Úvod
Když jsme na jednom z jarních srazů plánovali náš první výlet do Berlína, netušil jsem, že mně příjemná shoda náhod dovolí tuto cestu si poměrně záhy znovu zopakovat. Když jsem ale psal ten první cestovní report, mohl jsem tušit, ze Tolkienovská analogie "cesta tam a zase zpátky" bude pokulhávat - více než cestu osamělého Hobita to připomínalo Společenstvo prstenu a naší cestu do nitra temného Mordoru. A onu hobití cestu jsem si mohl nechat až na tento výlet - tentokrát mě totiž nedoprovázel nikdo, a mohl jsem tak naplno využít každé minuty.
Slyšte tedy příběh o druhé cestě do Berlína v termínu od 9. 6. do 14. 6. 2015
Úterý - středa 9. - 10. 6. - práce
Do Berlína mě zanesla příjemná pracovní cesta, takže úterý - čtvrtek do oběda jsem strávil konferencováním, obžerstvím a dalšími kratochvílemi těžce pracujících. V mezičase ale zbyl čas na návštěvu berlínské ZOO, která mě velmi příjemně překvapila a mohu ji doporučit každému, kdo se do Berlína chystá. Na rozdíl od té pražské tam nenarazíte na žádný kopec, naopak tam narazíte na řadu druhů, které u nás nepotkáte. A pokud zbyde čas a nějaké to euro navíc na vstup, tamní akvárium rozhodně stojí za to!
Radost mi pouze kalila skutečnost, že do centra Berlína je vjezd pro auta pouze se zelenou eko nálepkou, pro vozy mladší roku výroby 2006, což moje věrná Volkswagen Oktavia nesplňovala, a tak jsem ji musel zanechat za hranicemi pásma u druhého hotelu, který se měl stát mým útočištěm po skončení firemních aktivit.
Čtvrtek 11. 6.
Obžersví a pracovní povinnosti pominuly v rozpáleném berlínském odpoledni, a po zralé úvaze, zdali je již čas se přesunout do turecké části města do hotelu, nebo zdali ještě někam nezajít, jsem zvolil druhou variantu a vydal se znovu navštívit Bendler Block, nyní Stauffenbergstrasse. Místo, které jsme navštívili již během první expedice, místo, kde byl popraven von Stauffenberg a někteří další, kteří se pokusili o atentát na Hitlera. Dvě patra této budouvy jsou nyní určena jako Památník německého odporu vůči fašismu a Hitlerovi. Muzeum je zejména "textové" a fotografické, na velkých panelech v angličtině a němčině se dozvíte řadu příběhů hrdinství, ale i zoufalství, zradě a smrti. Popravy odpůrců režimu probíhaly až do samotného konce války, což připomíná i dočasná výstava v prvním patře, věnovaná mj. věznici v Plötzensee, cíli mého dalšího putování.
Udělal jsem pár posledních fotek na nádvoří, ale v hlavě jsem měl pořád ten panel s desítkami fotografií lidí, kteří se nebáli nacistům postavit. Tak nějak jsem měl v hlavě i podobné panely z naší staré výstavy o odboji v Protektorátu a nemohl jsem se zbavit pocitu, že těch lidí, kteří se Hitlerovi a jeho katům dokázali v Německu postavit, bylo zoufale málo.
Zavolal sem si taxi, jehož řidič se mě pokusil okrást úplně stejně, jako to dělají taxikáři v Praze (a zřejmě kdekoliv jinde na světě) a zvolil cestu delší, o to dražší. Alespoň jsme si mohli trochu popovídat o tom, jak se v Berlíně v současnosti žije, a o tom, že i politici jsou stejné kurvy všude na světě a krade se nakonec také všude stejně.
Uklidněn těmito skutečnostmi jsem podpořil místní tureckou komunitu nákupem večeře a spánkem podpořil svou tělesnou schránku před dalším dnem, který již měl být plný cest za minulostí.