navigační radar byl nahrazen komerčním typem Decca 1226. Pro antény radaru DRBV 20C a systému TACAN byl zřízen zcela nový zadní stožár příhradové konstrukce a rozšířena byla i podstava senzorů na střeše přední nástavby. Nové byly také systémy pro radiotechnický průzkum ARBB 31 a 32, radiolokační rušič ARBR 10F a dva vrhače klamných cílů Syllex. Klíčovou novinkou byl bojový řídicí systém SENIT 1 domácí provenience, integrující všechny senzory a zbraňové systémy, který automatizoval sběr a předávání informací, usnadňoval rozhodovací procesy a dramaticky zkracoval reakční doby. Při modernizaci značně vzrostly požadavky na elektrickou energii, což vyřešilo zvýšení výkonu energetické soustavy na 5000 kW. Redukce hlavňové výzbroje a použití nejnovějších elektronických systémů umožnilo snížit počet členů posádky na pouhých 562 osob. Pro zlepšení jejich pracovních podmínek byl interiér plavidla vybaven klimatizací.


Colbert po přestavbě na raketový křižník ještě bez protilodních střel Exocet. Na přídi jsou dva nové 100mm kanony Mle 1964 a po stranách nástavby původní 57mm Mle 1951

I přes rozsáhlé úpravy byl rozsah prací z rozpočtových důvodů značně menší, než se původně plánovalo. V prvotní podobě se totiž počítalo s nahrazením celé hlavňové výzbroje šesti 100mm kanony, a navíc s instalací šesti OZ pro protilodní střely Exocet, nového sonaru a pokročilejších systémů EB. Výsledná úspora činila 80 milionů franků z předpokládané částky 350 milionů.


Colbert ve své finální podobě s anténami systému Syracuse u paty hlavního stožáru a OZ protilodních střel Exocet za druhou 100mm věží
 

Čekání na neodvratný konec

Colbert se vrátil do aktivní služby v červenci 1973 a jeho hlavní rolí zůstala ochrana letadlových lodí Clemenceau a Foch. Svými PLŘS Masurca zajišťoval vnitřní vrstvu protivzdušné obrany, zatímco palubní stíhací letouny F-8 Crusader vrstvu vnější. V roce 1980 prošel modernizací, v rámci které jeho výzbroj posílily čtyři protilodní ŘS MM.38 Exocet s doletem cca 38 km, umístěné za druhým 100mm kanonem. Dva roky nato byl jako vůbec první plavidlo Marine Nationale vybaven satelitním komunikačním systémem Syracuse, což bylo zároveň poslední větší provedenou změnou. Zamýšlená instalace protiletadlového raketového systému krátkého dosahu Crotale nebyla realizována pro nedostatek financí.

Reklama

Colbert po dokončení jako dělostřelecký protiletadlový křižník. Jeho podobnost s De Grassem je obrovská a hlavním rozlišovacím znakem jsou příhradové stožáry

Ještě v 80. letech se plánovalo, že křižník opustí řady námořnictva až v roce 1997, což souviselo i s jeho dobrým technickým stavem. Třeba v roce 1987 byl i přes opotřebení strojů Colbert schopný vyvinout maximální rychlost 31,7 uzlu. Konec studené války však přinesl předčasné ukončení služby tohoto veterána s nemalými provozními náklady souvisejícími také s jeho početnou posádkou. Posledním nasazením plavidla byla operace Salamandre, přeprava francouzských jednotek určených k osvobození Kuvajtu od iráckých vojsk v rámci mezinárodní operace Desert Storm. Křižník tehdy eskortoval operační svaz letadlové lodě Clemenceau a po návratu z mise byl 24. května 1991 vyřazen ze služby. Colbert však šťastnou hrou osudu neputoval do tavicích pecí, ale v červnu 1993 se z něj stalo plovoucí muzeum zakotvené v Bordeaux. V říjnu 2006 však muselo být muzeum zavřeno pro nedostatek financí na provedení nezbytných oprav chátrající jednotky. Plavidlo bylo v roce 2007 odtaženo na námořní pohřebiště Landévennec u Brestu v očekávání jeho rozebrání v roce 2010. Do té doby sloužilo jako zdroj náhradních dílů pro vrtulníkový křižník Jeanne d’Arc, který byl od něj konstrukčně odvozen. „Azbestová aféra“, rozpoutaná kolem sešrotování letadlové lodě Clemenceau, pro Colbert představovala nečekané prodloužení agonie. Rozebrání muselo být pozastaveno a k záhubě odsouzený křižník tak nakonec přečkal až do dnešních dnů.


Colbert na námořním pohřebišti Landévennec u Brestu, 2008. Jeho stav se od té doby, kromě většího zchátrání, až dosud nezměnil

Masurca

Námořní raketový systém Masurca (MArine SURface Contre Avions), vyvinutý firmami Matra a DCAN, představoval prvního francouzského sériově vyráběného představitele své kategorie. Do značné míry odpovídal soudobému americkému systému Terrier, od kterého přebíral část řešení. Masurca byl kromě PLŘS tvořen dvojitým otočným OZ, podpalubním nabíjecím systémem a řídicím systémem se dvěma systémy řízení palby DRBR 51B. Vyvinuty byly dvě verze řízených střel. První Masurca, Mk.1, nebyla zavedena do služby a na základě výsledků jejích zkoušek vznikla vzhledově odlišná sériová varianta Masurca Mk.2, vyráběná v arzenálu ECAN de Ruelle. Ta byla velmi podobná americkým ŘS Terrier, byla však proti nim větší a těžší. Masurca Mk.2 se vyráběla ve dvou subverzích: Mod.2 s radiopovelovou naváděcí hlavicí a Mod.3 s poloaktivní radiolokační hlavicí. Výhodami té druhé byly větší dosah a přesnost navedení a nevýhodou pak vyšší cena a nižší odolnost proti rušení systémy EB. Zpočátku se pro dosažení co nejvyšší efektivity měly cíle postřelovat salvami se dvěma střelami obou subverzí; s vyřazením Mod.2 v roce 1975 však od toho bylo upuštěno. Maximální dálkový dosah ŘS Masurca Mk.2 Mod.3 s celkovou délkou 8,5 m a hmotností 2098 kg je uváděn různě, od 40 do 55 km, a výškový dosah v rozsahu 30–22 875 m. Cíl byl ničen tříštivo-trhavou bojovou hlavicí s hmotností 98 kg iniciovanou přibližovacím zapalovačem. Navádění střel Masurca zajišťovaly systémy DRBR 51B, z nichž každý byl schopen sledovat jeden cíl a navést na něj nanejvýš dvě ŘS. Kadence systému činila jednu salvu každých 30 sekund; ale tato hodnota vzhledem ke komplikovanému nabíjecímu procesu platila jen do spotřebování 36 pohotovostních střel. PLŘS totiž byly skladovány v rozloženém stavu: samostatně letový a startovní stupeň a jeho stabilizátory. Před odpálením byly oba stupně zkompletovány a systémem kolejnic přemístěny do dvou horizontálních revolverových zásobníků s kapacitou 18 střel. Ze zásobníků byly přesunuty o poschodí výše do prostoru přímo před OZ, kde obsluha instalovala stabilizátory boosteru a rozložila řídicí plochy letového stupně. Až poté mohly být ŘS nabity na OZ. Celková hmotnost systému Masurca činila 450 t, z toho 111,5 t tvořily SŘP, 31,5 t otočné OZ, 202 t nabíjecí systém a 105 t řízené střely.

Technicko-taktické údaje křižníku De Grasse

Stav

Původní projekt

Po dokončení

Po roce 1966

Standardní výtlak (t)

8000

9380

9000

Plný výtlak (t)

11 431

12 520

?

Max. délka (m)

188,0

Max. šířka (m)

21,5

Max. ponor (m)

5,5

6,3

Výkon pohonu (kW)

80 900

77 230

Max. rychlost (uzly)

33,5

33

Max. dosah (nm/uzly)

8600/15

6000/18

Hlavňová výzbroj

3× 3 152mm

3× 2 100mm

4× 2 37mm

2× 2, 1× 4 13,2mm

8× 2 127mm

10× 2 57mm

6× 2 127mm

Torpédomety

2× 3 550mm

Posádka

691

960

560

 

Technicko-taktické údaje křižníku Colbert

Stav

Po dokončení

Po roce 1980

Standardní výtlak (t)

9048

?

Plný výtlak (t)

11 587

?

Max. délka (m)

180,5

Max. šířka (m)

20,3

Max. ponor (m)

5,8

Výkon pohonu (kW)

63 286

Max. rychlost (uzly)

32

Max. dosah (nm/uzly)

7100/18

Hlavňová výzbroj

8× 2 127mm

10× 2 57mm

2× 1 100mm

6× 2 57mm

Protilodní ŘS

4× 1 MM.38

Protiletadlové ŘS

1× 2 Masurca

Posádka

977

562

Zdroje: French cruisers 1922–1956, ročenky Jane’s Fighting Ships, Conway’s All the World’s Fighting Ships 1947–1995, Combat Fleets of the World, Guide To World Naval Weapon Systems, internet, archiv.
Foto: Carlo Martinelli, Bertrand Magueur, Jörn Prestien, archiv

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více