Pečeněg

Vývoj

Kulomet Pečeněg (index GRAU 6P41), vyvinutý těsně po roce 1990 klimovským CNIItočmaš (Centralnyj naučno-issledovatělskij institut točnogo mašinostroenija), nejenže svým vzhledem připomíná starší kulomet PKM, ale dokonce hned celých 80 % jeho stavebních dílů je s tímto kulometem také zaměnitelných. Pečeněg je jméno starodávného kmene nomádů kočujícího v 8.–9. století po území Ruska a proslaveného především svou agresivitou.

Jeho tvůrci začali (poněkud neobvykle) nejprve zkoumat teplotní bilanci hlavně kulometu. Teoretický i praktický výzkum totiž ukázal, že se hlaveň kvůli nepravidelným teplotním polím také nerovnoměrně opotřebovává. Aby tuto nepravidelnost odstranili, rozhodli se optimalizovat profil, hmotnost i vnější chladicí povrch hlavně. Proto se rozhodli nejen poněkud zvětšit hmotnost hlavně, ale zejména použít systém chlazení jejího povrchu vzduchem s využitím principu kulometů Lewis. A zabili tak tři příslovečné mouchy jednou ranou:

- plechovým perforovaným pláštěm chráněná hlaveň je efektivně ovívána proudícím vzduchem a chlazena tak, že ji není třeba ani při intenzivní střelbě měnit. Chladicí žebra hlavně a chladicí otvory pláště jsou údajně voleny tak, aby stačily hlaveň ochladit i při nejsilnějším rozpálení;

- plášť zároveň velmi dobře chrání hlaveň před povětrnostními vlivy, které při špatném počasí způsobují deformace hlavně;

- kladný vliv na přesnost střelby má také hlavňové pouzdro s dvojnožkou přímo pod ústím hlavně.

Nápadnou novinkou (a také hlavním identifikačním rysem zbraně) je dlouhá šikmá nosná rukojeť, která zaručuje nejen pohodlné nošení zbraně, ale také díky svému tvaru dobrou ochranu před teplem sálajícím z hlavně – vždyť už po cca 300 výstřelech začíná horký vzduch překážet míření.

Při konstrukci kulometu se uplatnily praktické zkušenosti z bojů v Afghánistánu a z první fáze bojů v Čečensku, kde jím byly vyzbrojeny ruské průzkumné hlídky speciálních jednotek i výsadkáři a kde zbraň získala dobré jméno.

Sériová výroba

Kulomet se začal sériově vyrábět v roce 1999 v kovrovském závodě KMZ (Kovrovskij mechaničeskij zavod), známém dnes jako „ZiD“ (Závod imeni Děgťareva). Během výroby se na zbrani uplatnily některé další drobné změny. Zbraň dostala kratší tlumič výšlehu, skeletovou dřevěnou ramenní opěru nahradila opěra z plastu a použita byla jiná hlavňová ocel. Tato upravená varianta zbraně dostala označení „Pečeněg 2“. Zbraň sice zavedlo ruské ministerstvo obrany v roce 2002 oficiálně do výzbroje ruské armády, nikoli ale řadových jednotek, nýbrž především speciálních oddílů: průzkumných jednotek a výsadkářů. Se standardní dvojnožkou slouží kulomet především k efektivní palebné podpoře útvarů na úrovni družstva a k likvidaci osob, vzdušných cílů a palebných a dopravních prostředků protivníka, a to – ve srovnání např. s rotním kulometem RPK-74 – na větší vzdálenost a s větší přesností zásahu cíle.

Konstrukce zbraně

Automatika zbraně využívá klasický princip odběru tlakových plynů z vývrtu hlavně na píst uložený v plynové komoře pod hlavní; závěr uzamyká léty osvědčený rotační závorník kulometů PK. Konstrukce zbraně je velmi jednoduchá, mechanizmus tvoří jen několik skupin součástí: nosič se závorníkem, plynový píst, několik pružin a zásobovací a spoušťové ústrojí. Napínací táhlo na pravé straně při střelbě stojí. Kulomet střílí jen dávkami, zásobován je zprava kovovým pásem o třech možných délkách: pro 100, 200 a 250 nábojů. Při nasazení zbraně jako lehkého kulometu je pás uložen v plechové schránce zavěšené pod zbraní; při použití trojnožky pro déle trvající palbu stojí schránka na pás na zemi. Zbraň nese na konci pouzdra tangenciální hledí a při ústí hlavně stranově stavitelnou mušku. Ústí hlavně je opatřeno účinným tlumičem výšlehu, který významně snižuje možnost odhalení střelce zejména za snížené viditelnosti.

Odlišnosti od PKM

Kulomet Pečeněg se odlišuje od svého předchůdce PKM především novou konstrukcí skupiny hlavně. Těžká hlaveň s chromovaným vývrtem je pro lepší chlazení opatřena na povrchu chladicími žebry. Ta však nejsou vidět, protože hlaveň chrání po celé délce částečně perforovaný plechový plášť, zajišťující (kromě vyšší odolnosti a ochrany před vnějšími vlivy, jako jsou slunce, déšť a sníh) právě lepší chlazení hlavně: speciální ejektor při ústí hlavně nasává vzduch pod plášť chladicími otvory pod nosnou rukojetí (jedná se o určitou obdobu chlazení hlavně kulometu Lewis Mod. 1915). S hlavní údajně souvisejí také některé detaily akumulující teplo z hlavně. Nová transportní rukojeť nejenže zvyšuje tuhost hlavně, ale pomáhá udržovat i její tepelnou pohodu při déletrvající střelbě. Zvýšení konstrukční tuhosti hlavně dovolilo posunout dvojnožku až pod její ústí, což zvětšilo podpůrnou bázi a následně zvýšilo stabilitu kulometu při střelbě. Řešení údajně umožňuje vystřelit až tisíc ran za hodinu bez negativního ovlivnění hlavně teplem, a tedy nutnosti její výměny. Voják tak nemusí nést komplet náhradní hlavně. Umístění jednoduché sklopné dvojnožky až pod nosič mušky sice zvýšilo stabilitu zbraně při střelbě, poněkud ale omezilo možnost švenkování a ztížilo držení zbraně druhou rukou za dvojnožku při střelbě za chodu.

Všechny důležité funkční díly jsou frézovány z oceli, pouzdro zbraně a jeho víko jsou z ocelového plechu a skeletová pažba a pistolová rukojeť jsou – jak už bylo řečeno – z černého plastu.

Vlastnosti zbraně

Podle údajů výrobce má kulomet Pečeněg ve srovnání se starším bratrem PKM podstatně lepší bojové vlastnosti: vykazuje údajně 1,3–1,7krát vyšší hustotu zásahů při střelbě z trojnožky; při střelbě z dvojnožky je prý tato přesnost dokonce ještě vyšší: 1,4–1,9krát. Pečeněg je údajně schopen vypálit v režimu palby v dávkách po 40–50 ranách 400–600 ran bez zhoršení přesnosti střelby a životnost jeho hlavně při intenzivní střelbě dosahuje až 30 000 ran.

Díky speciální montážní liště lze na zbrani pochopitelně aplikovat různé noční i denní optické zaměřovače. Označení kulometu s nočním zaměřovačem doplňuje písmeno „N“ (6P41N); montovaným na trojnožku pak „S“ (6P41S).

Kulomet Pečeněg dnes představuje jeden z nejmodernějších a nejlehčích pěchotních lehkých kulometů na světě. Váží totiž o cca 1,6 kg méně než původní PKM s rezervní hlavní, a dokonce i německý standardní kulomet HK MG 4 s náhradní hlavní je (i přes malou ráži 5,56 mm) těžší o zhruba 1,85 kg.

Vývoj: CNIItočmaš, Klimovsk; tvůrci: V. I. Suslov, A. A. Děrjagin, N. N. Denisov, M. V. Čugonov, A. S. Nojgodov a další; výrobce: OAO ZiD a OAO KMZ, Kovrov.

Zdroje:
Chajdurov, I.: Russische Schusswaffen. Motorbuchverlag, Stuttgat 2010
Chant, Ch.: Pěchotní zbraně. Naše vojsko, Praha 2003
Bolotin, D. N.: Soviet Small-Arms and Ammunition. Finnish Arms Museum Foundation, Hyvinnkää
www.zid.ru
ww.world.guns
www.milparade.ru
www.cniitočmaš.ru

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 10/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Základní technické údaje