Alexandr Alexandrovič Porochovščikov

Autor: František Aubrecht / Aubis 🕔︎︎ 👁︎ 11.602

Alexandrovič Porochovščikov (1892–1941) se narodil v Moskvě. Dědičný šlechtic, syn známého moskevského architekta, mecenáše a obchodníka, architekta a vkladatele prostředků do stavby chrámu Krista Spasitele, byl nepochybně nevšední osobností. Od mládí byl přitahován fyzikou a mechanikou, již od devíti let četl odborné knihy o těchto naukách, a od svých 15 let začíná vynalézat. V 17 letech, ještě jako gymnazista, vystoupil s vlastním projektem aeroplánu. Okamžitě mu bylo navrženo pokračovat v práci ve Francii, ale Porochovščikov odpověděl, že „raději vlastními rukama zničí všechno, nežli vydá vlastní vynález do cizích rukou“. V roce 1911 absolvoval gymnázium, a za další čtyři roky obdržel diplom inženýra-konstruktéra. Přitom všechny své známé ohromuje svými lingvistickými schopnostmi: dokonale ovládl 12 jazyků.

Stručný přehled hlavních dat:

1911

organizoval zkušební dílnu, kde postavil vyztužený jednoplošník jednoduché konstrukce Porochovščikov č. 1 (Пороховщиков № 1) a sám na něm létal.

1914

Reklama

první na světě postavil úspěšně létající letadlo dvojtrupého schématu  - dvoumístný průzkumník, označený Bi-kok č. 2 – Dvojocasý (Би-Кок, Двухвостка).

Tou dobou už měl na Lékárnickém ostrově v Sankt Petěrburku vlastní dílnu. Letadlo zaujalo ruské ministerstvo vojenství, začalo hledat dodavatele pro výrobu. Ale vojáci se s vynálezcem nedohodli – armáda požadovala předání výroby do zavedeného závodu, ale Porochovščikov požadoval, aby jim zkonstruovaný průzkumný letoun byl vyráběn v jeho dílnách. Následkem toho letadlo v sérii nebylo vyráběno.

1915

Alexander Porochovščikov vytvořil druhý exemplář letadla Bi-Kok, vybavený pásovým podvozkem.

V životě vypracoval mnoho konstrukcí, ale jeho nejznámější – tanketka, běžně označovaná v literatuře jako tank, bude nerozlučně spojená s Rigou, se závodem Russo-Balt (Руссо-Балт).

Na jaře 1914 A. A. Porochovščikov začíná rozpracovávat projekt pancéřového vozidla, které mělo napomáhat pěchotě útočit na polní opevnění nepřítele. Na rozdíl od běžného pancéřového automobilu byl Porochovščikovův stroj usazen na širokém housenkovém pásu, což mu mělo umožnit pohybovat se neupraveným terénem. Svému vynálezu dal název Vezděchod. Už na samém začátku světové války, v srpnu 1914, byl připraven projekt. V lednu 1915 obdržel příkaz vytvořit a vyzkoušet stroj v rižském závodě Russo-Balt. 1. února přikročilo k práci 50 dělníků, přidělených mu vojenskou správou. Konstrukce stroje byla prostá i novátorská.  Na nosný svařovanén ocelovém rámu byly instalovány tři dosedací a jeden vodící válec, napínací buben na horním rameni a to vše obepínal housenkový pás. S obou stran rámu se nacházelo po jednotlivém kole, která měla sloužit k řízení stroje. Na pevném podkladu se Vezděchod opíral o zadní hnací buben a o řídicích kola. Na měkkém podkladě se přední řídící kola zarývala do podkladu a jako  pohon začíná fungovat celou plochou housenkový pás. Široký housenkový pás, vyrobený z pogumované tkaniny, zajišťoval nízký tlak na podklad, a tak zajišťoval vysokou průchodivost.

Na rámu byla uložena svařovaná pancéřová kabina. Neobvyklý byl pancéř. Byl vyrobený jako vícevrstvový: navrchu ležel dvoumilimetrový ocelový plech, potom – tlumicí vrstva z mořských trav, a potom – druhý ocelový plech. Celková tloušťka pancéřování obnášela 8 mm. Konstrukce měla umožnit v budoucnu kabinu utěsnit a dát Vezděchodu i schopnost plavat.

Osádka se skládala z dvou lidí – řidiče a velitele, působícího také jako kulometník. V motorovém úseku byl umístěn 20koňský automobilový motor.

20. června 1915 proběhly zkoušky. Po písku jel Vezděchod rychlostí 25 km za hodinu. Komise také konstatovala vysokou průchodnost. Nicméně, rozhodnutí o jeho sériově výrobě se protahovalo, a do konce války s ní nebylo zapošato.

1917

Reklama

v Porochovščikově dílně (v Petrohradě - Петроград), přetvořené na továrnu, byla vyráběna letadla zahraničních značek, a také školní dvojplošník vlastní konstrukce P-IV (П-IV). Po revoluci vynálezce zůstal v Rusku. Konstruktér a továrník sám zestátňuje svou továrnu a odevzdává ji státu.

Vypracoval letoun s pancéřovou kabinou, stroj pro sklizeň bavlny, plavidlo pro mělké toky, rychlostní vodní kluzáky, tankový pancéř a mnohé další. Noviny Izvěstija (Известия) jej při příležitosti jeho 30. narozenin označovaly za vzor vytrvalosti na trnité cestě ruského vynálezce a Alexander Jakovlev, konstruktér slavných letadel JAK. Porochovščikova nazýval prvním sovětským leteckým konstruktérem.

1918

absolvoval oficiální zkoušky na hodnost válečného pilota, potom sloužil v sovětských leteckých jednotkách, vedl letecké dílny, současně pokračuje v konstruktérské činnosti.

1919

Jeho továrna je jako „nepotřebná pro sovětskou vlast“ zrušena, ale s vyhlášením NEPu (НЭП) = nová ekonomická politika – krátké období počátkem 20. loet, kdy je v Sovětském Rusku povoleno omezené soukromé podnikání, postupně obnovuje svou činnost.

1919-1923

jsou vyráběna školní letadla jeho konstrukce - P-IV bis, P-IV 2 bis, P-VI bis (П-IV бис, П-IV 2бис, П-VI бис), všechna měla schéma dvojplošníku s ocasním příhradovým nosníkem.

1923

Na začátku roku se přestěhoval do Moskvy. V létech NEPu vytvořil v Moskvě vlastní konstrukční kancelář. Kancelář se zabývala zpracováním inženýrských konstrukcí a vynálezů. KB Porochovščikova několikrát nabízel Glavkoavia a NTK UVVS (Главкоавиа и НТК УВВС) projekty nejrůznějších letadel.

Reklama

Ani jemu se nevyhnulo období stalinských represí. NEP skončil a bývalý šlechtic a továrník Alexandr Porochovščikov byl odeslán do tábora na Soloveckém souostroví, aby se „převychoval prací“. Návrat k letectví mu zatím umožněn nebyl.

V soloveckém koncentráku SLON se zabýval projektováním vodních děl pro Bělomorkanal. Po propuštění pracoval ve vodárenských projektových organizacích v Moskvě. Před vypuknutím Vlastenecké války byl převeden do Tankového a automobilního vedení RKKA.

20. října 1940

Jako mnoho dalších lidí urozeného původu byl lživě obviněn ze špionáže a protisovětské agitace a opět zatčen. V rámci boje proti tzv. nepmanům byl na příkaz VKVS SSSR odsouzen k zastřelení.

V historické literatuře se uvádějí různá data vynálezcovy smrti – udává se nejčastěji, že 11. července 1941 byl odsouzen a 28. července 1941 zastřelen. Pohřben byl na polygonu Kommunarka (полигон «Коммунарка).

Rehabilitován byl posmrtně 3. prosince 1955.

Prameny
http://armor.kiev.ua/Tanks/WWI/rusRover/3/49.jpg oficielní portrét
http://dartzkombat.com/en/history-13025/aleksandr-porohovschikov---izobretatelj-tanka-39817
http://tainy.info/technics/pravda-o-tankax-inzhenera-poroxovshhikova/ http://www.russkije.lv/ru/lib/read/alexander-porohovschikov.html
http://www.tamcredit.ru/tl/ava75aj/def.pl

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více