Památky na Velkou válku jako zrcadlo doby

Autor: Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔︎︎ 👁︎ 21.555

Až donedávna se válečná léta 1914–1918 označovala jako 1. světová válka. Současní vojenští historici i téma znalá odborná veřejnost raději razí původní označení Velká válka. Naopak doboví účastníci tehdejšího válečného běsnění ji mezi sebou nazývali prostým označením Světová válka (Der Weltkrieg). Při pročítání mnoha válečných deníků, zápisků obyčejných vojáků, kronik vojenských těles i kronik obecních jsem se setkal i s oním názvem Velká válka (Der Grosse Krieg). Zmíněný název se ve velké míře objevuje i v anglické, německé a rakouské literatuře faktu a beletrii. Všechna pojmenování vyjadřují v podstatě to samé a v našem pojednání zabývajícím se poválečnými památkami na toto období se zmíněné názvy budou úzce prolínat. Obecně se seznámíme s pomníky věnovanými obcemi, rodinnými příslušníky a veřejnými spolky všem padlým mužům z tohoto celosvětového válečného konfliktu nalézající se na území bývalého císařsko-královského okresního hejtmanství Poděbrady. Hranici úředního okrsku tohoto správního celku budeme brát dle původního správního členění z let 1868–1918. Potažmo podle pozdějšího politického okresu Poděbrady dle správního členění do roku 1936, který se od původního, vyjma nepatrných územních úprav na severním, jižním a jihozápadním okraji okrsku, nijak zvlášť nelišil. Okrajově se seznámíme i s několika důležitými informacemi vážícími se k mobilizaci v roce 1914 a odvodům v průběhu války, počty povolaných mužů, příslušnými jednotkami a poválečným osudem válečných pomníků na poděbradském hejtmanství. Neopomeneme si podrobněji přiblížit i mnohdy kontroverzní politické tlaky, které ve značné míře ovlivnily vzpomínku na padlé vojáky císařské a královské armády. Pro reálnou představu si představíme některé skutečné osudy účastníků světového konfliktu z řad branců tohoto hejtmanství, včetně ukázek z jejich válečných deníků a zpráv dobového tisku týkajících se lokálních vojenských jednotek.

O hrůzách války výmluvně svědčí dlouhé seznamy ztrát tehdy uváděných ve Výkazech ztrát zveřejňovaných v Národních listech a v poválečném období pak jména obětí uvedená na pomnících, památnících a pamětních deskách v našich obcích a městech. Naši krajané bojovali a umírali na obou stranách fronty, kam je na jednu stranu vedla povinnost a tradice, na druhou pak srdce a touha změnit osud svého národa. Pomníky, které v raném období Československé republiky vznikaly jako vzpomínka na oběti 1. světové války jsou svým rozsahem i kvalitou jednotným a víceméně i ojedinělým souborem vojenské tzv. funerální architektury nalézající se na celém území našeho státu. Zdůrazňuji na celém území. Samozřejmě, že z období monarchie nelze opomenout ani unikátní vojenské památky na sedmitýdenní bojový střet Rakouské císařsko-královské armády podporované saskými vojáky s armádou pruskou v roce 1866, které po ukončení války vznikaly na našem území v lokalitách bojových střetů. O tyto pečlivě evidované pomníky, typové pyramidy a kříže, pamětní a votivní desky, ossaria, jednotlivé hroby a vojenské hřbitovy se od roku 1888 organizovaně stará s několika vynucenými přestávkami především Komitét pro udržování památek z války roku 1866. Jejich celkový počet dosahující 1 300 válečných pomníků a hrobů nalézajících se na současném území ČR ani zdaleka nedosahuje celkového množství vojenských pietních míst týkajících se Velké války. Pojďme se tedy blíže seznámit s památkami na válečná léta 1914–1918 ve vytipované lokalitě soudních okresů Králův Městec, Nymburk a Poděbrady. V úvodu bych se velmi rád zmínil o možnosti existence, nikoli pro vlastní obhajobu interpretace mnoha událostí, externích vlivů a sporných skutečností ovlivňujících vznik vojenských památek, která svádí i přes sebevětší objektivnost k obviňování z jednostranného pohledu. Dle osobního náhledu čtenáře lze totiž nařknout autora jednak z přílišného národního nacionalismu nebo naopak z přesvědčivého austrijáctví. Jediným cílem pojednání je celkově shrnou a v detailu upozornit na veškerá dostupná fakta, mýty, legendy a ideály spojené se vznikem a zachováním vojenských pietních míst a uchovat je i pro další generace.

Reklama

Nejprve si nastíníme pomyslnou hranici c. k. okresního hejtmanství Poděbrady (k. k. Bezirks-Hauptmannschaft Podiebrad) dle původní v Praze vydané Vilímkovi podrobné mapy okresních hejtmanství. Nakladatel a vydavatel Josef R. Vilímek uvádí na listu č. 42 Politický okres Poděbradský v původním stavu hranic v rozsahu let 1868–1936. Hraniční čára západně a severně rozloženého soudního okresu Nymburk spadajícího do tohoto hejtmanství sdružuje následující hlavní hraniční politické obce. Bráno po obvodu zleva doprava od správního města soudního okresu: Nymburk, Drahelice, Kostomlátky, Kostomlaty, Vápensko, Straky, Všejany, Vlkava, Loučeň, Mcely, Bošín, Křinec, Podlužany, Vestec, Netřebice, Budiměřice, Kovanice a Hořátev. Správní centrum tohoto soudního okresu, město Nymburk, se nalézá v jeho nejjižnější části. Hraniční čára plynule navazujícího východně umístěného soudního okresu Králův Městec sdružuje tyto hlavní hraniční politické obce. Bráno opět po obvodu zleva doprava: Vrbice, Činěves, Dymokury, Černá Hora, Svídnice, Ledečky, Břístev, Chotěšice, Dvořiště, Osek, Žantov, Skochovice, Vlkov nad Lesy, Slibovice, Žehuň, Dobšice a Opočnice. Správní centrum soudního okresu, město Králův Městec, je umístěno v jeho jihovýchodním rohu. Hraniční čára navazujícího jižně rozloženého soudního okresu Poděbrady sdružuje následující hlavní hraniční politické obce. Bráno po obvodu zleva doprava: Sadská, Hradišťko, Písty, Kostelní Lhota, Chvalovice, Kouty, Úmyslovice, Senice, Vlkov pod Oškobrhem, Hradčany, Sány, Libice nad Cidlinou, Oseček, Klipec, Sokoleč, Ratenice, Pečky a Milčice. Správní centrum tohoto soudního okresu, město Poděbrady, se nachází přibližně v jeho středu. Z důvodu pozdějšího vyjmutí oblasti Lysecka z původního soudního okresu Benátky nad Jizerou, který tehdy nepařil k poděbradskému okr. hejtmanství a jejího připojení k okresu Nymburk v roce 1949, zařadíme pro úplnost tamější památky na Velkou válku i do našeho pojednání. Příkladem mohou být obce s výskytem pomníků a pamětních desek jako Lysá nad Labem, Jiřice, Milovice, Benátecká Vrutice, Stará Lysá, Stratov a Ostrá. Podobně tomu bude i u dalších přidružených obcí v severním výběžku okresu v oblasti okolo Rožďalovic a v jižní části okresu okolo Poříčan a Českého Brodu. I zdejší obce s výskytem pomníků a desek doplní celkový přehled obcí a jejich částí s dochovanými památkami na první světovou válku z bývalého okr. hejtmanství Poděbrady, který si uvedeme na konci v samostatné příloze č. 2. Na oplátku byly při vzniku okresu Nymburk některé obce dříve patřící do okr. hejtmanství Poděbrady vyjmuty a začleněny do sousedních politických okresů. Takovými obcemi byly například sousedící Skochovice a Žantov, Pňov a Předhradí, Žehuň, Pečky, Vlkava, Všejany. Poděbradské c. k. okresní hejtmanství, bráno od severu po směru hodinových ručiček, přímo sousedilo s těmito císařsko-královskými okresními hejtmanstvími: Jičín, Nový Bydžov, Kolín, Český Brod a Mladá Boleslav. Důležitým upozorněním je neustále se měnící celkový počet a stav památek vzhledem k aktivní činnosti mnoha soukromých i státních subjektů a vytváření nových nebo doplňování původních vojenských pietních míst. Příkladem toho může být obecný nárůst pamětních desek věnovaných jednotlivcům i skupinám k různým výročím. Popřípadě různé odborně provedené fyzické zásahy, například zcela nová výstavba oplocení, vysazování okrasných dřevin nebo vizuálně nápadné práce vykonané v rámci rozsáhlejších oprav a pravidelné údržby. Vybudování zcela nového nebo trvalá změna původního vojenského pietního místa podléhá jistým pravidlům, která řeší příslušný zákon o válečných hrobech a pietních místech. Úplné informace o péči o válečné hroby poskytují internetové stránky Ministerstva obrany ČR. Vlastní definici válečného hrobu (hrob, hromadný hrob, osárium) a pietního místa (pamětní deska, pomník, památník) řeší §2, odst. 1 a §2, odst. 2, zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Stručný výtah z přesného znění zákona včetně definice vojenského pietního místa (VPM) využívané Spolkem pro vojenská pietní místa, o.s. uvádím v příloze č. 1 na konci tohoto článku.

Památky na Velkou válku na poděbradském c. k. okresním hejtmanství

Po provedené revizi je v současné době na území bývalého c. k. okresního hejtmanství Poděbrady, nebo chcete-li později vzniklého politického okresu Nymburk, ve 105 obcích zachováno 131 převážně pískovcových, ale i žulových, mramorových a betonových památek na Velkou válku. Z tohoto počtu je 96 větších dekorativních kamenných nebo betonových pomníků, mohyl a obelisků dominantně umístěno na parkově upravených náměstích a návsích nebo na významných místech jednotlivých obcí. Šestnáct obecně jednodušších pomníků a stél je umístěno v různých částech menších vesnic a osad. Další pomníky jsou umístěny v katastru obcí mimo zástavbu při hlavních komunikacích, na rozcestích a hřbitovech. První vlnu vzniku vojenských pietních míst můžeme přiřadit do období dvacátých a třicátých let minulého století. Další pak spojenou s výstavbou pomníků vzpomínajících na oběti druhé světové války, tedy po roce 1945. V období hluboké totality nebyl o památky na Velkou válku ze strany státu projevován přílišný zájem. Jejich fyzický stav se díky tomu postupně zhoršoval a v několika případech zdevastované pomníky zanikly, nebo byly z estetických důvodů odstraněny. Pouze nadšenci z řad obyvatelstva mnohdy tajně a pod pokutou opravovali a udržovali tyto památky. O osudu politicky nevyhovujících pomníků po roce 1938 a 1945 si řekneme něco víc v příslušné kapitole. Zásadní změny nastaly až po roce 1989, kdy se v mnoha obcích vybudovaly zcela nové památky ve formě pomníků a především pamětních desek. Změnil se i přístup k údržbě a renovacím vojenských pietních míst. Tento velmi pozitivní stav trvá beze změn až do dnešních dnů.

V současnosti je na území pol. okresu Nymburk registrováno dalších dvanáct samostatných pamětních desek se jmény obětí z let 1914–1918. Většinou jsou umístěny na budovách obecních úřadů, škol, knihoven, požárních zbrojnic, ale i na kapličkách nebo zvonicích a soukromých domech v obcích a městech Doubravany, Kamilov, Kanín, Kostomlátky, Libice nad Cidlinou, Mečíř, Patřín, Poděbrady, Senice, Střihov, Studce a Všechlapy. Upozorňuji, že v těchto obcích se nenalézá pomník věnovaný pouze obětem Velké války. Další dvě pamětní desky obětí první světové války jsou umístěny z obou stran vstupní brány do hřbitova v Dobšicích. Dekorativně jsou vsazeny do hřbitovní zdi, která je oplocena nízkým ozdobným plůtkem s předzahrádkou. Tato obec má navíc i samostatný pomník obětí z obou světových válek. Existují i pamětní desky týkající se první a zároveň druhé světové války, které jsou umístěné v interiéru veřejných staveb, jako v budově Sokolovny v Nymburce. Na chodbě Sokolovny v Pečkách se nalézá pamětní deska věnovaná obětem z 1. světové války. I tato obec má pomník věnovaný obětem Velké války, který je doplněn pamětní deskou ve tvaru otevřené knihy se jmény obětí 2. světové války. V Poděbradech v budově základní školy T.G.M. je umístěna pamětní deska věnovaná čs. legionářům z řad místních občanů a rodáků. Další samostatné pamětní desky věnované jednotlivým osobám, především příslušníkům čs. legií, lze nalézt v několika obcích a městech jako například na náměstí Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem, kde se nalézá vzpomínka na padlého čs. legionáře, starodružiníka, ppor. Igora Vilímka. Společnou pamětní desku odhalenou v roce 1999 mají též čs. legionáři z obcí Kovanic a Chvalovic. Deska je umístěna na OÚ a zároveň Sokolovně v Kovanicích. V obou obcích byl již v poválečném období vystavěn pomník obětem první světové války. Na budově OÚ v Sadské byla k osmdesátému výročí vzniku ČSR odhalena pamětní deska věnovaná čs. legionářům. I zde se nalézá v roce 1926 vybudovaný pomník obětí světové války. Jeho autorem byl sochař Rudolf Březa. Pomník tvoří socha bojovníka v póze římského vojáka se strojní puškou u nohou. Po stranách se nalézají žulové desky se jmény padlých vojáků z obou světových válek. Nová pamětní deska s nápisem „Účastníci I. odboje Činěves 1918–1998“ a údaji o obětech z řad místních občanů je umístěna na budově obecního úřadu v Činěvsi. I tato obec má od roku 1924 pomník na Velkou válku. Velkou měrou se o něj zasloužil zdejší spolek dobrovolných hasičů. Pamětních desek věnovaných čs. legionářům, padlým a zemřelým z jejich řad je na území okr. hejtmanství Poděbrady značné množství. Mnohdy duplicitně doplňují již dříve vystavěné pomníky Obětem světové války a zvýrazňují tím zásluhy padlých čs. legionářů. O jejich vznik a umístění se zasloužila Československá obec legionářská a Sdružení válečných veteránů ČR. Jen pro doplnění je na okrese Nymburk zaznamenáno 1 898 legionářů, z toho je 179 francouzských, 262 italských a 1 490 ruských. Legionáři pocházejí ze 152 obcí Nymburského okresu.

Desítky pomníků jsou ohraničeny nízkou, ozdobnou, železnou nebo dřevěnou ohrádkou či plůtkem s betonovými sloupky, doplněny brankou a jejich okolí je vhodně pietně upraveno. Jde o pomníky v obcích Břístev, Černá Hora, Dobšice, Hradišťko, Choťánky, Chotěšice, Chroustov, Chvalovice, Kamenné Zboží, Kněžice, Kovansko, Městec Králové, Opočnice, Písková Lhota, Písty, Seletice, Sovenice, Tuchom, Vrbice, Vykáň, Záhornice aj. Na některých pomnících jsou dodatečně osazeny desky věnované obětem 2. světové války, jako např. v obcích Bobnice, Hořany, Třebestovice a Jizbice, nebo pamětní desky se jmény padlých čs. legionářů jako v Hrubém Jeseníku, Kovansku, Bříství nebo v obci Sloveč. Pamětní desku nacisty umučených obětí z let 1938–1945 nalezneme i na podestě pomníku ve Velence. Taktéž jsou některé opatřeny později do pískovce vytesanými nebo vyrytými jmény obětí a dalšími údaji z období let 1938–1945. Tyto úpravy jsou na celkem dvaceti třech pomnících z Velké války nalézajících se ve zkoumané oblasti. Příkladem toho může být obec Jíkev, kde najdeme jména obětí z let 1939–1945. Dalším způsobem provedení výstavby je dekorativní památník na Loučeni, který je věnovaný obětem obou světových válek a představuje jednotný celek architektonicky ztvárněný v období socialismu. Právě období padesátých a začátek šedesátých let 20. století se stalo druhou vlnou vzniku výstavby pomníků věnovaných obětem obou světových válek. V tomto období vznikaly v jednotném stylu i menší pomníky obětí světových válek, většinou osazené leštěnými kamennými nebo mosaznými deskami s uvedenými jmény padlých a zemřelých z let 1914–1918 a 1939–1945. Příkladem výskytu tohoto typu pomníku mohou být Rožďalovice. V této obci se pro zajímavost nalézá na rodném domě umístěná a 28. října 1925 odhalená pamětní deska čs. legionáře Josefa Hojsáka. Zajat byl na italské frontě na řece Piavě při výkonu protirakouské výzvědné činnosti dne 15. června 1918. Popraven byl na základě rozsudku polního soudu v Colle di Guarda. Ve stejném období jako pomník v Rožďalovicích vznikl podobně zhotovený pomník věnovaný obětem I. a II. odboje v Oskořínku.

V několika obcích se nalézá více vojenských pietních míst se vztahem k první světové válce. Jde například o pomník padlých čs. legionářů na městském hřbitově a společný pomník obětí 1. světové války a 2. světové války v Parku Hrdinů před Husovým sborem v Nymburce. V tomto městě se nalézá i třetí pomník věnovaný obětem z let 1914–1918. Umístěný je v dříve samostatné obci Drahelice při hlavní komunikaci na Lysou nad Labem, dnes místní části Nymburka. Přesně se nalézá naproti hospodě U Huličků, v blízkosti křižovatky ulic Drahelická a Kostomlatecká. Pískovcový pomník slavnostně odhalený v roce 1920 znázorňuje na několika širokých stupíncích stojící matku s malým dítětem v náručí opírající se o štít, který třímá v ruce spolu s mečem padlý bojovník ležící na mohutném podlouhlém podstavci. Na štítu je znázorněný dvouocasý lev, znak Českého království. Pamětní nápis je umístěn v horní části stavby a zní takto: „Těm kteří se nedožili…“. Vytesaná jména osmnácti obětí z Velké války jsou doplněna třemi jmény odbojářů umučených a popravených během nacistické okupace. Na pomník byl dodatečně vytesán i pamětní nápis umístěný v jeho spodní části. Cituji: „Oběti nacistického režimu 1938–1945“. Tyto oběti z období Protektorátu Čechy a Morava mají vlastní pamětní desku umístěnou na blízké budově Cejpovny, v místě kde provozovali svoji ilegální činnost. Dle dobových fotografií a pohlednic z let 1920 a 1925 byl tento pomník Obětí první světové války ohrazen ozdobným železným plůtkem s brankou přímo navazující na dřevěné oplocení umístěné podél silnice. Jeho okolí bylo na rozdíl od dnešního stavu velmi pěkně a důstojně upraveno. Pomník je mistrovským dílem místního rodáka Františka Přítele, absolventa sochařské školy v Hořicích, od roku 1895 mimo jiné žijícího a tvořícího v Berlíně. Za svou tvorbu získal tento uznávaný sochař významná ocenění v Mnichově, Rize, Berlíně a Wiesbadenu. O jeho dalších sochařských dílech zaměřených na pomníky vzpomínající na padlé a zemřelé z Velké války a vybudované ve sledované lokalitě se zmíním v dalších kapitolách. Některé pomníky jsou společné pro více obcí, jako např. památka na padlé z Vlkova pod Oškobrhem, Kolaj a Srbec. Společný pomník mají i obce Běrunice a Běruničky, Budiměřice a Šlotava, Chleby a osada Draho, Pojedy a Žitovlice, Pňov a Předhradí, Lány a Rozkoš, Skochovice a Žantov, Záhornice a osada Poušť. Na mnoha civilních hřbitovech se nalézají četné kenotafy a válečné hroby padlých vojínů a důstojníků odpočívajících v pokoji samostatně nebo pospolu se svými rodinnými příslušníky. Příkladem toho mohou být města Lysá nad Labem, Městec Králové, Milovice, Nymburk, Poděbrady a menší obce jako Černíky, Kovanice, Vestec apod.

Období vzniku vojenských pietních míst

Reklama

Nejvíce pomníků na Velkou válku obecně vzniklo za první republiky ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Pomníky a památníky byly veřejností chápány jako pamětní znamení a vyjadřovaly úctu k padlým spoluobčanům. Někdy též představovaly určitý politický čin a zaštiťovaly skrytou manifestaci politických postojů. Pomník by měl být na prvním místě uctívaným symbolem, pak teprve určitým artefaktem. Jednotná idea, kterou měl reprezentovat a propagovat, ale nebyla vždy totožná s tím, jak byl opravdu vnímán. Hlavním cílem bylo prosté zachování památky všech obětí ze světové války bez rozdílu. Bohužel tento cíl nebyl pokaždé rovnocenný a nade vše vyzdvihoval v mnoha územních lokalitách padlé a zemřelé čs. legionáře. Zdálo se, jakoby jejich oběť byla něco víc, než-li smrt vojáků bývalého Rakousko-Uherska. Pomníkový kult měl s úctou prokazovanou křížům a sochám svatých nemálo společného, přičemž vybudovaná vojenská pietní místa se stávala často novými poutními místy. Vztah obyvatel měst a obcí k pomníkům byl většinou přímo osobní. Mezi uvedenými jmény padlých, zemřelých a nezvěstných vojáků byl vždy někdo, kdo byl buď přímo členem rodiny, nebo k ní měl jiný velmi blízký vztah. Z těchto důvodu zůstaly dodnes i přes velký časový odstup tyto památky na Velkou válku hojně navštěvovaným pietním místem. Na této skutečnosti se podílí i fakt výskytu pamětních desek, nebo později vytesaných jmen obětí 2. světové války. Takto se lze k dané problematice vyjádřit specificky zaměřenými tezemi spojenými s osobním vnímáním těchto památek.

Nyní se seznámíme se skutečnými artefakty, které se dochovaly jako smutná vzpomínka na padlé a zemřelé spoluobčany z tehdejšího poděbradského okr. hejtmanství. Jako první typický příklad si můžeme uvést již zmiňovaný pískovcový pomník s mohutným podstavcem, pískovcovou deskou s věnováním uprostřed a nad mrtvou orlicí stojícím lvem na jeho vrcholu, slavnostně odhalený v roce 1920 v obci Jíkev. Pomník padlým byl vystavěn nákladem 12tis. Kč a je dílem sochařů z Hořic, pánů Josefa Deyla a Františka Vejse. Z obce Jíkev přišlo v průběhu 1. světová války o život celkem 24 domovsky příslušných mužů. Tato jména padlých a zemřelých vojáků jsou do pískovce vytesána z obou boků pomníku. Dvanáct jmen na každé straně. Tři oběti 2. světové války pak zepředu pomníku pod věnováním s letopočty. Na čelní straně pomníku je umístěn nápis: „Těm, kteří nadarmo nemřeli.“ 1914–1918 a 1939–1945. Zezadu pomníku je informace o datu jeho vzniku: Postaveno r. 1920. Veřejné odhalení pomníku dalo vždy příležitost k otevřené i skryté ukázce politických názorů při proslovech starostů a dalších kulturních a mocenských špiček z řad místní společnosti. Hojně se též projevovala loajalita ke vzniklé republice a jejím čelním představitelům. Stejně tak se tomu z dobových záznamů obecní kroniky událo i v této obci. V období 2. světové války samozřejmě pomník s takovýmto motivem německé okupační správě nevyhovoval a byl dán příkaz k jeho likvidaci. Pomník zachránili členové zdejšího sboru dobrovolných hasičů. Na křídla orlice nanesli vrstvu jílovité hlíny a přes noc takto ošetřenou část sochy obetonovali a vytvořili účelný vzhledný sokl. V roce 1945 byl pomník uveden do původního stavu a celkově velmi dobře zachovalá stavba stojí jako memento připomínající oběti obou světových válek v obecním parčíku dodnes.

Nápadně podobný jíkevskému a pravděpodobně dle stejného projektu v témže roce vystavěný pomník lze najít v obci Stratov u Lysé nad Labem. Na pomníku na jeho přední straně je uveden letopočet 1914–1918 a pamětní nápis: „Jejich jména žijí na věky“. Jména obětí Velké války jsou uvedena po obou stranách pomníku. Různě stylizovaná socha lva patři mezi nejčastější motiv vyskytující se na pomnících z Velké války na zdejším okresním hejtmanství. Nalézt ji můžeme například v obcích Dubečno, Dvory, Chvalovice, Kněžice, Kluk, Kostomlaty nad Labem, Milovice, Velenice, Velké Výkleky, Vestec, Vrbice a Záhornice. Jako u stratovského a jíkevského pomníku se shodně vytvořená skulptura lva a orlice nalézá například v obci Břehy, náležící do soudního okresu Přelouč. U vojenských pietních míst představujících památku na období první světové války naštěstí nedošlo k přehnané typizaci jednotlivých pomníků a křížů, jako se tomu stalo u skupiny památek na válku 1866. A tak se můžeme setkat s různorodou skladbou těchto historicky i architektonicky velmi cenných skvostů. Druhým příkladem výskytu v oblasti typického pomníku může být vysoký pískovcový pomník s žalem zarmoucenou plačící ženou klečící na jeho podestě v Hrubém Jeseníku. Pomník ve tvaru úzkého pylonu s plastikou v jeho spodní, několika schody odstupňované části, byl slavnostně odhalen 9. července 1922. Na obou bocích jsou vytesána příjmení a počáteční písmena jmen obětí, která jsou rozdělena na padlé (17 mužů), nezvěstné (6 mužů) a následkem válečných útrap zemřelé (13 mužů). Na čelní straně pomníku je uprostřed dodatečně připevněna pamětní deska věnovaná těm, kteří jak je uvedeno v pamětním textu, se zasloužili o svobodu vlasti. Jde celkem o šestnáct čs. legionářů. Na stejné straně pomníku je v lipovém věnci umístěn nápis Hrobům v dáli. Pod ním je uveden datum jeho vzniku. Na zadní straně pomníku v jeho spodní části je umístěn vzpomínkový nápis a doplňující informativní text: Památce těch kteří své životy svobodě naší ve světové válce obětovali. Postaveno nákladem dobročinných příspěvků občanů Jesenických. Další podobně architektonicky navržené pomníky nalezneme např. v Benátecké Vrutici, Chroustově, Kostelní Lhotě, Podmokách a Semicích. Třetím typem pomníku ve zkoumané oblasti může být na vysoké podestě umístěná socha nebo sousoší. Vlastní socha může znázorňovat například osamocenou stojící nebo sedící ženu (Kostelní Lhota, Košík, Okřínek), vojáka (Hradišťko, Chleby, Chrást, Sadská), vojáka s ženou a dítětem (Tetov), vojáka a ženu (Milčice) nebo ženu s dítětem (Dvořiště, Třebestovice), též rodinu a vojáka (Sovenice, Velenka). Zbylé typy pomníků nalézající se na poděbradském okr. hejtmanství představují jednodušší stavby bez soch. O atypických nebo jinak zajímavých pomnících si povíme něco víc v našem dalším vyprávění.        

Rok výstavby dokládá i vytesaný nápis na pomníku ve Strakách znějící následovně: „Postaveno l. p. 1921 za I. presidenta T. G. Masaryka.“ Zhotovil ho člen Spolku výtvarných umělců Mánes, již zmiňovaný sochař František Přítel z Drahelic u Nymburka. Pomník ve Vykáni vyrobil V. Stupecký a slavnostní odhalení proběhlo v den prvního svátku Mistra Jana Husa 6. července 1925. V pozdějších letech, konkrétně v roce 1928, byl postaven pomník v Košíku, obci umístěné severně od Rožďalovic. Zde se na nízké, ale značně mohutné podestě nalézá sedící postava osamocené zarmoucené ženy. Věnování a jména obětí jsou vytesána na přední straně a obou bocích pomníku. V roce 1938 zhotovil hořický akademický sochař K. Samohrd pomník v Úmyslovicích. V průběhu 1. světové války byly za přispění pozůstalých často vystavěny samostatné pomníčky nebo doplněny stávající o pamětní nápisy věnované pouze jediné oběti. Na začátku obce Byšičky se při místní komunikaci po pravé straně nalézá velmi pěkný, středně vysoký kamenný kříž postavený roku 1890 nákladem rolníka J. Koštíře. Na kříží je v jeho horní partii umístěna porcelánová podobenka Rakousko-Uherského vojáka a nápis věnovaný památce Josefa Koštíře zemřelého ve Světové válce v Uhrách dne 29. září 1914. I tímto způsobem se tehdy vyjadřovala úcta padlým občanům monarchie. Následující příklad nás seznámí s podrobnostmi odhalování společného pomníku obětí Velké války z obcí Běrunice a Běruničky nedaleko Králového Městce. Dne 21. srpna 1921 byl v Běrunicích slavnostně odhalen pomník 37 padlým spoluobčanům. Na výstavbu bylo vybráno učitelským sborem v rámci Okrašlovacího sboru založeného v roce 1917 celkem 3 500 Kč. Cena pořízení však dosahovala celkem 12 000 Kč a proto bylo požádáno obecní zastupitelstvo o doplacení rozdílu. Slavnost odhalení pořádala místní Tělocvičná (tělovýchovná) jednota Sokol. Kandidátka učitelského stavu Miloslava Svobodová přednesla báseň „Poslední pozdrav“ a pomník byl poté představen přítomné veřejnosti. Do základu pomníku byla zazděna plechová skříňka s tímto pamětním listem: „Ku konci třetího roku naší samostatnosti odhalujeme pomník 37 padlým vojínům z naší osady a z osady Běruničky. Vy, kteří snad po dlouhé době budete čísti tento list, věztež, že vaši předchůdci snažili se co nejvíce byli pokrokovými, t. j. v nynější době politicky i nábožensky navázali na to, co hlásili naši předkové husité. Tomu chceme dáti pevné základy, na nichž vy dále stavěti budete. V Běrunicích dne 18. srpna 1921“.

Dalším příkladem funerální architektury je umělecky velmi zdařile vyvedený mohutný pomník z hořického pískovce zobrazující sousoší Rakousko-Uherského domobrance loučícího se s dítětem pod klenutou korunou lípy v obci Lovčice. Odhalen byl 5. září 1920. Tato obec však dle původní hranice poděbradského okr. hejtmanství svým umístěním již velmi těsně spadala do sousedního okr. hejtmanství Nový Bydžov. Pro unikátnost námětu a kvalitu sochařského zpracování zdejšího pomníku jsem se o něm zmínil i v našem pojednání. Pomník padlých občanů je umístěn v parku před základní školou a je veden v registru válečných hrobů a pietních míst MO ČR pod evidenčním číslem CZE-5205-03827. Zhotovila ho firma F. Petery z Chlumce nad Cidlinou. Mimo jiné je na budově zdejší základní školy umístěna pamětní deska věnovaná padlému čs. legionáři desátníku Josefu Suchochlebovi. U ministerstva obrany je vedena jako válečný hrob pod evidenčním číslem CZE-5205-03826. Dle lokality obcí byli i různí zhotovitelé pomníků. Pro příklad si uvedeme výrobce v Tatcích umístěného pomníku pocházejícího z roku 1920, znázorňující matku s malými dětmi marně čekající na návrat svého chotě, který zhotovila kamenosochařská firma Svoboda z Peček. Tato vesnice se v současnosti nachází již v okrese Kolín. Informaci o zdejším pomníku zde uvádím proto, neboť stejná firma zhotovila v roce 1925 i pomník v Hořátvi. Společný pomník jako památku na padlé z let 1914–1918 pro obec Záhornice a osadu Poušť zhotovil sochař Jaroslav Jedlička z obce Vojice. Stejný autor zhotovil i pomníky v nedalekých Chotěšicích a Dubečnu, obcích nalézajících se v soudním okrese Králův Městec. Památník padlých ze Světové války ve tvaru vysoké mohyly vybudoval v Dlouhopolsku v roce 1921 sochař František Petera. Celkové náklady tehdy činily 3 436,80 Kč. V roce 1928 bylo navíc provedeno pozlacení písmen na desce památníku. V roce 1992 zajistil OÚ opravu nápisu stříbrnou barvou. Na pamětní desce bylo zároveň obnoveno slovo legionář u jména Františka Krupky, které němečtí okupanti přikázali za 2. světové války vybrousit. Tvůrcem pomníků v Ostré byl známý akademický architekt Karel Mauermann z Mladé Boleslavi. Pomník ve Velence, o kterém se dále zmíním podrobněji, vyrobil Rudolf Kabeš z Tábora.

Povšimněme si tradičních a stále se v různých obměnách opakujících symbolů na pomnících. Míněno tím ženu s dítětem v náručí, zoufající klečící nebo sedící ženu, ženu s rodinou a postavou umírajícího vojáka, ženu kladoucí věnec, alegorickou postavu ženy (Republika), vojáka loučícího se s potomky, vojáka s praporcem, ležícího nebo stojícího lva, lípu, lipový věnec, vavřínovou nebo lipovou ratolest a zemské erby. Vždy jde o symboliku se vztahem k národu nebo rodině. Pokud ovšem nejde o účelně ideologicky ztvárněnou sochu lva rozkročeně stojícího na vysokém podstavci, který dramatickým způsobem zabíjí ležícího dvouhlavého orla nebo orlici. S podobně navrženou sochou se v lokalitě sledovaných soudních okresů setkáte v již zmiňovaných obcích Jíkev a Stratov. Vypovídající hodnota takto navržené provokativní skulptury je zcela jasná a záleží na každém, jaký názor k ní osobně zaujme. Zajímavý pomník se znázorněnými všemi čtyřmi zemskými erby se nalézá v obci Brodek, při komunikaci z Rožďalovic do Dětenic. Vysoký pískovcový pomník vypodobňuje vytesanou mohutnou lípu, v jejíž koruně jsou umístěny erby Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Tyto dominující prvky doplňují vzpomínkové nápisy, letopočet a spletený vytesaný věnec z kořenů ve spodní partii pomníku. Již méně se nalézá na území bývalého okr. hejtmanství Poděbrady v jakýchkoliv formách symbol Habsburské monarchie, císařský orel s rozepjatými křídly, případně rozkřídlená dvouhlavá Rakousko-Uherská orlice. Nehledali bychom však zcela marně, neboť pomník z roku 1921 v obci Hradčany je toho zdárným příkladem. Je to navíc pochopitelné, neboť na Moravě, ve Slezsku a v příhraničních oblastech obecně je výskyt orlice, včetně vlastního zemského znaku moravské a slezské orlice daleko četnější spolu se vzpomínkovými nápisy v německém jazyce. Pro představu uvedu následující nápisy typické pro oblast Sudet: „Die heimat ihren Helden 1914–1918; Die heimat ihren Söhnen 1914–1918; Den fürs Vaterland gefallen Helden 1914–1918; Den Helden der Heimat 1914–1918“. Na rozdíl od vnitrozemí bylo v Sudetech po roce 1945 při obsazování pohraničí mnoho pomníků poškozeno, zdevastováno, nebo zcela zničeno. Po roce 1948 bylo komunistickým režimem velké množství pomníků věnovaných obětem Velké války oficiálně zrušeno a odstraněno. Někdy byly odstraněny jen původní texty a jména, nebo tehdy politicky nevyhovující sochy a  sousoší. Z řady dalších byly odstraněny orlice, rovnoramenné tlapaté kříže, meče, dubové ratolesti apod. Jejich podoba se zachovala pouze na dobových pohlednicích a zažloutlých fotografiích založených v obecních kronikách a domácích sbírkách. Jen malá hrstka z nich byla v pozdějším období za přispění obcí a ministerstva obrany ČR znovu obnovena. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit reálný fakt, kdy přijeli z Rakouska nebo Německa navštívit své padlé předky dávno odsunutí původní obyvatelé pohraničních obcí nebo jejich potomci. V několika případech právě i za jejich finanční podpory se tyto památky dočkaly důstojné, nebo dokonce původní podoby.

Paradoxně se i v pro pomníky nepříznivém období let 1938–1945 musely některé z nich na příkaz tentokráte německých okupačních orgánů odstranit nebo zničit. Někdy byly odstraněny pouze původní nápisy a věnování, nebo jména obětí. Nevyhovující sochy a sousoší představující například čs. legionářské vojáky čekal podobný osud. Často byly díky odvaze českých a moravských patriotů některé pomníky zachráněny, zabedněny a tajně uloženy. Z provizorních úkrytů byly ve vhodném okamžiku vyzdviženy a připraveny k znovuodhalení ve výroční den vzniku ČSR. Stávalo se, že byly často umístěny na zcela jiné, daleko vhodnější nebo významnější místo, v té které obci či městě. Bohužel některé pomníky byly v období druhé světové války nenávratně ztraceny a památka na oběti Velké války již nebyla obnovena. Nebo naopak byla spojena s pozdější výstavbou společného pomníku obětí obou světových válek. Je tedy zřejmé, že i pomníky vzpomínající na oběti Velké války se staly svým způsobem zrcadlem doby a jejího aktuálního ideologického směru myšlení.

Malé zastoupení mají na poděbradském hejtmanství pomníky spojené s církevní tématikou a pamětní desky umístěné na církevních stavbách. Důkazem výskytu může být středně velký, nízkým železným plůtkem ohraničený pomník s křížem na jeho vrcholu, umístěný na začátku obce Tuchom při silnici do Rožďalovic. S církevní tématikou je spojený i nápis umístěný na nejdůstojnějším místě tohoto pomníku: „Pochválen buď pan Ježíš Kristus.“ Doplňkem pak je prostý text: Svým vojínům kteří padli ve válce světové, věnuje obec Tuchom 1914–1920. Pomník je obklopen čtyřmi mohutnými tzv. hlavatými lípami a po 2. světové válce byl doplněn dvěma postranními pomníčky s deskami a jmény dalších válečných obětí. Z období prvního vojenského mapování je na dobové mapě z 2. poloviny 18. století v nynějším místě vystavěného pomníku značena Kalvárie. Na budově kaple ve Střihově je umístěna pamětní deska věnovaná památce čs. legionářů. Oběti Velké války mají pamětní desky umístěné na kapličkách se zvoničkou v Kostomlátkách a Studcích. Pomník obětem světové války v obci Nový se nalézá v těsné blízkosti kamenného kříže, se kterým sdílí společné oplocení. Pomníky ve tvaru kamenné mohyly se zasazenou pamětní deskou naleznete např. v Dlouhopolsku, Křečkově, Přerově nad Labem, v obci Nový Dvůr a na společném pomníku padlých občanů z Vlkova pod Oškobrhem, Kolaj a Srbec.

Vzpomínkové nápisy a monumentální sousoší vyjadřující úctu k rodině, národu a vlasti

Nejimpozantnější pomníky vyjadřující tehdejší společný boj pod praporem zemí Koruny české v rámci národů Habsburské monarchie představují sousoší Rakousko-Uherských vojáků nebo jednotlivce a jeho blízkých. Představitele takto pojatého zpracování výtvarného návrhu lze nalézt např. v Sovenicích nebo v obci Velenka, kde se nalézá vysoký monumentálně zpracovaný pomník loučících se vojáků se svými nejbližšími. Autorem zdejšího pomníku je táborský sochař Rudolf Kabeš, jehož oblíbeným sochařským materiálem byl umělý kámen. Sovenický pomník je též velmi impozantní a zcela zachovalý. Je vhodně umístěný při silnici ve středu obce a zasloužil by si menší opravu, po které by jistě patřil bezesporu mezi nejkrásnější památky na Velkou válku v soudním okrese Nymburk. Vypodobňuje početnou truchlící rodinu rozmístěnou ve vrcholové partii pomníku, přičemž ve střední části nalezneme věnování a jména padlých. Ve spodní části pomníku je umístěna umírající postava zpola zahaleného bojovníka hledícího vzhůru ke svým blízkým. Pomník modeloval E. Kodet a v kamenu provedl R. Ducháček. Dalším typickým příkladem může být již dříve popsaný pomník v Lovčicích. Funerální památky s faleristickou ikonografií na popisovaném hejtmanství nenalezneme, nebo alespoň já jsem se s nimi nesetkal. Typickým příkladem však může být zástupce z řady umělecky nejvykreslenějších pomníků věnovaných obětem Velké války, nalézající se na městském hřbitově v blízkém Jičíně. Toto správní centrum stejnojmenného c. k. okresního hejtmanství patřilo tehdy mezi významné garnizony Českého království. Padlí a zemřelí vojáci, kteří narukovali z tohoto města do Světové války, nebo zemřeli ve vojenské nemocnici, mají na zdejším hřbitově vystavěn pomník patřící k nejhezčím památkám vůbec. Na mohutném ozdobném podstavci se do výšky tyčí dokonale vytvořená socha ztělesňující stojící postavu Rakousko-Uherského pěšáka s detailně propracovanými doplňky jako jsou střelecké šňůry, sumky, bajonet, kamaše, brotsack, podtele, tele, pěchotní opakovačka systému Mannlicher a právě i ona válečná dekorace ve tvaru medalie za statečnost nebo pamětní medaile. Pískovcový pomník je umístěn na důstojném menším prostranství na středu občanského hřbitova v jeho nejstarším zadním traktu. Celá stavba je pomyslně ohrazena řetězem, který spojuje jednotlivé sloupky oplocení. Později bylo toto vojenské oddělení zrušeno a ustoupilo hrobům občanským, takže zbyla pouze socha, před níž v místě ohraničeném betonovým obrubníkem odpočívají ostatky z exhumovaných vojáků z války 1866 a též Velké války. Jičínský pomník slavnostně odhalený 1. listopadu 1916 je originálem svého druhu, který se zachoval v původní podobě a prokazuje svým monumentálním provedením úctu k padlým a zemřelým z řad císařského a královského vojska. Tito vojáci, kteří splnili občanskou povinnost si jej za svoje prokázané hrdinství a projevenou loajalitu k vlasti plně zasloužili. Čest jejich věčné památce. Jako všeobecnou reprezentaci jasného postoje tehdejšího obyvatelstva Rakouska-Uherska k mocnářství, osobě císaře, světové válce a obětem z právě probíhajících bojových střetů lze uvést za války vytvořený pamětní nápis na pomníku u obce Nový Hubenov na Jihlavsku. Pomník ve tvaru nižšího ozdobného kamenného kříže je umístěn půl kilometru od výše zmíněné obce u silnice na Jihlavu v prudké levotočivé zatáčce. Vzpomínkový text zní: „Pochválen buď Pan Ježíš Kristus. Čest budiž památce obránců vlasti: František Wolavka sloužící u c. k. pol. dělostřelec. pluku č. 12 nar. 4/12 1881 zemř. ?/12 1915 v pol. nem. v Ungvacu. Vavřinec Plott sloužící u c. k. pěš. pluku číslo 21. nar. 2/8 1898 zemř. 14/11 1916 čestnou smrtí pro vlast na ital. bojišti.“ Pomník je doplněn podobenkami obou padlých vojáků umístěných v oválných porcelánových rámečcích v jeho horní partii. Takto vytvořená památka na padlé a zemřelé vojáky c. (a) k. armády zde poukazuje na občanskou loajalitu k Rakousko-Uhersku, kterou jak je z nápisu zřejmé tehdejší pozůstalí nazvali svou vlastí.         

Nalezneme však i několik pomníků s typickou, do daleka zahleděnou postavou čs. legionáře, nebo podobnou tématikou vztahující se k zahraničnímu odboji z let 1914–1918. Míněno tím symbol zeměkoule, carskou papachu, francouzskou helmu nebo baret. Na území zkoumaného hejtmanství je postava čs. legionáře umístěna například na podstavcích pomníků v obcích Hradišťko, Chrást a Vrbice. O to více zde nalezneme motivy meče, štítu, praporce a dělové koule jako symboliku obrany a vzdoru. Objevuje se i symbol kalichu, posvátného místa pro zažehnutí věčného ohně. Kalich může být stejně chápán jako odkaz na značně kontroverzní revoluční Husitské hnutí spojené s tehdejšími společenskými a církevními reformami, vítěznými bitvami, ale i terorem, vraždami a drancováním. Typickým příkladem kombinace několika zmíněných vytesaných motivů je pomník věnovaný padlým legionářům z let 1914–1918 na městském hřbitově v Nymburce. Vedle jmen obětí jsou zde hlavními motivy na středu pomníku umístěný masivní meč, lipová ratolest, francouzská armádní přilba tzv. Adrianka a již zmíněný letopočet. K obecně hlubšímu zamyšlení pak je skloubení tradičních symbolů Rakousko-Uherska s vytesanou, nebo do pomníku zasazenou, většinou velmi rozměrnou podobiznou (plastikou, bustou) prezidenta T. G. Masaryka a nápisy typu „Osvobozeni! 28. X. 1918“, nebo „Osvobozené vlasti a padlým bratrům“. Takovýto podobně řešený pomník s plastikou T. G. M. a nápisem „Padlým vojínům 1914–18“ nalezneme v Pískové Lhotě. Na území poděbradského hejtmanství se kombinace zmíněných protichůdných motivů naštěstí nevyskytuje, ale typickým příkladem výskytu může být pomník v obci Zadražany u Nového Bydžova. Na vrcholku zdejšího pomníku je usazen císařský orel s křídly objímající vrcholovou partii této stavby. Pod ní ve dvou třetinách výšky je do pískovce zasazena ve světlém provedení oválná plastika prvního prezidenta ČSR. Doplňkem jsou lipová ratolest a vzpomínkové nápisy oslavující vznik republiky. Na poděbradském hejtmanství se pomníky s bustou T. G. M. nachází např. v obci Litol a na monumentálním pomníku obětí světové války v Městci Králové. Naposled jmenovaný úctyhodný pomník nese vzpomínku na padlé občany města rozdělené podle jednotlivých válečných let, včetně obětí druhé světové války. Celkový výčet jmen je takřka nekonečný a nutí k hlubšímu zamyšlení nad nesmyslností válek. Samostatnou kategorii by mohl představovat rozměrný pomník znázorňující jezdeckou sochu českého krále Jiřího z Poděbrad, který je umístěný uprostřed náměstí Jiřího v Poděbradech. Nápis na pamětní desce umístěné v čele mohutného podstavce pomníku se váže k I. zahraničnímu odboji a zní následovně: „ZA TOUTO DESKOU ULOŽILI NA VĚČNOU PAMĚŤ VE DVACÁTÉM ROCE ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY – LEGIONÁŘI 2. PLUKU JIŘÍHO Z PODĚBRAD ČSL. REVOLUČNÍHO VOJSKA NA RUSI PRSŤ ZE ZBOROVSKÉHO BOJIŠTĚ DO POMNÍKU BOHATÝRSKÉHO ČESKÉHO KRÁLE S JEHOŽ JMÉNEM SPJALI SVŮJ BOJ ZA SVOBODU NÁRODA A ZVÍTĚZILI.

Další zajímavostí na pomnících a pamětních deskách je obsah a charakter ztvárnění jednotlivých vzpomínkových nápisů, jmen padlých a nezvěstných vojáků, oddělení nebo zvýraznění jmen legionářů od ostatních obětí války, uvedení různých pamětních veršů a citátů, numerických údajů týkajících se odhalení či dokončení, zveřejnění jmen tvůrců, dobročinných spolků apod. Jako příklad si můžeme uvést následující nápisy a věnování: „Ku památce padlým a zemřelým vojínům ve světové válce; Památce těch, kteří své životy svobodě naší ve světové válce obětovali; Těm, kteří nadarmo nemřeli. 1914–1918; Hrobům v dáli; Padlým rodákům; Památce těch kdo se ze světové války 1914–1918 nevrátili domů; Vzpomínky zanechali nám, příklad dali světu, popel dějinám; Těm, kteří životy i štěstí svých rodin svobodě naší obětovali; Těm, kteří životy i štěstí svobodě naší obětovali 1914–1918; Našim padlým ve světové válce 1914–1919; Pochválen buď Pan Ježíš Kristus. Čest budiž památce obránců vlasti; Obětem světové války; 1914–1918 Umřeli za vlast a budou věčně žíti v srdci národa; Těm, kteří šli a nevrátili 1914–1918; Padlým spoluobčanům; Obětem světové války 1914–1918; Pomni občane, nesvornost a sobectví by nás znova ujařmilo!; Osvobozené vlasti a jejím padlým synům; Padlým ve světové válce 1914–1918; Na rovech vašich nám nový život vzrostl; Zdali se vrátí?; Pravda vítězí; 1914–1918 Utrpením ke svobodě;  Těm, kteří se nedožili; Vítězství jest počátkem nových bojů; Opustili nás 1914–1918; Všem těm, z jejichž slez a krve vzešla svoboda“. V obci Všejany je v parku pod farní budovou umístěn kamenný pomník s nízkou podestou a nápisem mluvícím za vše: „Obětem zvůle a násilí“. Vedle jmen a příjmení obětí uvedených na pomnících v různých formách, zkratkách rodných jmen nebo jen příjmeních, lze nalézt i data týkající se narození, čísla popisného ve kterém dotyčný bydlel, místa a věku v den úmrtí, název jednotky u které sloužil, dosaženou vojenskou hodnost apod. Na pomnících se objevují v hojné míře i různé ornamenty a reliéfy. Atraktivní a méně běžné jsou porcelánové oválné rámečky s originálními podobenkami, většinou kabinetními snímky padlých vojáků v uniformě nebo civilním oblečení, připevněné na různých místech pomníků a desek. Příkladem můžou být pomníky v Bobnicích, Kovansku, Kluku, Chvalovicích, Milčicích, Pískové Lhotě, Hradčanech, Rašovicích a pamětní deska na budově OÚ v Senicích. Podobenky se nacházejí taktéž na kenotafech a hrobech na obecních a městských hřbitovech. Bohužel právě na nich dochází pro jejich zajímavost a výjimečnost k mnoha případům vandalismu. Jejich ztráta je v podstatě nenahraditelná. Existují i oboustranné pomníky se jmény padlých na jedné straně a věnováním s obrazci na straně druhé. Tyto se pak nalézají uprostřed obecních a městských parků s volným přístupem z obou stran. Některé pomníky mají zabudované prosklené schránky pro umístění svíček jako je tomu na podestě pomníku ve Strakách. Dokonce jsem se setkal i s připevněnou lucerničkou. Další architektonickou zvláštností je před hlavním pomníkem se jmény obětí umístění dalšího, daleko menšího pomníčku se stylizovaným motivem. Příkladem jsou dva těsně sousedící pomníky v Ostré. Jsou zde k vidění ze žulového hranolu na nízké podestě zhotovený vetší, s třemi deskami jmen padlých připevněných ze tří stran pomníku a menší hranolek v popředí s umělecky ztvárněnou přilbicí. V těsném okolí pomníčků byly často v den jejich slavnostního odhalení vysázeny lípy srdčité jako symbol naší vlasti. Později byly z tendenčních důvodů označovány jako tzv. lípy Svobody. Toto pojmenování se tehdy vázalo k 28. říjnu 1918, dnu kdy se národu podařilo vymanit se z údajných okov Rakousko-Uherského područí.

Reklama

Pokračování v příštím článku...

Příloha č. 1

Definice válečného hrobu podle zákona č. 122/2004

§2, odst.1. Válečný hrob : místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. Válečným hrobem může být hrob jednotlivce, hrob hromadný nebo osárium, včetně náhrobků a ostatního hrobového zařízení. Válečným hrobem je rovněž evidované místo s nevyzvednutými ostatky osob zemřelých v souvislosti s válečnou událostí, anebo jiný objekt, který je za válečný hrob považován v souladu s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána.

§2, odst.2. Válečným hrobem je pro účely tohoto zákona i pietní místo, kterým se rozumí pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo oběti osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války.

Dělení Vojenských pietních míst (VPM)

Je to podobné jako u výše uvedeného zákona 122/2004. VPM dělíme na
* Válečný hrob (ostatky vojáka padlého v boji), hrob vojáka (zahynul mimo bojovou operaci či po bojové operaci), hrob legionáře, hrob oběti válečného či ozbrojeného konfliktu, kenotaf (prázdný hrob - odkaz na hroby v dáli), osárium, kolumbárium, urnové místo, rozptylová louka.
* Památník (rozsáhlejší než pomník), pomník, mohyla.
* Pamětní deska, pietní místo (např. nápis v kostele, trvalá nástěnka v budově).
* Místo se vztahem k vojenské operaci (bojové činnosti) jako např. zemljanky partyzánů, pozorovatelny, vojenská technika.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více