Květoslav Growka

 

Článek Josefa Hrdého Aplikace českého heraldického lva na vyznamenáních¹ poměrně dobře vystihl vazby mezi vědecky ukotvenou heraldikou a faleristikou jako naukou o vyznamenáních, která po celou dobu existence československého státu si nevybudovala základnu, jež by byla oporou státním etc. orgánům při tvorbě nových vyznamenání. Ta nezřídka podléhala voluntarismu a přejímání cizích vzorů, takže kromě Řádu bílého lva (1922) neměla Česká republika nač navázat. I heraldika byla po roce 1948 vmanévrována do pozice mrtvé vědy.

Uvedenou tématiku je však nutné doplnit, protože faleristika nepracuje jen s hmotnými prameny – čímž jsou myšlena vlastní vyznamenání a etue, v nichž jsou předávána, ale též s písemnými, k nimž řadíme příslušné jmenovací dekrety o různých formách.² Dekrety a etue jsou nedílnou součástí vyznamenání, jen letitá sběratelská praxe, která jim věnovala malou pozornost, vedla k tomu, že se u veřejnosti jejich komplexnost nevžila. Uveďme banální příměr, kdy si naši vojáci v 50. letech měli osvojit jíst příborem = lžící, nožem a vidličkou.  Stejný algoritmus musíme vybudovat pro pojem vyznamenání = řád nebo dekorace + etue + dekret. Dekrety a etue zpravidla též nesly československý státní znak či emblém odkazující na legitimnost právního aktu udělení či propůjčení vyznamenání.

Aplikace státního znaku v letech 1918-1938

Ve svatém revolučním tažení proti všemu monarchistickému schválilo Revoluční národní shromáždění dne 10. 12. 1918 zákon č. 61/1918 Sb., jímž byly v Československu zrušeny šlechtické tituly, řády a tituly. Poslanci však zapomněli na čs. legionáře, a tak zákon č. 243/1920 Sb. ze dne 10. 4. 1920 musel stanovit, že zrušení se netýká Válečného kříže (zřízen 7. 11. 1918), Revoluční medaile (1. 12. 1918) a Medaile vítězství (legalizována 10. 4. 1920).

Válečný kříž doprovázel předtištěný dekret kancelářského formátu, který nad hlavičkou „Země československé“ nesl vyobrazení tzv. legionářského aliančního znaku, resp. vzhledem k heraldickým chybám spíše emblému, který se však natolik vžil, že byl používán ještě i po druhé světové válce.³ Dekret Revoluční medaile nesl nad hlavičkou „Republika československá“ volnou kompozici legionářského znaku. Svým výtvarným modernistickým pojetím malíře Františka Kupky i nezvyklým formátem 56,5 x 51,5 cm jej lze považovat za mimořádný vklad do československé faleristiky, který se již bohužel nebude opakovat. Legionářským emblémem byly opatřeny i dekrety Řádu sokola o rozměrech 28 x 36 cm, udělovaného „Jménem vlády Republiky československé“.⁴  Stuhu řádu i řádový dekret s originálně stylizovaným písmem navrhl grafik Vojtěch Preissig. Medaile vítězství udělovaná jménem „prezidenta Republiky československé“ opustila na svých dekretech (o rozměrech 21 x 32,5 cm) legionářský znak, a protože již od 30. 3. 1920 měla ČSR oficiální státní symboly, umístil grafik Prüll na dekret formou jednobarevného podtisku velký státní znak ČSR, který se nacházel na prezidentské vlajce. Dekret byl navíc opatřen slepou pečetí ministerstva národní obrany se lvem malého státního znaku bez štítu.

V roce 1922 byl založen Řád bílého lva určený výlučně cizincům a propůjčovaný prezidentem republiky dle diplomatického protokolu za mimořádné zásluhy o náš stát a za rozvíjení přátelských vztahů k Československu.⁵ Je především zásluhou kancléře dr. Jiřího Gutha-Jarkovského, že řád splňoval všechna faleristická kritéria kladená na řád sice moderní, ale klasického evropského typu, a to včetně etuí a dekretů. Řádový symbol bílý lev, který odpovídal malému státnímu znaku, byl vyražen na všechny etue.⁶ Etue pro výrobce řádu firmu Karnet a Kyselý dodávala pražská fa Lindauer. Dekret byl vyvzorován tak, aby svou formou odpovídal z hlediska diplomatiky listině, tj. dokumentu skládajícímu se z pevných formulí se zachováním slavnostního rázu, sepsaného na ručním papíře a opatřeného pečetí pod papírovým krytem. Dekrety k Řádu bílého lva o rozměrech 50 x 37 cm nesly nad hlavičkou „President Republiky československé“ slepotisk velkého státního znaku a byly opatřeny slepou pečetí Kanceláře prezidenta republiky.⁷ Setkáme se i s dekretem, na němž je velký státní znak proveden barevně a s variantou dekretů o rozměrech 42 x 29,7 cm pro nižší třídy řádu.⁸

Uplatnění státních znaků v letech 1939-1960

Druhá světová válka znamenala založení nových vyznamenání sloužících k ocenění „bojových zásluh, které získali [občané, pozn. red.] v boji za osvobození Republiky československé z nepřátelského obsazení“. Již 20. 12. 1940 byl zřízen Čs. válečný kříž 1939 a Čs. medaile Za chrabrost. Obě dekorace mohli získat jak jednotlivci, tak vojenské jednotky. Jednotlivci k nim obdrželi průkaz (legitimaci) Ministerstva národní obrany v Londýně, vojenské jednotky dekret kancelářského formátu s předtištěným textem nesoucím nad hlavičkou „Republika československá“ malý státní znak.⁹ Po ukončení války byl dodatečně předávány dekrety i jednotlivcům. Vzhledem k nárůstu jak počtu samotných vyznamenání, které zpětně oceňovaly válečné činy,¹⁰ tak počtu vyznamenaných byly tištěny jednoduché dekrety o rozměrech 21 x 29 cm, které nesou spolu s hlavičkou „President Republiky československé“ opět malý státní znak. Ten je aplikován i na dekretech předsednictva Slovenské národní rady a ministerstva národní obrany. Při masovém vydávání těchto dekretů bylo často upouštěno od použití slepé pečeti, jež byla nahrazována pouhým otiskem gumového razítka. Ani tři pamětní medaile k výročím bitev (Zborovská, Bachmačská a Sokolovská), vydaným v letech 1947-1948, nebyla z tohoto unifikačního trendu vyňata. Pouze u  hvězdy 1. stupně Řádu bílého lva Za vítězství se setkáme s dekretem stejným jako u Řádu bílého lva.¹¹

Kuriózní situace nastala u dekretu ministerstva vnitra, které udělovalo Pamětní odznak druhého národního odboje. Dekret totiž nese střední státní znak obsahující stále znak Podkarpatské Rusi, kterou si přivlastnil Sovětský svaz! Zde evidentně svou roli sehrál úzus první republiky, kdy čapkové odznaky čs. armády nesly malý státní znak, na rozdíl od čs. četnictva a policie, které používaly střední státní znak. Sice ještě v roce 1945 začal Archiv ministerstva vnitra v Praze připravovat úpravu znaku, ale v nastalém poválečném mírovém opojení a v době „přerůstání národní a demokratické revoluce v socialistickou“ nebyl na tyto formality čas. A kupodivu na něj nebyl až do roku 1960!

Etue k vyznamenáním založeným v Londýně a po válce v Praze zahrnovaly škálu od nijak neznačených, přes zajímavý pokus vyvzorovat etue v barvách stuh příslušného vyznamenání až po aplikaci malého státního znaku bez štítu na etujích pěti tříd Řádu bílého lva Za vítězství, založeného 9. 2. 1945. V tomto případě šlo jen o neoriginální návaznost na Řád bílého lva.

Převzetí moci v Československu komunistickou stranou v únoru 1948 znamenalo zásadní přelom i v systému státních vyznamenání. Dobíhalo odměňování účastníků protinacistického odboje a k 1. výročí tzv. Vítězného února byl předán jednorázově (!) založený Řád 25. února 1948 o třech třídách, jehož dekret nese opět malý státní znak.

V letech  1951-1955 založila československá vláda podle sovětského vzoru zcela nový systém státních vyznamenání.¹² K nim byly pak vydávány „diplom a řádová knížka jako doklad k nošení řádu“ či „diplom a průkazka k nošení vyznamenání“.¹³ Přes chybně použitou terminologii šlo o posun, kdy dekrety získaly rovněž formu listiny, tedy dokumenty z ručního papíru, velkého formátu (cca 42 x 30 cm), se slepým tiskem velkého státního znaku (vzor 1920) a otiskem typáře malé státní pečeti (vzor 1924) pod papírovým krytem. Je pak skutečnou historickou kuriozitou, že prezident, nejvyšší představitel komunistického režimu, se hlásil jak na prezidentské standartě, tak na dekretech k vyznamenáním k prvorepublikovému velkému státnímu znaku, který reprezentoval již neexistující stát. Politické a státoprávní konsekvence z toho však vyvozovat nelze, nějaký nefunkční státní znak byla totiž malichernost v éře stupňujícího se třídního boje, pronásledování vnitřních nepřátel a v boji o moc mezi skupinami komunistické věrchušky. Průkazy (řádové knížky) pak byly opatřeny malým státním znakem.

V 50. letech se začalo uvažovat o změně státních symbolů, ale ty se prosadily nejdříve ve Sboru národní bezpečnosti (1952) a v Čs. lidové armádě (1954): prvorepublikový malý státní znak byl vystřídán emblémem červené pěticípé hvězdy s československým lvem. V této podobě se objevil i na průkazech k československým vojenským vyznamenáním Za zásluhy o obranu vlasti, Za službu vlasti a na dekretu a průkazu Dukelské pamětní medaile (1959). K zásadní změně došlo až po vyhlášení vítězství socialismu v Československu.

Socialistický státní znak 1960

Pavéza s pěticípou hvězdou nad hlavou nekorunovaného lva s „partyzánským“ slovenským štítkem na hrudi byla spíše emblémem než heraldickým znakem. Direktivně se však prosadil ve všech oblastech společenského života, faleristiku nevyjímaje. Všechny dekrety, průkazky a etue ke státním vyznamenáním byly opatřeny novým státním znakem. Před přijetím zákona č. 62 ze dne 5. 7. 1962 o propůjčování vyznamenání platila stará praxe, že vyznamenaný obdržel zároveň dekret a průkaz. Poté dostával již jen jeden doklad. Aby byl zachován u velkých dekretů k řádům úzus, byl na nich formou slepotisku použit nový vzor prezidentské vlajky. Na dekretech k medailím, chybně označovaným jako „vyznamenání“, pak byl použit slepotisk státního znaku. I zde došlo ke změnám vedoucím k nejednotnosti. Řády udělované prezidentem A. Novotným doprovázel dekret o rozměrech 60,5 x 41,5 cm opatřený slepotiskem prezidentské vlajky a státní pečetí pod papírovým krytem o průměru 6,6 cm.¹⁴  Dekrety k řádům za dlouholetou příkladnou práci v jednom povolání, které byly výlučně udělovány horníkům a od r. 1976 i v resortech energetiky, kovoprůmyslu, chemie, stavebnictví a dopravě, byly menšího formátu (42 x 28,5 cm), nesly pouze slepotisk státního znaku a státní pečeť pod papírovým krytem o průměru 4,6 cm. Po nástupu arm. gen. Ludvíka Svobody do prezidentské funkce, který využil oslav 25. výročí Slovenského národního povstání a bitvy na Dukle (1969) k masovému ocenění svých bývalých spolubojovníků z 1. čs. armádního sboru v SSSR, přešly dekrety na tento menší formát. Byly však opatřeny slepotiskem emblému prezidentské vlajky. Dokonce i vojenské vyznamenání jako medaile Za zásluhy o obranu vlasti bylo při této příležitosti předáváno s dekretem, a nikoli jako doposud s pouhým průkazem.¹⁵  V 70. letech se překvapivě u nižších vyznamenání, např. vyznamenání Za zásluhy o výstavbu či Za vynikající práci, setkáme na dekretech s aplikací slepotisku jak obrazu prezidentské vlajky, tak pouhého státního znaku, aniž bychom prozatím rozpoznali příčinu tohoto střídání.

Závěrem dodejme, že po rozpadu Československa a vzniku nových státních útvarů došlo k zjednodušení praxe, státní vyznamenání doprovázejí pouze listiny opatřené opět velkým státním znakem z prezidentské vlajky.

POZNÁMKY

1) HRDÝ, Josef L.: Aplikace českého heraldického lva na vyznamenáních. Folia numismatica 24/2, 2010, s. 137-149.

2) Podrobněji viz GROWKA, Květoslav: Písemné prameny faleristiky.In: Sršatý Prajz Erich Šefčík (1945-2004). Sborník k nedožitým 65. narozeninám historika a archiváře. Red. J. Hanzal a O. Šefčík, NLN, Praha 2010, s. 135-150 ; týž: Patří k vyznamenání „papír“? aneb Písemné prameny faleristiky. Signum V, č. 16. Brno 2011, s. 781-793.

3) Emblém navrhli E. Purghart a L. Strimpl v Paříži. Viz SVOBODA, Zbyšek: Československá státní a vojenská symbolika. FMO, Praha 1991, s. 30, příloha 9; SEDLÁČEK, Pavel: Česká panovnická a státní symbolika, Vývoj od středověku do současnosti. Katalog výstavy. SÚA, Praha 2002, s. 88.

4) MĚŘIČKA, Václav: Řád M. R. Štefánika „Sokol“. Rozšířená příloha k 63. číslu Sběratelských zpráv. ČNS, Hradec Králové 1990. 24 s.

5) Naposledy viz JEDLIČKA, Roman: Geneze  čs. Řádu bílého lva. Signum V, č. 20, Brno 2012, s. 998-1019.

6) TUSEK, Friedrich: Etuje československého Řádu bílého lva. Signum III, č. 17, Brno 2002, s. 422-426.

7) TUSEK, Friedrich: Dekret  velkokříže čs. Řádu bílého lva. Signum IV, č. 2, Brno 2003, s. 35-36.

8) STANĚK, František: Dekrety Řádu bílého lva. Signum IV, č. 4, Brno 2003, s. 99-100.

9) Dne 1. 7. 1943 udělil prezident Beneš Čs. válečný kříž 1939 praporu Čs. vojenské jednotky v SSSR a 8. 11. 1943 Čs. medaili Za chrabrost praporu I. čs. samostatné brigády v SSSR, viz BROŽ, Miroslav: Válečné dokumenty vypovídají. 2. vyd., Praha 2007, s. 113 a 129.

10) Celkem byly udělovány 4 řády o 14 třídách a 8 různých vojenských dekorací!

11) Takto byl udělen prezidentu republiky dr. Edvardu Benešovi a byl předurčen vysokým představitelům spojeneckých vojsk. Řád pod č. matriky 196 byl připraven pro rumunského armádního generála 10. 6. 1947, viz aukce Bogdan Stambuliu, Londýn 25. 9. 2005. pol. č. 068.

12) GROWKA, Květoslav: Sovětská faleristika, její východiska, systém a její vliv na faleristiku socialistických zemí. Folia numismatica 25/1, 2011, s. 25-40.

13) Právní předpisy viz PULEC, Vladivoj: Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny. Praha 1980. Dekret lze chápat jako obecný název pro úřední výnos, jenž je závěrečným právním aktem udělení vyznamenání. Diplom chápeme spíše jako dokument dosvědčující nabytí akademických hodností, vyslovující poctu, pochvalu, čestné uznání, umístění při soutěžích, tedy i samostatnou formu nenositelného vyznamenání. Proto se v české faleristice zavádí pojem dekret jako obecný, pojem diplom jen jako jeho forma.

14) Týkalo se to státních vyznamenání předávaných při velkolepých oslavách výročí historických událostí, jakými byly 20. výročí Slovenského národního povstání (1964) a osvobození Sovětskou armádou (1965), 30. výročí založení mezinárodních brigád ve Španělsku (1966) a 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce (1967).

15) V 70. letech se praxe vrátila zpět k průkazům.

SUMMARY

Československý státní znak na dekretech vyznamenání

Při vzniku Československé republiky (1918) byl na dekretech vojenských vyznamenání československých legionářů uplatněn legionářský emblém, složený ze čtyř zemských znaků, protože velký, střední a malý státní znak ČSR vznikly až 30. 3. 1920. Dekret Řádu bílého lva (1922) ve formě listiny již nesl velký státní znak. Za 2. světové války byly dekrety kancelářského formátu a legitimace vojenských dekorací opatřeny malým státním znakem. Tato praxe trvala i na dekretech k vojenským řádům a medailím zřízeným v letech 1945-1948.

V letech 1951-1955 založila československá vláda podle sovětského vzoru nová státní vyznamenání. Dekret ve formě listiny k nim nesl kuriózně stále velký státní znak ČSR vzoru 1920, ačkoli obsahoval znak Podkarpatské Rusi, kterou si v roce 1945 přivlastnil Sovětský svaz! Legitimace byly opatřeny malým státním znakem. Avšak legitimace vojenských dekorací nesly emblém červené pěticípé hvězdy s československým lvem.

V roce 1960 vznikl socialistický státní znak, který tuto nejednotnost odstranil. Pavéza se lvem pod pěticípou hvězdou byla aplikována na všech dekretech vyznamenání. V případě řádů se na nich objevil i nový vzor prezidentské vlajky.

Květoslav Growka

 

 

Dekret Válečného kříže 1918 s legionářským emblémem

 

 

Dekret Revoluční medaile s legionářským emblémem

Dekret Čs. válečného kříže 1939 s malým státním znakem ČSR

Dekret Řádu bílého lva s velkým státním znakem ČSR

Dekret Pamětního odznaku druhého národního odboje se středním státním znakem ČSR

Průkaz Dukelské pamětní medaile s vojenským emblémem

Dekret Řádu Vítězného února s obrazem prezidentské vlajky vzoru 1960

Průkaz Řádu rudé hvězdy se státním znakem vzor 1960